„Boží Izrael“ a konec ‚ustanovených časů národů‘

1, 2. a) Jaká situace v dnešním opevněném Jeruzalémě ukazuje, že Jehova se neujal světovlády prostřednictvím tohoto města? b) Jaké jiné město téhož jména je však nyní třeba vzít v úvahu?

PROSINEC válečného roku 1917 znamenal odnětí pozemského Jeruzaléma mohamedánským Turkům. To provedly britské jednotky pod vedením generála Allenbyho. Po celé zemi vítali přirození Židé tuto událost. Až do dnešního dne však brání stálá přítomnost mohamedánské svatyně na hoře Moria uvnitř opevněného Jeruzaléma stavbě jakéhokoli chrámu pro židovské uctívání na bývalém místě Šalamounova chrámu. Připusťme, že Bůh, jemuž královský Davidův syn tento chrám postavil, nevykonává vládu svého mesiášského království nad světem, prostřednictvím pozemského Jeruzaléma dnes, kdy skončily „ustanovené časy národů“. Co ale ten druhý Jeruzalém? Který Jeruzalém? Ten, o němž se mluví v inspirovaném dopise, který byl napsán učedníkům Mesiáše Ježíše v římské provincii Galácii. Tento dopis byl napsán několik let potom, co Ježíš předpověděl zničení obnoveného města Jeruzaléma, k němuž došlo v roce 70 n. l. V Galaťanům, 4. kapitole, verších 25, 26, čteme:

² „Tato Agar [otrokyně hebrejského patriarchy Abraháma] tedy znamená Sinaj, horu v Arábii, a odpovídá dnešnímu Jeruzalému, neboť je se svými dětmi [svými občany a poddanými] v otroctví. Ale Jeruzalém nahoře je svobodný [jako Abrahámova svobodná manželka Sára], a on je naše matka.“

3, 4. a) Koho uznával Pavel spolu s galatskými křesťany jako svou duchovní „matku“? b) Jak býval izraelský národ částí Boží univerzální organizace?

³ Pisatel těchto slov byl obrácený Žid Saul z Tarsu, který se stal vyvoleným apoštolem Mesiáše Ježíše. „Dnešní Jeruzalém“, o kterém psal, byl vypuzen z Boží organizace, stejně jako Agar byla vypuzena z Abrahámovy domácnosti, a byl zničen roku 70 n. l. Pavel již neuznával tento pozemský Jeruzalém jako svou duchovní matku, ale uznával „Jeruzalém nahoře“, to je Jeruzalém v nebi. Spolu s galatskými křesťany byl Pavel jedním z jejích „dětí“.

⁴ Když Bůh na hoře Sinaj uvedl izraelský lid do vztahu k sobě prostřednictvím smlouvy Zákona zprostředkované Mojžíšem, stal se izraelský národ viditelnou částí Jehovovy univerzální organizace. Patřil té organizaci, stejně jako otrokyně Agar patřila Sáře, Abrahámově původní manželce. Sára znázorňovala svobodný „Jeruzalém nahoře“. Rodí zaslíbené potomstvo.

5. Na jakém místě měl tedy začít Jehova vykonávat vládu nad světem na konci ‚ustanovených časů národů‘? Na jakou otázku měl tehdy odpovědět a jakým způsobem?

⁵ Podle toho se Jehova Bůh ujal ve spojení s „Jeruzalémem nahoře“ své vlády nad světem na konci ustanovených časů národů ve válečném roce 1914. Tehdy přišel čas, aby činem odpověděl na otázku vznesenou inspirovaným pisatelem, králem Davidem, v Žalmu 2:1–6:

„Proč nastala vřava mezi národy a národnostní skupiny stále mručely něco prázdného? Králové země se staví a vysocí úředníci se srotili jako jeden proti Jehovovi a proti jeho pomazanému [jeho Mesiášovi], a říkají: ‚Roztrhněme jejich svazky a odhoďme od sebe jejich provazy!‘ Právě ten, který sedí v nebesích, se bude smát; samotnému Jehovovi budou na posměch. Tehdy k nim promluví ve svém hněvu, ve své žhavé nelibosti je znepokojí, a řekne: ‚Já jsem nastolil svého krále na Siónu, své svaté hoře.‘ “ — Viz také Skutky 4:24–26.

