Zachovejte si před Bohem čisté svědomí

 1., 2. a) Co potřebujete, když jste na nějakém neznámém místě, a proč? b) Jak nám Jehova pomáhá určit v životě správný směr?

PŘEDSTAVTE SI, že jdete rozlehlou pouští. Silný vítr přesouvá písečné duny, a tak se okolní krajina pořád mění. Snadno byste se mohli ztratit. Jak můžete zjistit, kudy jít? Potřebujete nějakého průvodce, který poušť dobře zná, nebo něco, co vám pomůže se zorientovat. Mohli byste se řídit kompasem, mapou nebo GPS navigací, případně polohou slunce a hvězd. V takové situaci je schopnost určit správný směr otázkou života a smrti.

² V životě se setkáváme s mnoha náročnými situacemi a občas se můžeme cítit ztracení. Jehova nám ale pomáhá, abychom dokázali určit správný směr. Každému z nás dal svědomí. (Jakub 1:17) Co svědomí je a jak funguje? Jak ho můžeme školit? Proč bychom měli brát ohled na svědomí druhých? A jak nám dobře vyškolené svědomí pomáhá? Na tyto otázky si teď odpovíme.

 3. Co je svědomí?

³ Naše svědomí je úžasný dar od Jehovy. Je to vnitřní smysl pro to, co je správné a co nesprávné. Řecký výraz, který se v Bibli překládá slovem „svědomí“, nese myšlenku „vědomí o sobě“. Když naše svědomí funguje správně, pomáhá nám zjistit, jací doopravdy jsme. Dokážeme si díky němu poctivě přiznat svoje nejhlubší myšlenky a pocity. Může nás vést k dobrému a odvádět od špatného. Když se rozhodneme správně, odmění nás příjemným pocitem. A když se rozhodneme špatně, vyvolá v nás pocit viny. (Viz poznámka č. 5.)

 4., 5. a) Co se stalo, když Adam a Eva ignorovali svoje svědomí? b) Ze kterých biblických příkladů je vidět, jak svědomí funguje?

⁴ Každý z nás se může rozhodnout, jestli se bude svým svědomím řídit, nebo ne. Adam a Eva se rozhodli, že se jím řídit nebudou, a kvůli tomu zhřešili. Potom se sice cítili provinile, ale už bylo pozdě. To, že neposlechli Boha, se nedalo vzít zpátky. (1. Mojžíšova 3:7, 8) I když měli oba dokonalé svědomí a věděli, že neposlechnout Boha je špatné, rozhodli se svoje svědomí ignorovat.

⁵ Naopak mnoho nedokonalých lidí se svým svědomím řídilo. Hezkým příkladem je Job. Díky tomu, že dělal dobrá rozhodnutí, mohl říct: „Dokud budu žít, moje svědomí mě nebude odsuzovat.“ (Job 27:6) Naproti tomu David svoje svědomí občas ignoroval a neposlechl Jehovu. Když to udělal, „začalo ho trápit svědomí“. (2. Samuelova 24:10) Říkalo mu tím, že udělal něco špatného. To mu pomohlo, aby už stejnou chybu neopakoval.

 6. Z čeho je vidět, že svědomí dostali od Boha všichni lidé?

⁶ Dokonce i lidé, kteří Jehovu neznají, si většinou uvědomují, že něco je správné a něco nesprávné. Bible říká: „Jejich myšlenky je obviňují, nebo naopak omlouvají.“ (Římanům 2:14, 15) Většina lidí například ví, že vraždit nebo krást je špatné. I když si to možná neuvědomují, tím hlasem, který jim to říká, je svědomí, které dostali od Jehovy. A když podle svého svědomí jednají, vlastně tím poslouchají Boží zásady, tedy základní pravdy, které nám Jehova dal, aby nám pomohl dobře se rozhodovat.

 7. Proč se na svoje svědomí nemůžeme vždycky spolehnout?

⁷ Na svoje svědomí se ale nemůžeme vždycky spolehnout. Můžou ho ovlivňovat naše nedokonalé myšlenky a pocity, a tak nás může vést špatným směrem. Dobře fungující svědomí nezískáme automaticky. Musíme ho školit. Například Josef díky školenému svědomí odolal pokušení. (1. Mojžíšova 39:1, 2, 7–12) Jehova nám pomáhá tím, že nám dává svatého ducha a biblické zásady. (Římanům 9:1) Zamysleme se teď, jak svoje svědomí můžeme školit.

 8. a) Jak můžou pocity ovlivnit naše svědomí? b) Nad čím bychom se měli zamyslet, než něco uděláme?

