Jak unikneme?

„Zůstaňte bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všemu, co má přijít, a aby se vám podařilo stát před Synem člověka.“ — Lukáš 21:36.

1. Proč zmínka o úniku vždycky vzrušuje a jak to lze doložit příklady?

ÚNIK! To slovo vždycky vzrušuje. Neužíváme ho, dokud nejde o skutečné nebezpečí a není třeba naléhavého jednání. Můžeme například po křesťanském shromáždění v místním sále království svědků Jehovových z nějakého důvodu spěchat domů. Nikdy bychom však neřekli, že jsme odtud museli uniknout, ledaže bychom tam snad náhle spatřili oblak dýmu. Nebo jiný příklad: Vidíme hořet činžovní dům a běžíme k němu. V okně kteréhosi z horních pater je zděšená žena s dítětem v náručí! Je příliš vysoko, než aby mohla skočit, a hodit dítě dolů by bylo příliš nebezpečné. Jaká je naděje? Buď se musí k obětem dostat požárníci po žebříku, nebo musí oběti ihned použít únikové požární schodiště.

2. Jaké bývají hlavní faktory úniku?

² Každý únik má obyčejně více než jeden společný rys. Hlavními faktory bývají: 1. rozpoznání závažnosti hrozivé situace, nebo místa, odkud musíme uprchnout; 2. potřeba nějakého útočiště, kde můžeme najít ochranu a bezpečí, 3. nutnost poslouchat instrukce někoho, kdo vidí naše postavení, může nám opatřit místo bezpečí a je ochoten pomoci nám, abychom se tam dostali. Taková osoba je krajně důležitá.

„TEN, KDO OPATŘUJE ÚNIK“

3. a) Co nám připomene nadpis 18. žalmu? b) Jaké faktory jsou zdůrazněny v žalmu 18:1–6 (18:2–7, „KB“)?

³ Jehova Bůh je nesrovnatelný v tom, jak opatřuje únik. Obrať se, prosíme, k 18. žalmu a všimni si, co říká nadpis: žalm byl složen Davidem „v den, kdy ho Jehova osvobodil z dlaně všech jeho nepřátel a z ruky Saulovy“. Už jen zmínka o prvním lidském králi Izraele, Saulovi, nám dobře připomene, jak často musel David cítit, že hledí do tváře smrti. Vždyť třikrát se král pokoušel přibodnout Davida ke zdi kopím! (1. Sam. 18:11; 19:10) Od té doby byl David několik let na útěku a Saul ho neúnavně pronásledoval. (1. Sam. 26:20) Máme-li to na paměti, dokážeme si představit hloubku citů, s nimiž David vyslovil úvodní slova 18. žalmu, kde čteme: „Budu mít k tobě náklonnost, Jehovo, má sílo. Jehova je můj skalní útes a má pevnost, ten, kdo mi opatřuje únik. Můj Bůh je má skála. Najdu v něm útočiště, můj štít a můj roh záchrany, má bezpečná výšina. K Tomu, kdo má být chválen, k Jehovovi budu volat, a budu zachráněn od svých nepřátel. Provazy smrti mě obklíčily; také prudké povodně neužitečných lidí mě stále děsily. . . Ve své nouzi jsem stále volal k Jehovovi, a k svému Bohu jsem neustále volal o pomoc. Ze svého chrámu slyšel pak můj hlas a můj vlastní výkřik k němu o pomoc nyní došel k jeho uším.“ — Verše 1–6; 2–7, „KB“.

4. Jaký vznešený titul je přiznán Jehovovi a jak 18. žalm potvrzuje jeho oprávněnost?

⁴ Jak vznešený a útěšný titul byl tím přiznán Jehovovi — ‚ten, kdo opatřuje únik‘. A prokázal Jehova, že je opravdu takový? Ano, jakmile David popsal Jehovovy mocné skutky, řekl dále: „Osvobozoval mě od mého silného nepřítele a od těch, kdo mě nenáviděli, protože byli silnější než já. Stále proti mně vystupovali v den mého neštěstí, avšak Jehova se mi stal oporou. A vyvedl mě na prostorné místo; vyprošťoval mě, protože ve mně nalezl potěšení.“ — Žalm 18:17–19; 18:18–20, „KB“.

