Kde je tvůj poklad?
„Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ — Lukáš 12:34.
1. Oč se hlavně stará většina lidstva? (Žalm 49:6–11; 49:7–12, „KB“; 144:12–14; Mat. 6:31, 32)
MNOZÍ lidé během lidských dějin zaměřili celý svůj život na to, aby získali hmotný majetek — domy, zlato, stříbro, drahé kameny, velká stáda domácích zvířat a podobné věci. Lidé se usilovně snažili zvětšit svůj majetek a doufali, že jejich práce přinese užitek jejich dětem a vnukům a ještě i dalším generacím. Je však hmotný majetek skutečně tím pokladem, jemuž by Boží služebníci měli věnovat pozornost na prvním místě?
2. Kdyby se křesťan soustřeďoval hlavně na hmotné cíle, jak by se stal podobným ‚lidem tohoto systému věcí‘?
2 Kdyby se snad nějaký křesťan věnoval hlavně sledování hmotných cílů, nebyl by v rozporu s těmi, kteří slouží Bohu? Velmi by se podobal lidem, které popsal inspirovaný žalmista David — ‚lidem tohoto systému věcí, jejichž podíl je v tomto životě. . . , kteří jsou syti syny a kteří to, co ponechávají na pozdější dobu, ukládají pro své děti‘. (Žalm 17:14) Takoví ‚lidé tohoto systému věcí‘ neznají nic vznešenějšího než uspokojovat své osobní žádosti. Život pro ně znamená jedině získat dobré živobytí, založit rodinu a zanechat po sobě dědictví. Nepřemýšlejí o tom, jakou mají povinnost k Jehovovi Bohu.
3. Co bylo nejdůležitější pro Davida? (Žalm 16:5–8)
3 Jak jinak se díval na život David! Prohlásil: „Pokud jde o mne, já se budu ve spravedlnosti dívat na tvou tvář; jistě budu nasycen, až při probuzení uvidím tvou podobu.“ (Žalm 17:15) Ano, hlavně se zajímal o to, aby zůstal spravedlivý a mohl tak vidět Boží tvář, to znamená pociťovat Boží přízeň a požehnání, jako by stál před svým tvůrcem. Při „probuzení“ měl David vědomí, že má Boží přízeň, a radoval se z toho, že Jehova je s ním. Žalmista skutečně zaměřil náklonnosti svého srdce na trvalé duchovní poklady.
4. Co ukazuje, kde je náš poklad?
4 A jak jednáme my dnes? Kde je podle našeho postoje, podle našich slov a skutků náš poklad? Je zde na zemi, nebo v nebesích? Odpověď na otázku, kde je náš poklad, závisí na tom, k čemu nás podněcuje naše srdce. Ježíš řekl: „Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ (Luk. 12:34) Budeme-li uvažovat o tom, co ještě tehdy řekl Boží Syn, a budeme-li to uplatňovat v životě, velmi nám to pomůže, abychom uměli správně usměrnit své náklonnosti.
SPRÁVNĚ OCEŇOVAT HMOTNÉ BOHATSTVÍ
5. a) Proč se Ježíš Kristus nechtěl vměšovat do sporu o dědictví? b) Jakou výstrahu tehdy dal a proč? c) Jaké podobenství vyprávěl aby zdůraznil, jak je pošetilé přisuzovat nepatřičnou důležitost hmotným věcem?
5 Uvažujeme-li o tom, v jaké souvislosti řekl Ježíš svá slova, poznáváme, že slovům Božího Syna tehdy naslouchal velký zástup. Jeden z nich řekl: „Učiteli, řekni mému bratrovi, aby se se mnou rozdělil o dědictví.“ (Luk. 12:13) Mojžíšovský Zákon určoval, že prvorozený syn měl dostat dvě části dědictví, a proto zde ve skutečnosti neměl být žádný důvod ke sporu. (5. Mojž. 21:17) Muž, který prosil Ježíše, aby se jej zastal, zřejmě chtěl víc než svůj zákonný podíl. Boží Syn viděl, v čem je spor, a proto se do něho nechtěl vměšovat, ale varoval zástup, aby nepěstovali nesprávnou žádost po tom, co mají druzí. Řekl: „Mějte stále otevřené oči a střezte se každého druhu chtivosti, nebo i když někdo má hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Luk. 12:15) Bez ohledu na to, jak je snad někdo bohatý, nemůže se prostě udržet naživu na neurčitý čas. Zemře stejně jako každý jiný člověk a zanechá po sobě všechno své nahromaděné bohatství. Ježíš dále zdůraznil tuto myšlenku, když vyprávěl podobenství:
„Země jistého boháče dobře rodila. Proto u sebe začal uvažovat a řekl: ‚Co nyní učiním, když nemám kam shromáždit svou úrodu?‘ Řekl tedy: ‚Tak učiním: Strhnu svá skladiště a postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí a všechny své dobré věci, a řeknu své duši: „Duše, nashromáždila sis mnoho dobrých věcí na mnohá léta; udělej si pohodlí, jez, pij, měj se dobře.“ ‘ Bůh mu však řekl: ‚Ty nerozumný, této noci od tebe požádají tvou duši. Kdo tedy má mít věci, jimiž ses zásobil?‘ “ — Luk. 12:16–20.