⁸ Někteří lidé si myslí, že poslouchat svědomí v podstatě znamená řídit se svým srdcem. Myslí si, že můžou dělat cokoli, z čeho mají dobrý pocit. Naše pocity jsou ale nedokonalé a můžou nás oklamat. Můžou být tak silné, že ovlivní naše svědomí. V Bibli se píše: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je schopné všeho. Kdo se v něm vyzná?“ (Jeremjáš 17:9) Proto se nám může zdát, že něco je správné, i když je to přesně naopak. Než se například Pavel stal křesťanem, krutě pronásledoval Boží služebníky a byl přesvědčený, že dělá správnou věc. Svědomí ho vůbec netrápilo. Později si ale uvědomil, že důležitý je Jehovův pohled. Řekl: „Ten, kdo mě posuzuje, je Jehova.“ (1. Korinťanům 4:4; Skutky 23:1; 2. Timoteovi 1:3) Když se Pavel dozvěděl, jak se na jeho jednání Jehova dívá, pochopil, že se musí změnit. Než tedy něco uděláme, musíme se sami sebe zeptat: Co si přeje Jehova?

 9. Co znamená bázeň před Bohem?

⁹ Když máme někoho rádi, nechceme udělat nic, co by se mu nelíbilo. Stejné je to s Jehovou. Milujeme ho, a proto ho nechceme zklamat. Měli bychom se bát, abychom neudělali nic, co by se mu nelíbilo. Skvělý příklad nám dal Nehemjáš. Odmítl zneužít svoje postavení místodržitele k tomu, aby se obohatil. Proč? Vysvětlil, že to bylo „z bázně před Bohem“. (Nehemjáš 5:15) Nehemjáš nechtěl udělat nic, čím by Jehovu zklamal. Podobně i my máme před Jehovou hlubokou bázeň a nechceme udělat nic, co by se mu nelíbilo. A o tom, co se Jehovovi líbí, se dočteme v Bibli. (Viz poznámka č. 6.)

10., 11. Které biblické zásady nám pomůžou se rozhodnout, jestli budeme pít alkohol?

¹⁰ Možná stojíme před rozhodnutím, jestli budeme pít alkohol, nebo ne. Které zásady nám pomůžou správně se rozhodnout? Podívejme se na některé z nich. Bible pití alkoholu nezakazuje. Dokonce říká, že víno je dar od Boha. (Žalm 104:14, 15) Na druhou stranu, Ježíš svoje následovníky varoval před „přílišným pitím“. (Lukáš 21:34) A apoštol Pavel křesťanům napsal, aby se neúčastnili „divokých večírků a pitek“. (Římanům 13:13) Také řekl, že opilci „nezdědí Boží království“. (1. Korinťanům 6:9, 10)

¹¹ Můžeme se sami sebe zeptat: Jak moc je pro mě alkohol důležitý? Potřebuju ho k tomu, abych se uvolnil? Piju proto, abych si dodal sebevědomí? Mám pod kontrolou, kolik toho vypiju a jak často si něco dám?a Dokážu si užít příjemné chvíle s přáteli, i když se žádný alkohol nepodává? Pokud se chceme správně rozhodovat, musíme prosit Jehovu, aby nám s tím pomáhal. (Přečtěte si Žalm 139:23, 24.) Když přemýšlíme o tom, co se píše v Bibli, a jsme poctiví sami k sobě, školíme svoje svědomí, aby citlivě reagovalo na biblické zásady. Jak ale uvidíme, je potřeba ještě něco.

12., 13. a) Proč se naše svědomí může lišit od svědomí druhých? b) Jak bychom na tyto rozdíly měli reagovat?

¹² Svědomí každého člověka reaguje jinak. Vaše svědomí vám možná dovolí to, co jinému ne. Třeba se rozhodnete, že budete pít alkohol, ale někdo jiný si řekne, že pít nebude. Jak to, že dva lidé můžou dojít k tak rozdílnému závěru?

¹³ Pohled člověka na určité věci bývá ovlivněný například prostředím, ve kterém vyrůstal, názory jeho rodiny nebo jeho životními zkušenostmi. V otázce alkoholu musí každý vzít v úvahu svoji situaci. Člověk, který měl dřív s alkoholem problém, se možná rozhodne nepít vůbec. (1. Královská 8:38, 39) Jak tedy zareagujete, když někomu nabídnete alkohol a on odmítne? Urazíte se? Budete ho přemlouvat? Budete po něm chtít vysvětlení? Určitě ne, protože respektujete jeho svědomí.

14., 15. a) Jaká situace vznikla v Pavlově době? b) Jakou dobrou radu Pavel dal?

¹⁴ V době apoštola Pavla vznikla situace, ve které se ukázalo, jak se svědomí různých lidí liší. Na trzích se prodávalo i maso, které se předtím obětovalo modlám. Pavel neviděl nic špatného na tom, takové maso kupovat a jíst. (1. Korinťanům 10:25) Bral to tak, že všechno jídlo pochází od Jehovy. Někteří bratři, kteří dřív uctívali modly, to ale viděli jinak. Podle nich nebylo správné takové maso jíst. Pavel si mohl říct: „Mně to svědomí dovoluje. Mám právo jíst, co chci.“

¹⁵ Pavel tak ale neuvažoval. Pocity jeho bratrů pro něj byly tak důležité, že byl ochotný vzdát se i toho, na co měl právo. Řekl, že by pro nás nemělo být rozhodující „to, co se líbí nám“. Potom dodal: „Vždyť ani Kristus nedělal to, co se líbilo jemu.“ (Římanům 15:1, 3) I Pavlovi záleželo víc na druhých než na sobě. (Přečtěte si 1. Korinťanům 8:13; 10:23, 24, 31–33.)

