Kdo bude chválit Krále?
„Budu tě vyvyšovat, můj Bože, Králi, a budu žehnat tvému jménu na neurčitý čas, ano navždy. Po celý den ti budu žehnat a budu chválit tvé jméno na neurčitý čas, ano navždy.“ — Žalm 145:1, 2.
1. Co řekl král David ve prospěch Jehovy jako svého Krále a proč?
KRÁL David napsal slova, jimiž vyjadřuje chválu svému nebeskému Králi, Jehovovi Bohu. Někomu se může zdát velmi nezvyklé, že pozemský král se tak působivě vyjadřuje ve prospěch někoho jiného, koho označuje za svého vlastního krále, který mu je nadřazen. David však k tomu měl dobrý důvod. Svými výroky vyjadřoval, že si tohoto krále, Jehovy, váží. David byl před tímto Králem mírný, což patří k moudrosti. (Jak. 3:13) David byl věrným a oddaným ctitelem Jehovovým a měl k tomuto „Pánu králů“ obdivuhodně blízký vztah. — Dan. 2:47.
2, 3. a) Uveď některé příklady Davidových výroků v žalmech, v nichž projevuje ocenění pro Jehovu. b) Uveď některé z myšlenek, které o Jehovovi a o jeho kralování vyjádřil David v 1. Paralipomenon.
2 Z mnoha Davidových výroků v Písmu vidíme, proč si tak vážil svého Krále, Jehovy Boha. Žalm devatenáctý ukazuje, že si David vážil Jehovy jako stvořitele, zákonodárce a vykupitele. Žalm 24 vyjadřuje, že Jehova je majitel země a že je slavný král, že je mocný. V Žalmu 103:19 vyjadřuje David ocenění pro Jehovovo kralování. Říká: „Jehova sám pevně založil svůj trůn v samých nebesích; a jeho vlastní kralování si udrželo nadvládu nade vším.“ Potom David vyzývá anděly i lidi, aby žehnali Jehovovi, neboli aby jej chválili. Davidova děkovná píseň zaznamenaná v 1. Paralipomenon 16:8–36 zdůrazňuje, jak si David vážil Jehovy.
3 Když se Davidovo panování blížilo ke konci, vyjádřil před celým svým lidem pocity, které choval po celý život. Řekl: „Buď požehnaný, Jehovo, Bože našeho otce Izraele, od neurčitého času až do neurčitého času. Tvá, Jehovo, je velikost a moc a krása a znamenitost a důstojnost; protože všechno v nebesích a na zemi je tvé. Tvé je království, Jehovo, ty, který se též pozvedáš jako hlava nade vším. Bohatství a sláva jsou kvůli tobě a ty vládneš nade vším; a v tvé ruce je moc a síla a v tvé ruce je schopnost učinit velikým a dát sílu všem. A nyní ti, náš Bože, děkujeme a chválíme tvé překrásné jméno.“ — 1. Par. 29:10–13.
SPORNÁ OTÁZKA OHLEDNĚ KRALOVÁNÍ
4. Co se stalo v době Samuelově, takže Izrael dostal lidského krále? Jak se pro Izrael staly léčkou národy, které jej obklopovaly?
4 Jehovovo kralování se stalo v Izraeli spornou otázkou krátce před narozením Davidovým. Bylo to ke konci soudcovské činnosti Samuelovy, jak je patrné z 1. Samuelovy 8:4–20. Co však vedlo Jehovův smluvní lid k tomu, aby žádal o krále, který by nad ním panoval, čímž zavrhl Jehovu? Řekli Samuelovi, že chtějí být jako všechny ostatní národy. Jehova je prostřednictvím Samuelovým varoval a řekl jim, jakou cenu budou muset zaplatit za to, že chtějí být jako národy a chtějí mít nad sebou lidského krále. Skutečně se jim vedlo daleko lépe, když měli za svého krále Jehovu. — Viz též 5. Mojžíšovu 4:7.
