Život na zemi — je to cestička do nebe?
JE NAŠE planeta pouze místem, kde se narodíme, kde žijeme nemnoho let plných strastí a které pak, jsme-li dobří, máme opustit, abychom žili ve věčné blaženosti v nebi — nebo, jsme-li zlí, abychom žili na místě ohnivého trápení? Pokud jde o Zemi samotnou, přijde doba, kdy bude spálena a zbude z ní škvára?
Mnozí náboženští vůdci křesťanstva říkají, že ano. Souhlasíš s takovými názory? Co však říká Bible o Zemi a o tom, jaké měl Bůh předsevzetí, když na ní stvořil lidi? Žalm 115:16 odpovídá v tomto smyslu: „Nebesa, nebesa patří Jehovovi, ale Zemi dal synům lidským.“
Odsuneme-li stranou všechna náboženská dogmata a podíváme se do biblické zprávy, dovídáme se, že Bůh vytvořil první lidskou dvojici ke svému obrazu a podle své podoby, a tak začal život člověka na zemi. (1. Mojž. 1:26–28) Nic nenaznačuje, že by bylo Božím předsevzetím, aby oni i jejich děti nakonec zemřeli a šli do nebe nebo na nějaké jiné místo. Kdyby plnili své Bohem dané poslání, že mají ‚být plodní a přibývat a naplnit zemi‘, byla by země postupně naplněna jejich potomky.
Bůh zřídil zvláštní místo, zahradu Eden, aby první lidé měli dokonalý domov. Zpráva říká: „Jehova Bůh vzal člověka a usadil ho v zahradě Eden, aby ji obdělával a pečoval o ni.“ (1. Mojž. 2:8, 15) Byla by podle potřeby rozšiřována, dokud by se nakonec nestala celá země rájem s neomezenou zásobou chutného a zdravého jídla a jiných životních potřeb.
Že Země neměla být jen dočasným domovem nebo místem pro přechod k nějakému jinému určení, jasně vyplývá z Božích dalších slov Adamovi: „Jehova Bůh také člověku uložil tento příkaz: ‚Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst, ale ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.‘ “ — 1. Mojž. 2:16, 17.
Když byli Adam s Evou pokoušeni ďáblem, neposlechli tento příkaz a dostali od Boha spravedlivý trest, smrt. Polož si však otázku: ‚Co kdyby se nedopustili neposlušnosti?‘ Jasně z toho vyplývá, že by byli zůstali naživu — nikdy by nezemřeli. Ano, Adam a Eva by žili ještě dnes, dokonale zdraví a šťastní.
JAKÁ JE BUDOUCNOST ZEMĚ?
Albert Barnes shrnuje ve svých „Poznámkách k Novému zákonu“ (angl.) všeobecný názor křesťanstva na budoucnost Země. Ohledně 2. Petrovy 3:10 napsal tento komentátor:
„Také země a díla, která jsou na ní, mají být spáleny. Tedy jak díla Boží, tak i lidská — celé rostlinné i živočišné tvorstvo, a všechny věže, města, paláce, geniální výtvory, malby, sochy, knihy, jež vytvořil člověk.“
Jak zde bylo řečeno, křesťanstvo již dlouho společně zastává názor, že přijde doba, kdy Země již nebude obývána člověkem ani ničím živým. Podle názoru mnoha lidí, kteří chodí do kostela, splní naše Země svůj účel, protože podle jejich názoru je Země jen zkušebním místem, jež vede buď do nebe nebo do pekla.
Bude však dobře, jestliže se nyní zamyslíš. Změnil se snad Boží záměr se Zemí a s člověkem, když Adam a Eva zhřešili? Zjistíš, že nikdo nemůže poukázat ani na jediné biblické místo, jež by to tvrdilo. Naopak, mnoho let po hříchu prvních lidí byl prorok Izaiáš inspirován, aby napsal:
„Tak řekl Jehova, stvořitel nebe, on, pravý Bůh, ten, který utvořil Zemi a který ji udělal, on, který ji pevně založil, který ji nestvořil jen tak naprázdno, ale vytvořil ji dokonce proto, aby byla obývána.“ Izaiáš citoval Jehovův výrok: „Moje vlastní rozhodnutí obstojí a učiním všechno, co je mým potěšením.“ (Iz. 45:18; 46:10) Také žalmista o něm napsal: „Tvá věrnost je pro generaci za generací. Pevně jsi zbudoval Zemi, aby zůstala stát.“ — Žalm 119:90.
