se točila kolem tělesných věcí. Ano, chceme ‚uvrhnout všechnu svou úzkostlivou starost na Jehovu, protože o nás pečuje‘. Jestliže nic neskrýváme před svým nebeským Otcem, pomůže nám to zkoumat sebe sama a přispěje to k tomu, že se s ním stále důvěrněji sbližujeme. — 1. Petra 5:7; 2. Kor. 13:5.

22. Co to znamená brát své modlitby vážně a jakou pak můžeme mít důvěru?

²² Vskutku, modlitba, která obsahuje chválu, díkůvzdání a úpěnlivé prosby, je drahocennou předností, a velmi nám prospěje, budeme-li brát své modlitby vážně. Modlitby ukazují, že opravdu máme víru. Chceme tedy vždy jednat v souladu se svými modlitbami, nikdy je nechceme odbývat ve spěchu, vždy se chceme snažit o zlepšení jejich kvality a nikdy je nenecháme klesnout v pouhé mechanické opakování slov. Když budeme takto jednat, získáme nepřímý užitek a můžeme mít důvěru, že nás Jehova Bůh odmění tím, že vyslyší modlitby, které jsou v souladu s jeho vůlí.

Žalmy

Co pro tebe znamená spravedlivá vláda?

JAK by bylo žádoucí panství, které se vyznačuje činným zájmem o všechny poddané! Jistě by bylo pro obyvatele Země osvěžující úlevou, kdyby mohla být odstraněna chudoba, útisk a nespravedlnost.

V žalmu 72, který byl zřejmě psán Davidem (verš 20), nalézáme popis panství, které tyto požadavky splní. Je to Boží království Ježíše Krista. Předobrazem tohoto panství byla mírumilovná a požehnaná vláda krále Šalomouna v době, kdy byl věrným služebníkem Jehovy Boha. S poukazem na první splnění uvádí nadpis 72. žalmu: „O Šalomounovi“.

Úvodní verš zjevuje, že spravedlivé panství nemůže existovat bez věčných zásad božského práva. Čteme: „Dej, Bože, svá vlastní soudcovská rozhodnutí králi a svou spravedlnost královu synu.“ (Žalm 72:1) Tato slova tlumočí toužebnou žádost, aby král, až bude rozhodovat, vynášel Jehovovy rozsudky. Kromě toho spravedlnost, kterou se vyznačuje pravý Bůh, by měla být poskytnuta královu synu.

Výraz „králův syn“ se hodí jak na Šalomouna, tak na Ježíše Krista. Šalomoun byl synem krále Davida, zatímco Ježíš je Synem velkého Krále Jehovy Boha. (Iz. 33:22) Pokud jde o Šalomouna, jeho poddaní poznali, „že je v něm Boží moudrost, aby vykonával soudcovská rozhodnutí“. (1. Král. 3:28) A Ježíš Kristus řekl: „Nemohu dělat sám od sebe vůbec nic; jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, jenž mne poslal.“ Jan 5:30.

Aby mohla kvést spravedlnost, musí mít ovšem všichni lidé užitek z nestranného vykonávání práva. Žalmista pokračuje: „Ať se zastává záležitostí tvého [Božího] lidu se spravedlností a tvých postižených se soudcovským rozhodnutím. Ať hory přinášejí lidu mír, a též pahorky, skrze spravedlnost. Ať soudí postižené z lidu, zachrání [osvobodí od utiskování] syny chudého a ať rozdrtí podvodníka.“ (Žalm 72:2–4) Je-li právo vykonáváno nestranně vůči všem, včetně postižených a chudých a jejich potomstva, výsledkem je mír a bezpečí. Nikdo nemusí žít ve strachu, že bude podveden nebo že mu bude upíráno jeho právo. Když hory a pahorky, které vévodí krajině, „přinášejí