„Zůstaňme bdělí a střízliví“
„Dále nespěme jako ostatní, ale zůstaňme bdělí a střízliví.“ — 1. Tessalonicenským 5:6.
1. Splnění kterého biblického proroctví můžeme zakrátko očekávat?
KDYŽ Ježíš předpověděl, že v jeho generaci dojde ke zničení Jeruzaléma, řekl: „To jsou dny pro uplatnění práva, aby se splnilo všechno, co bylo napsáno.“ (Luk. 21:22) V roce 70 n. l. došlo k spravedlivému vykonání Božího soudu proti těm, kteří uvedli v nevážnost jeho jméno, porušovali jeho zákony a pronásledovali jeho služebníky. Podobně má brzo dojít ke spravedlivému vykonání Božího soudu proti nynějšímu zlému systému věcí, a opět se tak ukáže, že všechno, co bylo napsáno v biblických proroctvích, se jistě musí splnit. A tento soud přijde otřesně náhle na ty, kteří nebudou připraveni. Bible totiž říká: „Až řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘, tehdy na ně okamžitě přijde náhlé zničení.“ — 1. Tess. 5:2, 3.
2. Jakou radu nám dává Boží slovo pro bezprostřední budoucnost?
2 Od této chvíle až do doby, kdy budou vykonány Boží soudy, musí si Boží služebníci zachovat nejvyšší bdělost a odpovědnost. Apoštol Pavel, který zaznamenal inspirované proroctví v 1. Tessalonicenským 5:2, 3 také řekl: „Proto tedy dále nespěme jako ostatní, ale zůstaňme bdělí a střízliví.“ (1. Tess. 5:6) Ježíš radil: „Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všemu, co má nastat.“ (Luk. 21:36) Podobně napsal i apoštol Petr: „Protože se všechny tyto věci mají takto rozplynout, jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti.“ — 2. Petra 3:11.
NYNÍ PŘIJÍT K JEHOVOVI
3. Co musí činit každý, kdo chce přežít a vstoupit do Božího nového pořádku?
3 Každý, kdo chce přežít do Božího spravedlivého nového pořádku, nutně potřebuje vstoupit nyní do správného vztahu k Jehovovi a k jeho pozemské organizaci. „Jehovovo jméno je silná věž. Do ní utíká spravedlivý a je ochráněn.“ (Přísl. 18:10) „Stane se v závěrečné části dnů, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholky hor a jistě bude vyzdvižena nad pahorky; a k ní budou proudit všechny národy.“ (Iz. 2:2) Ano, lidé z národů, kteří chtějí žít v Božím rajském pořádku, musí nyní proudit k Jehovově hoře, k jeho pravému uctívání, které je pevně založeno a je vysoko vyvýšeno nad jakýkoli jiný druh uctívání.
4. Jak ukazuje Ježíš, že by mohlo být osudné, kdyby někdo chtěl příliš dlouho čekat, než přijde k Jehovovi?
4 Proč je tak naléhavé přijít nyní k Jehovovu pravému uctívání? Nemohl by upřímný člověk počkat, až skutečně uvidí, jak Jehova začíná vykonávat své soudy, a potom by rychle přešel na jeho stranu? To se sice může některým lidem zdát lákavé, ale bylo by pak dost času vytvořit si správný vztah k Jehovovi? Biblický důkaz odpovídá: Nikoli. Ježíš varoval: „Dávejte. . . na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a přílišným pitím a úzkostlivými životními starostmi, a náhle by na vás v jednom okamžiku přišel ten den jako léčka. Přijde totiž na všechny, kteří bydlí na tváři celé země.“ (Luk. 21:34, 35) Povšimni si, že ti, kteří nejsou duchovně bdělí, jsou nečekaně překvapeni, protože ten „den“ na ně přijde „náhle“, „okamžitě“, stejně jako „okamžitě přijde náhlé zničení“ na ty, kteří říkají „Mír a bezpečnost!“.
