20. a) Proč můžeme mít dnes větší důvěru ve ‚světlo, které září‘ než kdy dříve? b) Jakou šťastnou budoucnost mají před sebou všichni, kteří volí stezku rostoucího světla?

²⁰ Ano, „světlo vysvitlo pro spravedlivého“. (Žalm 97:11) Plní se Přísloví 4:18 v tom, že „stezka spravedlivých“ je jako světlo, které svítí stále jasněji. Dojde-li tedy někdy k částečným úpravám, výsledkem je bez výjimky zdokonalené stanovisko. Úpravy tak nebyly marné. Nyní, když Kristus vládne, je osvícení, z něhož se těší Jehovův lid, „jako světlo jitra, když slunce září“. (2. Sam. 23:3, 4; Mat. 25:31) Ti, kteří loajálně slouží s organizací „věrného a rozvážného otroka“, s viditelným prostředkem Jehovových sdělení, mají skutečně velkou přednost! Zvolili si moudře, vždyť jejich stezka vede k drahocennému cíli věčného života v novém pořádku, který Jehova vytváří. — Iz. 65:17, 18; 66:22.

Otázky čtenářů

● Stojíme-li tváří v tvář obtížným zkouškám nebo úkolům, je vhodné, abychom prosili o „dva díly“ Božího ducha stejně jako Elizeus?

Místo abys měl pocit, že musíš při nějaké příležitosti prosit o ‚dvojnásobné množství‘ Božího ducha, je lépe prosit Boha, aby ti poskytl svatého ducha podle tvých potřeb.

Když prorok Eliáš překročil řeku Jordán a těsně před tím, než byl vzat směrem k nebi v ohnivém voze, jeho společník a nástupce, prorok Elizeus, vyjádřil zvláštní žádost. Podle „Ekumenického překladu“ řekl Elizeus odcházejícímu Eliášovi: „Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha.“ (2. Král. 2:9) Někteří křesťané vycházející z tohoto vyjádření se domnívají, že potřebují „dvojnásobný díl ducha“, nebo dokonce o to Boha prosili.

Ale „Překlad nového světa“ nám pomáhá rozumět Elizeově žádosti. Zní: „Prosím, aby mi připadly dva díly z tvého ducha.“ (2. Král. 2:9) Elizeus žádal o takový díl Eliášova ducha, jaký patřil prvorozenému. Jak to?

Elizeus ve svých slovech vycházel ze způsobu, jak se v Izraeli rozděloval majetek, když nějaký muž zemřel. Zatímco ostatní synové dostali díl dědictví, prvorozený neboli nejstarší žijící syn dostal dvojnásobný díl, a také odpovědnost jako hlava domácnosti. — 5. Mojž. 21:17.

Když bylo Boží vůlí odvolat Eliáše jako hlavního proroka v Izraeli z bezprostředního jeviště, měl po něm nastoupit Elizeus. Elizeus nebyl tehdy ponechán jako jediný prorok. Byli s ním spojeni různí muži známí jako „synové proroků“. (2. Král. 2:3, 5) Ale Elizeus měl být mezi nimi přední, jako přímý nástupce Eliášův. (2. Král. 4:38; 6:1–3) I když tedy pravděpodobně měli určitou míru Božího ducha a vykonávali určité prorocké funkce, byl Elizeus jakoby Eliášův prvorozený syn a mohl právem žádat o dva díly Eliášova ducha.

Jehova Bůh poskytuje svého svatého ducha svým věrným ctitelům podle jejich potřeb a okolností. Když Mojžíš potřeboval pomoc, protože šlo o velké množství lidí, dal Bůh pokyn, aby bylo na pomoc vybráno sedmdesát způsobilých starších mužů. Jehova řekl Mojžíšovi: „Budu muset vzít něco z ducha, který je na tobě, a vložit jej na ně, a budou ti muset pomáhat nést náklad lidu.“ (4. Mojž. 11:16, 17) To ovšem neznamená, že by Mojžíš potom nebyl dostatečně vybaven svatým duchem, že by měl nějaký duchovní nedostatek. Nikoli, Bůh poskytl