Křesťanská skromnost — důkaz moudrosti

„Prostřednictvím nezasloužené laskavosti, jež mi byla dána, říkám . . . každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je třeba, ale myslel tak, aby měl zdravou mysl, každý podle toho, jakou míru víry mu Bůh přidělil.“ — Římanům 12:3.

1. Které skutečnosti ukazují, že si dnes lidé neváží skromnosti?

JAK málo lidí si dnes váží skromnosti a projevuje ji! Žijeme ve věku rozhořčeného soupeření a krajní soutěživosti. Ve světě chce být každý nejlepší, na prvním místě, ať jsou to rasy nebo národy, kmeny, společnosti nebo jednotlivci. Nikdo nechce být skromný. Tento duch ovlivnil i rodinu, jak to ukazuje vzpurný postoj mladých i hnutí za osvobození žen.

2. Proč nesmějí svědkové Jehovovi sdílet postoj světa ohledně skromnosti?

² Ale praví křesťané nemají jednat jako svět. Ne svědkové Jehovovi uznávají, že jsou povinni řídit se největším příkladem skromnosti, jaký kdy byl na světě — příkladem Ježíše Krista, Božího Syna. Typickým příkladem Ježíšovy skromnosti jsou jeho poznámky: „Syn nemůže dělat vůbec nic sám od sebe.“ „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, pouze jeden, Bůh.“ (Jan 5:19; Luk. 18:19) Ano, všichni, kteří chtějí jít přesně v Ježíšových stopách, musí projevovat skromnost. A nikdo z těch, kteří tak jednají, neutrpí ztrátu, ale všichni zjistí, že cesta křesťanské skromnosti přináší odměnu a je opravdu důkazem moudrosti.

3. Jak je obvykle používáno výrazu skromnost?

³ Výraz „skromnost“ může znamenat „omezení co do velikosti, množství nebo rozsahu“. Může se vztahovat na to, co je cudné, „prosté hrubosti, beztaktnosti nebo neslušnosti“. Může také označovat „vědomí vlastních omezených možností“, nebo stav „bez domýšlivosti nebo ješitnosti“.a Apoštol Pavel vybízel pod božskou inspirací spoluvěřící k tomu, aby projevovali skromnost. Napsal: „Prostřednictvím nezasloužené laskavosti, jež mi byla dána, říkám totiž každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je třeba, ale myslel tak, aby měl zdravou mysl, každý podle toho, jakou míru víry mu Bůh přidělil.“ (Řím. 12:3) Ano, něco si o sobě musíme myslet. Ale nesmíme si o sobě myslet příliš mnoho, nesmíme přisuzovat svým přirozeným schopnostem nebo získaným přednostem příliš velkou důležitost.

SKROMNOST JE NĚCO JINÉHO NEŽ POKORA

4. a) Kde se v Písmu vyskytuje hebrejské slovo překládané výrazem „skromný“? b) Co musíme usuzovat z jeho významu v Přísloví 11:2?

⁴ V mnoha biblických překladech se skromnost zaměňuje za pokoru. hebrejské slovo překládané jako „skromný“ se vyskytuje pouze v Přísloví 11:2 a u Micheáše 6:8. Co znamená? Může označovat stav, kdy je člověk skromný, slušný, cudný a je osobně nepokažený. Může se však vztahovat také na to, že si je někdo vědom svých omezených možností. U Micheáše 6:8 může mít toto hebrejské slovo kterýkoli z těchto významů, protože jsme prostě nabádáni, abychom ‚byli skromní, když chodíme se svým Bohem‘. Ale jinak je tomu v Přísloví 11:2, kde čteme: „Přišla opovážlivost? Přijde tedy zneuctění; ale moudrost je u skromných.“ Skromnost je zde postavena proti opovážlivosti. Je zde ukázáno, že protikladem opovážlivosti je skromnost v tom smyslu, že si člověk o sobě nemyslí příliš mnoho a je si vědom svých omezených možností.

5, 6. Jak je možné znázornit rozdíl mezi pokorou a skromností v souvislosti s Jehovou Bohem?

⁵ Zde je rozdíl mezi pokorou a skromností. O Jehovovi Bohu řekl například žalmista David: „Tvá vlastní pokora mne učiní velikým.“ (Žalm 18:35; 36, „KB“) Ano, David se totiž stal velkým králem v Izraeli proto, že Jehova byl ochoten se pokořit, snížit se, aby si Davida povšiml a jednal s ním trpělivě. O Jehovovi také čteme: „Kdo je jako Jehova, náš Bůh, který si dělá svůj příbytek vysoko? Snižuje se, aby se díval na nebe i na zem.“ (Žalm 113:5, 6) O tom není sporu — stvořitel je tak velice vyvýšený, že se musí snížit, aby si povšiml věcí v nebesích a na zemi.

