Radostné svátky
„Staneš se jedině radostným.“ — 5. Mojžíšova 16:15.
1. Kdo je dnes nejšťastnější lid a proč?
KDO se neraduje ze svátků? Ze svátků se radují národy na zemi po celá staletí. To platilo i o lidu, který prostřednictvím svého proroka Mojžíše dostal své národní zákony od stvořitele člověka. Jejich svátky však byly jiné. Byly prorockým obrazem budoucích dobrých věcí. Radostná nálada je také podílem novodobého protějšku lidí, kteří ve starověku slavili tyto svátky na Středním východě. V nové době totiž dochází ke splnění toho, co tyto svátky prorocky znázorňovaly. Ze stanoviska Svaté bible jsou ti, kteří tyto svátky slaví v dnešní době, duchovní izraelité, a jsou to nejšťastnější lidé na tváři země.
2. Kolik svátků bylo nařízeno v 5. Mojžíšově 16:16 a jaké svátky to byly?
2 V inspirovaných knihách, jež napsal Mojžíš, byly ustanoveny tři svátky. V páté knize, která se nazývá Deuteronomium, v 16. kapitole, ve verši 16 čteme: „Třikrát v roce by se každý z tvých lidí mužského pohlaví měl objevit před Jehovou, tvým Bohem, na místě, které si On zvolí: ve svátek nekvašených chlebů a ve svátek týdnů a ve svátek chýší, a nikdo by se neměl objevit před Jehovou s prázdnýma rukama.“
3. V jaké situaci byli přirození Izraelité, když byla řečena slova v 5. Mojžíšově 16:17?
3 Sedmnáctý verš říká: „Dar z ruky každého jednotlivce by měl odpovídat požehnání, které ti dal Jehova, tvůj Bůh.“ V době, kdy byla pronesena tato slova, byli Izraelité na cestě do Zaslíbené země Kanaánu a žili ve stanech.
SVÁTEK NEKVAŠENÝCH CHLEBŮ
4. Který byl první svátek? Co obětoval velekněz Jehovovi ve druhém dnu tohoto svátku?
4 První z každoročních svátků, svátek nekvašených chlebů, se dodržoval ihned po večeři pasach 14. abiba neboli nisana. Svátek nekvašených chlebů se slavil sedm dnů, od 15. nisana do 21. nisana včetně. První den tohoto svátku byl den sabat, který následoval po večeři pasach. Druhého dne svátků, 16. nisana, obětoval izraelský velekněz v jeruzalémském Jehovově chrámu Jehovovi snop z právě dozrálé sklizně ječmene. — 3. Mojž. 23:11–16.
5. Proč neslavil Ježíš svátek 15. nisana roku 33 n. l.? Kdy jeho učedníci zažili radost, jaká neměla obdoby?
5 Existuje historická zpráva o dvanáctiletém chlapci, kterého přivedli z Nazaretu do Jeruzaléma ke slavnosti pasach. Tento chlapec byl Ježíš, syn Marie. O osmnáct let později, v roce 29 n. l., se tento Izraelita, nyní Pán Ježíš Kristus, stal „Beránkem Božím“, jehož symbolickým znázorněním byl beránek pasach. (Luk. 2:41–52; Jan 1:29–37) O tři a půl roku později byl skutečně obětován na kmeni na Kalvárii za Jeruzalémem, a to v pátek 14. nisana roku 33 n. l. V onen pátek večer začal 15. nisan a s ním svátek nekvašených chlebů, ale Ježíš sám se nepodílel na radosti, kterou se vyznačovala tato událost. Byl mrtev a pohřben. Židé všeobecně se v Jeruzalémě radovali na začátku svého svátku, ale Ježíšovi učedníci nikoli. Byli zarmouceni, protože se jim zdálo, že ztratili svého vůdce navždy. Příštího dne, v neděli 16. nisana, se však jejich zármutek změnil v jásání, jež nebylo možno srovnat s jásáním Židů, kteří slavili svátek.
