odlišuje od zvířat. Zvířata žijí ve stálé přítomnosti, avšak lidé, zatímco žijí v přítomnosti, mohou čerpat z minulých zkušeností a předvídat tak budoucí potřeby. A jak léta plynou a my hromadíme více životních zkušeností, zdá se, že čas nás míjí o to rychleji. Když tedy stárneme a bolestně si začínáme uvědomovat svou smrtelnost, neměli bychom se více zamýšlet nad životem a nad tím, jak jej žijeme? — Žalm 90:10.

Jak pravdivě poznamenal o čase básník Henry Austin Dobson:

„Čas, říkáš, odchází? Ach, tak to není!

Čas přece zůstává — a odcházíme my.“

Ale musí to tak být vždycky? Jestliže budeme skutečně vědět, „kolik je hodin“, pak to tak být nemusí. Člověk může čas vypočítávat, může o čase teoretizovat, přesně jej měřit, ale ví, jak čas pokročil z Božího stanoviska? Kde stojíme podle Božího rozvrhu událostí?

Dodržuje Bůh čas?

JAKO Prvotní příčina událostí je Jehova Bůh stvořitelem času. Této skutečnosti si můžeme povšimnout, když budeme číst první knihu Bible. V 1. Mojžíšově 1:1, 14 čteme: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a Zemi. A Bůh dále řekl: ‚Ať jsou světla v prostoru nebes, aby oddělovala den od noci; a budou sloužit jako znamení a pro určení období a pro dny a roky.‘ “

Tak uvedl Jehova do pohybu obří ukazatele času — Zemi otáčející se kolem své osy, Měsíc obíhající kolem Země a ty oba kroužící kolem Slunce — aby nám vyměřovaly dny, měsíce a roční období. Tato nebeská tělesa nám pomáhají poznat čas. Nic nás to přitom nestojí, ani nejsme odpovědní za jejich chod nebo seřízení.

PROČ BY SIS MĚL UVĚDOMOVAT ČAS?

Jehova si čas uvědomuje a chce to i od nás. Byli jsme s takovou schopností utvořeni. Ale ne všichni Boží služebníci projevili moudrost ve využívání času. Někteří si opomněli vybudovat dostatečnou vnímavost pro Boží časový rozvrh událostí.

Například v sedmém století př. n. l. neměl Boží vyvolený lid žádnou omluvu pro to, že nevěděl, jak čas pokročil. Prorok Jeremiáš napsal: „I čáp na nebesích — ten dobře zná své ustanovené časy; a hrdlička a rorýs a drozd — ti všichni dobře zachovávají čas svého příletu. Ale můj lid, ten nepoznal Jehovův soud.“ (Jer. 8:7) Zvířata instinktivně vědí, kdy je čas reagovat na změny ročních období. Ale Izraelité navzdory opakovaným naléhavým výzvám, které se obracely na jejich mysl i srdce, nechtěli vědět, že je Boží čas, aby byli souzeni, nebo spíše toho nedbali.

A co my dnes? Víme, jak čas pokročil? Jehova měl vždycky svůj ustanovený čas k projevům své vůle a k soudu. Ve své řeči k Athéňanům řekl apoštol Pavel: „Bůh sice přehlédl časy takové nevědomosti, ale nyní říká lidstvu, že by měli všichni všude činit pokání. Stanovil totiž den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého ustanovil.“ (Sk. 17:30, 31) Věříš, že jsme blízko toho ‚dne soudu‘? Nebo si myslíš, že čas pro něj ještě nepřišel?

Během prvního století nastal čas, kdy se měl na zemi objevit muž, jehož Bůh použije, aby soudil zemi. Jeho příchod byl velmi důležitým datem v Božím časovém rozvrhu. Bible říká: „Když přišla plná hranice času, Bůh vyslal svého Syna, který byl z ženy a přišel,