⁶ Můžeme však říci, že Jehova je skromný v tom smyslu, že by si byl vědom svých omezených možností? Rozhodně ne! Jak bychom mohli mluvit o omezených možnostech v souvislosti s Bohem, jestliže on je nekonečný co do moudrosti a moci, je absolutně bez vady a dokonalý v právu a je skutečným zosobněním lásky? Absolutně nikdo s ním nemůže být právem srovnáván. — Iz. 40:12–31.

7. a) Proč je možné říci, že nějaký člověk může být pokorný, ale neskromný? b) Jak to můžeme vidět na příkladu apoštola Petra?

⁷ Lidem se však může stát, že jsou sice pokorní, a přece nejsou dost skromní. V srdci jsou snad pokorní, ponížení, a přece neužívají schopnosti jasně myslet, takže si neuvědomují své omezené možnosti. Apoštol Petr byl například jistě pokorný muž. Když Petr viděl, jak Ježíš vykonal zázrak, jímž ukázal schopnost ovládat živé tvory v moři, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, protože jsem hříšný muž.“ (Luk. 5:8) A čteme, že Ježíš i apoštol Pavel pokárali Petra. Ale z ničeho není patrné, že by se Petr pro tato pokárání urazil. (Mat. 16:21–23; Gal. 2:11–14; 2. Petra 3:15, 16) Petr byl bezpochyby pokorný apoštol, který nebyl domýšlivý. Byl však opravdu skromný v tom smyslu, že si byl vědom svých omezených možností? Ne vždy. Jinak by netvrdil, že nikdy neopustí svého Mistra, i kdyby jej opustili všichni ostatní apoštolové — a nakonec uboze selhal, že třikrát Ježíše zapřel! — Mar. 14:29, 30, 66–72.

STAROSTI ZPŮSOBENÉ NEDOSTATKEM SKROMNOSTI

8. Proč je možné říci, že všechny těžkosti ve vesmíru vznikly z nedostatku skromnosti?

⁸ Nedostatek skromnosti způsobil starosti nejen apoštolu Petrovi, ale je možné říci, že všechny strasti světa — ano strasti v celém vesmíru — pocházejí z nedostatku skromnosti. Proč? Protože z nedostatku skromnosti se jeden andělský tvor stal satanem ďáblem. Neuznával, že má jako stvořený jedinec omezené možnosti. Nebyl spokojen s postavením, které mu Jehova určil, a chtěl se vyrovnat Bohu. Později se projevil tento pyšný postoj tím, že ďábel nabídl Ježíšovi všechna království světa za jediný akt uctívání. Ale Ježíš tomuto pokušiteli připomněl, že uctívání náleží jedině Jehovovi Bohu. Nedostatek skromnosti, který vedl a vede k opovážlivosti, přinesl satanovi zneuctění a nakonec pro něj bude znamenat zničení. — Mat. 4:8–10; Žid. 2:14.

9. V jakých ohledech projevila neskromnost Eva?

⁹ Nedostatek skromnosti také vedl ke zkáze Evy, „matky všech živých“. (1. Mojž. 3:20) Myšlenka, že by mohla být jako Bůh, že by mohla sama pro sebe posuzovat, co je dobré a co je špatné, byla pro ni přitažlivá. Proč? Protože neprojevila skromnost. Kdyby zůstala skromná, mohla v podstatě říci pokušiteli: ‚Proč bych měla chtít být jako Bůh? Jsem úplně spokojená s tím, že Bůh zařídil, abych byla pomocnicí dokonalého Adama. Kromě toho bych se na to raději měla zeptat Adama, protože ten mi řekl o příkazu, že nesmíme jíst z tohoto ovoce.‘ Ale stalo se něco jiného. Eva se odchýlila od skromnosti ve vztahu ke svému tvůrci i ke svému manželovi. A neskromnost stála Evu život a ovlivnila jejího manžela k sebevražednému způsobu jednání. Je tedy skromnost důležitá? Ano, je velice důležitá! — 1. Mojž. 3:1–19.

10. Proč je pro nás všechny obtížné být opravdu skromnými?

¹⁰ Je zřejmé, že jsme všichni zdědili po svých prarodičích určitý sklon k projevům neskromnosti. Jak Bůh řekl po potopě, „sklon lidského srdce je od jeho mládí zlý“. (1. Mojž. 8:21) Proto mohl král David, když byl přemožen žalostnými hříchy, prosit Boha: „Hle, s chybou jsem byl zrozen za porodních bolestí a v hříchu mě počala má matka.“ (Žalm 51:5; 51:7, „KB“) A proto mohl Jehova Bůh říci prostřednictvím svého proroka Jeremiáše: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání. Kdo je může znát?“ — Jer. 17:9.