6. Co ve světle 1. Korintským 15:20 znázorňoval snop ječmene, jímž pohupoval velekněz 16. nisana, a proč?
6 Proč? Protože jejich vůdce, Ježíš Kristus, byl všemohoucí silou svého nebeského Otce Jehovy vzkříšen z mrtvých. Když křesťanský apoštol Pavel psal o vzkříšení, vysvětlil, co to znamenalo: „Kristus však byl nyní vzkříšen z mrtvých, první ovoce z těch, kteří usnuli ve smrti.“ (1. Kor. 15:20) Snop prvního ovoce ze sklizně ječmene, kterým židovský velekněz pohupoval v chrámu před Jehovou v neděli 16. nisana, znázorňoval tedy určitého jedince, vzkříšeného Pána Ježíše Krista, prvního, kdo byl plně vzkříšen z mrtvých k věčnému životu. Proto jedině on mohl být označen jako „první ovoce z těch, kteří usnuli ve smrti“. Tento zázrak se stal význačným rysem druhého svátečního dne.
7. Proč bylo zakázáno, aby Židé měli během sedmidenního svátku ve svých obydlích kvasnice? Co to připomínalo?
7 Po sedm dnů tohoto svátku neměl být v bydlištích Židů žádný kvas, protože kvas znázorňoval to, co není v souladu s Bohem, totiž hřích. Tento svátek ve skutečnosti připomínal, že Izraelité opouštěli Egypt ve spěchu, a proto neměli čas nechat těsto zkvasit. Proto museli jíst nekvašený chléb, stejně jako tehdy v den pasach. — 2. Mojž. 12:11–34; 5. Mojž. 16:2–4.
8, 9. Jakým ustanovením se musí v souladu se symbolem řídit protiobrazný svátek nekvašených chlebů? Jak to potvrzuje Pavel?
8 Stejně jako svátek nekvašených chlebů následoval po pasach a trval sedm dnů, tak i protiobraz tohoto svátku musí následovat po oběti „Beránka Božího“, Ježíše Krista, v pátek 14. nisana roku 33 n. l. Počet dnů tohoto svátku, sedm, znázorňuje dokonalost, úplnost, a proto protiobrazný svátek trvá po staletí až do dnešní doby a ti křesťané, kteří jsou duchovními izraelity, kteří jsou vnitřně židy, jsou povinni jej zachovávat. V 1. Korintským 5:6–8 se apoštol Pavel zmiňuje o protiobrazném svátku:
9 „Nevíte, že trochu kvasnic zkvasí celé těsto? Odstraňte staré kvasnice, abyste byli novým těstem, jako že jste nezkvašení. Neboť Kristus, náš pasach, byl vskutku obětován. Slavme tedy svátek ne se starými kvasnicemi ani s kvasnicemi škodlivosti a špatnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.“
10. Proč a jak musí být dnes slaven protiobrazný svátek? Proč ti, kteří jej slaví, mohou být ‚jedině radostnými‘?
10 To bylo napsáno kolem roku 55 n. l., neboli 22 let po Kristově obětní smrti. Duchovní izraelité, kteří čtou tato slova apoštola Pavla dnes, více než po 19 staletích, jsou povinni zachovávat protiobrazný svátek, totiž s upřímností a pravdou. Pomazaný ostatek duchovních izraelitů to činí, a proto mohou pochopit ducha starověkého předobrazného svátku a být ‚jedině radostnými‘. Proč? Protože věrné zachovávání protiobrazného svátku je ve prospěch čisté, teokratické organizace, které Jehova může projevit své schválení.
SVÁTEK TÝDNŮ
11. Který byl druhý z povinných svátků? Proč dostal takové jméno?
11 Druhý svátek, který měli povinně slavit Izraelité ve starověku, byl svátek týdnů. Proč se tak nazýval? Protože Izraelité měli odpočítat sedm týdnů od 16. nisana, ode dne, kdy jejich velekněz předložil Jehovovi snop právě dozrálého obilí jako první ovoce ze sklizně ječmene. Čas, který odpočítali, obnášel 49 dnů, a padesátý den měli slavit svátek týdnů. V řečtině, do níž skupina Židů přeložila svou Bibli, je výraz pro padesátý (den) pentekosté. Proto řecky mluvící Židé nazývaly svátek týdnů pentekosté. Co mělo být charakteristickým rysem tohoto dne?