5, 6. a) Jak pomáhá 37. žalm Jehovovu lidu, aby složil důvěru v Boha jako v „toho, kdo opatřuje únik“? b) Jak je v 70. žalmu zdůrazněn pocit naléhavosti?

⁵ Ve svých žalmech se David mnohokrát vracel k tomuto námětu. Ve čtyřech žalmech nazývá Jehovu ‚tím, kdo opatřuje únik‘. (Žalm 18:2; 18:3, „KB“; 40:17; 40:18, „KB“; 70:5; 70:6, „KB“; 144:2) Když jako Jehovovi svědkové mluvíme s druhými o Jehovových znamenitých vlastnostech a záměrech, často uvádíme části 37. žalmu. Všimni si však jeho velkolepého závěru: „Záchrana spravedlivých je od Jehovy; on je jejich pevností v čase tísně. A Jehova jim pomůže a opatří jim únik. Opatří jim únik od zlých lidí a zachrání je, protože v něm našli útočiště.“ (Verše 39, 40) Tato slova by měla pohnout Jehovův lid, aby v něho složil svou důvěru.

⁶ 70. žalm živě zprostředkovává pocit naléhavosti. Když byl David právě v zoufalé tísni, prosil: „Bože, abys mě osvobodil, Jehovo, na pomoc mi pospěš. . . Jsem sklíčený a chudý. Bože, jednej rychle pro mne. Ty jsi má pomoc, ten, kdo mi opatřuje únik. Jehovo, neopozdi se příliš.“ — Žalm 70:1, 5; 70:2, 6, „KB“.

7. S jakým postojem se můžeme vhodně modlit k Jehovovi, když naléhavě potřebujeme pomoc?

⁷ Cítil ses někdy podobně? Utěšuje to a posiluje víru, když víme, že jako služebníci Jehovovi můžeme mít pevnou důvěru, že bude Jehova „rychle jednat“ v náš prospěch. Zná naše potřeby a ví, jak je uspokojit. Náš milující nebeský Otec je opravdu ‚ten, kdo opatřuje únik,‘ právě tehdy, když to potřebujeme. Někdy si jako David uvědomíme, že nás naše vlastní nedostatky přivedly do špatné situace. Jako David se však můžeme v upřímnosti přiblížit k Jehovovi, možná se „zlomeným duchem“, v důvěře, že vyslyší naši modlitbu. Můžeme prosit právě tak, jako David: „Stvoř mi čisté srdce, Bože, a vlož do mne nového, pevného ducha.“ — Žalm 51:10, 17; 51:12, 19, „KB“.

8. Jakou úlohu hraje Ježíš Kristus v tom, že dostáváme „pomoc v pravý čas“?

⁸ Měli bychom mít stále na mysli ještě něco jiného: že nám totiž náš Bůh opatřil velekněze, který může „mít pochopení pro naše slabosti“ a jehož prostřednictvím se můžeme přibližovat „k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas“. Jsme opravdu vděční za tohoto chápavého velekněze Ježíše Krista, který nás pod vedením Otce může „vymanit“ neboli opatřit nám cestu k úniku z duchovního otroctví. — Žid. 2:15; 4:15, 16.

9. a) Kdy jedenkrát mluvil Ježíš o ‚úniku‘? b) Kterým dvěma věcem je třeba věnovat pozornost, když se snažíme uniknout?

⁹ Podle zpráv evangelií se Ježíš Kristus, větší David, jen jedenkrát zmínil o ‚úniku‘. Když rozebíral „konec systému věcí“, vybízel své učedníky: „A tak zůstaňte bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všemu, co má přijít, a aby se vám podařilo stát před Synem člověka.“ (Luk. 21:36; Mat. 24:3) Nežli však budeme podrobně zkoumat tuto pasáž, připomeneme si některé vzrušující případy úniku, zaznamenané v Hebrejských písmech, a povšimněme si důležitého poučení, které bychom měli vztáhnout i na sebe. Jsme-li v nebezpečí, vždy je nutno podniknout jisté nezbytné kroky a určitým věcem se musíme vyhnout, aby se nám podařilo uniknout. To vše poznáme při zkoumání historických událostí.

UNIKLI POTOPĚ

10, 11. Na čem závisel únik Noema a jeho rodiny? Kdy je únik nemožný?

