Skromnost — znamenitá ozdoba pro mladé i staré

SKROMNOST je vlastnost, která získává lidi. Zpříjemňuje osobnosti těch, kdo ji vlastní. A kdo by si nevážil toho, když ho druzí mají rádi? Je tedy dobrý důvod říci, že. . . skromnost je znamenitou ozdobou pro mladé i staré.

Zdá se ovšem, že především mladí mají problém, jak si vypěstovat správnou rovnováhu, pokud jde o skromnost. Na jedné straně jsou mladí lidé, kteří se zdají být přehnaně skromní. Jsou bázliví, mají-li přijmout odpovědnost, protože si bolestně uvědomují své omezené poznání a nedostatek zkušeností. Na druhé straně jsou mnozí mladí příliš sebejistí a zřejmě si neuvědomují svá omezení. Bible uvádí příklady obou druhů takových mladých osob.

PROTIKLADNÉ PŘÍKLADY

Že nedostatek skromnosti může mít žalostné následky, dokazuje případ Roboáma, syna krále Šalomouna. Byl ještě mladík, když nastoupil po otci na trůn dvanáctikmenného izraelského království. Když lidé Roboáma prosili, aby ulehčil jejich břemena, jak se zachoval? Přestože ho staří rádci vybízeli, aby projevil soucit, zavrhl jejich moudrou radu. Místo toho dal Roboám na radu mladších mužů, kteří mu doporučovali, aby jednal s lidmi drsně. Roboám tehdy lidu odpověděl: „Můj otec vás obtížil jhem, já k vašemu jhu ještě přidám. Můj otec vás trestal biči, já vás však budu trestat důtkami.“ Kdyby byl Roboám skromný mladík, byl by naslouchal starším rádcům a ulehčil břemena lidu. Protože to neudělal, ztratil deset z dvanácti kmenů. — 1. Král. 12:3–24, „EP“.

Výrazným protikladem Roboáma byl Elihu. Dal znamenitý příklad všem dnešním mladým mužům. Nebyl ani přehnaně zdrženlivý, ani přehnaně sebejistý. Přestože Elihu uměl, dá se říci, na všechno odpovědět, celé dny trpělivě naslouchal Jobovi a jeho pokryteckým rádoby utěšitelům. Teprve když „Jobova slova skončila“, promluvil Elihu s patřičnou skromností. „Jsem mladý, pokud jde o dny, a vy jste pokročilého věku,“ řekl. „Proto jsem se zdržoval a obával vyjádřit vám své znalosti.“ — Job 31:40; 31:41, „KB“, 32:4–7.

O co účinnější a závažnější byla Elihuova slova, protože počkal, až starší muži řeknou své! Elihu měl zřejmě klíč k problému, kdežto oni dali najevo, že nechápou, oč jde. A o co šlo? O spornou otázku oprávněnosti svrchované vlády Jehovy Boha a o to, zda bude mít na zemi lidi, kteří mu prokáží věrnost, bez ohledu na to, co budou muset vytrpět. — Job 1:7 až 2:10.

Uvažuj také o Jeremiášovi. Když ho Jehova pověřil jako proroka, poukazoval Jeremiáš na svou neschopnost; vycházel přitom ze svého poměrného mládí. Bůh však odpověděl: „Neříkej: ‚Jsem jen chlapec.‘ Ale ke všem, k nimž tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikáži, budeš mluvit. Neměj strach z toho, jak se budou tvářit, neboť ‚já jsem s tebou, abych tě osvobodil‘.“ (Jer. 1:7, 8) S pomocí Božího ducha překonal Jeremiáš svou bázlivost a nebojácně mluvil Boží poselství. Nikdy ovšem nešel do krajnosti a nebyl opovážlivý. Když stál před králi a jinými úředníky, vždy mluvil s hlubokou úctou, která slušela skromné osobě.

Z inspirované zprávy můžeme poznat, že jiným skromným mladíkem, který byl až plachý nebo zdrženlivý, byl Timoteus. Bible to sice výslovně neříká, ale z toho, co uvádí, můžeme k takovému závěru dospět. Všimni si, že Timoteovi řekl jeho starší přítel apoštol Pavel: „Ať nikdo nepohlíží svrchu na tvé mládí.“ Kdyby měl Timoteus hojnost sebejistoty, bez pochyby by nebylo nutné, aby mu to Pavel říkal. Velmi pravděpodobně to bylo také pro Timoteovu skromnost a zdrženlivost, že Pavel pokládal za nutné poradit korintskému sboru: „Jestliže však přijde Timoteus, postarejte se, aby byl mezi vámi beze strachu, neboť vykonává Jehovovo dílo stejně jako já. Ať se proto na něj nikdo nedívá svrchu.“ — 1. Tim. 4:12; 1. Kor. 16:10, 11.