5. Jak vznikla sporná otázka ohledně kralování v době Gedeonově?
5 Tato sporná otázka vyvstala v izraelském národu již předtím, když Jehova dal lidu pod velením Gedeonovým vítězství nad Madianity. „Později muži izraelští řekli Gedeonovi: ‚Panuj nad námi ty i tvůj syn, jakož i tvůj vnuk, neboť jsi nás zachránil z ruky madiánských.‘ Ale Gedeon jim řekl: ‚Já sám nad vámi nebudu panovat a nebude nad vámi panovat ani můj syn. Je to Jehova, kdo nad vámi bude panovat.‘ “ (Soud. 8:22, 23) Gedeon věrně odmítl žádost izraelského lidu a potvrdil, že nad nimi kraluje Jehova. Ale nedlouho po Gedeonově smrti jeden z jeho synů, který se jmenoval Abimelech, násilně povraždil většinu svých bratrů a sám se dosadil za krále. Jeho vláda však měla krátké trvání a jeho konec byl hrozný. (Soud., kapitola 9) V Izraeli byl tento příběh velmi dobře známý. Je z něj patrné, jak Jehovovo kralování bylo uváděno v pochybnost po celá staletí. Po celou tu dobu měl také každý člověk příležitost projevovat Jehovovi jako Králi věrnou oddanost.
6. Co ohledně kralování ukazují dějiny dřívější doby? Co předpověděl Jehova o tom, jak vše dopadne?
6 Boží slovo ukazuje, že lidé ze světských národů měli nad sebou krále již odedávna. Zanedlouho po potopě byla zorganizována lidmi řízená království v odporu proti Jehovovi, jak je to patrné z 1. Mojžíšovy 10:8–12. Dělo se to pod vlivem satana, ďábla, který původně vznesl výzvu proti právoplatnosti Jehovova panství. Vzbouřil se totiž proti Jehovovi a snažil se odvést jiné tvory od uctívání Jehovy. Jehova připustil, aby se tento zlostník nějaký čas snažil dokázat svou výzvu. Jehova také odhalil, jak tato záležitost dopadne. — 1. Mojž. 3:15.
JEHOVOVA VELIKOST VYVOLÁVÁ CHVÁLU
7. a) Jakou úlohu měl v Davidově životě Jehovův duch? b) V jakých směrech vyniká Žalm 145?
7 Samuel pod Jehovovým vedením pomazal Davida. „A od toho dne začal působit na Davida Jehovův duch.“ (1. Sam. 16:12, 13) David je znamenitým příkladem toho, jak Jehovův duch působí na lidi věrně oddané Bohu. Byl to Boží duch, který podněcoval Davida k tomu, aby napsal tolik žalmů, v nichž chválí Jehovu. (2. Sam. 23:2) Jedním z jeho nejznamenitějších projevů chvály je Žalm 145. Tento žalm žehná Jehovově dobrotě, velikosti, moci, spravedlnosti, věčnosti, nevyzpytatelnosti a jeho milosrdenství, chválí tyto vlastnosti a vyvyšuje je. Židovští učenci měli úctu k tomuto žalmu. Je příznačné, že se vyskytuje třikrát v jejich denní liturgii. V hebrejštině se kniha žalmů jmenuje Tehillim, což znamená „chvály“. Žalm 145 je jediný žalm, který má v nadpise výraz „chvála“ v jednotném čísle.
8. Co je obsaženo v rozhodnutí chválit Jehovovo jméno navždy?
8 Již úvodní slova tohoto žalmu překypují radostí a oceněním:
„Budu tě vyvyšovat, můj Bože, Králi, a budu žehnat tvému jménu na neurčitý čas, ano navždy. Po celý den ti budu žehnat a budu chválit tvé jméno na neurčitý čas, ano navždy.“ (Žalm 145:1, 2)
Bibličtí komentátoři obvykle vysvětlují, že Davidovo rozhodnutí chválit Boží jméno „na neurčitý čas, ano navždy“ znamená, pokud bude David žít. Není však v tomto Davidově rozhodnutí ještě jiný význam? Aby člověk mohl chválit Boží jméno navždy, musel by navždy žít. Neměl David naději na budoucí věčný život? Dnes má ještě „velký zástup“ „jiných ovcí“ jako třída právě tuto naději, že totiž budou moci žehnat Jehovovu jménu a chválit je navždy, protože nikdy nevymřou ze země. — Sof. 2:3; Jan 11:26; Zjev. 7:14–17; 21:4.