¹⁰ První událost, o níž budeme uvažovat, je velmi vzrušující, protože v ní šlo o celosvětovou zkázu zlých. Unikl vůbec někdo? Vzpomeň si, že Jehova řekl Noemovi: „Ano, já přivedu záplavu vod na zemi, abych uvedl zkázu na všechno tělo pod nebesy, v němž působí životní síla. Všechno, co je na zemi, zahyne.“ (1. Mojž. 6:17) Předtím však již dal Jehova Noemovi podrobný návod, jak postavit archu. Po varování o světaširé potopě poučil Bůh Noema, co má on a jeho rodina udělat, aby spolu s jinými tvory byli zachováni naživu, unikli a nebyli pohlceni světaširou záplavou.

¹¹ Na čem závisel únik? Je to jasně ukázáno ve slovech: „A Noe přistoupil k tomu, aby udělal všechno tak, jak Bůh přikázal. Udělal to právě tak.“ (1. Mojž. 6:22) Když dává Bůh výslovné příkazy nebo nařízení, je vyžadována bezvýhradná poslušnost. Přehlédneme-li nějaké nařízení nebo varování, únik je nemožný. Výsledek by byl podobný tomu, co se stalo s ostatní lidskou rodinou za Noemových dnů. O jejich postoji a jeho následcích řekl Ježíš: „Nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla.“ (Mat. 24:39) Pro takové jedince nebylo úniku, protože neuznali hrozivost situace a nevěnovali pozornost poučení o úniku, které skrze Noema poskytl ‚ten, kdo opatřuje únik‘.

12. Jak uniklo podle 1. Petra 3:20 oněch „osm duší“ za Noemových dnů?

¹² Na této události bychom si měli povšimnout ještě jedné věci. Jak vlastně těch „osm duší“ uniklo? Bedlivě si všimni odpovědi apoštola Petra. Těch osm bylo „bezpečně přeneseno přes vodu“. (1. Petra 3:20) Byli tam, ‚kde jde do tuhého‘, a přesto se jim nedostalo úlevy tím, že by byli vzati ze Země, například na výlet na Měsíc. Jak uvidíme, podobná věc platí o těch, kdo slouží Jehovovi dnes.

LOTŮV ÚNIK ZE SODOMY

13. Jak se Lot usadil v Sodomě?

¹³ Uvažujme teď o Lotově úniku ze Sodomy. Vzpomeňme si, co tomu předcházelo. Protože měli nedostatečný prostor pro pasení všeho svého dobytka, dal Abrahám Lotovi příležitost rozhodnout se, kterým směrem se vydá. „Nato si Lot pro sebe vybral celou oblast Jordánu a Lot přestěhoval svůj tábor na východ. . . Nakonec si postavil stan poblíž Sodomy. A sodomští muži byli špatní a hrubě hřešili proti Jehovovi.“ Lot jistě musel vědět o špatné pověsti sodomských obyvatel. V té oblasti však byly možnosti pro hmotný blahobyt, protože „byl to kraj. . . dobře zavodněný. . . jako zahrada Jehovova“. — 1. Mojž. 13:5–13.

14. Když bylo dáno naléhavé varování, jak na ně reagovali a) Lotovi zeťové, b) Lot sám ve dvou případech, c) Lotova manželka?

¹⁴ Časem přišli do Sodomy dva andělé v lidské podobě a řekli Lotovi, že Jehova rozhodl, „aby město zničili“. Lot ihned varoval své budoucí zetě. Rozpoznali však závažnost situace a naléhavou nutnost útěku, což je jedním z hlavních rysů každého úspěšného úniku? Ne, „ale v očích svých zeťů vypadal [Lot] jako ten, kdo žertuje“. (1. Mojž. 19:12–14) Za úsvitu „začali andělé naléhat na Lota“, aby okamžitě jednal. Jak reagoval? „Stále otálel.“ Ale „tu v Jehovově soucitu s ním“ andělé rychle vyvedli Lota, jeho manželku a dvě dcery z města. Ti pak byli dále pobízeni slovy: „Unikněte pro svou duši! Neohlížejte se. . . Unikněte do hornatého kraje, abyste nebyli smeteni!“ Jaká však byla Lotova odpověď? „Tu jim Lot řekl: ‚Prosím, tak ne, Jehovo! . . . Prosím, vždyť toto město je blízko, dá se tam uprchnout a je to maličkost. Smím tam, prosím, uniknout — není to maličkost? Má duše zůstane naživu.‘ “ V Jehovově milosrdném soucitu byla Lotova žádost vyslyšena a on unikl do města Ségor. Co však Lotova manželka? Vědomě neuposlechla výslovného návodu. „Jeho manželka se za jeho zády začala rozhlížet, a stal se z ní solný sloup.“ — 1. Mojž. 19:15–26.