12. Jaké charakteristické rysy měl mít tento sváteční den podle 3. Mojžíšovy 23:15–21?
12 3. Mojžíšova 23:15–21 odpovídá: „ ‚Ode dne po sabatu, ode dne, kdy přinesete snop oběti pohupování, si odpočítáte sedm sabatů. Ať jsou úplné. Máte počítat až ke dnu po sedmém sabatu, padesát dnů, a předložíte Jehovovi novou obilnou oběť. Ze svých bydlišť si máte vynést dva chleby jako oběť pohupování. Mají být ze dvou desetin éfy jemné mouky. . . A kněz jimi bude pohupovat sem a tam společně s chleby z prvního zralého ovoce, společně se dvěma beránky, jako oběť pohupování před Jehovou. Mají knězi sloužit jako něco svatého Jehovovi. A právě v ten den učiníte provolání; budete mít svaté shromáždění. Nesmíte konat žádnou namáhavou práci. Ve všech vašich bydlištích je to ustanovení na neurčitý čas pro vaše generace.‘ “
13. Kdy se začaly splňovat protiobrazné letnice? Čím se tato událost vyznačovala?
13 Tento prorocký svátek týdnů neboli pentekosté (letnice) se splnil na sboru Ježíšových učedníků v Jeruzalémě padesátý den po jeho vzkříšení z mrtvých. A tak protiobrazný svátek týdnů, pentekosté neboli letnice, se začal splňovat šestého dne třetího lunárního měsíce, to jest 6. sivana roku 33 n. l. V té době prodléval oslavený Ježíš Kristus v Nejsvětější Jehovova duchovního chrámu, totiž v osobní přítomnosti Jehovy v nebesích, kam vystoupil čtyřicátý den po svém vzkříšení. V době, kdy Židé slavili předobrazný svátek týdnů neboli pentekosté, letnice, v Herodově chrámě v Jeruzalémě, shromáždilo se asi 120 učedníků duchovního velekněze, Ježíše Krista, v jedné horní místnosti v městě. Potom, před třetí hodinou onoho dne (9. hodinou dopoledne), vylil Pán Ježíš Kristus svatého ducha z Nejsvětější Jehovova duchovního chrámu. Tak je jejich nebeský Otec, Jehova, duchovně zplodil a oni byli pomazáni svatým duchem prostřednictvím svého velekněze, Ježíše Krista. (Sk. 2:1–36) Tak dva symbolické chleby z jemné mouky získaly Jehovovo uznání v nebesích, v jeho Nejsvětější. — Žid. 9:24.
14. a) Co bylo znázorněno tím, že dva pšeničné chleby byly kvašené? b) Jaké důvody lze udat, proč byly dva chleby?
14 Proč byly při předobrazném svátku týdnů neboli o letnicích předloženy Jehovovi dva chleby ze zrna z právě dozrálé sklizené pšenice? Bylo tím znázorněno, že splnění se bude týkat více než jednoho jedince. Tyto dva symbolické pšeničné chleby byly pečeny s kvasnicemi. To znázorňuje, že ti, na nichž se mělo uskutečnit splnění tohoto svátku, mají v sobě kvas hříchu od narození. Tak to bylo se 120 učedníky bezhříšného Ježíše, kteří v neděli 6. sivana roku 33 n. l. čekali v Jeruzalémě. To, že bochníky byly dva, může také znázorňovat, že ti, kteří se stávají duchem zplozenými pomazanými učedníky Mesiáše Ježíše, mají pocházet ze dvou skupin na zemi, nejprve z přirozených obřezaných Židů a potom ze všech ostatních národů na světě, z pohanů. Společně mají tyto dvě skupiny tvořit protiobraznou oběť pohupování Jehovovi. — Ef. 2:13–18.