6. Co si neuvědomoval bohatý muž v Ježíšově podobenství? Jak Ježíš toto podobenství uplatnil?
6 Boháč v tomto podobenství vůbec nemyslel na to, jak by mohl použit svého bohatství, aby pomohl jiným. Měl zájem výlučně o své vlastní pohodlí a doufal, že ze svého nahromaděného bohatství bude mít užitek v budoucích letech. Ztratil ze zřetele, že jeho život by mohl skončit velmi rychle, a proto nepoužil svého jmění k tomu, aby si vytvořil u Jehovy Boha záznam o znamenitých skutcích. Proto neměl při smrti žádný poklad v podobě znamenitých skutků, za které by mu jeho tvůrce poskytl odměnu. Ježíš o tom řekl: „Tak se vede člověku, který si pro sebe shromažďuje poklad, ale není bohatý vůči Bohu.“ — Luk. 12:21.
7. Která slova učedníka Jakuba ukazují, že by se křesťané mohli dostat do stejné léčky jako bohatý muž v Ježíšově podobenství?
7 Učedníci Ježíše Krista nejsou v této věci imunní a jsou také v nebezpečí, že by mohli začít smýšlet stejně jako bohatý člověk v tomto podobenství. Křesťanský učedník Jakub například zjistil, že musí pokárat některé spoluvěřící: „A co vy, kteří říkáte: ‚Dnes nebo zítra pocestujeme do toho města a strávíme tam rok a budeme se zabývat obchodem a vyděláme‘, zatímco nevíte, jaký bude váš život. Jste totiž pára, která se na chvilku objevuje a pak mizí. Místo toho byste měli říci: ‚Jestliže Jehova bude chtít, budeme žít a uděláme také to či ono.‘ Ale nyní se pyšníte svým sebejistým vychloubáním. Všechno takové vypínání je zlé.“ — Jak. 4:13–16.
8. Za jakých okolností by bylo troufalé sledovat dlouhodobé hmotné cíle a proč?
8 Je skutečně vrcholem opovážlivosti a pýchy, jestliže někdo vyjadřuje, že je rozhodnut úspěšně sledovat nějaké dlouhodobé hmotné cíle, a jestliže to činí bez ohledu na to, jaká je v této věci Boží vůle. Nemůžeme ani vědět, co přinese příští den. I nejlepší plány mohou selhat, nebo může náhle a nečekaně přijít smrt. Lidský život je křehký a nestálý jako pára, a proto není spolehlivým základem, na němž bychom měli budovat své naděje. A tak člověk, který se honosí tím, jak naplní své plány, přehlíží, že je závislý na Bohu, a nebere v úvahu, že k úspěchu je nutné božské požehnání. Jak to dobře vyjádřil učedník Jakub, je takové pyšné počínání špatné.
9. Co poznáváme z 1. Timoteovi 6:9, 10 o tom, jak je nebezpečné usilovat o bohatství?
9 Člověk, který bezohledně sleduje své hmotařské plány a odsunuje do pozadí otázku, jaká je vzhledem k němu Boží vůle, dostává se do vážného duchovního nebezpečí. Křesťanský apoštol Pavel varoval: „Ti, kteří jsou rozhodnuti zbohatnout, upadají do pokušení a léčky a do mnoha nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zničení a zkázy. Láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli odvedeni od víry a celí se probodali mnoha bolestmi.“ — 1. Tim. 6:9, 10.
10. a) Co bychom měli dělat, když činíme plány do budoucnosti a proč? b) Měli bychom používat hmotného majetku výlučně k uspokojování osobních zálib a co o tom říká Písmo?
