Zasvěcení a jeho symbol

1. Jak může být znamení něčí totožnosti dobrou věcí, jako tomu bylo v případě upřímných Židů před zničením Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.?

ZNAMENÍ nebo symbol něčí totožnosti či úředního postavení může být dobrá, ba nutná věc. Když měl být například v roce 607 př. n. l. zničen Jeruzalém, byl vyslán symbolický „muž“, aby označil čela Izraelitů s upřímným srdcem a tak je ochránil před pobitím. Jen málo lidí, kteří byli rozhořčeni nad ‚odpornými věcmi, které se děly‘ uprostřed toho, co mělo být Božím svatým městem, bylo označeno pro záchranu. — Ezechiel 9:1–7.

2. Jaké prostředky k určení totožnosti se probírají ve Zjevení, 7. kapitola, a jaký mají vztah k záchraně?

² Dnes má celý svět postihnout „velké soužení“. Zjevení 7:1–8 nám tedy říká, že „čtyři andělé“, postavení na čtyřech rozích země, mají příkaz zadržovat čtyři větry, aby nevály a nezpůsobily vrcholně ničivou bouři neboli „soužení“, dokud pevně stanovený počet Božích vyvolených neobdrží pečeť na čela. Ponechává to rovněž čas „velkému zástupu“, aby se očistil „v Beránkově krvi“ a tak byl označen jako ten, kdo si zaslouží přežít toto „velké soužení“. — Zjevení 7:9–14; Matouš 24:21, 22.

3, 4. Co připomínal ‚symbol zasvěcení‘ na turbanu židovského velekněze?

³ Ve starověkém Izraeli bylo ustanoveno kněžstvo. Mojžíš splnil Jehovův podrobný příkaz a dal zhotovit zvláštní oděv pro velekněze. O turbanu je psáno: „Udělali růžici z čistého zlata jako symbol [znamení] jejich svatého zasvěcení a napsali na ni jakoby rytinu na pečeti: ‚Svaté PÁNU‘ [‚posvěcení Jehovovi‘, „Jeruzalémská bible“] a přivázali k ní fialovou stužku, aby ji upevnili nahoru na turban.“a — 2. Mojž. 39:30, 31; 29:6; 3. Mojž. 8:9, „Nová anglická bible“, „Překlad NS“.

⁴ Tento ‚symbol zasvěcení‘ měl veleknězi a všem pozorovatelům připomínat, že velekněz byl „posvěcen“ neboli Bohem zasvěcen svaté službě ve prospěch zasvěceného lidu. Se svými spoluknězi se měl ujímat vedení v poučování lidu a v předkládání přijatelných obětí na usmíření hříchu, což jim mělo pomáhat žít v souladu s jejich zasvěcením Bohu. To mělo přispívat ke svatému zasvěcenému postavení národa; byli totiž varováni, že opustí-li Jehovu, on na oplátku opustí je a nechá je na pospas jejich nepřátelům. — 5. Mojž. 28:15, 25, 63.

5. Třebaže se dnes žádný Žid, který se jmenuje Kohen, nemůže ztotožnit s áronským veleknězem, proč není naše situace beznadějná?

⁵ Tragické dějiny Izraelitů jsou plné neštěstí, která utrpěli v důsledku toho, že se odvrátili od Božích přikázání a od své zasvěcené služby Bohu. Po druhém zničení Jeruzaléma a jeho chrámu v roce 70 n. l. zmizel velekněz se symbolem zasvěcení na svém turbanu ze scény. Dnes nemůže žádný Žid s příjmením Kohen (totiž „kněz“) prokázat, že je izraelským veleknězem. Je tedy naše situace beznadějná? Ne! Vždyť čteme o oslaveném Božím Synu: „Vždyť takový velekněz jako on byl pro nás vhodný; věrně oddaný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, a stal se vyšším než nebesa. . . obětoval sám sebe.“ — Žid. 7:26, 27.

6, 7. Narodil se Ježíš v kněžském kmeni Izraele? Jak se tedy mohl stát veleknězem?

