který patřil do třídy abrahámovského „semene“, napsal: „On [Ježíš Kristus] je usmiřující obětí za naše hříchy, ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa.“ (1. Jana 2:1, 2) Jehova Bůh, nebeský Otec, miloval svého Syna za to, že to udělal. Ježíš, „znamenitý pastýř“, to hluboce oceňoval, a proto řekl před těmi ze Židů, kteří jej nenáviděli: „Proto mne Otec miluje, neboť se vzdávám své duše, abych ji zase přijal.“ (Jan 10:17) Otec projevil svou lásku k tomuto obětavému „znamenitému pastýři“ tím, že jej třetího dne vzkřísil z mrtvých. Tak Boží syn opět přijal svou „duši“ neboli existenci, ale na nebeské úrovni života.

22. Ačkoli lidé usilovali Ježíšovi o život, proč mu nikdo nevzal jeho lidskou duši do chvíle, kdy řekl slova zaznamenaná u Jana 10:18?

²² V době, kdy Ježíš mluvil o „jiných ovcích“, docházelo k pokusům zbavit tohoto „znamenitého pastýře“ života. On se však nikdy nedopustil ničeho, zač by si zasloužil smrt z ruky lidí. To vysvětluje, proč řekl: „Nikdo mi ji nevzal, ale já se jí vzdávám sám od sebe. Mám moc vzdát se jí a mám moc ji zase přijmout. Dostal jsem k tomu přikázání od svého Otce.“ — Jan 10:18.

23. Kdy se Ježíš ze svého vlastního podnětu vzdal své lidské duše a proč?

²³ Za několik měsíců se ukázalo, že toto tvrzení bylo pravdivé. V noci, kdy byl zrazen v Getsemanské zahradě, když se jej učedník Petr snažil chránit mečem, řekl Ježíš: „Nebo si myslíš, že se nemohu obrátit na svého Otce, aby mi opatřil v tomto okamžiku víc než dvanáct legií andělů? Jak by se však v tom případě splnila Písma, že se to tak musí stát?“ (Mat. 26:53, 54) Dovolil tedy apoštolům, aby od něj utekli, a sám od sebe se pak vzdal zástupům, které jej přišly zatknout a které se chtěly naposled pokusit jej usmrtit. Tím se Ježíš nezbavoval svého života.

24. Jakou plnou moc ohledně své duše přijal Ježíš od svého Otce? Jak selhal poslední pokus zabránit mu v projevu této moci?

²⁴ Ježíš měl moc od svého nebeského Otce, aby šel touto cestou, ale bylo to ponecháno jeho vlastní svobodné vůli. Moc přijmout opět svou duši vzkříšením závisela na tom, zda bude ochoten sám se jí vzdát. Vzdal se své duše ve smrti, a proto mu jeho nebeský Otec dal moc opět ji přijmout od toho jediného, který jej mohl vzkřísit z mrtvých. Žádná mocnost v nebi ani na zemi nemohla stát v cestě této moci Ježíšově přijmout opět svou „duši“ neboli svůj život. Vladař dal zapečetit velký kámen, který uzavíral vchod do hrobky, v níž byl Ježíš pohřben po své smrti na kmenu, a vojenská hlídka byla postavena u hrobky, aby jeho učedníci nemohli ukrást mrtvé tělo. To však nemohlo zabránit Ježíši, aby třetího dne neuplatnil moc, kterou dostal od Boha. — Mat. 27:62 až 28:15.

25. Protože Ježíš nepřišel o svůj lidský život na základě neposlušnosti vůči Bohu, jak měl tento život opět k dispozici, aby jej mohl uplatnit pro lidstvo?

²⁵ Ano, Ježíš měl od svého nebeského Otce příkaz, aby to všechno učinil. Proto třetího dne po Ježíšově smrti vydal Jehova Bůh příkaz, aby jeho poslušný Syn vstal z mrtvých a opět přijal život, a to v duchovní říši spolu se svým nebeským Otcem. Nepřišel o svůj lidský život tím, že by neposlouchal Boha, a proto také dostal právo na dokonalý lidský život, jež mohl předložit Jehovovi Bohu v jeho nebeském chrámu a způsobit tak smíření za hřích celého světa.

26. a) K čemu tím byla otevřena cesta všem rodinám země? b) Kdy si výrazným způsobem začali žehnat členové „velkého zástupu“ Ježíšových „jiných ovcí“?