6. a) Proč bylo nastolení mesiášského krále na konci ‚ustanovených časů národů‘ neviditelné pro pozemské vládce? b) K čemu se v kritické době připravovali vládci bez ohledu na to, že byli desetiletí předem upozorňováni?

⁶ Ano, na konci ‚časů pohanů‘ v roce 1914 bylo vhodné, aby Jehova splnil prorocká slova zapsaná králem Davidem v Žalmu 110:1, 2: „Jehovův výrok mému Pánu zní: ‚Seď na mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.‘ Prut tvé síly vyšle Jehova ze Siona, neboť řekne: ‚Jdi a podmaňuj uprostřed svých nepřátel.‘ “ Mesiášský král byl nastolen na nebeské hoře Sión, a byl tedy neviditelný pro krále a vysoké úředníky zde na Zemi. Ačkoli v publikacích Společnosti Strážná věž bylo již po desetiletí oznamováno, že konec „ustanovených časů národů“ přijde v roce 1914, byli pozemští vládci odhodláni odporovat převzetí panství nad světem nebeským Mesiášem. Konali velmi pokročilé přípravy k mezinárodní válce. Přesto rok 1914 navenek začal mírumilovně. Pak se 28. července národy vrhly do války.

7. Počátek jakého vztahu Mesiáše k Zemi znamenalo jeho nastolení jako krále na konci ‚ustanovených časů národů‘ v roce 1914 a jak to?

⁷ Nastolením Mesiáše jako krále po Jehovově pravici v témže roce začala jeho neviditelná přítomnost vzhledem k naší Zemi. Proč? Protože bylo na místě, aby jako nově dosazený král nad Zemí obrátil pozornost ke své pozemské říši, tehdy obsazené jeho nepřáteli, usilujícími o světovládu. ‚Prut jeho síly‘ byl vyslán z „Jeruzaléma nahoře“ směrem k naší Zemi. Na Jehovův příkaz začal ‚panovat uprostřed svých nepřátel‘ zde na Zemi. K Zemi také svrhl z nebe ďábla a jeho démony. — Zjev. 12:7–17.

8. O „znamení“ čeho žádali Ježíše jeho apoštolové? V jakém stavu měly být tehdy podle Žalmu 2:1 národy?

⁸ „Znamení“, které Mesiáš Ježíš popsal jako doklad své neviditelné „přítomnosti“, začalo být viditelné na konci ‚časů národů‘ v roce 1914. Krátce před jeho mučednickou smrtí se apoštolové ptali: „Pověz nám, kdy to bude — a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru věku.“ (Mat. 24:3, „The Emphasised Bible“ od J. Rotherhama; „The Emphatic Diaglott“ od Benjamina Wilsona; Youngův „Literal Translation“; „Překlad nového světa“) Podle Žalmu 2:1 měly být národy ve vřavě v době, kdy Bůh nastolí Mesiáše Ježíše jako krále v nebeském Jeruzalému neboli Siónu.

9. a) Byli apoštolové v prvním století svědky soužení tak velkého, že již nikdy nemělo obdoby? b) Jaký druh splnění to tedy byl, že byli svědky věcí, o nichž se Ježíš zmínil u Matouše 24:7–15?

⁹ Nevíme, zda měl Ježíš na mysli Žalm 2:1 a také Žalm 110:1–4, když dával odpověď. V každém případě se jeho odpověď shoduje s proroctvími krále Davida mnohem více od roku 1914 než během oněch 37 let mezi okamžikem, kdy apoštolové položili otázku, až do zničení Jeruzaléma římskými legiemi v roce 70 n. l. Hrozné židovské neštěstí rozhodně nezůstalo bez obdoby. Nebylo například horší než vyvraždění 6 000 000 Židů (jak to udávají zprávy) pod nacistickým hitlerovským režimem před 2. světovou válkou a během ní. Zničení Jeruzaléma nebylo „velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude“. (Mat. 24:21) To, čeho byli tázající se apoštolové svědky do konce 1. století n. l., bylo splněním Ježíšova proroctví v malém, pokud šlo o hlad, zemětřesení, morové nákazy, války a pronásledování, stejně jako zpustošení „dnešního Jeruzaléma“. Nemuseli nad tím kvílet, protože Jeruzalém v nebi zůstal stát.