⁶ Protože Ježíš byl Boží Syn, nepotřeboval být příslušníkem kmene Levi ani kněžské rodiny Áronovy, aby se stal Božím knězem. To se mohlo stát zázračným opatřením Jehovy Boha. Král David byl Božím duchem inspirován, aby prorokoval o tomto skvělém potomku, který měl být vyšší než jeho královští předkové: „Jehovův výrok mému Pánu zní: ‚Seď na mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.‘ Prut své síly vyšle Jehova ze Sióna, neboť řekne: ‚Jdi a podmaňuj uprostřed svých nepřátel!‘ Tvůj lid se dobrovolně nabídne v den tvé vojenské síly. V lesku svatosti [v svatém hávu], z lůna svítání máš svůj zástup mladých mužů jako krůpěje rosy. Jehova přísahal (a nepocítí lítost): ‚Ty jsi kněz na neurčitý čas podle způsobu Melchisedechova!‘ “ — Žalm 110:1–4.

⁷ Až do dnešního dne tedy zůstává oslavený Ježíš Kristus královským veleknězem, vyšším než přední kněží starověkého Izraele s jejich hmotným symbolem zasvěcení. Je v úřadě ne proto, že by byl levitským knězem, ale pro přísahu Jehovy Boha.

SYMBOL PRO TY, KTEŘÍ SE ‚DOBROVOLNĚ NABÍZEJÍ‘

8. Proč je nyní den Kristovy vojenské síly“ a jak v tomto ohledu postupují ti, kteří se dobrovolně nabízejí?

⁸ Učedníci onoho královského velekněze, Krista Ježíše, se nyní ‚dobrovolně nabízejí‘ v den jeho „vojenské síly“. Zasvěcují neboli oddávají se Jehovovi Bohu ve jménu tohoto královského velekněze a podstupují křest ve vodě jako symbol tohoto zasvěcení. To jsou ti, kteří doplňují počet osob jež musí být konečně zapečetěny před vypuknutím „velkého soužení“. Spolu se svými druhy z „velkého zástupu“ se ‚dobrovolné nabízejí‘ právě tak, jako krůpěje rosy, když přinášejí lidem Boží osvěžující zprávu o záchraně. — Zjevení 7:2–4, 9, 10, 14.

9. Jakou radu dává Pavel pomazaným křesťanům v dopise Římanům 12:1, 2?

⁹ Když psal apoštol Pavel před 1 900 lety učedníkům, řekl: „Proto vás tedy, bratři, skrze Boží slitování snažně prosím, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu se svou silou rozumu. A přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přetvářejte se přeměnou své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ — Řím. 12:1, 2.

10, 11. a) Po jakém rozboru následuje Pavlova prosba ke křesťanům z pohanů v Římě? b) Proč bylo toto opatření výrazem velikého slitování ze strany Boha?

¹⁰ Výše zmíněná prosba bezprostředně následuje za Pavlovou řečí o symbolickém olivovníku. Jako větve zahradního olivovníku byl zasvěcený izraelský národ přirozeným potomkem Božího „přítele“ Abraháma. Jako takoví měli přednostní právo stát se „Abrahámovým semenem“ podle zaslíbení, které mu bylo učiněno. (1. Mojžíšova 12:3; 22:17, 18; Galatským 3:16, 29; Jakub 2:23) Jen ostatek přirozených Židů však přijal Ježíše jako Mesiáše a byl jím přenesen ze stavu přirozeného semene pozemského Abraháma do stavu duchovního semene většího Abraháma Jehovy. (Římanům 11:5, 7) Ostatní byli osekáni jako „ratolesti“ odseknuti. Aby je nahradil, obrátil se Bůh k Nežidům neboli jakoby k symbolickému planému olivovníku, aby vyčlenil dostatek „ratolestí“, které by narouboval na duchovní zahradní olivovník. Ten se má skládat ze 144 000 ratolestí zakořeněných ve větším Abrahámovi Jehovovi Bohu, zdroji všech požehnání. — Římanům 11:13–33; Zjevení 14:1.