15. a) Unikl Lot zkáze svou vlastní zásluhou? b) Jaké osobní otázky může vyvolat Lotův únik?

¹⁵ Jak se z toho všeho můžeme poučit? Bylo to jen Lotovou vlastní zásluhou, že se mu podařilo uniknout? Ne, jistou úlohu sehrály totiž i Abrahámovy vážné, snažné prosby o milosrdenství. (1. Mojž. 18:20–33) Proto „když Bůh ničil města té oblasti, stalo se, že Bůh pamatoval na Abraháma, takže učinil kroky, aby odeslal Lota ze středu toho rozvratu“. (1. Mojž. 19:29) Navíc Bůh osvobodil Lota, protože jako „spravedlivý“ muž ani trochu nesympatizoval se zlým chováním „lidí, kteří vzdorovali zákonu“ a mezi nimiž žil. (2. Petra 2:7) Přesto Lot příliš nespěchal ze Sodomy, kde měl své zájmy. Musel být naléhavě pobízen, a dokonce veden za ruku. (1. Mojž. 19:16) Když uvažujeme o Lotově úniku, můžeme se právem sami sebe ptát: nesympatizujeme ani trochu s bezbožnými lidmi, kteří vzdorují zákonu? A jsme ochotni klást pro svůj únik větší důraz na duchovní zájmy než na předpokládané hmotné výhody? — Mat. 6:33.

16. Jaký byl rozdíl mezi reakcemi Lota a Abraháma?

¹⁶ Na rozdíl od toho, jak se Lot neměl k rychlému útěku, zvaž, co se stalo, když „Bůh podrobil zkoušce Abraháma“ a řekl mu, aby předložil svého milovaného syna Izáka jako zápalnou oběť. Pravda, nejednalo se tady o žádný únik. Jak ale Abrahám reagoval? Otálel? Nebo snad prosil o možnost nějaké jiné oběti? Ne! „Abrahám tedy časně ráno vstal“ a ihned se s Izákem po boku vydal na třídenní cestu. potom dospěl až tak daleko, že vzal „nůž k porážení, aby zabil svého syna“, když tu Bůh zasáhl a Izák byl zachován naživu. — 1. Mojž. 22:1–14.

17. a) Když uvažujeme o právě probraných věcech, jaké poučení bychom si měli vzít k srdci? b) Která Ježíšova slova nám jako jeho následovníkům pomáhají zhodnotit naše postavení vzhledem k nynějšímu systému věcí?

¹⁷ Zde je poučení, které si můžeme vzít k srdci. Nebuďme spravedliví jen pasívně, to znamená jen do té míry, že se budeme vyhýbat špatnému jednání a s tím se spokojíme. Nikdy bychom neměli otálet a zkoušet, jak daleko můžeme chodit od okraje tohoto zlého systému věcí, vycházet s ním po dobrém a snažit se získat od něho co nejvíce hmotných výhod a „zábavy“. Ježíšovi následovníci neměli mít takový světský postoj. To jasně vysvitlo z Kristovy modlitby za ně: „Dal jsem jim [Bože] tvé slovo, ale svět je nenáviděl, protože nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ — Jan 17:14.

JAK SE NÁM PODAŘÍ UNIKNOUT

18. Jak spojil Ježíš zprávy o Noemovi a Lotovi? Dá se to dnes uplatnit na nás?

¹⁸ Při jedné příležitosti Ježíš úzce spojil zprávy o Noemovi a Lotovi a řekl, že jsou prorocké vzhledem k přicházejícím „dnům Syna člověka“. Zatímco měly jedno splnění v generaci Ježíšova dne, větší splnění mají dnes, v tomto „čase konce“. (Luk. 17:26–33; Dan. 12:1–4) Za „dnů Lotových“ lidé podle biblické zprávy nejen jedli a pili jako za dne Noemova, ale také kupovali, prodávali, sázeli a stavěli. Jak se to podobá dnešku, kdy je tak snadné dát se zcela pohltit každodenními životními starostmi! Vždyť nepříznivé tlaky vyvolávané například inflací a nacionalismem, spolu se sobeckými lákadly a snahou „polepšit si“ ve světě, jsou větší než kdy dříve.

