První podvedená žena

BYLA jedinečná mezi ženami. Kojenectví, dětství a proměnu v dospělou ženu nikdy nezažila. Od prvopočátku byla dospělou ženou. První den její existence byl ve skutečnosti jejím dnem svatebním.

Když ji muž Adam spatřil, zvolal: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Ona se bude jmenovat žena, neboť z muže byla vzata.“ — 1. Mojž. 2:23.

Proč vyslovil Adam toto prohlášení o první ženě, kterou kdy spatřil? Po určitý čas byl muž jediným příslušníkem lidského rodu, žil v krásném ráji, zahradě či parku, který mu poskytoval všechno potřebné k životu. Když pozoroval různá zvířata a pak jim vybíral vhodná jména, viděl, že každé se vyskytuje v páru. Neviděl však mezi nimi nikoho svého vlastního druhu, s kým by mohl sdílet blízké společenství a lásku. (1. Mojž. 2:19, 20) Proto ihned poznal, že žena je pro něho vhodnou společnicí, jeho doplněním. Později ji nazval Eva, to znamená „Živá“, protože se měla stát „matkou všech živých“. — 1. Mojž. 3:20.

JEJÍ POČÁTEK

Na rozdíl od ostatních lidských bytostí, které měly počátek v nepatrné buňce, vznikla Eva ze žebra, které stvořitel vyňal z Adamova boku. Ve světle současného lékařského poznání se volba žebra jeví velice vhodná. Když ponecháme periosteum (blánu spojovací tkáně, která pokrývá kost), není vynětí žebra trvalé. Žebro znovu doroste. Pro stvořitele, který umožnil, aby se člověk vyvinul z oplodněného vajíčka v lůně matky, nebylo nic těžkého vzít mnoho buněk, z kterých se skládá žebro, a z těchto buněk utvořit ženu. Protože Adam byl ponořen do hlubokého spánku, když mu bylo žebro vyjímáno, musel se o způsobu, jakým žena vznikla, dozvědět od stvořitele. To by vysvětlovalo, proč o Evě mluví jako o ‚kosti ze svých kostí a těle ze svého těla‘. — 1. Mojž. 2:21–23.

Před Evou a jejím manželem Adamem ležela skvělá vyhlídka. Měli naplnit zemi svými potomky a proměnit přírodu vně svého zahradního domova v nádherný ráj. (1. Mojž. 1:28) Zda se však budou dál těšit ze života v ráji, záviselo na poslušnosti příkazů jejich Učinitele. Nejvyšší prohlásil, že ovoce „stromu poznání dobrého a zlého“ je pro Adama i Evu zakázané. (1. Mojž. 2:16, 17) Tento strom symbolizoval stvořitelovo právo určovat, co je dobré a co je zlé pro jeho lidské děti. Jak nepatřičné by bylo, aby stvoření určovalo měřítka dobrého a zlého!

PODVEDENA PROSTŘEDNICTVÍM HADA

Ale právě v souvislosti se „stromem poznání dobrého a zlého“ padla Eva za oběť podvodu. Jednoho dne, když nebyla ve společnosti svého manžela, prožila velmi neobvyklou zkušenost. Opatrný had, jak se zdálo, obdržel moudrost a dostal moc mluvit. Aniž to Eva věděla, zrádný duchovní Boží syn používal onoho hada podobně, jako břichomluvec užívá loutky. (Srovnej Jan 8:44.) Tento nízký had vznesl zdánlivě nevinnou otázku: „Řekl Bůh skutečně: Nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ (1. Mojž. 3:1) Eva odpověděla správně, protože Adam jí musel říci o „stromu poznání dobrého a zlého“. Řekla: „Z ovoce stromů zahrady smíme jíst. Ale o jedení z ovoce stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nebudete z něho jíst ani se jej nedotknete, abyste nezemřeli.‘ “ (1. Mojž. 3:2, 3) Hadův dotaz však nenápadně vzbudil v Evině mysli otázku, kterou si možná předtím nekladla. Ta otázka zněla: Proč je ovoce „stromu poznání dobrého a zlého“ zakázáno pod trestem smrti?

Had měl odpověď pohotově: „Určitě nezemřete: [V množném čísle, tedy včetně Adama.] Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, zcela jistě se vám otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a poznáte dobré a zlé.“ (1. Mojž. 3:4, 5) Nyní stála Eva před rozhodnutím. Vystoupí na obranu stvořitele, jemuž vděčí za svou existenci a jenž jí i jejímu manželovi poskytl všechno potřebné pro šťastný věčný život? Nebo dá na slova nízkého tvora, který pro ni nikdy nic neudělal? Eva nebyla špatně vybavena pro to, aby došla ke správnému rozhodnutí. Znala Boží zákon a měla nepochybné důkazy stvořitelovy lásky k ní a k jejímu manželovi. Eva tedy měla dospět k závěru, že Bůh má dobrý důvod pro svůj příkaz a že je v jejím nejlepším zájmu poslechnout. A navíc, protože její manžel s ní byl jedno tělo, bylo by jedině správné, aby se s ním o té věci nejdříve poradila.

