odpovídá požehnání, které. . . dal Jehova‘. (5. Mojž. 16:17) S oceněním počítejme požehnání, která nám udělil náš nebeský Otec, a žádné z nich nepřehlédněme. Potom můžeme každý jednotlivě rozhodnout, zda splácíme Jehovovi v míře odpovídající darům, které nám dal on. Jak je to podivuhodné, že on zná naše schopnosti a přece nepředpisuje jednotlivě každému z nás, co mu musíme splácet! Dovoluje nám, abychom vyjádřili své ocenění ze srdce. A nechceme mu dávat to, co si zaslouží? Totiž to nejlepší co máme? Něco menšího by nebylo dosti dobré. To nejlepší tedy dávejme tomu, který nám dal všechno!

Žalmy

Důvěra v nebezpečí

KRÁL David čelil velmi obtížným situacím. Jeho vlastní syn Absolon se sám prohlásil za krále a strojil úklady, aby se zmocnil trůnu. Tento vzpurný syn měl tolik přívrženců, že David byl nucen uprchnout z hlavního města Jeruzaléma. Ale přesto vkládal svou plnou důvěru v Jehovu Boha.

To je zřejmé z melodie, kterou David složil, když prchal před Absolonem. (Žalm 3:0; 3:1, „KB“) Zpráva říká, že „srdce Izraelských obrátilo se po Absolonovi“. (2. Sam. 15:13, „KB“) Tato skutečnost Davida ohromila. Divil se, jak se to mohlo stát a jak bylo možné, že Absolon získal tak nesmírnou podporu. Proto ve 3. žalmu zvolal: „Ach, Jehovo, proč mám teď tolik odpůrců? Proč mnozí proti mně povstávají?“ — Žalm 3:1; 3:2, „KB“.

Situace byla tak hrozivá, že mnozí Izraelité se domnívali, že ani Nejvyšší není schopen zabránit Davidovu pádu před Absolonem a jeho muži. David to komentuje: „Mnozí říkají o mé duši: ‚Není pro něho u Boha záchrana.‘ “ (Žalm 3:2; 3:3, „KB“) Ale oslabilo to Davidovu důvěru? Ne, protože pokračoval: „A přece ty, Jehovo, jsi štítem kolem mne, mou slávou a tím, kdo pozvedá mou hlavu. Svým hlasem budu volat k samotnému Jehovovi a on mi odpoví ze své svaté hory.“ — Žalm 3:3, 4; 3:4, 5, „KB“.

David považoval Jehovu za toho, kdo ho bude v neštěstí opatrovat a chránit jej, jako štít chrání bojovníka. Když prchal před Absolonem, kráčel David bos, s pláčem a s pokrytou hlavou. (2. Sam. 15:30) Jistě se jeho hlava skláněla v pokoře. A přece David nepochyboval, že Nejvyšší změní jeho postavení ve slávu a pozvedne mu hlavu, aby ji mohl držet vysoko vztyčenou. Proto volal k Jehovovi o pomoc v důvěře, že mu odpoví. Jelikož truhla smlouvy, symbol Jehovovy přítomnosti, byla předtím přinesena zpět na horu Sión, David správně předpokládal, že dostane odpověď na svou modlitbu z Boží svaté hory. — 2. Sam. 15:24, 25.

Proto i v noci, kdy nebezpečí náhlého útoku bylo největší, nepociťoval David hrůzu a nebál se jít spát. Čteme jeho slova: „Pokud jde o mne, lehnu si, abych spal; jistě se probudím, protože sám Jehova mne stále podporuje.“ (Žalm 3:5; 3:6, „KB“) David vyjadřoval pevné přesvědčení, že Jehova je schopen jej zachránit: „Nebudu se bát desetitisíců lidí, kteří se dokola sešikovali proti mně. Povstaň přece, Jehovo! Zachraň mne, můj Bože! Vždyť budeš muset uhodit všechny mé nepřátele na čelist. Zuby zlých budeš muset zlámat. Záchrana patří Jehovovi. Tvé požehnání je na tvém lidu.“ — Žalm 3:6–8; 3:7–9, „KB“.