Ale co ti, kteří vkládají důvěru v Jehovu? Tito Boží věrní služebníci „z jitra“ získají převahu. Bude to na počátku nového dne po jejich osvobození ze stísněnosti a útlaku.

Potom v době, kdy se spravedliví budou těšit z Boží přízně, zlí se rozpadnou v prach, ačkoli kdysi užívali bohatství a moci. Tak se ‚jejich podoba setře‘. Místo aby užívali nějakého palácového příbytku, shnijí v hlubinách šeolu.

„Přímí“, ostatek dědiců království a „velký zástup“, přežijí armageddonskou válku a zažijí slíbené vysvobození, zatímco bezzákonní budou zničeni. Během Kristovy tisícileté vlády budou vzkříšeni všichni mrtví v šeolu.

Levitský žalmista ukazuje, čím se jeho úděl liší od údělu bezzásadových lidí:

„Bůh sám však vykoupí mou duši z ruky šeolu, protože mne přijme. . . Neboj se proto, že nějaký muž získává bohatství, proto, že roste sláva jeho domu. Vždyť při své smrti si vůbec nic nemůže vzít s sebou; jeho sláva s ním nesestoupí. Za svého života totiž neustále žehnal své vlastní duši (a lidé tě budou chválit, protože sám sobě působíš dobro), jeho duše se nakonec dostává jen tak daleko jako generace jeho předků. Ti již nikdy neuvidí světlo. Pozemského člověka, který, ačkoli je ctěný, nemá porozumění, skutečně je možné srovnat se zvířaty, která jsou ničena.“ — Žalm 49:15–20; 49:16–21, „KB“.

Stejně jako žalmista i my právem činíme vykonávání Boží vůle středem svého života. Tento Levita plně důvěřoval ve svého Boha a mohl se spoléhat, že Jehova jej vykoupí ze šeolu, že nedovolí, aby zemřel předčasně. Tak jej přijme nikoli šeol, ale jeho zachránce, Jehova. Máme-li Jehovu jako svého Boha, nemusíme mít strach před zlým člověkem ani mu nemusíme závidět. Jeho bohatství snad roste a on má stále přepychovější dům a jiný majetek. Za svého života si snad blahopřeje ke svému postavení a bohatství, jež si mohl opatřit. Také lidé jej obvykle chválí, že měl po hmotné stránce úspěch, a snad mu projevují úctu.

Nakonec však nedospívá k ničemu jinému než jeho předkové, totiž ke smrti. Tak má jedině svět tmy, nikoli světla. Pozemský člověk, který nerozumí duchovním věcem a neváží si jich, který ve svém životě neposkytuje místo svému stvořiteli, je sice snad v tomto systému věcí vysoce ctěn, ale přesto je jako zvíře, které nemá schopnost uctívat stvořitele. Bohatý, zištný člověk tedy žije jako zvíře, a jako zvíře také pomíjí.

Odpověď na otázku, jež může vyvolávat rozpaky, totiž na to, zda se máme bát utlačování od zlého, by nám jistě měla pomoci, abychom viděli, co bychom měli mít stále na prvním místě v životě. Nic hmotného není trvalé. Chceme-li mít trvalou budoucnost, je nutné, abychom vkládali důvěru ve věčného Boha, který může i mrtvé znovu přivést k životu.

Ještě mluví aramejsky

Jazykoví odborníci v Sýrii a v Libanonu říkají, že asi 60 kilometrů od Damašku (Sýrie) byla objevena malá obec, v níž se ještě mluví aramejsky. Řeč prý se v této vesnici udržela proto, že vesnice leží v horách a dodnes je nepřístupná. Je pokládána za jediné místo na zemi, kde se ještě mluví aramejsky. Aramejština byla běžným jazykem v době, kdy Ježíš žil na zemi.