10 Jestliže nás naproti tomu naše srdce podněcuje správným směrem, neztratíme ze zřetele, že život je nejistý a že jsme cele závislí na Jehovovi Bohu. Kdykoli potom činíme nějaké plány do budoucnosti, budeme s modlitbou uvažovat o tom, jak tyto plány odpovídají Božímu předsevzetí. To nás uchrání, abychom se nezabrali do hmotařských zájmů do té míry, že bychom měli stále méně času pro budování silné víry. Taková úvaha spojená s modlitbou nám také pomůže pochopit, že hmotný majetek nemá být prostě hromaděn pro uspokojení osobních zálib, ale že má být používán k užitku lidí v našem okolí, kteří to potřebují. Chce-li někdo být pravým křesťanem, je nezbytně nutné, aby používal peněz takovým nesobeckým způsobem. Písmo nám říká: „Ať zloděj již nekrade, ale spíše ať tvrdě pracuje a svýma rukama dělá dobrou práci, aby měl co rozdávat někomu potřebnému.“ (Ef. 4:28) „Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa.“ — Jak. 1:27.
DEJ POZOR, ABY TĚ KAŽDODENNÍ STAROSTI NEODVRÁTILY OD VYTČENÉHO CÍLE
11. Jakou radu dal Ježíš Kristus o správném postoji vzhledem ke každodenním životním starostem?
11 Mnozí křesťané si snad uvědomují, že je pošetilé hromadit si bohatství jen pro vlastní potěšení a užitek, ale neuvědomují si, že každodenní starosti je mohou stejně snadno rozptýlit do té míry, že nebudou sloužit Jehovovi Bohu celou duší. Právě tuto myšlenku zdůraznil Ježíš, když obrátil pozornost ke svým učedníkům a řekl:
„Proto vám říkám: Přestaňte se starat o svou duši, pokud jde o to, co budete jíst, nebo o své tělo, pokud jde o to, co budete oblékat. Protože duše má větší cenu než jídlo a tělo má větší cenu než oblečení. Dobře si všimněte, že havrani ani nesejí semena ani nesklízejí a nemají stodolu ani zásobárnu, a přece je živí Bůh. Kdo z vás může přidat loket k délce svého života tím, že si dělá starosti? Jestliže tedy nemůžete udělat ani to nejmenší, proč se starat o ostatní věci? Dobře si všimněte, jak rostou lilie; nelopotí se ani nepředou, ale říkám vám, ani Šalomoun ve své slávě nebyl oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní rostlinstvo, které dnes je a zítra je hozeno do pece, oč spíše bude oblékat vás, vy s malou vírou! Proto přestaňte usilovat o to, co byste jedli a co byste pili, a nebuďte již v úzkostném napětí; neboť o všechny ty věci chtivě usilují světské národy, ale váš Otec ví, že tyto věci potřebujete. Ale hledejte neustále jeho království, a tyto věci vám budou přidány.“ — Luk. 12:22–31.
12. Proč je nerozumné příliš se starat o jídlo a o oblečení a polevovat ve sledování duchovních zájmů?
12 Obzvláště v dobách hospodářských těžkostí nebo rostoucí inflace je dobré, uvažujeme-li o těchto Ježíšových slovech. Všechna péče na světě, všechno trápení a úzkostlivá starost, nic nezlepší naši situaci. Tělesná potrava nemůže udržet náš život navždy a také nám nemůže zajistit dobré jméno u Jehovy Boha. Jestliže se tedy někdo stará o jídlo tak úzkostlivě, že zanedbává svou službu Bohu, ve skutečnosti přisuzuje větší cenu potravě než vlastnímu životu. Stejně i člověk, který se přespříliš stará o to, co si bude oblékat, a začíná polevovat v duchovním směru, přisuzuje větší hodnotu oblečení než svému tělu. V nepřiměřeném zájmu o získání každodenních potřeb se projevuje nedostatek víry, že Bůh je schopen se postarat o své služebníky.
13. Proč by nás mělo povzbuzovat to, co Jehova činí pro havrany a polní lilie?
13 O Jehovovi je známo, že je nesrovnatelný ve své péči, a proto nikdo nemusí upadnout do takového nedostatku víry. Jak to zdůraznil Ježíš, havrani nemají starost o to, odkud dostanou své další jídlo, ani lilie se úzkostlivě nestarají o to, čím se ozdobí. A přece když tito havrani hledají potravu, najdou jí dost, aby zůstali naživu, a lilie prostě rostou a oblékají se do tak nesmírně nádherných barev, že ani král Šalomoun se jim ve svém krásném rouchu nemohl rovnat. Ano, Jehova Bůh zařídil věci tak, aby havrani mohli najít potřebnou potravu a rostlinstvo mohlo oplývat nesmírně krásnými květy. Mohli bychom si tedy představit, že by necitelně připustil, aby jeho služebníci zemřeli hlady nebo aby chodili bez potřebného oblečení? Jistě ne. Je tedy všeobecné pravidlo, že když praví křesťané nepřipustí, aby jim každodenní starosti bránily ve službě Bohu, mohou být ujištěni, že budou mít základní životní potřeby. Ve skutečnosti na tom budou lépe než světští lidé ve stejných hospodářských podmínkách. Křesťanům se daří lépe, protože nemarní svůj majetek v hazardních hrách, kouřením, přílišným pitím a podobnými věcmi.