10. K jakému závěru nás vede větší splnění Ježíšova proroctví?

¹⁰ Věci, které se tenkrát staly, nevytvořily složené „znamení“, označující Kristovu „přítomnost“ a „závěr věku“. Aby byla tedy potvrzena pravdivost Ježíšova proroctví, muselo nastat větší splnění jeho slov později, za dnů posledních členů jeho „malého stáda“ dědiců království. (Luk. 12:32) To se mělo stát od konce ‚ustanovených časů národů‘ až do dneška. Když pohlížíme ve světle biblického proroctví na světové dějiny od tohoto data, musíme dospět k přesvědčení, že žijeme v „závěru systému věcí“. (Mat. 24:3; Mar. 13:4) Toto přesvědčení je podpořeno splněním Zjevení 6:3–17, napsaného více než čtvrt století po zničení Jeruzaléma. Popisuje čtyři takzvané apokalyptické jezdce.

11. Na co si vzpomínají žijící členové „sboru prvorozených“ z doby 1. světové války? Jaké je splnění Ježíšova proroctví v prvním století ve srovnání s těmito pozdějšími událostmi?

¹¹ Někteří z ostatku „sboru prvorozených, kteří byli zapsáni v nebesích“, dnes ještě žijí a dobře si vzpomínají na španělskou chřipku. (Žid. 12:23) Tato hrozná metla prolétla zemí ke konci 1. světové války jako jedna z předpověděných morových nákaz a pobila více lidí, než jich zahynulo během čtyř let 1. světové války. Žijící členové ostatku si také vzpomínají na pronásledování křesťanských badatelů Bible, kteří se snažili zůstat neposkvrněni od viny krve světa. Pamatují si, jak pronásledování vyvrcholilo uvězněním prezidenta (stáří 48 let), tajemníka — pokladníka (stáří 54 let) a šesti dalších členů ústředí Biblické a traktátní společnosti Strážná věž. Byli uvězněni na základě obvinění, která soud v roce 1919 zrušil. V té souvislosti byly zakázány některé publikace Společnosti v Kanadě a ve Spojených státech amerických a byly povoleny teprve po 1. světové válce. Když se vše vezme v úvahu, pak zbledne význam toho, co se stalo v apoštolských dobách během prvního století ve splnění Ježíšova proroctví, ve srovnání s podobnými událostmi, jež nastaly ve světovém měřítku během let 1914–1918 n. l.

POSLUŠNÉ JEDNÁNÍ „BOŽÍHO IZRAELE“

12. a) Na koho mělo podle Ježíšovy odpovědi na otázku o „znamení“ jeho přítomnosti přijít pronásledování a ke které rase patřili první z nich? b) Co nahradilo to, „čím je Izrael podle těla“?

¹² Když Ježíš odpovídal na otázku o „znamení“ své neviditelné „přítomnosti“, nezmínil se o žádném pronásledování toho, „čím je Izrael podle těla“. (1. Kor. 10:18) Předpověděl pronásledování svých učedníků, z nichž první samozřejmě byli přirození obřezaní Židé a proselyté. Ale splňováním proroctví Joela 2:28, 29 ode dne letnic 33 n. l. se jeho učedníci stali novým Izraelem, duchovním izraelem. (Sk. 1:6 až 2:42) Asi v polovině prvního století napsal obrácený Žid, apoštol Pavel, křesťanům v Galácii slova: „Ale Jeruzalém nahoře je svobodný, a on je naše matka.“ (Gal. 4:26) A ke konci svého dopisu poznamenal: „Ani obřízka není nic ani neobřízka, ale nové stvoření je něco. A ať nade všemi, kteří budou řádně chodit podle tohoto pravidla chování, je pokoj a milosrdenství, i nad Božím izraelem.“ — Gal. 6:15, 16.