5. Jaké biblické příklady nám ukazují, že se lidé musí učit o Jehovovi dříve, než začne zničení?
5 Ježíš přirovnal takové lidi ke zvířeti, které nevědomky vchází do pasti. Ty, kteří nejsou duchovně bdělí, také přirovnal k lidem, kteří si v Noemově době „nepovšimli. . . , dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla“. Byl pro tyto lidi ještě čas, aby se poučili o Jehovovi a vešli pod jeho ochranu po vypuknutí potopy? Ne, protože Ježíš jasně říká, že potopa ‚je všechny smetla‘. Nebyli ještě v arše záchrany s Noemem a jeho rodinou. A když přišel Boží soud proti Sodomě a Gomoře, unikli snad někteří po tom, kdy se z nebe začala lít ohnivá zkáza? Ne, všichni byli zničeni kromě Lota a jeho dcer, kteří předtím opustili tuto oblast. I Lotova manželka, která se vydala na odchod, ale pak zaváhala, byla zastižena ničivými silami. Ježíš právem řekl: „Pamatujte na Lotovu manželku.“ — Mat. 24:37–39; Luk. 17:32.
6. Proti kterému názoru jsou závažné biblické důkazy?
6 Mohlo by snad nadejít nějaké období po pádu „Velikého Babylóna“, světové říše falešného náboženství, kdy by lidé mohli mít příležitost duchovně se probudit a hledat Jehovu? Závažné biblické důkazy mluví proti tomu. Kromě předcházejících příkladů je zde také příklad židovského národa v prvním století. Tito nábožensky smýšlející Židé měli pocit, že dostatečně uctívají Boha a že nemusí naslouchat kázání Ježíše nebo jeho následovníků. Ježíš však před tím varoval: „Když. . . uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Ať potom ti, kteří jsou v Judeji, utečou k horám a ti, kteří jsou v jeho středu, ať odejdou.“ (Luk. 21:20–22) Ale když se římská vojska, která předtím obkličovala Jeruzalém, v roce 66 n. l. stáhla, Židé, kteří byli přespříliš důvěřiví, ‚nezačali utíkat‘. Židé napadli zadní voj římské armády a tak jejich ústup změnili v útěk, a proto neměli pocit, že by sami potřebovali utéci. Věřili, že Bůh je s nimi, a dokonce začali razit nové stříbrné peníze s nápisem „Jeruzalém, Svatý“. Ale Ježíšovo inspirované proroctví ukázalo, že Jeruzalém již pro Jehovu svatým nebyl.
7. Jaký osud postihl Židy, kteří jednali v rozporu s Ježíšovou radou?
7 Židé byli oklamáni falešným náboženstvím, a proto neopustili Jeruzalém a Judeu, když k tomu měli příležitost. Ve skutečnosti na jaře roku 70 n. l. učinili pravý opak. Shromáždili se do Jeruzaléma k náboženské slavnosti. Ale právě v té době se mocné římské armády pod vedením generála Tita vrátily, obklíčily Jeruzalém a všechny ty lidi měly v pasti, jako zvířata chycená v léčce. Po krátkém obléhání byl Jeruzalém zničen. Očitý svědek těchto událostí, dějepisec Flavius Josephus, napsal: „Ukázalo se, že těch, kteří byli v celé této válce zajati, bylo devadesát sedm tisíc; a těch, kteří při celém tomto obléhání zahynuli, bylo jedenáct set tisíc [1 100 000], z nichž většina byla opravdu z téhož národa [včetně obyvatel Jeruzaléma], ale nepatřili do samotného města; přišli totiž z celé země ke svátku nekvašeného chleba a náhle byli vojskem obklíčeni, . . . celý národ byl nyní osudně obklíčen jako ve vězení a římská armáda obklopila město.“ — „Války židovské“, kniha VI, kap. IX, část 3, 4, přeložil William Whiston (angl.)