Je však smutnou skutečností, že Eva si zřejmě nevypěstovala potřebné ocenění pro svého Učinitele, aby kladně smýšlela o božském příkazu. Biblická zpráva říká: „Žena tedy viděla, že ovoce stromu je dobré k jídlu a že je něčím toužebným pro oči, ano, strom byl žádoucí na pohled. Začala tedy brát z jeho ovoce a jíst je.“ (1. Mojž. 3:6a) V duchu nezávislosti se Eva odhodlala sama rozhodovat, co je pro ni dobré a co zlé, místo aby se v tom podřídila Božímu rozhodnutí. Zcela se nechala podvést lží, která jí byla řečena skrze hada. Když tedy pojedla ze zakázaného ovoce, učinila to v očekávání, že si polepší.

Eva neztrácela čas a šla za svým manželem s úmyslem přimět ho, aby se k ní připojil v přestoupení Božího zákona. Adam věděl, že pojíst ovoce pro něho bude znamenat smrt. Nevěřil hadovým slovům: „Určitě nezemřete.“ Ale nakonec podlehl naléhání své manželky a ovoce pojedl. — 1. Mojž. 3:6b.

TRAGICKÉ NÁSLEDKY

K čemu to vše vedlo? Okamžitý účinek byl nepříjemný. Adam a Eva už nemohli navzájem hledět na svá neoděná těla čistým způsobem. Jejich provinilé svědomí v nich vzbuzovalo pocit nečistoty; zakoušeli vnitřní stavy, jaké dosud nepoznali. Vyrobili si proto z fíkových listů bederní oděv. — 1. Mojž. 3:7.

Později, při zvuku Božího hlasu, se Eva připojila k manželovi a oba se skryli mezi stromy svého zahradního domova. V odpověď na stvořitelovu otázku o tom, co udělali, doznala Eva: „Had — on mě podvedl, a tak jsem jedla.“ — 1. Mojž. 3:8–13.

Tuto první lidskou dvojici postihly tragické následky. Eva opustila úlohu, kterou jí přidělil stvořitel, a ujala se role učitelky vzhledem ke svému manželu. Soudní výrok, který o ní pronesl stvořitel, odhalil škodlivý účinek, který toto jednání bude mít na její manželství. Adam bude nad ní „panovat“, což naznačilo, že od té doby bude uplatňovat svou úlohu hlavy pánovitě a tyransky. A přece ona po něm bude toužit, bude ho velice potřebovat. — 1. Mojž. 3:16.

I mateřství bude doprovázeno problémy. Božský výrok zněl: „Velice zvětším útrapy tvého těhotenství; v porodních bolestech budeš rodit děti.“ (1. Mojž. 3:16) Ve svém nedokonalém stavu měla Eva při rození dětí podstupovat takové bolesti proto, aby si uvědomila, že z toho může vzejít smrt pro ni i pro její potomstvo.

Nakonec měla ona i její manžel zemřít. Jejich těla se měla rozložit a vrátit zpátky mezi prvky země. — 1. Mojž. 3:19.

Dále byli Eva i její manžel vyhnáni ze svého krásného rajského domova a začali žít v těžkých podmínkách neobdělaných oblastí. Stvořitel jim však laskavě opatřil dlouhé oděvy z kůže. — 1. Mojž. 3:21–24.

Po čase se Eva stala matkou Kaina a Ábela a také jiných synů a dcer. (1. Mojž. 4:1, 2; 5:4) Představme si, co asi musela cítit, když se dozvěděla, že Kain zabil svého bratra Ábela. Jakou ránou musela být tato první lidská smrt! Potom, když bylo Adamovi 130 let, porodila Eva jiného syna. Nazvala ho jménem Set a vysvětlila: „Bůh ustanovil jiné semeno místo Ábela, protože Kain ho zabil.“ — 1. Mojž. 4:25; 5:3.

Jak mocně dokazuje případ Evy, že neúcta k Božím zákonům vede k vážným problémům! Kdykoli se nám nějaké nesprávné jednání předkládá jako přitažlivé, nesmíme zapomenout na to, co se stalo Evě. Štěstí prostě nemůže vzejít z opomíjení stvořitelových měřítek dobrého a zlého. Nebuďme jako Eva, abychom se ke své trvalé škodě nestali obětí podvodu!