13. Na jakém vynikajícím rysu „znamení“ „závěru systému věcí“ se snaží mít ostatek a jejich druhové osobní podíl? K čemu to dodnes vedlo?

¹³ Nyní, když ostatek „Božího izraele“ vidí splňování „znamení“ „závěru systému věcí“, jak by měl v poslušnosti jednat? Tak, že bude mít podíl na splňování onoho vynikajícího rysu „znamení“, který předpověděl Ježíš slovy: „Ale kdo vytrvá [v pronásledování] až do konce [řecky télos], bude zachráněn. A toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům [gojim]; a potom přijde konec [télos].“ (Mat. 24:13, 14; Mar. 13:9, 10) V prvním roce po skončení 1. světové války začal přežijící ostatek „Božího izraele“ poslušně plnit tento prorocký příkaz. Vedlo to k tomu, že dnes káže ostatek duchovních izraelitů a jejich spolusvědkové Jehovovi „toto dobré poselství o království“ ve 205 zemích a asi ve 190 jazycích. A to navzdory pronásledování a 2. světové válce.

14. O jakých „časech“ oznamují svým vydáváním svědectví, že skončily pro národy? A jak se to skutečně stalo?

¹⁴ Tímto nepotlačitelným svědectvím o zřízeném království se ‚národům‘ neboli gojim dává na srozuměnou, že jejich „časy“, jejich „sedm časů“ pošlapávání Jeruzaléma, skončily na podzim 1914. (Luk. 21:24) Jeruzalém, o který se tu jedná, není pozemský Jeruzalém na Středním východě, ale Jeruzalém v nebi, neboť tam, v nebi, Jehova Bůh dosadil na trůn svého Mesiáše, svého pomazaného Syna Ježíše, když v roce 1914 vypršely „ustanovené časy národů“. Proto ‚svatým městem‘, které měly národy „nohama pošlapávat . . . dvaačtyřicet měsíců“. (Zjevení 11:1, 2), nebyl „nebeský Jeruzalém“, v němž od roku 1914 kraluje Mesiáš Ježíš. (Žid. 12:22) Pošlapáván byl spíše ostatek „Božího izraele“, a to po 42 lunárních měsíců neboli po tři a půl lunárního roku, pronásledováním za 1. světové války. Ale do druhého sjezdu badatelů Bible v Cedar Point, Ohio, v létě 1922 se plně duchovně zotavili. Pronásledování ostatku během 1. světové války tedy bylo částí „znamení“, které mělo označovat skutečnost, že Ježíš je od roku 1914 přítomen ve svém království v Jeruzalémě nahoře, který nebyl nikdy pošlapáván. — Mat. 24:3, 9–13.

15. Co pak začali ostatek a jeho společníci dělat jako nikdy dříve? Nechali po sobě v tomto ohledu šlapat?

¹⁵ Tehdy začal ostatek „Božího izraele“ jako nikdy dříve ‚zvěstovat krále a království‘. Duchovně řečeno, už neulehli, aby po nich mohli pohané šlapat. — Zjev. 11:7–15.

16. Který král jede a podmaňuje uprostřed svých nepřátel od roku 1914? V jakém smyslu dojde brzy ke zvratu v pošlapávání?

¹⁶ Situace se obrátila a od konce ‚časů pohanů‘ v roce 1914 kraluje král Ježíš Kristus slavně na trůnu v Jeruzalémě, který je v nebi, a podmaňuje uprostřed svých pozemských nepřátel. Zakrátko, až bude na celém světě vydáno svědectví o království, přijde konec „závěru systému věcí“. Nepřátelské „národy“ budou podťaty jako réva obalená plody. Potom je král Ježíš uvrhne do „velkého vinného lisu Božího hněvu“ a tam se jim dostane zaslouženého pošlapávání, takže z nich bude vymačkán sám život. (Zjev. 14:18–20) „Bude pást [národy] železným prutem. Také šlape lis vína hněvivé zloby Boha, Všemohoucího.“ — Zjev. 19:15.