8. Jak se dařilo křesťanům, kteří uposlechli Ježíše, ve srovnání s tím, co postihlo osoby, jež se snažily uniknout až v poslední chvíli?
8 Ale křesťané, kteří zůstali bdělí a při smyslech, již byli mimo Jeruzalém a mimo Judeu. Unikli na bezpečná místa, jakmile k tomu měli po roce 66 n. l. příležitost. Věřili Ježíšovým prorockým slovům a jednali podle nich, a na základě toho přežili. Ale když na Židy v roce 70 n. l. přišlo ono „velké soužení“, nebyl již čas, aby utíkali. Několik tisíc se jich pokusilo proniknout římským obklíčením a dostat se z města. Vojáci je ale chytili, a dokonce rozťali některé z těchto Židů, aby se zmocnili zlata, které mnozí z nich spolykali.
PŘEŽÍT JEŠTĚ TĚŽŠÍ „SOUŽENÍ“
9, 10. a) Jak těžké bude „velké soužení“? b) Proč se zdá, že po zničení „Velikého Babylóna“ nebude následovat období klidu?
9 To bylo skutečně těžké „soužení“, jež přišlo na Židy přesně podle Ježíšovy předpovědi. (Luk. 19:43, 44) Ale Ježíšova slova naznačila, že v naší době, během Jehovova „dne pomsty“, má přijít ještě větší „soužení“. Když Kristus odpovídal na otázky o „znamení“ své „přítomnosti“, prohlásil: „Neboť tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude.“ (Mat. 24:3, 21) Toto „soužení“ přijde nejen na „Veliký Babylón“, ale také na celý satanův systém včetně jeho politických, sociálních a hospodářských uspořádání.
10 Zničení začne „náhle“ počínaje falešným náboženstvím a bude neúprosně pokračovat až do konce. (1. Tess. 5:3) Biblické proroctví ukazuje, že po pádu „Velikého Babylóna“ nebude žádné klidné období a že síly, jež vystupují proti Bohu a jež zničí „Veliký Babylón“, nebudou projevovat přízeň ani Jehovovým oddaným svědkům. Naopak, tyto protibožské síly budou nenávidět Boží lid a obrátí se i proti němu. Bible ukazuje, že totéž „divoké zvíře. . . s deseti rohy“, které zpustošilo „Veliký Babylón“, bude také „bojovat s Beránkem“, Ježíšem Kristem, jehož na zemi reprezentují jeho následovníci. (Zjev. 13:1; 17:12–14, 16; 19:19) Tito vítězové nad falešným náboženstvím, pyšní na své vítězství, se budou bezpochyby domnívat, že Boží služebníci jsou jen jiné náboženství, které musí být odstraněno z cesty, aby mohli bez překážky panovat nad zemí. — Ezech. 38:14–16.
11. Jak vyvrcholí „velké soužení“?
11 Ale tento útok na Boží služebníky je totéž jako útok na Boha, protože Bůh říká: „Kdo se dotýká vás, dotýká se zřítelnice mého oka.“ (Zach. 2:8; Ezech. 38:18, 19) Na to Jehova bezprostředně zareaguje. Vyvolá to jeho hněv proti útočníkům v Armageddonu. (Zjev. 16:14, 16) Přikáže svému královskému Synu, Kristu Ježíši, a jeho nebeským vojskům, aby přešli k útoku! Kristus se svými nebeskými vojsky drtivou silou porazí zemské krále a všechny ostatní zbývající živly tohoto bezbožného systému, a také každého, kdo jej podporuje. Jeden anděl hlasitě volá a zve nebeské ptáky: „Pojďte sem, shromážděte se k velké Boží večeři, abyste jedli části těl králů a části těl vojenských velitelů a části těl silných mužů a části těl koní i těch, kteří na nich sedí, a části těl všech, jak svobodných, tak i otroků a malých a velkých.“ (Zjev. 19:17, 18) Tak „velké soužení“ dosahuje svého vyvrcholení. Boží spravedlivý „den pomsty“ proti tomuto satanskému systému věcí dospívá k závěru.
