Kolem studní byla často vystavěna nízká zeď, a studny byly zakryty velkým kamenem, což bylo nepochybně proto, aby se do nich nedostala nečistota a aby do nich nespadla zvířata nebo lidé. (1Mo 29:2, 3; 2Mo 2:15, 16) V blízkosti některých studní byly napájecí žlaby nebo koryta pro napájení domácích zvířat. (1Mo 24:20; 2Mo 2:16–19) V kopcích po celé Palestině se studny kopaly ve vápenci, a schody, které vedly dolů k vodě, byly často vysekány ve skále. Z některých studní se voda čerpala tak, že člověk do studny sestoupil a jednoduše ponořil nádobu přímo do vody. Avšak z velmi hlubokých zdrojů se voda obvykle čerpala pomocí koženého vědra (4Mo 24:7) nebo hliněného džbánu (1Mo 24:16) zavěšeného na laně. (Viz heslo JÁKOBŮV PRAMEN.)

Šerpa (nebo pás), kterou nevěsta nosila ve svůj svatební den. Stuha označovala její stav vdané ženy. Jehova jako „manžel“ Izraele říká: „Může panna zapomenout na své ozdoby, nevěsta na své stuhy přes prsa? A přece můj vlastní lid — zapomínají na mne bezpočet dnů“, a tím znázorňuje hřích a krajní neúctu Izraele vůči sobě. Bůh měl být největší ozdobou Izraelitů, ale oni ho kvůli jiným bohům opustili. (Jer 2:32; Iz 3:20; srovnej Iz 49:18.)

Tvoření neboli působení vzniku někoho či něčeho. Také to může znamenat to, co bylo stvořeno nebo uvedeno v existenci. Hebrejské slovo ba·raʼʹ a řecké slovo ktiʹzo, která znamenají „stvořit“, jsou používána výlučně jako odkaz na božské stvoření.

V celém Písmu je Jehova Bůh označován jako Stvořitel. Jehova je „Stvořitel nebes, . . . Tvůrce země a její Původce“. (Iz 45:18) Je „Tvůrce hor a Stvořitel větru“ (Am 4:13), „Ten, kdo učinil nebe a zemi, moře a všechno v nich“. (Sk 4:24; 14:15; 17:24) ‚Bůh . . . stvořil všechno.‘ (Ef 3:9) Ježíš Kristus uznával Jehovu jako Toho, kdo stvořil lidi, jako Toho, kdo udělal muže a ženu. (Mt 19:4; Mr 10:6) Jehova je proto vhodně a jedinečně nazýván „Stvořitel“. (Iz 40:28)

Z Boží vůle všechny věci „existovaly a byly stvořeny“. (Zj 4:11) Jehova, který existoval po všechny časy, byl před začátkem stvoření sám. (Ža 90:1, 2; 1Ti 1:17)

Zatímco Jehova, který je Duch (Jan 4:24; 2Ko 3:17), existoval vždy, nevztahuje se totéž na hmotu, z níž je utvořen vesmír. A tak když tvořil doslovná nebesa a doslovnou zemi, Jehova nepoužil již existující látky. To je zřejmé z 1. Mojžíšovy 1:1, kde je řečeno: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi.“ Pokud by hmota existovala vždycky, bylo by v souvislosti s hmotnými věcmi nepatřičné použít výraz „počátek“. Avšak po stvoření země Bůh utvořil „ze zemské půdy každé divoké polní zvíře a každého nebeského létajícího tvora“. (1Mo 2:19) Také vytvořil člověka „z prachu zemské půdy“ a vdechl do jeho chřípí dech života a tak se člověk stal živou duší. (1Mo 2:7)

Žalm 33:6 vhodně říká: „Jehovovým slovem byla učiněna samotná nebesa a duchem jeho úst všechno jejich vojsko.“ Zatímco byla země ještě „beztvará a pustá“ a „na povrchu vodní hlubiny byla tma“, Boží činná síla se pohybovala sem a tam nad povrchem vod. (1Mo 1:2) Bůh tedy použil svou činnou sílu neboli „ducha“ (heb. ruʹach), aby uskutečnil svůj stvořitelský záměr. Věci, jež stvořil, svědčí nejen o jeho moci, ale také o jeho Božství. (Jer 10:12; Ří 1:19, 20) A protože Jehova „není Bohem nepořádku, ale pokoje“ (1Ko 14:33), vyznačuje se jeho stvořitelské dílo řádem, a ne zmatkem či náhodami. Jehova připomenul Jobovi, že to byl On, kdo udělal zvláštní kroky k založení země a k tomu, aby zahradil moře, a také uvedl, že existují „ustanovení nebes“. (Job 38:1, 4–11, 31–33) Navíc Boží stvořitelská i všechna ostatní díla jsou dokonalá. (5Mo 32:4; Ka 3:14)

Jehovovým prvním stvořením byl jeho ‚jediný zplozený Syn‘ (Jan 3:16), „počátek Božího stvoření“. (Zj 3:14) Tento Syn, ‚prvorozený všeho stvoření‘, byl použit Jehovou při tvoření všech ostatních věcí, těch v nebesích a těch na zemi, ‚věcí viditelných a věcí neviditelných‘. (Kol 1:15–17) Janovo inspirované svědectví o tomto Synovi, Slovu, říká, že „všechno začalo existovat skrze něho a bez něho nezačala existovat ani jediná věc“; apoštol pak ztotožňuje Slovo s Ježíšem Kristem, který se stal tělem. (Jan 1:1–4, 10, 14, 17) Jako ztělesněná moudrost se Ježíš představuje prohlášením: „Sám Jehova mne vytvořil jako počátek své cesty,“ a o svém spojení s Bohem, Stvořitelem, říká, že je Jehovův ‚mistr v díle‘. (Př 8:12, 22–31) Vzhledem k tomu, že při tvořitelské činnosti spolu byli Jehova a jeho jediný zplozený Syn v těsném společenství a že tento Syn je „obrazem neviditelného Boha“ (Kol 1:15; 2Ko 4:4), bezpochyby to byl tento Boží jediný zplozený Syn a mistr v díle, komu Jehova řekl: „Udělejme člověka k našemu obrazu.“ (1Mo 1:26)

Po jeho stvoření Jehova svého jediného zplozeného Syna použil, aby uvedl v existenci nebeské anděly. Tato činnost předcházela stvoření země, jak to Jehova odhalil, když se Joba ptal: „Kdes byl, když jsem zakládal zemi . . . , když spolu radostně provolávaly jitřní hvězdy a všichni Boží synové začali pochvalně křičet?“ (Job 38:4–7) Hmotná nebesa, země a všechny prvky byly utvořeny neboli uvedeny v existenci až po stvoření těchto nebeských duchovních tvorů. A protože zodpovědný za tato stvořitelská díla je především Jehova, je to on, komu jsou připsána. (Ne 9:6; Ža 136:1, 5–9)