Jak vidíš, Bible jasně říká, že Bůh stvořil Zemi a dal jí ve vesmíru trvalé místo a že s ní má zcela určité předsevzetí, totiž aby byla obývána lidmi. Toto předsevzetí se nezměnilo. Bůh se postará o to, aby se jeho předsevzetí úplně splnilo.
Neukazuje však Bible, že někteří lidé půjdou do nebe? Ano, Bible opravdu učí, že omezený počet půjde do nebe ze zvláštního důvodu. Bůh lidi v nebi nepotřebuje; ani je nemusí brát do nebe, chce-li jim dát věčné štěstí. Proč je jinak hned od začátku nevytvořil v nebi, takže by nemuselo dojít ke všemu tomu trápení a k těžkostem, jež prodělávají na zemi?
Když se však Adam s Evou rozhodli, že Boha neposlechnou, čímž uplatnili svou svobodnou vůli, kterou jim Bůh dal jako inteligentním tvorům, učinil Bůh okamžitě kroky, aby zajistil splnění svého předsevzetí se Zemí a s člověkem na ní. Všechny podrobnosti byly lidem zjeveny teprve o staletí později. Ale z odhalování toho, co Bible nazývá „svatou tajnou věcí“, je zřejmé, že Bůh pojal hned tehdy velkolepé předsevzetí ohledně vykoupení člověka. Bylo to „před založením světa“, totiž před tím, než mohli Adam s Evou zplodit děti, které mohly být vykoupeny, jako byl jejich věrný syn Ábel. — Řím. 16:25; Ef. 1:4.
Pouze letmý pohled na toto předsevzetí byl umožněn ve chvíli, kdy byl vyjádřen slib, že se jisté „ženě“ narodí „semeno“ a že toto „semeno“ rozdrtí hlavu „hada“, čímž způsobí osvobození od problémů, jež vznikly vzpourou. (1. Mojž. 3:14, 15) Jako když se rozvíjí nádherná květina, tak byly postupně zjevovány další informace o „semeni“, takže po Ježíšově příchodu byl význam „svaté tajné věci“ zjevný. Ano, Bůh ukázal, že se toto „semeno“ bude skládat z jeho jednozplozeného Syna a ze 144 000 společníků, kteří budou „koupeni z lidstva“. Spolu s Kristem budou tvořit království neboli novou vládu nad zemí. — Zjev. 14:3, 4; Gal. 3:16, 26–29.
Jednotlivce, kteří měli být vzati ze země do nebe, aby vytvořili tuto vládu, neustanovil Bůh předem ani je nepředurčil jménem, ale předem ustanovil, že taková skupina má podle jeho božské vůle začít existovat. Kdo bude vybrán, aby do ní patřil, to rozhodl Bůh později, až po příchodu jeho Syna na zemi a po otevření cesty k nebeskému životu.
Když byla tato „svatá tajná věc“ plně zjevena, mohl apoštol Pavel, jako jeden z těch, kteří byli vybráni do nebe, o tom napsat jiným, kteří měli stejnou naději. O nezasloužené laskavosti, kterou tak Bůh prokázal, Pavel řekl:
„Tu nám hojně projevil ve vší moudrosti a rozumnosti tím, že nám oznámil svatou tajnou věc své vůle. Je to podle jeho zalíbení, které sám v sobě zamýšlel pro správu na plné hranici ustanovených časů, totiž opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi. Ano, v něm, ve spojení s nímž jsme také my byli ustanoveni dědici tím, že jsme byli předem určeni [ne jako jednotlivci, ale jako skupina určitého počtu] podle předsevzetí toho, který všechno působí podle rady své vůle.“ — Ef. 1:8–11; Zjev. 14:1–4.
