Co říká Bible

„Extrémní sporty“ — Měli byste takto riskovat?

„STÁLE VÍCE Z NÁS DNES OPOUŠTÍ SEDADLO DIVÁKA, ABYCHOM S PADÁKEM SKÁKALI Z LETADEL, SLAŇOVALI, PŘÍPADNĚ NA KAJAKU ZDOLÁVALI VODOPÁDY A POTÁPĚLI SE MEZI ŽRALOKY.“ — (Noviny THE WILLOW GLEN RESIDENT)

TENTO komentář vystihuje rostoucí trend ve sportu. Nápadný vzestup popularity takových činností jako skydiving, ice climbing, paragliding a BASE jumpinga ukazuje, že svět je okouzlen riskováním. Také snowboardy, horská kola, skateboardy a kolečkové brusle lidé používají k tomu, aby posunuli hranice svých možností v podmaňování nejstrmějších hor nebo nejvyšších skalních stěn a v podnikání těch nejdelších skoků. Jak uvádí časopis Time, vzrůstající popularita „extrémních sportů“ — sportů, při nichž účastníci podstupují velké riziko — odhaluje, že miliony lidí touží pohybovat se „v přeneseném smyslu po hraně, kde se mísí nebezpečí, zručnost a strach. Víkendoví rekreanti i profesionální borci pak získávají pocit, že překročili hranice osobních možností.“

Tento vzrůst popularity si však také žádá vysokou daň. Stále více lidí je zraněno, když se v relativně bezpečných sportech zachází do extrému. Ve Spojených státech během roku 1997 vzrostl počet ošetření na pohotovosti kvůli zraněním spojeným se skateboardingem o více než 33 procent, se snowboardingem o 31 procent a s horolezectvím o 20 procent. Pokud jde o další sporty, čísla jsou ještě dramatičtější, což dokládá rostoucí počet úmrtí spojených s extrémními sporty. Ti, kdo tyto sporty provozují, o tomto nebezpečí vědí. Jedna žena, která se věnuje extrémnímu lyžování, říká: „V hloubi své mysli mám stále smrt.“ Jeden profesionální snowboardista to shrnuje slovy, že když „nejste zraněni, pak se dost nesnažíte“.

Jak by se měl křesťan, který si tyto skutečnosti uvědomuje, dívat na provozování takových činností? Jak nám může při rozhodování, zda se věnovat extrémním sportům, pomoci Bible? Odpověď na tyto otázky nám pomůže najít úvaha o tom, jak Bůh pohlíží na svatost života.

Boží pohled na život

Bible nám říká, že Bůh je „zdroj života“. (Žalm 36:9) Lidstvo nejen stvořil, ale také se o nás velkoryse postaral a dal nám věci, které potřebujeme k tomu, abychom se ze života těšili. (Žalm 139:14; Skutky 14:16, 17; 17:24–28) Proto je rozumné usoudit, že od nás očekává, že se o to, co nám tak laskavě dal, budeme starat. K tomu, abychom si tuto skutečnost plně uvědomili, nám pomůže zamyšlení nad zákony a zásadami, jež byly dány izraelskému národu.

Mojžíšský Zákon vyžadoval, aby člověk učinil bezpečnostní opatření pro ochranu života druhých lidí. Když tato opatření nebyla provedena a došlo ke ztrátě života, ten, kdo mohl neštěstí zabránit, byl považován za člověka s vinou krve. Například, majitel nového domu měl nařízeno postavit na okraji ploché střechy nízkou zídku nebo zábradlí. Kdyby totiž někdo spadl ze střechy a zabil se, spočívala by na domě vina krve. (5. Mojžíšova 22:8) Kdyby někoho neočekávaně potrkal býk a ten člověk by zemřel, vlastník býka by za to nenesl odpovědnost. Jestliže se však o býku vědělo, že je nebezpečný, a vlastník byl předtím varován, ale dostatečně býka nestřežil a býk by někoho potrkal, potom byl vlastník býka považován za člověka s vinou krve a měl být usmrcen. (2. Mojžíšova 21:28, 29) Život je pro Jehovu drahocenný, a proto se v jeho Zákoně kladl na zachování a ochranu života velký důraz.

Boží věrní služebníci chápali, že se tyto zásady vztahují také na riskování života a zdraví. Podle jedné biblické zprávy David vyjádřil touhu „napít [se] vody z betlémské cisterny“. V té době Betlém ovládali Filištíni. Když tři Davidovi vojáci slyšeli jeho přání, proklestili si cestu do tábora Filištínů, načerpali vodu z betlémské cisterny a přinesli ji zpět Davidovi. Jak David reagoval? Nechtěl tu vodu pít, ale raději ji vylil na zem. Řekl: „Z mé strany je vzhledem k mému Bohu nemyslitelné, abych to učinil! Měl bych pít krev těchto mužů za nasazení jejich duší? Vždyť ji přinesli s nasazením svých duší.“ (1. Paralipomenon 11:17–19) Riskovat život kvůli osobnímu uspokojení bylo pro Davida nemyslitelné.

Podobně reagoval Ježíš, když jej Satan, pravděpodobně ve vidění, pokoušel, aby se vrhl z chrámového cimbuří a uviděl, zda jej andělé ochrání před zraněním. Ježíš odpověděl: „Nebudeš zkoušet Jehovu, svého Boha.“ (Matouš 4:5–7) Ano, David i Ježíš si uvědomovali, že v Božích očích je špatné podstupovat zbytečná rizika, při nichž může být ohrožen lidský život.

Máme-li tyto příklady na mysli, možná se zeptáme: ‚Kde je ale ta hranice, podle níž máme určit, které sporty jsou extrémní nebo nebezpečné? Jak můžeme stanovit, jak daleko lze jít, když dokonce i běžné formy rekreace, které samy o sobě nejsou nebezpečné, mohou zacházet do extrému?‘

Stojí to za takové riziko?

Poctivé zhodnocení jakékoli činnosti, o které snad uvažujeme, nám pomůže najít odpověď. Například si můžeme položit otázku: „Jaké procento lidí se při tomto sportu zraní? Mám tréninkové nebo ochranné vybavení potřebné k tomu, aby se zraněním předešlo? Jaké by to mělo následky, kdybych spadl nebo podcenil nějaký skok nebo kdyby mé bezpečnostní vybavení selhalo? Byla by to menší nehoda, nebo je zde pravděpodobnost vážného zranění či smrti?“

Zbytečné riskování kvůli rekreaci může ovlivnit drahocenný vztah, který pravý křesťan má k Jehovovi, a také jeho způsobilost pro zvláštní výsady ve sboru. (1. Timoteovi 3:2, 8–10; 4:12; Titovi 2:6–8) Křesťané tedy jistě dělají dobře, když i při rekreačních činnostech berou v úvahu Stvořitelův názor na svatost života.

[Poznámka pod čarou]