12. Kdy by měli upřímní lidé „hledat Jehovu“?
12 Od počátku „náhlého zničení“, které začne zpustošením „Velikého Babylóna“, přes útok národů proti Jehovovým služebníkům až k Boží válce armageddonské, zřejmě nebude ve „velkém soužení“ žádná přestávka. Proto není biblický důvod k závěru, že by bylo dost času obrátit se k Bohu, až bude zničeno falešné náboženství. Ti, kteří chtějí živi uniknout do Božího nového pořádku, by se měli obrátit k Jehovovi nyní. „Hledejte Jehovu, lidé, dokud může být nalezen. Volejte k němu, pokud prokazuje, že je blízko.“ (Iz. 55:6) Nyní by upřímní lidé měli žít životem víry, odvahy, lásky a služby. Nyní se musí připravovat, aby odolali tlaku, který vyvstane proti Božímu lidu během rychle se blížícího „velkého soužení“.
13. Ke komu jsou přirovnáni Boží věrní služebníci a v jakém směru?
13 Boží slovo přirovnává Boží věrné služebníky k vycvičeným vojákům, kteří jsou pozorní, mají na sobě ochrannou výstroj a jsou připraveni uposlechnout jakýkoli příkaz svého vůdce. Nejsou jako nepřipravené vojsko, které v naléhavé a nebezpečné době spí v kasárnách. Pavel říká: „Proto tedy dále nespěme jako ostatní, ale zůstaňme bdělí a střízliví. Ti, kteří spí, jsou totiž zvyklí spát v noci a ti, kteří se opíjejí, jsou obvykle opilí v noci. Avšak my, kteří patříme dnu, buďme střízliví a oblečme si pancíř víry a lásky a přilbu naděje na záchranu, protože nás Bůh neurčil k zlobě, nýbrž k tomu, abychom získali záchranu prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista.“ — 1. Tess. 5:6–9.
14. Z čeho je patrné, že Boží služebníci budou jistě dobře informováni, aby mohli činit Boží vůli?
14 Boží služebníci se také plně spoléhají na to, že Bůh bude poskytovat své organizaci informace, takže budou moci podniknout správné kroky, aby mohli přežít. Můžeme si tím být jisti, protože inspirované proroctví v 7. kapitole Zjevení ukazuje, že „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, . . . [vychází] z velkého soužení“ a živý vchází do Božího nového pořádku. (Zjev. 7:9, 14) A proč tento „velký zástup“ zůstává naživu? Protože ‚prokazuje Bohu dnem i nocí svatou službu‘, a on „rozprostře nad nimi svůj stan“. (Zjev. 7:15) Jsou dobře informováni, a proto vědí, jak mají Bohu přijatelně sloužit. Nečekají pasívně, až uvidí, co se stane. Vědí, že ten, který „činí Boží vůli, zůstává navždy“. — 1. Jana 2:17.
VZRŮSTAJÍCÍ ČINNOST
15. Jak svědkové Jehovovi poslouchají příkaz, že má být „dobré poselství o království. . . kázáno po celé obydlené zemi“?
15 K Boží vůli pro naši dobu patří i splňování Ježíšova proroctví: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Pro pravé křesťany jsou tato slova ve skutečnosti příkazem, aby druhým oznamovali dobré poselství o Božím království a o přicházejícím novém pořádku. A svědkové Jehovovi jej v těchto „posledních dnech“ skutečně poslouchají. (2. Tim. 3:1; srovnej Matouš 28:19, 20.) Nesobecky užívají svůj čas a své hmotné prostředky, aby poučovali jiné o Božím nádherném předsevzetí s touto zemí. Celá tato těžká práce vedla k tomu, že po celém světě více než pět miliónů lidí projevilo zájem o Boží nový pořádek a o jeho opatření, jež učinil skrze Ježíše Krista pro záchranu. Sešli se totiž minulý rok v dubnu ke slavnosti na památku Kristovy smrti.