11. Jaké poměry ve světě mohou být uvedeny do souvislosti s neskromností?

¹¹ Tolik těžkostí je na světě následkem neskromnosti! Ovlivňuje všechny rasy, národnosti, kmeny, a dokonce i členy rodin. Ani východní ani západní blok národů není ochoten uznat, že má omezené možnosti. Každý chce být na nejvyšším místě. Lidé jedné rasy se cítí vyvýšení nad lidi jiné rasy. Zprávy říkají, že spory mezi některými africkými kmeny vznikají často jen proto, že každý kmen chce dokázat svou údajnou nadřazenost.

12. a) K jakým škodám dochází, když jsou někteří manželé neskromní? b) K čemu vede neskromnost mnoha žen?

¹² A co neskromnost v rodinném kruhu? V mnoha případech manželé i manželky způsobili svou neskromností nesoulad. Manželé mají často díky svým fyzickým a hospodářským výhodám sklon hrát úlohu silnějšího nebo jednat jako šéf, což působí, že celá rodina je velmi nešťastná. Zde je do jisté míry příčina hnutí za osvobození žen, jež obviňuje muže z toho, že hájí jen své zájmy. Ale co říci o ženách, a zejména o manželkách? Ty, které jsou neskromné, často sklízejí mnoho zármutku a v jejich domácnosti dochází k rozvratu. (Gal. 6:7, 8) Takové ženy přehlížely základní biblický požadavek, aby ‚se podřizovaly svým manželům jako Pánovi‘. (Efez. 5:21 až 23, 33; 1. Kor. 11:3, 7–10) Mezi ženami ve světě je také nápadná a rozšířená neskromnost, pokud jde o cudnost. Způsobem, jak mluví, jak se oblékají a jak se chovají, chlubí se tyto ženy svými tělesnými půvaby, a pak musí nést společně vinu za rozšířenou promiskuitu, manželskou nevěru a rozvrácené domovy.

13. Jaké ovoce dnes přináší neskromnost mladých?

¹³ Mezi dnešní mládeží jsou sice znamenité příklady skromnosti, ale jiní projevují otřesnou neskromnost. Mnozí mladí lidé neumějí projevit skromnost, a jsou pak netrpěliví vůči starším nebo kritizují chyby, jichž se dopustili příslušníci starší generace. Ale jakou moudrost pak projevují někteří z těchto mladých, pokud jde o narkomanii, opilství, bezohledné řízení vozidel nebo nemravný způsob života? Kdyby byli mladí lidé skromní, naslouchali by starším a měli by užitek z dobrých rad, které jim mohou dát takoví zkušení lidé.

KŘESŤANSKÁ SKROMNOST JE OPRAVDU MOUDRÁ!

14. Proč je tak vhodné, abychom byli skromní ve svém vztahu k Jehovovi Bohu?

¹⁴ Projevovat křesťanskou skromnost je opravdu cesta moudrosti. Především vede k dobrému vztahu k Jehovovi. Bůh přece vyžaduje, abychom byli skromní, když s ním chodíme. (Mich. 6:8) A je také velice vhodné, abychom byli skromní, když si uvědomíme, jak velká propast je mezi námi a naším všemohoucím a věčným tvůrcem. Vždyť pro něj jsou národy jako vrstvička prachu na vahách a jako pouhá kapka, jež padá z vědra! (Iz. 40:15) Skromnost způsobí, že se budeme bát, abychom se Jehovovi Bohu neznelíbili, a to je jistě „počátek moudrosti“. — Žalm 111:10.

15. Jak může skromnost pomoci křesťanskému bratrovi?

¹⁵ Skromnost také podporuje dobré vztahy s našimi spolusvědky Jehovovými. Bude bránit křesťanskému bratrovi, aby se nesnažil dostat se kupředu, pokud jde o služební přednosti. Skromnost mu pomůže, aby si uvědomoval, že má omezené možnosti a že ve srovnání s jinými nemá v určitých ohledech dost poznání a zkušeností. Povede ho také k tomu, že se bude zajímat spíše o zlepšování své duchovní způsobilosti než o to, aby zastával úřad služebního pomocníka nebo staršího. Bude-li dále plně využívat všech příležitostí, aby rozšiřoval své poznání, a bude-li pomáhat svým spoluvěřícím, může být jednou pro něj překvapením, když bude doporučen a jmenován do odpovědného postavení ve sboru. Tak tomu již opravdu bylo v mnoha případech.

