Ano, snadno můžeš cítit, že jsi tak malý, že na tobě nezáleží, tak bezvýznamný, že si tě v ruchu a shonu dnešního života nikdo nevšimne. To platí zejména v moderní společnosti, v níž soutěživost vytvořila tolik lidí necitlivých vůči sobě navzájem. Osobní důstojnost je pošlapávána a výrok „Chcípni!“ se pokládá za vtipnou odpověď.

Dívá se Bůh na člověka také tak? Je svrchovaný Pán vesmíru tak nadřazený lidstvu, že jsme pro něho příliš malí, než aby mu na nás mohlo vůbec záležet? Bible poukazuje, že při jedné příležitosti stálo před Jehovou Bohem „desettisíckrát deset tisíc [100 miliónů]“ andělů. (Dan. 7 :10) Je také stvořitelem nesčíslných hvězd ve vesmíru. Ztratil snad přehled o všem svém duchovním a hmotném stvoření? Bible odpovídá: „On sčítá počet hvězd; všechny je nazývá jejich jmény.“ (Žalm 147:4) Nebeská tělesa se rozhodně nevymkla jeho kontrole. A pokud jde o spravedlivé anděly, Jehova je nepochybně rovněž nazývá jmény, třebaže člověku byla zjevena pouze jména dvou z nich, Michael a Gabriel. — Dan. 12:1; Luk. 1:26.

Jak je to tedy s lidstvem? Má Bůh o ně zájem? Žalmista David napsal: „Jehovo, způsob, abych poznal svůj konec a míru svých dnů — jaká je, abych poznal, jak jsem pomíjivý. Pohleď, mých dnů jsi učinil jen pár a trvání mého života před tebou je ničím. Každý pozemský člověk. . . jistě je pouhý výpar.“ (Žalm 39:4, 5; 39:5, 6, „KB“) Jestliže je člověk tak pomíjivý jako pouhý výpar, jak si potom můžeme být jisti, že není příliš bezvýznamný na to, aby se o něho Bůh staral? Záleží vlastně z Božího hlediska na lidech? Záleží osobně na TOBĚ?

Znamenáš skutečně něco pro Boha?

ZASTAVIL ses někdy večer a zahleděl ses na hvězdné nebe? Kladl sis někdy otázku, jak daleko do prostoru vlastně dohlédneš nebo kolik hvězd uvidíš pouhým okem? A potom, přemožen obrovitým majestátem nebes, ptal ses někdy sám sebe: Znamená bezvýznamný človíček skutečně něco pro Boha? Zabývá se Bůh opravdu mnou jako jednotlivcem?

Před třemi tisíci lety vyjádřil hebrejský básník a král David z Judeje úžas následujícími slovy: „Když vidím tvá nebesa, díla tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi připravil, co je smrtelný člověk, že na něj myslíš, a syn pozemského člověka, že se o něj staráš?“ (Žalm 8:3, 4; 8:4, 5, „KB“) Ano, David si to sice neuvědomoval, ale pouhým okem dohlédl do vesmíru na vzdálenost asi 600 000 světelných roků.a Zapůsobilo na něho, že stvořitel té obrovské prostory bere v úvahu i člověka.

Shodnou myšlenku vyjádřil David ve 144. žalmu, kde čteme: „Ó Jehovo, co je člověk, aby sis ho všímal, syn smrtelného člověka, abys ho bral v úvahu? Člověk sám se podobá pouhému výparu, jeho dny jsou jako přecházející stín.“ (Verše 3, 4) Přesto, navzdory poměrné bezvýznamnosti a pomíjivosti člověka, věděl David, že člověk pro Boha něco znamená. Jak si tím mohl být jistý? Protože si sám vypěstoval osobní vztah k Jehovovi.

JAKÝ VZTAH JE MOŽNÝ?

Jak to víme, že David měl osobní vztah k Bohu? O tom by nás měl přesvědčit třeba jen letmý pohled na kterýkoli z Davidových žalmů neboli poetických písní. Vezměme například 23. žalm a pokusme se prostřednictvím jeho prostě vyjádřených slov postřehnout vnitřní důvěru, kterou měl David ve svého Pastýře Jehovu Boha.

„Jehova je můj pastýř.

V ničem nebudu mít nedostatek.

Dává mi uléhat na travnatých pastvinách;

vodí mě k dobře zavlažovaným místům odpočinku.

Duši mou občerstvuje.

Vede mne ve stopách spravedlnosti pro své jméno.

I když kráčím údolím hlubokého stínu,

nebojím se ničeho špatného,

neboť jsi se mnou;

tvůj prut a tvá hůl, ty mne potěšují.“ — Verše 1–4.

Zde je jasně patrná hloubka Davidova vztahu k Bohu. Jak na tebe působí tento žalm? Postřehl jsi most důvěry mezi bezbrannou „ovcí“ Davidem a jeho ochraňujícím pastýřem Jehovou? David si zcela nepochybně uvědomoval skutečnost, že člověk se sice podobá „pouhému výparu“, ale sám osobně u svého Boha a Pastýře něco znamená. Proto mohl s přesvědčením říci: „Jehova je můj pastýř. V ničem nebudu mít nedostatek.“ A jak můžeš stejné důvěry, stejného spolehnutí dosáhnout ty?

