Žalmy
Kde si zvolíš být?
ODDANÍ služebníci Jehovy Boha velmi oceňují, že se mohou těšit ze společenství s lidmi, kteří mají stejnou, vzácnou víru. U Izraelitů se toto ocenění projevovalo upřímným přáním jít do svatyně. Máš podobnou radost, když se můžeš podílet s druhými na uctívání?
Pisatel 84. žalmu, levita z pokolení Chóre, dal dobrý příklad přání být mezi Božími věrnými služebníky. Řekl: „Jak půvabné je tvé velkolepé bydliště, Jehovo vojsk! Má duše toužila po Jehovových nádvořích a také se pro ně trápila. Mé srdce i mé tělo radostně volají vstříc živému Bohu. I pták si našel dům a vlaštovka hnízdo, kam vložila svá mláďata — tvůj velkolepý oltář, Jehovo vojsk, můj Králi a můj Bože!“ — Žalm 84:1–3; 84:2–4, „KB“.
Pro žalmistu byla svatyně „půvabná“, krásná, nejpřitažlivější, protože to bylo Jehovovo místo uctívání. Horlivost, s jakou se tento levita vyjadřuje o tom, jak touží být v nádvořích Jehovova bydliště, nám připomíná, že desetitisíce levitů žilo za časů království v 48 městech, která jim byla po celé zemi určena. Pouze jedenkrát každého půl roku sloužila jedna ze skupin neboli tříd nekněžských levitů po jeden týden v chrámu. Větší část roku tudíž trávili ve vlastních domovech se svými rodinami v levitských městech. Oproti tomu mohli malí ptáci najít v chrámu trvalejší bydliště.
Levita z pokolení Chóre musí stále myslet na šťastný úděl těch, kteří v určených dobách pravidelně chodí do svatyně. Pokračuje: „Šťastni jsou ti, kteří přebývají v tvém domě! Neustále tě chválí. . . Šťastni jsou lidé, jejichž síla je v tobě, v jejichž srdci jsou silnice. Když půjdou údolní rovinou keřů baka, změní ji v pramen; ano, požehnáním se zahaluje učitel. Půjdou dále od životní energie k životní energii; každý se objevuje před Bohem na Siónu.“ — Žalm 84:4–7; 84:5–8, „KB“.
Kvůli svým povinnostem bydleli kněží a levité v pravidelných obdobích dočasně v Jehovově domě a mohli přímo tam chválit Nejvyššího. Jaký měli šťastný úděl při takových příležitostech! Šťastni byli i jiní Izraelité, kteří čerpali svou sílu z Boha, když potřebovali útěchu a pomoc. Takoví Izraelité měli své srdce na „silnicích“, to jest na cestách vedoucích ke svatyni. Pro jejich zájem o pravé uctívání dostalo i vyschlé území keřů baka, jímž procházeli do Jeruzaléma, přitažlivý zjev dobře zavodněné krajiny, kde prýští prameny. Byl to Jehova, koho věrní Izraelité považovali za svého „Učitele“. (Iz. 30:20) Protože mu žehnali neboli jej chválili, dalo se říci, že ‚učitel se zahaluje požehnáním‘ jako oděvem. I když snad cesta byla dlouhá, oddaní ctitelé se neunavili. Vyhlídka, že dosáhnou svatyně, jim dodávala novou energii.
Dále se žalmista obrací na Jehovu: „Ó Jehovo, Bože vojsk, slyš přece mou modlitbu; dopřej mi přece sluchu, Bože Jákobův. . . Náš štíte, viz, ó Bože, a pohleď na obličej svého pomazaného.“ (Žalm 84:8, 9; 84:9, 10, „KB“) Levita tedy nehledal Jehovovu laskavou pozornost pouze pro sebe, ale také pro pomazaného, zřejmě judského krále. Levita uznává, že Nejvyšší je ochranným štítem Izraeli, a proto se k němu modlí o pomoc.
Pokud jde o žalmistovu velkou touhu být ve svatyni, říká: „Den v tvých nádvořích je lepší než jinde tisíc. Zvolil jsem si raději stát u prahu v domě svého Boha, než obcházet ve stanech špatnosti.“ (Žalm 84:10; 84:11, „KB“) Jaké vynikající ocenění! Žalmistovi byl jediný den v nádvořích Jehovovy svatyně cennější, lepší, než tisíc dní strávených někde jinde. Dával přednost stát ve službě u prahu, u vchodu do Jehovova domu, než být ve stanech zlých lidí, bez ohledu na to, jak přepychová mohla být jejich obydlí.
Proč si tak vysoko cenil Boží dům? Povšimni si jeho slov: „Vždyť Jehova Bůh je slunce a štít; dává přízeň a slávu. Jehova sám nezadrží nic dobrého těm, kteří chodí v bezúhonnosti. Jehovo vojsk, šťastný je člověk, který v tebe důvěřuje.“ (Žalm 84:11, 12; 84:12, 13, „KB“) Ano, žalmista oceňuje to, jaký je Jehova Bůh. Nejvyšší je sluncem svého lidu, poskytuje osvícení. Dává také ochranu jako štít. Od něho vycházejí projevy přízně a požehnání a on uděluje slávu a čest těm, které schválí. Jehova nikdy nezadrží dobré těm, kteří se snaží jít přímou cestou. Bohatě jim žehná, a ti, kteří vloží důvěru v Nejvyššího, nebudou zklamáni, ale budou se dále těšit z pravého štěstí.
Působí tvé uznání toho, že Jehova je ochráncem a zdrojem všech dobrých darů, že se pravidelně shromažďuješ s jeho lidem? Je dobrý vztah k Bohu pramenem tvé největší radosti? Měli bychom chtít jistě sladit své jednání s myšlenkami vyjádřenými žalmistou, a tak stále pociťovat štěstí z toho, že Jehova je náš Bůh.