16. Proč bychom neměli nikoho soudit za to, jak se na základě svého svědomí rozhodl?

¹⁶ Co když ale někomu svědomí dovoluje dělat něco, co my považujeme za špatné? Musíme si dát velký pozor, abychom ho nekritizovali a netrvali na tom, že jenom náš pohled je správný. (Přečtěte si Římanům 14:10.) Jehova nám dal svědomí proto, abychom posuzovali sebe, ne druhé. (Matouš 7:1) Nikdy bychom nechtěli, aby otázky osobního vkusu rozdělovaly sbor. Naopak se snažíme přispívat k tomu, aby v něm byla láska a jednota. (Římanům 14:19)

17. Co se stalo se svědomím některých lidí?

¹⁷ Apoštol Petr napsal: „Zachovejte si dobré svědomí.“ (1. Petra 3:16) Když lidé opakovaně přehlíží Jehovovy zásady, jejich svědomí je nakonec přestane varovat. Pavel o takových lidech řekl, že „mají necitlivé svědomí, jakoby spálené rozžhaveným železem“. (1. Timoteovi 4:2) Měli jste někdy těžkou popáleninu? Na spáleném místě se vytvoří jizva, která je úplně necitlivá. Podobně když člověk pokračuje ve špatném jednání, jeho svědomí znecitliví a časem přestane fungovat.

18., 19. a) V čem můžou být užitečné pocity viny? b) Na co bychom měli pamatovat, když nás trápí pocity viny kvůli hříchům, kterých jsme už litovali?

¹⁸ Když nás trápí pocity viny, naše svědomí nám tím možná říká, že jsme udělali něco špatného. Může nám to pomoct, abychom si uvědomili, co jsme udělali, a přestali s tím. Chceme se ze svých chyb poučit a už je neopakovat. Když například zhřešil král David, jeho svědomí ho vedlo k tomu, aby činil pokání. Začal nenávidět to, co udělal, a rozhodl se, že už bude Jehovu poslouchat. Z vlastní zkušenosti mohl Jehovovi říct: „Jsi dobrý a ochotně odpouštíš.“ (Žalm 51:1–19; 86:5; viz poznámka č. 7)

¹⁹ Pocity viny nás ale můžou trápit i dlouho po tom, co jsme svého hříchu litovali. Můžou být velmi tíživé a my si možná připadáme, že nestojíme za nic. Pokud se tak někdy cítíte, pamatujte, že minulost nemůžete změnit. Bez ohledu na to, jestli jste tehdy věděli, co je správné a co ne, Jehova vám úplně odpustil a vaše hříchy vymazal. V Jehovových očích jste čistí a máte jistotu, že teď jednáte správně. A i když vás srdce možná pořád odsuzuje, v Bibli se píše, že „Bůh je větší než naše srdce“. (Přečtěte si 1. Jana 3:19, 20.) Z těchto slov vyplývá, že Boží láska a odpuštění vám můžou pomoct překonat všechny pocity viny a hanby. Buďte si jistí, že vám Jehova odpustil. Když tomu uvěříte, svědomí vás už nebude trápit a vy budete moct sloužit Bohu s radostí. (1. Korinťanům 6:11; Hebrejcům 10:22)

20., 21. a) V čem vám tato kniha pomůže? b) Jak chceme využívat svobodu, kterou jsme od Jehovy dostali?

²⁰ Tato kniha vám pomůže školit svoje svědomí, aby vás v těchto náročných posledních dnech varovalo a chránilo. Také vám pomůže uplatňovat biblické zásady v různých oblastech života. Samozřejmě v ní nenajdete seznam pravidel pro každou situaci. Žijeme podle „Kristova zákona“, který vychází z Božích zásad a dává nám velkou svobodu. (Galaťanům 6:2) Tuto svobodu ale nezneužíváme. Neříkáme si: Co není zakázané, je dovolené. (2. Korinťanům 4:1, 2; Hebrejcům 4:13; 1. Petra 2:16) Svoji svobodu využíváme k tomu, abychom ukázali, že milujeme Jehovu.

²¹ Když přemýšlíme o biblických zásadách a uplatňujeme je, rozvíjíme svoji „rozlišovací schopnost“ a učíme se přemýšlet stejně jako Jehova. (Hebrejcům 5:14) Školíme tím svoje svědomí, které nás pak v životě vede a pomáhá nám zůstat v Boží lásce.