Někteří lidé staví na první místo věci, které se líbí jim samotným, ‚hledí si svého‘. A je pravda, že může být potěšením jít s davem, který se zaměřuje na zábavy a volný způsob života. Je to však potěšení pouze dočasné. Mojžíš jednal moudře, když si nevybral takový způsob života. „Vírou Mojžíš, když dospěl, odmítl nazývat se synem faraónovy dcery a raději si zvolil, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem, než aby měl dočasný požitek z hříchu, . . . neboť upřeně hleděl vstříc vyplacení odměny.“ (Žid. 11:24–26) Z toho je patrné, co je nejdůležitější pro nás. Znamená to snad uspokojovat jen své vlastní sobecké sklony? Nebo je třeba činit to, co se líbí našemu stvořiteli, a sloužit zájmům vlády jeho království?

21. a) Jak Ježíš poukázal na to, že si všichni musíme něco zvolit? b) Co jsi rozhodnut zvolit si ty?

²¹ Můžeme si skutečně zvolit jen mezi dvěma směry. Kristus to přirovnal k volbě jedné ze dvou cest. Řekl, že jedna cesta je „široká a prostranná“. Ti, kteří po ní jdou, mají možnost ‚dělat, co chtějí‘. Druhá cesta však je „těsná“. Ano lidé na této cestě se musí řídit Božím vedením. Ježíš poznamenal, že většina jde širokou cestou a jen nemnoho lidí jde cestou úzkou. Kterou cestu si vybereš ty? Když se budeš rozhodovat, uvědom si: Široká cesta náhle skončí — záhubou! Naproti tomu úzká cesta povede přímo do Božího nového systému, kde budeš moci žít navždy jako věrný poddaný království. (Mat. 7:13, 14) Rozhodnutí tedy záleží na tobě! Jaké bude?

Žalmy

Hádanka s potěšující odpovědí

V PRŮBĚHU lidských dějin bylo mnoho lidí zmateno, když viděli, jak se bezzákonným lidem dobře daří. Bezzásadoví lidé často získávají postavení, v němž mají velkou autoritu, a potom vykořisťují a utlačují chudé a sklíčené lidi. Měli bychom se však bát zkažených lidí? Tato otázka je základním prvkem hádanky, která je zodpovězena ve 49. žalmu napsaném Levitou ze „synů Chóreho“.

Úvodní výrok zní: „Slyšte to, všichni lidé, dopřejte tomu sluchu, všichni obyvatelé systému věcí, vy synové lidstva i vy synové muže, společně ty boháči i ty chudáku.“ (Žalm 49:1; 49:2, „KB“) Těmito slovy žalmista vyzývá všechny, aby věnovali pozornost — „syny lidstva“, ‚pozemšťany nižšího životního postavení‘, a také „syny muže“, ty ve vyšším postavení. Ano, všichni, bohatí i chudí, mohou mít užitek z toho, co zde bude předloženo.

Žalmista pokračuje: „Má vlastní ústa budou mluvit věci moudrosti a mé srdce bude uvažovat o věcech porozumění. Své ucho nakloním k příslovečným výrokům, na harfě předložím svou hádanku.“ (Žalm 49:3, 4; 49:4, 5, „KB“) Vyjádření, k němuž se žalmista chystal, vyplývalo z úvahy pod vedením Božího ducha. Nebyla to pouhá lidská moudrost, protože žalmista sám o sobě řekl, že ‚nakloní své ucho k příslovečným výrokům‘, k výrokům z božského zdroje. Když dostal tento inspirovaný výrok, předkládal svou hádanku neboli složitý problém, a činil to za doprovodu harfy.

Potom přichází záhadná otázka: „Proč bych se měl bát ve zlých dnech, až mne obklopí samo provinění těch, kteří mě vypuzují?“ (Žalm 49:5; 49:6, „KB“) Ano, měl by podlehnout hrůze, až na něj přijdou