17. Co je závěrečným podobenstvím v Ježíšově proroctví o „znamení“? Jak se činí dobro duchovním „bratrům“ panovníka?

¹⁷ Částí „znamení“, které označuje jeho neviditelnou „přítomnost“ a „závěr systému věcí“, je i splňování Ježíšova podobenství o ovcích a kozlech. (Mat. 24:3; 25:31–46) Věrně podle předpovědi již milióny přijaly svědectví o království vydávané ostatkem „Božího izraele“. Reagovali správně, s oceněním. Tyto „ovce“ z podobenství činí dobře i nejmenšímu z duchovních „bratrů“ panujícího krále Ježíše Krista. Ve spolupráci s těmito jeho „bratry“ konají „ovce“ převážnou část předpověděného kázání „tohoto dobrého poselství o království“ po celém světě na konečné svědectví.

18. Jaké „království“ chtějí zdědit symbolické ovce? Jak k tomu dostanou pozvání?

¹⁸ Tyto „ovce“ z podobenství chtějí zdědit „království, připravené pro [ně] od založení světa.“ (Mat. 25:34) Pozvání k tomu obdrží od panujícího „Syna člověka“, až vstoupí do „velkého soužení“ s vyhlídkou, že je pod božskou ochranou přežijí. Tak se splní Ježíšova závěrečná slova podobenství: „A ti [symboličtí kozli, kteří nečiní dobro Kristovým ‚bratrům‘] odejdou do věčného odříznutí [ve smrti], ale spravedliví [symbolické ovce] do věčného života.“ (Mat. 25:46) Ti budou tím „tělem“, které bude zachráněno během „velkého soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude“. Kvůli Božím „vyvoleným“ (ostatku „Božího izraele“) budou dny onoho největšího ze všech pozemských soužení zkráceny. — Mat. 24:21, 22.

19. Odkud vyjde „velký zástup“ a co udělá s říší „království“, do níž bude uveden?

¹⁹ Tak „velký zástup“ lidí podobných ovcím ‚vyjde z velkého soužení‘ a vejde do očištěné pozemské říše krále Ježíše Krista. (Zjev. 7:9–14) Od počátku nového systému věcí budou mít podíl na proměňování této říše království v pozemský ráj po celé zemi, jak bylo předsevzetím stvořitele, když dal božské pověření rodičům celého světa lidí, Adamovi a Evě. — 1. Mojž. 1:27–31; 2:5–9.

20. Co zatím dělají lidé podobní ovcím spolu s ostatkem? Jakého významu „znamení“ se drží až do „konce“?

²⁰ Zatím, dokud neuslyší pozvání panujícího „Syna člověka“ v nebeské slávě: „Pojďte vy, kteří máte požehnání mého Otce, dědičně se ujměte království, připraveného pro vás od založení světa“, pracují tito spravedliví podobní ovcím dále bok po boku s ostatkem „Božího izraele“. (Mat. 25:34) Podobně jako duchovní izraelité ani oni neztrácejí víru ve význam konce ‚ustanovených časů národů‘ v roce 1914. Nezavírají tedy oči před vyjasňujícím se „znamením“ „přítomnosti“ Mesiáše Ježíše jako krále, oslavují svou službu jako jeho pozemští poddaní a radostně postupují v kázání „tohoto dobrého poselství o království“ po celé zemi tváří v tvář rychle se blížícímu „konci“. — Mat. 24:14.

Můžeš odpovědět?

• Co dokazuje splňování všech rysů předpověděného „znamení“?

• Na jaké činnosti se podílejí „Boží izrael“ a jeho společníci?

• Co je „svaté město“, které bylo ‚nohama pošlapáváno dvaačtyřicet měsíců‘ a jaký „Jeruzalém“ pošlapáván nebyl?

• Co se stane s každou touto skupinou, až bude dokončeno dělení symbolických ovcí a kozlů?