19. Jaký vývoj hrozivé situace předložil Ježíš ve svém velkém pozemském proroctví? Jaké vybídnutí následovalo?

¹⁹ Uvažuj teď o velkém Ježíšově proroctví, které popisuje vývoj věcí, jež se stanou v našich dnech a povedou k velmi hrozivé a nebezpečné situaci, z níž bude nezbytné uniknout. Řekl, že bude „úzkost národů. . . zatímco lidé budou omdlévat strachem a očekáváním věcí, které přijdou na obydlenou zem“. To vyvrcholí ve „velkém soužení“, kdy satanova ‚nebesa a země‘ budou odstraněny. (Luk. 21:10–33; Mat. 24:21; 2. Petra 3:7) Pak přichází včasná pobídka: „Dávejte však na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebyla obtížena přejídáním a přílišným pitím a úzkostlivými životními starostmi a náhle by na vás přišel tento den, v okamžiku, jako léčka. Přijde totiž na všechny, kteří bydlí na tváři celé země. A tak zůstaňte bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všemu, co má přijít, a aby se vám podařilo stát před Synem člověka.“ — Luk. 21:34–36.

20. a) Jak Noe stále ‚chodil s pravým Bohem‘? b) Oč bychom se podobně měli snažit?

²⁰ Jak tedy unikneme? Ne tím, že budeme vzati ze světové scény. Musíme spíše napodobit příklad Noema, který pečlivě uposlechl a postavil archu, a pak se uchýlil se svou rodinou do tohoto božského opatření. Během oněch obtížných let si udržoval schválené postavení před Jehovou. „Noe chodil s pravým Bohem.“ (1. Mojž. 6:9) Je třeba, abychom jako Noe rozpoznali, že nastala hrozivá situace, z níž musíme uprchnout s pocitem naléhavosti. Jako onen muž víry bychom také měli pečlivě poslouchat „toho, kdo opatřuje únik,“ a řídit se v těchto nebezpečných časech božským návodem. Na jedné straně si musíme dát pozor, abychom příliš nepovolovali přehnanému uspokojování svých choutek nebo abychom se nezatěžovali úzkostmi denního života, což by vedlo k ospalému a váhavému postoji. Tak bychom prohráli, až ten den přijde jako léčka. Na druhé straně však musíme zůstat vnímaví a duchovně bdělí a v modlitbě přistupovat k Bohu s vážnými, snažnými prosbami. V naší mysli nesmí být pochyb, na čí straně jsme — na straně Božího království pod jeho králem Ježíšem Kristem. — Mat. 6:31–34.

21. Jak jsme povzbuzováni, abychom si stále uchovávali schválené postavení?

²¹ Je nutné, abychom se snažili zachovat si během celých těchto kritických časů schválené postavení před Synem člověka, před Ježíšem Kristem. Může to být krušné, ale nebude to obtížnější, než můžeme snést, pokud zůstaneme bdělí a poslušní. Apoštol Pavel nás ujišťuje: „Bůh je věrný a nepřipustí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením opatří také východisko [ne nutně cestu z té situace, ale], abyste je mohli vydržet.“ Je tedy třeba, abychom pěstovali vytrvalost, abychom dokázali překonávat pokušení a zkoušky, a tak zůstali „stát“ a byli věrní v tomto ‚konci systému věcí‘. — 1. Kor. 10:11–13; Mat. 24:3.

22. Kde bychom měli hledat vedení, abychom unikli, a proč?

²² Dá se však říci více v odpovědi na otázky: Jak unikneme? Kam budeme utíkat? Ano. Zkoumejme proto dál Slovo našeho Boha Jehovy, který ví o našich potřebách a postará se o nás, když pokorně hledáme jeho vedení. — 1. Petra 5:6, 7.