Začněme jedním životně důležitým bodem, který nelze přehlédnout. Nejedná se jen o to, aby se pastýř zajímal o své ovce. Také ovce musejí jít za pastýřem a dávat pozor na jeho hlas. Jinými slovy, chceme-li něco pro Boha znamenat, musí Bůh něco znamenat pro nás. Utekou-li ovce z ovčince nebo zavrhnou-li pastýře, pak ztrácejí ochranu. Jestliže ovce úmyslně zbloudí, zničí se vztah. Bez ohledu na to, co lidé v dějinách v tomto ohledu dělali, projevuje Bůh až dosud o lidstvo zájem. A nejen o ně jako o skupinu, ale také o jednotlivce. Jaký pro to máme důkaz?

ODKDY ČLOVĚK NĚCO PRO BOHA ZNAMENÁ?

Od samého počátku lidských dějin projevuje Jehova zájem o lidstvo a jeho budoucnost. Když v Edenu propukla sobecká vzpoura, neopustil Bůh lidskou rodinu a neponechal ji bez naděje. Zaslíbil jí budoucí „semeno“, které zasáhne proti hlavnímu nepříteli člověka a přinese úlevu tím, že rozdrtí satanovu hlavu. (1. Mojž. 3:15; Řím. 16:20) Od té doby Jehova stále s lidstvem jedná, někdy s jednotlivci, jindy zase s celými národy.

Jasným příkladem Jehovova zájmu o jednotlivce ve starověkém Izraeli byl zákon, který činil opatření pro sirotky a vdovy, tedy pro opuštěné osoby v národě. Určoval například, že mají mít podíl na žni, i když neměli půdu. Bylo jim zaručeno právo paběrkovat na posečených polích. Oč to převyšovalo mnohá sociální opatření, která u národů existují dnes! V Izraeli si jednotlivec uchovával sebeúctu navzdory své chudobě. Proč? Protože nemusel žebrat ani čekat na příděl ze státních zdrojů. Vlastníma rukama si napaběrkoval pro svou potřebu. Konal užitečnou práci a pociťoval vděk ke svému štědrému Bohu Jehovovi. — 3. Mojž. 19:9, 10; Rút, 2. kapitola.

VYZDVIHL JEŽÍŠ PÉČI SVÉHO OTCE?

Čtyři evangelia jasně ukazují, že Ježíš Kristus pečoval o lidi. A protože přesně zrcadlil vlastnosti svého Otce, byla jeho starostlivost zřejmým důkazem, že člověk pro Boha něco znamená. (Jan 14:9) Kristovo učení obsahovalo láskyplná a praktická pravidla pro nesobecký život. Jak jasně to bylo znázorněno, když se jeho učedníci vrátili unavení a vyčerpaní z kazatelské služby! Jak reagoval? Jednal soucitně a ohleduplně. Ježíš rozuměl jejich pocitům, chápal jejich potřebu odpočinku. „Řekl jim: ‚Pojďte sami soukromě na osamělé místo a trochu si odpočiňte.‘ Mnozí totiž přicházeli a odcházeli a oni neměli ani kdy se najíst.“ Odjeli tedy všichni člunem na opuštěné místo, aby trochu zvolnili tempo.

Zástup je však následoval. Jak na to reagoval Ježíš? Netrpělivě a hněvivě? „A když vystupoval [z člunu], viděl velký zástup, ale byl pohnut lítostí k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. A začal je vyučovat mnoho věcí.“ — Mat. 6:30–34.

Jak jasně zrcadlil Kristus zájem svého Otce o lidi! Vyzdvihl to také, když řekl: „Což se neprodává pět vrabců za dvě mince malé hodnoty? Přesto ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. Ale i vlasy na vaší hlavě jsou všechny spočteny. Nebojte se, jste cennější než mnoho vrabců.“ — Luk. 12:6, 7.

V Božích očích rozhodně není osoba, která se snaží následovat Ježíše Krista, ztracená v davu. Důležitý bod však je: snažíš se aktivně následovat Ježíše Krista? Uvědomuješ si svou duchovní potřebu v tomto ohledu? (Mat. 5:3) Vzpomeň si, že se Ježíš krátce před svým zatčením, po němž následovala smrt, modlil ke svému Otci: „Prosím nejen za ně [jedenáct věrných apoštolů, kteří s ním sdíleli jeho poslední večeři], ale také za ty [jiné učedníky], kteří ve mne uvěří skrze jejich slovo.“ (Jan 17:20) Ježíš věděl, že pro Boha budou něco znamenat nejen jeho apoštolové, ale také ti, kteří později uvěří na základě jejich kázání. To naznačuje, že Velký pastýř Jehova Bůh je přístupný všem, kteří se vyznačují pokorou, která je vlastní ovcím. — Žalm 23:1.