9. Co je možné říci o plném pochopení Jehovových skutků?
9 David pokračuje ve slavnostním chvalozpěvu:
„Jehova je veliký a je velmi hoden chvály a jeho velikost je nevyzpytatelná.“ (Žalm 145:3)
Důkazy Jehovovy velikosti byly patrné stále a celé lidstvo je mohlo vidět již od stvoření. (Řím. 1:20) Ale poměrně málo lidí chválilo Jehovu pravým způsobem, přestože je veliký a všichni mají užitek z jeho stvořitelských skutků. Jehova je ve skutečnosti tak veliký, a také jeho skutky jsou tak veliké, že až dodnes lidstvo mohlo jen začít chápat složitost několika málo z věcí, které stvořil. Patriarcha Job měl podobné ocenění jako David, protože mluvil o Bohu jako o tom, „který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy“. (Job 5:9; „Ekumenický překlad“; 9:10; 26:14) A když apoštol Pavel pohovořil o tom, jak velkolepá jsou Boží předsevzetí, cítil se puzen k tomu, aby zvolal: „Ó hloubko bohatství a moudrosti a poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a jak nemožné je vystopovat jeho cesty!“ — Řím. 11:33, 34.
10. Jak jedna „generace“ říká druhé „generaci“ o Božích mocných dílech?
10 „Generace za generací bude pochvalně mluvit o tvých dílech a budou vyprávět o tvých mocných skutcích.“ (Žalm 145:4)
Ano, generace přicházely a odcházely, a někteří z nich mluvili o Jehovově moci. Nedalo by se však také říci, že pomazaný ostatek tvoří jednu „generaci“, která chválí a doporučuje Jehovovy skutky jiné „generaci“, „velkému zástupu“ „jiných ovcí“, a ti zase mohou vyprávět o Jehovových mocných skutcích jiným? Jistě je to tak. Pozorným zkoumáním Božího slova jsme poznali tato Jehovova velká díla a jeho mocné skutky, ať již patříme ke „generaci“ duchovní nebo pozemské. Jaká je to výsada, že můžeme o těchto věcech mluvit s jinými! (Povšimni si Davidova příkladu, jak mluvil o Jehovových mocných skutcích v Žalmu 68.)
11. Jak projevujeme zájem o Jehovovu důstojnost a o jeho díla?
11 „O slavnou nádheru tvé důstojnosti a o záležitosti tvých podivuhodných děl se budu zajímat.“ (Žalm 145:5)
Máme-li správně chválit svého stvořitele, musíme myslet na jeho slavnou osobu a na jeho podivuhodné skutky a musíme se o ně zajímat ve svém srdci. (Mat. 12:34) Jak ukazuješ, že o to máš zájem? Věnuješ osobně čas studiu toho, co Bůh řekl ve svém Slově? Když to činíš, uvažuješ o tom tak, aby význam toho pronikl hluboko do tvého nitra a zanechal tam hluboký dojem? Jak můžeme dobře mluvit o Jehovovi Bohu neboli žehnat mu, nemáme-li sami hluboké přesvědčení a skutečnou lásku k Jehovovi? Oceňujeme-li Jehovovu nádheru a vznešenost, pomáhá nám to mluvit o velkém Králi nadšeně, rozhodně a pozitivně.