BUDE ZEMĚ SPÁLENA?
Co však znamenají Petrova slova, že „nynější nebesa a země [jsou] uchovány k ohni“? (2. Petra 3:7) Petr zřejmě nemůže mluvit o doslovných nebesích a doslovné Zemi, o níž Bible říká, že zůstane navždy. (Kaz. 1:4) Bůh nemá důvod skoncovat s nebesy, kde přebývá, ani se všemi hmotnými nebeskými tělesy. A pozemská Země sama o sobě mu nedala žádný důvod, proč by ji měl zničit, bez ohledu na to, jak dalece lidé zničili a znečistili její povrch. Jehova sám nám říká, že jeho nebeští synové ‚spolu radostně provolávali, . . . křičeli v chvále‘, když byla stvořena země, jedinečná a nádherná. — Job 38:4–7.
Celý účel toho, proč Bůh shromažďuje vybraný počet, aby byl v nebesích, je uskutečnit Boží vůli na zemi, ano splnit dlouho pronášenou modlitbu: „Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Mat. 6:10) A Ježíš se zmínil o Žalmu 37:10, 11, když do svého slavného Kázání na hoře pojal slova: „Šťastní jsou mírní, protože zdědí zemi.“ (Mat. 5:5) Z těchto slov můžeš jasně vidět, že Ježíš nepovažoval zemi za pouhé přechodné místo. Omezený počet „malého stáda“ sice zdědí na určitý čas panství nad zemí, ale Ježíšův slib má také širší rozsah a vztahuje se na všechny miliardy lidstva, jež budou mít pozemské dědictví. (Luk. 12:32; Zjev. 7:9, 10) To nebude jen na krátkou dobu bolestného života, jak je tomu dnes, ale na věčnost a ve štěstí.
Když se Petr zmiňuje o „nebesích“, jež budou spálena, mluví o symbolických „nebesích“. Jsou to vlády nad lidmi, kteří tvoří „zemi“. Jak to říká McClintockova a Strongova „Cyclopaedia“:
„Kdekoli je líčena scéna prorockého vidění, znázorňuje nebe . . . celý soubor panujících mocí, jež jsou vzhledem k poddaným na zemi politickým nebem, protože jsou nad poddanými a panují nad nimi, jako je přirozené nebe nad zemí a ovládá ji.“ — Sv. IV, str.122.
Vládní autority, skládající se z nedokonalých a často utlačujících lidí, očividně selhaly, a jak ukázal Petr, ‚v Jehovově dni‘ se rozplynou. Budou nahrazeny „novými nebesy“, jež se skládají z Ježíše Krista a omezeného počtu těch, kteří jdou do nebe, aby tvořili vládu království. Proto napsal Petr: „Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho zaslíbení, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ — 2. Petra 3:12, 13.
O těch, z nichž se skládají „nová nebesa“, tato nová nebeská vláda nad zemí, říká Bible: „Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá autoritu, ale budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním vládnout jako králové tisíc let.“ — Zjev. 20:6.
Vládnout nad kým? Zřejmě nad poddanými na zemi — jinak by tento verš neměl smysl. Stará „země“ skončí jakoby ohněm, až bude skoncováno se zlými lidmi a jejich institucemi a bude zde ponechána pouze „nová“ pozemská společnost. Až budou zločiny, zločinnost a vzpoura patřit minulosti a všechny živé osoby zdědí dokonalé zdraví a neomezené štěstí, bude to opravdu „nová“ lidská společnost, „nová země“!
Proč si můžeme být naprosto jisti, že se tyto Boží sliby splní? Byly proneseny již dávno. Co tedy Bůh činí, aby zaručil, že se nakonec tyto sliby uskuteční? Zveme tě, aby sis přečetl dva články začínající na stránce 6 a našel odpovědi.
[Praporek na straně 5]
Kristus bude panovat jako král nad milióny lidí, kteří budou jeho poddanými a budou užívat obnoveného pozemského ráje