²⁶ Tak byla otevřena cesta pro všechny rodiny a národy na světě, aby si „žehnaly“ prostřednictvím hlavního člena ‚Abrahámova semene‘. (1. Mojž. 12:1–3; 22:15–18) Členové „velkého zástupu“ „jiných ovcí“ znamenitého pastýře si začali jeho prostřednictvím „žehnat“, když se skrze něj oddali Jehovovi Bohu a symbolizovali tuto oddanost křtem ve vodě. Potom naslouchali hlasu znamenitého pastýře a šli za ním spolu s pomazaným ostatkem abrahámovského semene. To se začalo výrazně splňovat na sjezdu ve Washingtonu (D. C.) v roce 1935. Od té doby pomazaný ostatek vítá všechny „jiné ovce“ a podle Ježíšovy předpovědi začalo existovat „jedno stádo“ pod „jedním pastýřem“.

27. Kdo ještě mimo „velký zástup“, který přežije „velké soužení“, bude patřit k „jiným ovcím“ znamenitého pastýře, a kdy?

²⁷ Během tisíciletého panství „jednoho pastýře“, na trůn dosazeného Ježíše Krista, budou ze spánku smrti vzkříšeni všichni mrtví z lidstva a budou mít příležitost si „žehnat“, protože začnou patřit k „jiným ovcím“ znamenitého pastýře. Mezi nimi bude bývalý „vrátný“ „ovčince“ znázorňujícího uspořádání abrahámovské smlouvy, totiž Jan Křtitel. (Jan 10:1–3) Ježíš povede poslušné k „pramenům vod života“. „Velký zástup“ těch, kteří přežijí nadcházející „velké soužení“, bude požehnáním pro vzkříšené miliardy, aby mohly použít „pramenů vod života“. (Zjev. 7:9–17) Všichni tito lidé podobní ovcím se budou moci připojit k „velkému zástupu“, který říká: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“ — Zjev. 7:10; 20:11–14.

Zprávy a jejich hlubší význam

Spravedlnost lynčováním?

● Brazilský časopis „Veja“ označuje vlnu lynčování v Brazílii jako „nejnovější sociální mor“. Blízko Rio de Janeira usmrtil zuřivý dav jednoho farmáře a jeho předního dělníka, kteří byli obviněni ze zločinu. Za pár dnů rozzuřený dav utloukl několik lupičů a násilníků. Panuje názor, že lidé již nevěří, že by bylo možno spravedlnosti dosáhnout zákonným způsobem, a proto berou zákon do svých vlastních rukou.

Když však taxikáři v jižní Brazílii oběsili jednoho mladíka, o němž se domnívali, že zavraždil jejich kolegu, později ke svému zděšení zjistili, že byl nevinný.

Křesťané sice uznávají, že není v lidské síle skoncovat se zločinností, ale přesto dále zůstávají ‚podřízeni vyšším vládním mocem‘. (Řím. 13:1) Neberou právo do svých vlastních rukou. Trpělivě se místo toho těší na dobu, kdy Boží království odstraní špatnost a zavede po celé zemi pravou spravedlnost. — Žalm 37:9, 10; Iz. 32:1.

Platí vysokou cenu

● Dr. Paul J. Weisner, ředitel oddělení pohlavních chorob Střediska pro kontrolu nemocí ve Spojených státech, nazval kapavku „neuvěřitelným problémem“. Prohlásil: „Domníváme se, že 50 000 až 80 000 mladých dívek a žen jsou ročně učiněny neplodnými kapavkou. Tato choroba skutečně olupuje mladé ženy o jejich budoucí mateřství.“ Často způsobuje tato pohlavní nemoc i mužskou neplodnost.

Mnozí lidé se domnívají, že mají právo na sexuální svobodu a že nepotřebují žádná morální omezení. Ale během času ve shodě s biblickou zásadou ‚sklízejí, co rozsévali‘. Často platí velmi vysokou cenu za promiskuitu, někdy i tím, že si přivodí vysilující pohlavní nemoc. Křesťanský apoštol Pavel řekl: „Sami dostali plnou odplatu, která jim patřila za jejich provinění.“ (Řím. 1:26, 27; Gal. 6:7, 8) Oč je moudřejší vyhýbat se volnému chování!