12. Proč je dobré přemýšlet a mluvit o Jehovových věcech, které vzbuzují bázeň?
12 „A budou rozmlouvat o síle tvých vlastních bázeň vzbuzujících věcí, a pokud jde o tvou velikost, tu budu oznamovat.“ (Žalm 145:6)
Ano, je daleko více věcí, o nichž můžeme mluvit. Na stránkách Písma je zjeveno mnoho věcí, které vzbuzují bázeň a ukazují moc, kterou Jehova projevil ve prospěch svých věrných služebníků a proti těm, kteří se učinili Božími nepřáteli. Mnohé z těchto minulých mocných skutků slouží jako prorocké obrazy a jsou poučením, které potřebuje tato generace lidstva. Ano, „všechno, co bylo předem napsáno, bylo napsáno pro naše poučení, abychom svou vytrvalostí a útěchou z Písem měli naději“. (Řím. 15:4) Mluvíme-li veřejně o těchto věcech, je to služba a je to skutek lásky k druhým. Slouží jim to jako výstraha ohledně Jehovových předsevzetí v budoucích dnech. Ti, kteří o ní mluví, mají sami užitek stejně jako strážný, který je popsán u Ezechiela 3:17–19. Nadcházející „velké soužení“ dále ukáže, jak je Jehova veliký, když vykoná své oznámené předsevzetí. Oznamujme je tedy, pokud k tomu Jehova dává možnost v tomto systému věcí. Když oznamujeme Boží výstrahu před soudem, můžeme při tom napodobovat způsob, jak to činil Ježíš Kristus. — Mat. 10:28–30; Luk. 19:41–44.
13, 14. a) Proč bychom se měli zmiňovat o Jehovově dobrotě? b) Proč máme důvod k radostnému provolávání?
13 „Budou překypovat při zmínce o hojnosti tvé dobroty a budou radostně provolávat kvůli tvé spravedlnosti.“ (Žalm 145:7)
Musíme vyprávět světu nejen o Jehovově ohromné moci, ale také o jeho dobrotě a spravedlnosti. Jehova Bůh projevoval dobrotu svým služebníkům během celých dějin. Kdykoli mu věrně sloužili, dostávali hojné požehnání. Až do dnešní doby projevuje Jehova vynikající měrou dobrotu těm, kteří jej milují. Podněcuje je to k tomu, aby se stali podobnými velkému prameni, který neustále překypuje projevy vděčnosti. Takové projevy chvály musí působit přitažlivě na mnoho jiných lidí, aby také zakusili Jehovovu hojnou dobrotu. Opakování myšlenek slouží k tomu, aby se uchovaly v paměti. To je skutečně požehnání, protože nám to pomáhá, abychom nikdy neztratili ocenění pro způsob, jak Jehova jednal se svým lidem. Je opravdu užitečné, jestliže znovu a znovu veřejně vypočítáváme projevy dobroty, kterou Jehova nám prokázal.
14 Nemáme snad důvod k tomu, abychom nyní radostně provolávali? Prostřednictvím Adamovým jsme se všichni stali hříšníky a byli jsme odsouzeni ke smrti. (Řím. 5:12) Ale Jehova projevil ve spojení s svou spravedlností a právem také velkou lásku, když lidstvu opatřil východisko z těžkostí. Stalo se to prostřednictvím výkupní oběti Ježíše Krista. Z Jehovova psaného Slova jsme poznali jeho spravedlivé cesty a jeho jednání s jeho pozemskými dětmi. Je radostné, můžeme-li vidět tyto věci, a je to skutečně důvod, abychom radostně provolávali, pokud jde o Jehovu. Máme dobrý důvod, abychom jednali podle příkladu krále Davida, který zvolal: „Já však jsem důvěřoval v tvou milující laskavost; ať se mé srdce raduje v tvé záchraně. Budu zpívat Jehovovi, protože se mnou jednal blahodárně.“ — Žalm 13:5, 6; 13:6, 7, „KB“.