¹¹ Byl to tedy výraz velikého slitování ze strany Boha, když se tito Římané a všichni ostatní neobřezaní Nežidé stali částí duchovního Abrahámova semene, aby bylo všem rodinám na zemi požehnáno prostřednictvím Božího království. (Efezským 2:12; Galatským 3:26–29) To však od nich vyžadovalo obětavý způsob života. Byla to však jediná přednost, jakou tehdy Bůh předkládal lidským tvorům, a byla to velice výjimečná přednost! Pavel nepřekročil správné hranice, když jim napsal: „Předkládejte se Bohu jako oživení z mrtvých, a také své údy předkládejte Bohu jako zbraně spravedlnosti. Hřích totiž nesmí nad vámi panovat, protože nejste pod zákonem [mojžíšovským Zákonem], ale pod nezaslouženou laskavostí.“ — Řím. 6:13, 14.

12. Co to zahrnuje, když je duchem pomazaným učedníkům Ježíše Krista řečeno, aby se ‚předkládali Bohu jako oživení z mrtvých‘?

¹² I když Pavel psal těm, kteří již byli zasvěcenými křesťany, „svatými“, nepřehlédl, co učinili nejprve, když zasvěcovali své životy. Říká: „Předkládejte se Bohu jako oživení z mrtvých.“ Musí však žít podle tohoto zasvěcení, musí žít tímto obětavým způsobem. Kdyby se to nedělo, byli by odseknuti jako náhradní ratolesti i oni. (Řím. 1:7; 11:21, 22) Tato slova napsaná pod inspirací měli navíc číst budoucí učedníci Ježíše Krista a ta slova jim měla být silným povzbuzením, aby učinili všechny potřebné kroky a vstoupili do tohoto zasvěceného, pokřtěného vztahu k Bohu a zůstávali v něm. Aby si zachovali svůj zasvěcený vztah k Bohu, jakmile jednou vznikl, budou muset ustavičně bojovat, aby přetvářeli své tělesné údy ve zbraně spravedlnosti a nepodřizovali se panování hříchu. Tak budou projevovat poslušnost Ježíšových slov: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe a vezme svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ — Matouš 16:24.

„VELKÝ ZÁSTUP“ SYMBOLIZUJE SVÉ ZASVĚCENÍ

13. Sluší se, aby ti, kteří mají pozemskou naději, se zasvěcovali Bohu a symbolizovali to křtem ve vodě?

¹³ Dnes se po celé zemi připojuje ke kázání dobré zvěsti o království více než 2 300 000 osob a ohromná většina z nich symbolizovala křtem ve vodě své zasvěcení. Při každoroční oslavě Pánovy večeře přijímá symbolický chléb a víno méně než 10 000 osob, jež tím vyznávají, že jsou Kristovými učedníky s nebeskou nadějí. Zasvěcují se však řádně i všichni ostatní a symbolizují to křtem ve vodě? Rozhodně to dělají, protože i oni musejí navázat řádný vztah k Bohu skrze Znamenitého pastýře Krista Ježíše. Jen tak přežijí „velké soužení“, které je před námi, a jako součást Boží „nové země“ získají dědictví. — 2. Petra 3:13; Zjevení 21:1–4.

14. Jaký znamenitý vztah vhodně převládá v „jednom stádu“ Znamenitého pastýře Ježíše Krista?

¹⁴ Převážná většina Jehovových oddaných, zasvěcených svědků tedy nechová žádnou nebeskou naději na spoludědictví s Ježíšem Kristem v království nahoře. Netvrdí o sobě, že jsou duchovní izraelité zplození Jehovovým duchem. Přesto se nerozlučně sdružují s ostatkem duchovních izraelitů jako členové „jednoho stáda“ pod „jedním pastýřem“, Ježíšem Kristem. (Jan 10:16) Je to od nich znamenité a biblicky správné.