15. Kdy byl Jehovovi předložen chléb znázorňující chléb židovský? Z čeho bylo patrné, že byl uznán?
15 Z tohoto hlediska byl první z protiobrazných chlebů, znázorňující obřezané Izraelity, předložen Jehovovi Bohu prostřednictvím velekněze Ježíše právě v té době, totiž 6. sivana. Tedy týž den, kdy židovský velekněz pohupoval oběma symbolickými chleby před Jehovou v Herodově chrámě v Jeruzalémě. Těchto dvou pšeničných bochníků již nebylo jako symbolů třeba, a proto je Jehova neuznával a Židé slavící svátek v Herodově chrámě neobdrželi dar svatého ducha. Ti Židé, kteří chtěli, aby se na nich splnila slova z Joela 2:28, 29, odešli z tohoto symbolického chrámu a vešli do spojení se 120 učedníky Kristovými, na nichž se toto proroctví již splnilo. Tak se při onom dvojnásobném dnu letnic roku 33 n. l. asi 3 000 z těchto Židů stalo částí protiobrazného chleba pohupování.
16. Kdy byl Jehovovi předložen druhý symbolický chléb? Až do které doby jsou tyto dva symbolické chleby doplňovány?
16 Druhým symbolickým chlebem, který znázorňoval pohany neboli Nežidy, začalo být pohupováno před Jehovou později, když do křesťanského sboru získali přístup i věřící Samaritáni a později neobřezaní pohané neboli lidé z národů všeobecně. Vyvozuje se, že k této druhé události došlo na podzim roku 36 n. l. (Skutky, kapitoly 8 a 10) Dva protiobrazné chleby se doplňovaly během uplynulých 19 století. Skutečnosti ukazují, že někteří byli připojeni k těmto „chlebům“ v nedávné době. Ti byli znázorněni Moabitkou Rút, která patřila k předkům Ježíše Krista, a královnou Ester, sestřenicí Žida Mardochea, jenž se stal ministerským předsedou perské říše. — Viz knihu „Zachování“, která vyšla v roce 1932 a obsahovala látku ze série článků, jež vyšly ve „Strážné věži“ v letech 1931 a 1932.
17. a) K čemu mají ti, kteří slaví svátek, důvod, protože se doplňuje počet členů dvou symbolických chlebů? b) Proč jsou ti, kteří tvoří symbolické chleby, určitým druhem ‚prvního ovoce‘?
17 Doplňování členů dvou protiobrazných letnicových chlebů během více než 1 900 let vyvolává u duchovních izraelitů, kteří slaví protiobrazný svátek týdnů, velkou radost. Stejně jako dva symbolické chleby znázorňovaly první ovoce ve žňovém měsíci sivan, tak i ti, z nichž se skládají protiobrazné chleby, jsou prvním ovocem pro Jehovu Boha prostřednictvím Ježíše Krista. Je to proto, že mají přednost před ostatními ze světa lidí, neboť získávají nebeské dědictví jako první dobrodiní z oběti „Beránka Božího“. — Jak. 1:18; Zjev. 14:4.
SVÁTEK CHÝŠÍ
18. Jak se jmenoval poslední svátek židovského svatého roku? Kdy se konal? Kdo se jej účastnil?
18 Poslední velký svátek v židovském svatém roce probíhal v sedmém měsíci, v měsíci etanim neboli tišri. (1. Král. 8:2) Byl v určitých ohledech vynikající. Nejčastěji se nazýval svátek chýší, ale dvakrát je označen jako svátek sklizně. (2. Mojž. 23:16; 34:22) Například ve 2. Mojžíšově 23:16, 17 je řečeno: „Také svátek žní prvního zralého ovoce tvé namáhavé práce, toho, co jsi zasel na poli, a svátek sklizně koncem roku, když shromáždíš z pole výtěžek své namáhavé práce. Při třech příležitostech ročně se každý z vás mužského rodu ukáže před obličejem pravého Pána, Jehovy.“ Také 2. Mojžíšova 34:22 mluví o ‚svátku sklizně na přelomu roku‘. 5. Mojžíšova 16:13–15 se zmiňuje o svátku chýší a říká: „Po sedm dnů si máš slavit svátek chýší, když sklidíš ze svého mlatu a ze svého lisu na olej a víno. A v době svého svátku se budeš radovat ty i tvůj syn a tvá dcera a tvůj otrok i tvá otrokyně, i levita a cizí usedlík a chlapec bez otce a vdova, kteří jsou uvnitř tvých bran. Sedm dní budeš slavit svátek Jehovovi, svému Bohu, na místě, které si Jehova zvolí, protože Jehova, tvůj Bůh, ti požehná v celém tvém výtěžku a v každém skutku tvé ruky, a staneš se jedině radostným.“
19. a) Proč způsob, jak se tento svátek slavil, odpovídal jeho jménu? b) Proč byl čas konání svátku nejvhodnější pro ty, kteří jej slavili?