Mladí i staří křesťané se samozřejmě budou chtít vyhnout nemoudrému, neskromnému postupu Roboáma. Jsou však moudří, když napodobují uctivé, skromné způsoby Elihua. A od Jeremiáše a Timotea se mohou mladší křesťané naučit postupovat kupředu v Jehovově službě skromně, a přece odvážně, i když jsou snad poněkud plaší nebo zdrženliví. Jestliže vytrvají, časem získají něco, co velmi přispěje jejich službě Jehovovi.

HODNOTA ZKUŠENOSTI

Mladší osoby mají mnoho, zač mohou být vděční. O jejich přednostech řekl moudrý král Šalomoun: „Raduj se, mladý muži, ve svém mládí, a ať ti tvé srdce působí dobro ve dnech tvého jinošství; a choď po cestách svého srdce a podle toho, co vidí tvé oči.“ — Kaz. 11:9.

S hojností zdraví a tělesné energie a často s hlavou plnou učeností z knih mívají mladí často sklon přehnaně důvěřovat ve své schopnosti. Tak třeba věří, že dokáží vyřešit problémy, které trápily starší generace. Při vší jejich učenosti, dychtivosti a tělesné síle však zůstává skutečností, že mladým scházejí zkušenosti. Proto pravděpodobně římský dramatik Plautus poznamenal, že „mládí sluší skromnost“. Zkušenost většinou zmírní nadšení, dychtivost a sebedůvěru člověka. Tak se říká, že mladý lékař začíná se stovkou léků na každou nemoc, avšak dlouholetá zkušenost ho naučí, že na každý lék je stovka neduhů!

Ano, zkušenost — ta něco znamená! Bible dokonce říká, že Ježíš Kristus byl učiněn dokonalým pro svůj úřad krále a velekněze zkušeností — tím, co vytrpěl. (Žid. 4:15; 5:8, 9) Říká se, že zkušenost je drahý učitel, ale pošetilci se z ničeho jiného nepoučí. Svět je ovšem plný lidí, kteří postrádají skromnost potřebnou k tomu, aby se poučili dokonce i ze zkušenosti. Přesto může zkušenost velmi pomoci, aby skromný člověk zmoudřel.

CO POMÁHÁ KE SKROMNOSTI

Mladí i staří křesťané si snad uvědomují, že skromnost je znamenitou ozdobou. Jak však je možné rozvíjet tuto žádoucí vlastnost? Jednou z věcí, která nám pomůže pěstovat skromnost, je každodenní čtení Bible, Božího slova. To nám dává správnou perspektivu a pomáhá nám to, abychom se nebrali příliš vážně. Čtení Bible pomáhá také, abychom viděli věci z Božího stanoviska. Písma například naznačují, že pro Boha jsou lidé jako luční kobylky, a dokonce celé národy jsou jako kapky vody padající z vědra. (Iz. 40:15, 22) Bible radí, abychom byli skromní, když se ptá: „Co od tebe Jehova požaduje nazpět, než abys jednal podle práva a miloval laskavost a abys byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ A co přesně znamená být skromný, ukazuje apoštol Pavel slovy: „Říkám. . . každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je třeba, ale myslel tak, aby měl zdravou mysl.“ Je sice nutné, abychom si o sobě něco mysleli, ale skromný jednotlivec dbá, aby svou hodnotu nepřeceňoval. — Mich. 6:8; Řím. 12:3.

Povšimni si, že právě zmíněná rada se neobrací pouze k mladým lidem, ale ke všem, starým stejně jako mladým. Bible však naznačuje, že skromnost sluší zejména mládí. Navíc Písma ukazují, že od Mojžíšovy doby až po dny Ježíšových apoštolů měli nést sborovou odpovědnost „starší muži“, sboroví starší. (2. Mojž. 3:16; 1. Petra 5:1–3) Bible také říká: „Vy, mladší muži, buďte podřízeni starším mužům.“ To znamená, že mladší muži by neměli být pyšní nebo povýšení. Platí však taková rada jen mladším mužům? Ne, protože apoštol Petr dále říká: „Všichni se však přepásejme pokorou mysli k sobě navzájem, protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost.“ Pokora a skromnost jsou tak říkajíc blízké příbuzné. — 1. Petra 5:5.

Všem nám pomůže ke skromnosti, budeme-li si stále připomínat, že skromné jednání je moudrým postupem pro mladé i staré. Skromnost nám ušetří mnohé nepříjemnosti, protože nás uchrání před tím, abychom si o sobě nemysleli příliš mnoho a neslibovali víc, než můžeme splnit. Uchrání nás před tím, abychom v druhých neprobouzeli ducha soutěživosti nebo soupeření, a udělá z nás příjemnější osoby. Skromnost také podporuje klid mysli a spokojenost, vlastnosti, které jsou základem štěstí. Moudrý král Šalomoun tedy neříkal marně: „Moudrost je u skromných.“ — Přísl. 11:2.