15. a) Kdo kromě přirozených Židů opustil Egypt a nakonec vstoupil do Zaslíbené země? Za co tam byli pokládáni? b) Koho dnes zobrazují?

¹⁵ Učiňme to, co nám říká text v 1. Korintským 10:18: „Pohleďte na to, co je Izrael podle těla.“ Při odchodu z Egypta pod vedením Mojžíše nebyli všichni, kdo odcházeli, přirození obřezaní Židé. „Vyšla též s nimi velká smíšená společnost, i ovce a dobytek.“ (2. Mojž. 12:38) Když Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, stali se takoví lidé „cizím usedlíkem, který je uvnitř tvých bran“. (2. Mojž. 20:10; 4. Mojž. 35:15; 3. Mojž. 19:9, 10) Tato starověká velká smíšená společnost zobrazovala dnešní „velký zástup“ „jiných ovcí“ Znamenitého pastýře Ježíše Krista. — Jan 10:14, 16; Zjev. 7:9–17.

16, 17. a) Jakým způsobem byla „velká smíšená společnost“, obrazně řečeno, pokřtěna s Izraelity? b) Kdo dnes unikl z protiobrazného Egypta a kdo utrpí zničení za podobných okolností jako u Rudého moře?

¹⁶ V Mojžíšově době sdílela „velká smíšená společnost“ podobné zkušenosti jako obřezaní Izraelité, a to včetně zázračného křtu. O tomto křtu napsal apoštol Pavel v 1. Korintským 10:1–4: „Naši předkové byli všichni pod oblakem a všichni prošli mořem a všichni byli pokřtěni v Mojžíše prostřednictvím oblaku a moře a všichni jedli týž duchovní pokrm a všichni pili týž duchovní nápoj. Pili totiž z duchovní skály, která je následovala, a ta skála znamenala Krista.“ Tak byli obrazně pokřtěni Izraelité i „velká smíšená společnost“, třebaže se doslova nenamočili.

¹⁷ Tímto zázračným křtem je Jehova Bůh svěřil Mojžíšovi jako jejich Bohem danému vůdci právě tak, jako by byli doslova v něho pokřtěni. Nebyl to však křest ve smrt jako v případě pronásledujících Egypťanů. (2. Mojž. 14:1 až 15:21) Dnes se blížíme k podobné situaci. Věrný ostatek duchovních izraelitů a „velký zástup“ jejich společníků opustili protiobrazný Egypt. (Zjevení 11:7, 8) Pochodují k novému pořádku věcí pod Kristovým tisíciletým královstvím. Větší Mojžíš, oslavený Ježíš Kristus, je vede. Pronásleduje je nepřátelský svět, který rozhodl, že nesmějí dojít do bezpečí. Protiobrazní Egypťané směřují k Božímu bitevnímu poli Har-Magedonu, kde budou pokřtěni ohněm ke zničení. Nezůstane z nich naživu žádný, který by vyprávěl tento děsivý příběh. (Zjevení 16:14–16; Matouš 3:11, 12) Jako v událostech u Rudého moře nezahrne zabíjení v Har-Magedonu nikoho z duchovního izraele ani z „velkého zástupu“ „jiných ovcí“ většího Mojžíše.

18. Jak se „velkému zástupu“ povede podobně jako „velké smíšené společnosti“ po odchodu z Egypta pod vedením Mojžíše?

¹⁸ Věrní z „velkého zástupu“ se neloudají vzadu, netouží vrátit se do protiobrazného Egypta postiženého pohromami, k faraónovi, satanu ďáblu. Své tváře obracejí kupředu a stále se drží ostatku duchovních izraelitů jako „jedno stádo“. (Jan 10:16) Stejně jako „velká smíšená společnost“ přežila přechod Rudým mořem, tak se členové novodobého „velkého zástupu“ ocitnou na březích záchrany po „válce velkého dne Boha všemohoucího“.

19. Odkdy se zejména ti, kdo dnes tvoří „velký zástup“, podrobují křtu ve vodě a jak očistili svou totožnost, aby přinášeli čisté uctívání Bohu?