16, 17. a) Jaké pokyny dostal izraelský národ před tím, než Bůh zničil Jericho? b) Jak byly tyto pokyny splněny?
16 Jehovova postupující organizace se blíží k závěrečným létům své kazatelské činnosti v tomto světě. Proto rozsah práce bezpochyby poroste. Vzpomeň si, co měli dělat Izraelité těsně předtím, než Bůh zničil Jericho. Nejprve měli obcházet město jednou denně po šest dnů. Ale potom jim bylo řečeno: „Sedmého dne pochodujte kolem města sedmkrát a kněží ať troubí na rohy. A stane se, že až dají zaznít beranímu rohu, až uslyšíte zvuk rohu, všechen lid ať vykřikne velkým válečným pokřikem; a městská zeď se zřítí.“ — Jozue 6:2–5.
17 V sedmém a posledním dnu měli Izraelité sedmkrát zvýšit svou činnost. Potom měli ‚vykřiknout velkým válečným pokřikem‘. Učinili to přesně podle pokynů. „Stalo se sedmého dne, že vstali časně ráno, hned na úsvitě, a vyšli a pochodovali sedmkrát tímto způsobem kolem města. . . A stalo se, že posedmé kněží zatroubili na rohy a Jozue řekl lidu: ‚Vykřikněte, neboť Jehova vám dal to město.‘. . . A stalo se, že jakmile lid uslyšel zvuk rohu a lid vykřikl velkým válečným pokřikem, zeď se začala řítit.“ — Jozue 6:15, 16, 20.
18. Co očekáváme, pokud jde o rozsah a způsob kazatelské činnosti před skončením tohoto systému?
18 Nyní, při vyvrcholení věků, můžeme očekávat podobné rozšíření naší kazatelské činnosti. Než skončí „velké soužení“, bude zřejmě vydáno největší svědectví o Božím jménu a království v dějinách tohoto světa. Nyní svědectví ještě obsahuje pozvání, aby lidé přišli k Jehovově organizaci a získali záchranu, ale bezpochyby přijde čas, kdy poselství zazní tvrději, jako „velký válečný pokřik“. Zjevení 16:21 ukazuje, že „velké krupobití s kameny, z nichž každý vážil asi talent [téměř 45 kilogramů], sestoupilo z nebe na lidi a lidé se rouhali Bohu pro tu ránu krupobití, protože ta rána byla neobyčejně veliká“. Krupobití je zmrzlá, ztvrdlá voda. To tedy znázorňuje, že nakonec bude Jehovovo soudní poselství sesíláno na neposlušné lidstvo jako palba krupobití, jež dopadá velmi tvrdě. O pohromě v podobě krupobití se říká, že byla „neobyčejně veliká“, a to naznačuje, že na samém konci budou Jehovovi služebníci tvrdě oznamovat Jehovův „den pomsty“.
19. Vezmeme-li v úvahu bezprostřední budoucnost, ‚jakými lidmi bychom měli být‘?
19 A tak bude dobře, řekneme-li totéž, co Petr: „Protože se všechny tyto věci mají takto rozplynout, jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti!“ (2. Petra 3:11) Skutečně se musíme ‚navzájem utěšovat a vzájemně se budovat‘. Měli bychom stále ‚usilovat o to, co je dobré. . . navzájem.‘ (1. Tess. 5:11, 15) „Pokud k tomu tedy máme příhodný čas, vskutku, čiňme dobře všem, zvláště však těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře.“ (Gal. 6:10) Proto „zůstaňme bdělí a střízliví“. — 1. Tess. 5:6.