21. a) Proč je nesprávné zrádně se rozvést se svým druhem? b) Co je možné všeobecně říci o svědcích Jehovových, pokud jde o zrádné rozvody?

²¹ To, že Bůh lásky nenávidí rozvod, má skutečně dobrý důvod. Zrádný rozvod je hřích proti Bohu, proti manželskému druhu, proti křesťanskému sboru, s nímž je někdo spojen, a proti jednotlivým členům, protože toto jednání může snadno přivést některé ke klopýtnutí. Jak znamenité ale je, že svědkové Jehovovi nemají všeobecně sklony rozvádět se! Jsou známí jako lidé, kteří se vážně snaží uplatňovat Boží rady o manželství. To z nich dělá šťastnější lidi. Jejich pevná, šťastná manželství často pozorují jiní a někteří jsou tím přitrženi k pravdě.

Žalmy

Proč vzhlížet k Jehovovi ve všem, co podnikáš?

NIC, co odporuje Boží vůli, se nemůže dařit. Z lidského stanoviska se nějaké podnikání může jevit jako nadějné. Nakonec však selže. Proto bychom měli brát v úvahu svého stvořitele ve všem, co konáme.

Žalm 127 nám to důrazně připomíná. Čteme: „Nestaví-li sám Jehova dům, pak na něm stavitelé nadarmo tvrdě pracovali. Nestřeží-li sám Jehova město, pak stráž nadarmo zůstává bdělá. Je to nadarmo, že vy, lidé, časně ráno vstáváte, dlouho vysedáváte a že jíte jídlo s útrapami. Právě tak dává spánek i svému milovanému.“ — Žalm 127:1, 2.

Někdo možná staví dům. Ale není žádná záruka, že jej bude užívat. Nenadále může přijít smrt, neštěstí nebo nehoda, a on pracoval nadarmo. Město může být dobře chráněno a opevněno. A přece může být zničeno při válečném tažení nebo zemětřesením nebo ohněm. Lidé snad vstávají brzy ráno a pracují dlouho do večera, než si nakonec sednou, aby si odpočinuli a aby se najedli. A přece jim jejich práce nemusí přinést uspokojení. Jsou možná svou těžkou prací tak vyčerpáni, že jim ani jídlo nechutná. Naproti tomu to, co takoví lidé získávají z těžké lopoty, dosáhne Boží služebník bez neklidného úsilí a zápolení. Užívá spánku nebo odpočinku, a to je skutečně dar od Boha.

Takové věci jako bezpečný domov, bezpečí města a užívání toho, co poskytuje život, považoval tedy žalmista za božské požehnání. Ve stejném světle viděl dobrou rodinu, kterou někdo má. Řekl: „Hle, synové jsou dědictvím od Jehovy; plody lůna jsou odměnou. Jako šípy v ruce mocného muže, tak jsou synové mladosti. Šťastný je zdatný muž, který jimi naplnil svůj toulec. Nebudou zahanbeni, protože budou mluvit s nepřáteli v bráně.“ — Žalm 127:3–5.

Muž, který se stal otcem synů, dokud měl mladickou sílu a zdatnost, byl právem považován za požehnaného. Když jeho synové dorostli, byli jako šípy v jeho ruce. Mohli hájit svého otce, když šlo o soud. Starší muži města soudili v otevřeném prostoru blízko bran, a proto by synové mluvili právě tam s odpůrci o nějakém právním případu a úspěšně by umlčeli neopodstatněné obžaloby a falešná svědectví.

Jehovovo požehnání je nezbytně nutné, má-li mít jakékoli podnikání úspěch. Proto bychom se měli snažit chovat se způsobem, který Bůh schvaluje. Ve svých záležitostech bychom měli jednat v souladu s duchem inspirovaných slov: „Jestliže Jehova bude chtít, budeme žít a uděláme také to či ono.“ — Jak. 4:15.