¹⁹ Zejména od roku 1935 se ti, kteří tvoří „velký zástup“, podrobují křtu ve vodě, aby symbolizovali bezvýhradné zasvěcení se Bohu skrze většího Mojžíše Ježíše Krista. Vyprali roucha své totožnosti a „vybílili je v Beránkově krvi“, v krvi většího Mojžíše. (Zjevení 7:9–14) Přinášejí čisté uctívání Bohu.

20. Kde uctívá „velký zástup“ Jehovu a jak to bylo předpovězeno u Zachariáše 8:20–23?

²⁰ Tento „velký zástup“ čistých ctitelů je v Božím duchovním chrámu dnem i nocí. (Zjevení 7:15–17) Byli předobrazeni těmi, které předem viděl prorok Zachariáš, jak uctívají v Jehovově chrámu v Jeruzalémě po jeho obnovení v roce 537 př. n. l., když byli Izraelité propuštěni z Babylóna. Čteme o tom u Zachariáše 8:20–23:

„Tak řekl Jehova vojsk: ‚Ještě se stane, že přijdou národy a obyvatelé mnoha měst; a obyvatelé jednoho města jisté půjdou k těm z druhého a řeknou: „Pojďte vážně, abychom obměkčili Jehovův obličej a hledali Jehovu vojsk. Já sám půjdu také.“ A mnoho lidí a mocných národů přijde skutečně do Jeruzaléma hledat Jehovu vojsk a obměkčit Jehovův obličej.‘

Tak řekl Jehova vojsk: ‚Bude v těch dnech, že deset mužů z národů všech jazyků se chopí, ano, skutečně se chopí sukně muže, který je Žid, a řeknou: „Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že Bůh je s vámi.“ ‘ “

21. Jakým způsobem se „velký zástup“ ‚chopil sukně muže, který je Žid‘? Proč má naději přežít „velké soužení“?

²¹ Postoj oněch „deseti mužů z národů všech jazyků“ mluví o oddanosti jedinému živému a pravému Bohu, Jehovovi Bohu! Dnes je mu taková oddanost přijatelná skrze největšího „Žida“, který kdy byl na zemi, jedenkrát obětovaného „Beránka“, Ježíše Krista. Věrně napodobují Ježíše tím, že se podrobují křtu ve vodě, nejen aby symbolizovali, že se dávají k dispozici, ale v jejich případě také proto, že se z celého srdce zasvěcují témuž Bohu. ‚Chopili se sukně‘ ostatku 144 000 duchovních židů a shromažďují se s tímto „lidem“ k Jeruzalému nahoře, nebeskému Jeruzalému. V jeho duchovním chrámu, představovaném ostatkem, který ještě zbývá na zemi, přinášejí „svatou službu“ nejvyššímu Bohu Jehovovi dnem i nocí. Doufají, že přežijí „velké soužení“, aby mohli pokračovat navždy v zasvěcené službě Jehovovi zde na zemi. To, že jsou řádně označeni jako bezvýhradně oddaní, zasvěcení a pokřtění Boží služebníci, jim k tomu otvírá cestu, protože jsou ujišťováni, že „Otec skutečně hledá ctitele tohoto druhu“, kteří ho uctívají „duchem a pravdou“. — Jan 4:23, 24.

[Poznámka pod čarou]

Můžeš při opakování odpovědět na tyto otázky?

◆ Jakým způsobem byla obrácena pozornost k Jehovově zasvěcení veleknězů pro svatou službu?

◆ Jak se mohl stát Ježíš veleknězem?

◆ Co mají podle Římanům 12:1, 2 udělat ti, kteří se stanou Kristovými učedníky?

◆ Pokud jde o křest, jak lze „velký zástup“ srovnat s „velkou smíšenou společností“, která provázela Izraelity z Egypta?

◆ Jak napodobuje Ježíše „deset mužů z národů všech jazyků“, pokud jde o křest?

[Obrázek na straně 24]

Desetitisíce ročně věrně napodobují Ježíše a dávají se pokřtít