VÝROKY JEHOVOVÝCH ÚST MAJÍ PODPORUJÍCÍ MOC
14. Mohli by Izraelité přežít v pustině bez přímé Jehovovy pomoci a co o tom ukazují Mojžíšova slova?
14 Také si uvědom, co učinil Jehova Bůh pro Izraelity v pustině. Mojžíš jim připomínal: „A budeš pamatovat na tu celou cestu, kterou tě nechal Jehova, tvůj Bůh, jít čtyřicet let v pustině, . . . a tak tě ponížil a nechal tě hladovět a sytil tě mannou, kterou jsi neznal ani ty ani tvoji otcové, aby ti dal poznat, že člověk žije nejen z chleba, ale že člověk žije z každého vyjádření Jehovových úst.“ (5. Mojž. 8:2, 3) V nekultivované pustině by asi tři milióny Izraelitů nemohly přežít 40 let. Jehova Bůh ve skutečnosti připustil, aby se dostali do situace, kdy si mysleli, že skutečně zemřou hlady. Volali k Mojžíšovi a Áronovi: „[Vy] jste nás vyvedli do této pustiny, abyste celý tento sbor usmrtili hladem.“ (2. Mojž. 16:3) Izraelité cítili, že bez prostého prostředku k zachování života — bez chleba — jsou odsouzeni k záhubě.
15. Proč Jehova připustil, aby Izraelité zažili hlad, a v jakém smyslu byla manna vyjádřením jeho úst?
15 Jehova je skutečně ponížil, když připustil, aby zažili takovou bezmocnost. Chtěl je tím poučit, že člověka mohou udržet naživu vyjádření Jehovových úst, když není obvyklá zásoba potravy. Zázračná manna byla takovým vyjádřením, protože Jehova dal příkaz a byla zde manna. Jehova Bůh udržel celý národ naživu 40 let v pustině, a proto máme všechny důvody k důvěře, že výroky jeho úst mohou podporovat i nás dnes.
16. Uveď některá Jehovova vyjádření o tom, že bude podporovat své služebníky. (Žalm 37:3, 4, 23–26; 145:14–19)
16 Která Jehovova vyjádření ukazují, že podporuje své služebníky? Inspirovaný žalmista napsal: „Jehova neopustí svůj lid.“ (Žalm 94:14) A Ježíš Kristus řekl: „Nikdy tedy nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘. . . Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost a všechny tyto ostatní věci vám budou přidány.“ — Mat. 6:31–33.
17. Jakou hmatatelnou podobu může získat vyjádření Jehovových úst, jde-li o zachování života jeho služebníků?
17 Proto všichni, kteří hledají na prvním místě Boží království a jeho spravedlnost, pocítí v životě jeho milující péči. I když snad budou ve zdánlivě beznadějné situaci, podpoří je vyjádření Jehovových úst. Jako manna byla hmatatelným vyjádřením Jehovových úst a zachovala Izraelity naživu v pustině, tak i dnes se Jehovův slib, že bude podporovat své služebníky, projeví hmatatelně. Jehova například někdy přiměl spoluvěřící, a dokonce i nevěřící, aby přišli na pomoc jeho služebníkům, kteří byli v nouzi. Nepřiměřená starost o naše každodenní životní potřeby může ničit náš duchovní rozhled, a proto je dobré, budeme-li si zachovávat silnou víru, že Jehova je schopen se o nás postarat. — Žid. 13:5, 6.
18. a) Proč bychom měli mít vážný zájem o to, zda si ukládáme poklady v nebi? b) Jaké otázky bychom si měli klást, abychom poznali, kde je náš skutečný poklad?
18 To, že si máme ukládat poklady v nebi, bychom neměli brát na lehkou váhu. Závisí na tom všechno budoucí požehnání a vyhlídky na život. (Srovnej Lukáše 12:45–48.) Proto je dobré, aby každý prozkoumal sám sebe a položil si otázku: Stavím skutečně na první místo ve svém životě zájmy království? Používám svého času, energie pro lidi v mém okolí? Chápu, že hmotné věci nejsou v mém životě důležité, ale že mám největší radost ze služby Jehovovi Bohu? Kladnou odpověd na tyto otázky můžeme dát jedině tehdy, jestliže je náš skutečný poklad v nebesích.