ZNAMENÁ DNES ČLOVĚK NĚCO PRO BOHA?

Nyní se však můžeš zeptat: ‚Jestliže člověk skutečně pro Boha něco znamená, jak se to pozná dnes? A jaký mohu mít prospěch z Božího zájmu o lidstvo?‘

Dnes učinil Jehova, Velký pastýř, po celém světě opatření, aby osoby podobné ovcím mohly slyšet jeho hlas. Jak to udělal? Ježíš odpovídá: „Žádný ke mně nemůže přijít, jestliže ho nepřitrhne Otec, který mne poslal.“ Tak Jehova k sobě přitrhuje lidi pokorného srdce prostřednictvím svého „znamenitého pastýře“ Ježíše Krista. — Jan 6:44; 10:11, 14–16.

Jak dochází k takovému přitržení? Kazatelskou činností věrných následovníků Krista, kteří jsou svědky pravého Boha Jehovy stejně, jako jím byl Ježíš. Ano, křesťanští svědkové Jehovovi kážou, kdekoli se dají nalézt lidé. Zdarma nabízejí osobní pozornost každému, kdo touží poznat Boha. Jestliže jsi to dosud neudělal, jsi ochoten podniknout první krok k tomu, aby sis vypěstoval osobní vztah k Velkému pastýři Jehovovi? Jsi ochoten hledat Boha prostřednictvím Ježíše Krista? Pamatuj na Ježíšovo nabádání: „Neustále hledejte a naleznete; neustále klepejte a bude vám otevřeno.“ Tím, že vyslal svého Syna na zem, učinil Velký pastýř první pozitivní krok vůči nám i vůči tobě osobně. Budeš-li na tento krok reagovat, brzy sám poznáš, že člověk pro Boha něco znamená. — Mat. 7:7; 1. Jana 4:7–10.

ZNAMENÁ NĚCO PRO BOHA BUDOUCNOST ČLOVĚKA?

To, že lidská existence se přirovnává k výparu, k pouhému dechu, naznačuje, jak krátký je lidský život. Jak dlouho bys však chtěl opravdu žít, kdyby ses mohl těšit z dokonalého zdraví a štěstí? Říkáš „Navždy“? A právě to Jehova slíbil — věčný život na rajské zemi. V dopise apoštola Pavla Titovi například čteme, že je „naděje na věčný život. Ten zaslíbil před dávnými časy Bůh, který nemůže lhát“. (Tit. 1:2) Na základě téhož slibu radil Pavel jiným, „aby působili k dobru, byli bohatí ve znamenitých skutcích, štědří, připravení dělit se a aby si jako poklad bezpečně shromažďovali znamenitý základ pro budoucnost, aby se pevně chopili skutečného života“. Tento „skutečný život“ vede k věčnému životu. — 1. Tim. 6:17–19.

ZNAMENAJÍ NĚCO PRO BOHA MRTVÍ?

Můžeš se však zeptat: ‚Ale co mrtví? Znamenají něco pro Velkého pastýře?‘ Jistě! Proto apoštol Pavel „oznamoval dobré poselství o Ježíšovi a vzkříšení“. (Sk. 17:18) Vzkříšení je jistě vynikajícím příkladem Jehovova zájmu o jednotlivce. Proč? Protože ukazuje, že si až do té nejmenší podrobnosti uchoval záznam o osobnosti těch, kteří budou vráceni do života. Svrchovaný vládce vesmíru s jeho milióny galaxií a hvězd se neobává toho, že si bude muset vybavit všechny údaje o každé osobnosti a ty pak vtisknout do znovu stvořeného mozku a srdce. Proto Ježíš s přesvědčením prohlásil: „Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho [Ježíšův] hlas a vyjdou.“ — Jan 5:28, 29.

Přeješ-li si, aby s tebou Velký pastýř Jehova skrze svého Syna Ježíše Krista počítal, neváhej požádat svědky Jehovovy o pomoc. Soukromě, ve vlastním domově a podle svého přání můžeš klást jakékoli biblické otázky a můžeš si být jistý rozumnou odpovědí. Nebo můžeš napsat vydavatelům tohoto časopisu, kteří ti pomohou, aby sis sám nezvratně dokázal, že skutečně můžeš něco znamenat pro Boha nyní i v budoucnu.

[Poznámka pod čarou]

[Tabulka na straně 23]

Celosvětová zpráva za služební rok 1982:

Vrcholný počet zvěstovatelů 2 477 608

Průměrný počet zvěstovatelů 2 342 634

Vzrůst proti roku 1981 v procentech 4,2

Průměrný počet zvěstovatelů 1981 2 247 486

Pokřtění 1982 138 540

Průměrný počet průkopníků 172 859

Počet sborů 44 953

Celkový počet hodin 384 856 662

Průměrný počet biblických studií 1 586 293

Přítomní na Památné slavnosti 6 252 787

Účastníci Památné slavnosti 9 529