16. Proč je moudré, jestliže křesťanské ženy projevují skromnost?

¹⁶ Skromnost je také moudrý způsob jednání pro sestry ve sboru. To platí nejen ve věci cudnosti, i když je důležitá. (1. Tim. 2:9, 10; Tit. 2:3–5) Křesťanská žena, která je moudrá, si bude vědoma svých omezených možností a úlohy, která je jí určena ve sboru, a bude moudře dávat pozor na svůj způsob řeči. Bude dávat pozor, aby nebyla příliš povídavá a aby nekritizovala způsob, jak jmenovaní starší řídí věci. — Srovnej Judu 8, 9, 16.

17, 18. a) Proč by měli mladí projevovat skromnost vůči svým rodičům? b) Který biblický příklad je zde uveden na důkaz, že je moudré dbát na rady starších lidí?

¹⁷ Podobně je důkazem moudrosti i skromnost mladých. Když se mladí chovají skromně, budou je mít ostatní opravdu rádi. Boží slovo právem přikazuje, aby měli v úctě svého otce a matku a aby je poslouchali „ve všem“. (Kol. 3:20; Ef. 6:1–3) Je třeba skromnosti, aby tak člověk jednal a nemyslel si, že mladí jsou moudřejší než jejich rodiče. A nejsi dlužen svým rodičům vděčnost? Přivedli tě na svět. Od té chvíle až dodnes ti rodiče opatřují potravu, oblečení, přístřeší, vzdělání, rekreaci i duchovní poučování. Nevedla by tě proto již jen úcta k tomu, abys vůči nim projevoval skromnost?

¹⁸ Projevuješ-li ve skromnosti důvěru svým rodičům a přijímáš jejich radu, je to cesta moudrosti. Mají zkušenosti, a jsou proto rozhodně moudřejší než ty. Svět je plný zmatku, ne proto, že by v něm neexistovaly vědomosti, ale protože je v něm málo zdravé moudrosti. „Zavrhli dokonce Jehovovo slovo, a jakou mají moudrost?“ (Jer. 8:9) I v takové osobní věci, jako je výběr životního druha, bude moudré, jestliže budeš věnovat patřičnou pozornost úsudku svých rodičů, protože tě milují a mají na srdci tvé nejlepší zájmy. Mohou ti dát daleko lepší radu než tvoji vrstevníci. Je pravda, že nemusí být tak líbivá, ale bude pro tebe lepší. Bible ukazuje, že Roboám, král starověkého Izraele, přišel o většinu svého království, protože byl neskromný. Zavrhl radu starších mužů, kteří byli kdysi rádci jeho otce, a rozhodl se řídit se líbivou radou svých vrstevníků, mladých mužů, kteří vyrostli společně s ním. Byli stejně nezkušení a krátkozrací jako on sám. — 1. Král. 12:1–24.

19. Jak nám může skromnost dobře posloužit v naší svědecké činnosti?

¹⁹ Křesťanská skromnost nám také dobře poslouží, když vydáváme svědectví o jménu a království Jehovy Boha, ať již pravidelně nebo příležitostně. Kdybychom snad mluvili s přílišnou sebejistotou, mohli bychom sice na některé posluchače zapůsobit, ale jiné bychom mohli odradit. Vždy bychom měli obracet pozornost na Jehovu Boha a jeho Slovo, ne sami na sebe. Velice přiléhavá je v této souvislosti rada: „Ve svém srdci . . . posvěcujte Krista jako Pána, vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od vás žádá důvod pro naději, která je ve vás, ale čiňte to s mírností a hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:15) Se skromností budeme snadněji projevovat mírnost a hlubokou úctu.

20. a) Čemu jsme se až dosud naučili o skromnosti a neskromnosti? b) Jaká otázka ještě zůstává?

²⁰ Z předcházejícího je zřejmě vidět, jak velkou škodu způsobila lidstvu neskromnost. Viděli jsme také, že skromnost je nepochybně cestou moudrosti. Tyto myšlenky nám pomohou pěstovat skromnost. Co nám však může dále pomoci při pěstování křesťanské skromnosti?

[Poznámka pod čarou]

Můžeš si vzpomenout?

• Proč nesmějí svědkové Jehovovi sdílet světský názor na skromnost?

• Jak by někdo mohl být sice pokorný, ale neskromný?

• Proč je pro nás všechny obtížné být opravdu skromní?

• Proč je tak vhodné, abychom byli skromní ve svém vztahu k Jehovovi?

• Jak nám může skromnost pomoci ve svědeckém díle?