15. Jaké máme příklady Jehovova milosrdenství, jeho trpělivosti a lásky?
15 „Jehova je milostivý a milosrdný, pomalý k hněvu a velký v milující laskavosti. Jehova je dobrý ke všem a jeho milosrdenství je nade všemi jeho díly.“ (Žalm 145:8, 9)
Již od začátku lidských dějin se Jehovovy podivuhodné vlastnosti projevovaly vůči lidské rodině, když Bůh jednal podle svého předsevzetí a zachraňoval některé z lidstva. Jehova projevil svůj způsob jednání v době potopy. (1. Petra 3:20) David rozhodně přijímal Jehovovo milosrdenství a měl všechny důvody chválit Jehovu. Jak dobře nám Ježíš připomíná Jehovovu lásku, jak to vidíme v jeho slovech zaznamenaných u Jana 3:16, 17! Ocenění pro to by nás mělo přimět, abychom vyjadřovali chválu Jehovovi, a mělo by nás také přimět, abychom milovali druhé. Apoštol Jan o tom uvažoval tímto způsobem: „Tím byla v našem případě zjevena Boží láska, protože Bůh vyslal svého jednozplozeného Syna do světa, abychom skrze něj získali život. Láska není v tom, že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a vyslal svého Syna jako usmiřující oběť za naše hříchy. Milovaní, jestliže nás Bůh tak miloval, pak jsme my sami povinni se navzájem milovat.“ — 1. Jana 4:9–11.
16–18. a) Jakou cestou by se měli všichni dát, dokud je k tomu čas? b) Co pro nás znamená Jehovovo milosrdenství? c) Jaké ocenění pociťoval Pavel? Proč bychom jednali dobře, kdybychom jej napodobovali?
16 Když vidíme, jak dnešní generace lidstva jedná vůči Jehovovi, a čteme-li o tom, jak se po celá staletí projevovala lidská špatnost a násilí, můžeme skutečně říci, že Jehova je pomalý k hněvu. Jak bychom měli být vděční za to, že jsme se mohli dožít této doby, kdy Jehova ještě projevuje trpělivost! Ocenění pro Petrova slova ve 2. Petrově 3:9 a 15 by nás mělo přimět k tomu, abychom měli dobrý názor na Jehovovo velké milosrdenství a na jeho milující laskavosti: „Jehova. . . je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání. Dále považujte trpělivost našeho Pána za záchranu.“
17 Víme, že systém věcí pod satanovým vedením je odsouzen ke zničení, a proto chceme nabádat všechny lidi, aby se dívali vážně na Boží trpělivost a aby podnikli nutné kroky k záchraně, než bude příliš pozdě. (Sof. 2:3; Zjev. 18:4) Jak jsme šťastní, že jsme podnikli tyto kroky, jež mohou sloužit k záchraně života. A přece jako tělesní potomci Adamovi jsme všichni podrobeni tělesným slabostem a dopouštíme se chyb, stejně jako David a jiní. Protože je tomu tak, Ježíš nás učil, abychom se modlili: „Odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme svým dlužníkům. A neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho zlého.“ — Mat. 6:12, 13.
18 Opatření, které Jehova učinil skrze Ježíše Krista, znamená pro nás všechny velmi mnoho. Oceňujme vždy Jehovovu milující laskavost a projevy jeho milosrdenství a všeho, co pro nás vykonal. Apoštol Pavel měl takové ocenění. Řekl: „Jsem vděčný Kristu Ježíši, našemu Pánu, který mi propůjčil sílu, protože mě uznal za věrného tím, že mi přidělil službu. . . Je to spolehlivá řeč a zasluhuje úplné přijetí, že Kristus Ježíš přišel do světa, aby zachránil hříšníky. Z těch jsem já první. Přesto mi bylo projeveno milosrdenství, aby prostřednictvím mne, jako prvního případu, Kristus Ježíš mohl ukázat celou svou shovívavost jako vzor pro ty, kteří v něj vloží svou víru ve věčný život. Králi věčnosti, neporušitelnému, neviditelnému, jedinému Bohu, buď čest a sláva po celou věčnost. Amen.“ (1. Tim. 1:12, 15–17) Vděčnost by nás měla podněcovat k tomu, abychom stále více chválili Jehovu, když neustále mluvíme o jeho kralování.