19 Tento svátek se většinou nazývá „svátek chýší“. Židé, kteří se shromáždili v Jeruzalémě, bydleli po sedm dnů v chýších neboli stáncích, což odpovídalo jménu oslavy. Začala pět dnů po Dnu smíření, který byl každoročně 10. tišri a při němž byl Izrael znovu uváděn do pokojného vztahu k Jehovovi Bohu. Svátek chýší tedy začínal v nejpříznivější době a trval od 15. do 21. tišri, úplný počet dnů.
20. Co dělával kněz každé ráno při tomto svátku, jak se dovídáme z mimobiblických historických záznamů?
20 Jásání, jímž se vyznačoval, nemělo obdoby. Podle historických zpráv na úsvitu každého dne tohoto svátku bral kněz zlatý džbán, který mohl obsahovat tři míry log, neboli asi litr tekutiny, a sestupoval k místu, kterému se říkalo rybník Siloe. Ti z našich čtenářů, kteří navštívili dnešní Jeruzalém, si vzpomenou, že když vyšli z města na jeho jihovýchodním konci Hnojnou branou, sestoupili k místu, které se nazývalo Panenská studna neboli Studna Gihon. Od této studny vykopal král Ezechiáš tunel v době, kdy hrozil vpád Asyřanů. Odvážní návštěvníci si vzpomenou, jak si v tomto tunelu nějaký čas potmě nahmatávali cestu, a pak vyšli u rybníka Siloe.
21. a) Jak se kněz dostal k rybníku Siloe? Co dělal s vodou ze Siloe? b) Která slova Izaiášova proroctví připomínalo Židům jásání v té době?
21 Kněz nesestupoval se zlatým džbánem k rybníku Siloe Ezechiášovým tunelem, ale šel za ním velký průvod, včetně skupiny hudebníků. Když naplnil džbán vodou, vracel se kněz k městu a šel na nádvoří, kde byl Jehovův obětní oltář. U jižní strany oltáře byly umístěny dvě nádrže, z nichž každá měla na dně otvor. Nádrž u jihozápadního rohu oltáře byla na vodu z rybníka Siloe. Když tam kněz nalil vodu, protekla tudy a dostala se k podstavci oltáře. Židé, kteří se na to dívali, při tom velmi jásali. Radostným účastníkům slavnosti to možná připomínalo 12. kapitolu Izaiáše, která popisuje, jakou radost měli mít Izraelité vysvobození z Babylóna v roce 537 př. n. l. Izaiáš 12:3 říká: „S jásáním budete jistě čerpat vodu z pramenů záchrany.“
22. a) Jak byl Jehova pramenem vody záchrany pro předky Židů, kteří slavili tento svátek? b) Jak bylo popsáno jásání při vylévání vody Siloe?
22 Jehova Bůh byl nebeským zdrojem jejich záchrany. On to byl, kdo vysvobodil jejich předky ze sedmdesátiletého zajetí v pohanském Babylóně, kde žíznili po záchraně, jež měla přijít po porážce Babylóna v roce 539 př. n. l. (Iz. 44:28 až 45:7; Jer. 2:13) Vzpomínka na toto osvobození byla důvodem k jásání při svátku chýší. Jedno staré židovské přísloví říká: ‚Kdo nikdy neviděl jásání, když je vylévána voda Siloe, nikdy ve svém životě neviděl skutečné jásání.‘