Prozrazuješ chyby druhých?
‚NEZAJÍMÁM se o vaše biblické poselství. Nepotřebuji je. Pravidelně chodím na bohoslužby a žiji mravným životem. Proč nejdete kázat lidem na druhé straně ulice? Mohla bych vám o nich něco říci. Skutečně potřebují nějaké náboženství.‘
Není neobvyklé, že se křesťané setkávají s takovou odpovědí, když se snaží sdělit biblické pravdy lidem ve svém okolí. Sklon vyvyšovat sám sebe a hanlivě mluvit o jiných není nic nového. Již před tisíciletími řekl inspirovaný žalmista, že se Jehova Bůh obrací na „zlého“ těmito slovy: „Svým ústům jsi dal volnost ke zlému a svým jazykem stále lpíš na podvodu. Sedíš a mluvíš proti svému vlastnímu bratru, na syna své matky prozrazuješ [odhaluješ] chybu.“ — Žalm 50:19, 20, „NS“; „Rotherham“.
Když přijde řeč na jméno někoho z tvé rodiny, z tvých známých nebo snad ze zvláštní etnické skupiny, máš také sklon ‚prozrazovat chybu‘? Pravděpodobně připustíš, že je velmi snadné najít na druhých chyby. Mnozí, kteří to dělají, mají přitom špatný pocit a rádi by takové malicherné kritizování překonali, protože cítí, že to je jejich problém. Boží slovo může poskytnout v tomto ohledu pomoc. Jak?
‚PROČ SI PŮSOBIT ZPUSTOŠENÍ‘
Uvážíme-li, jak špatné následky má malicherné kritizování, může nám to pomoci, abychom se toho vyvarovali. Písmo varuje před pocitem vlastní spravedlnosti, která je charakteristická pro osoby, jež ze zvyku malicherně kritizují jiné: „Nestaň se příliš spravedlivým ani se neukazuj jako nadměrně moudrý. Proč by sis měl způsobit zpustošení?“ (Kaz. 7:16) Ten, kdo je „příliš spravedlivým“, vytváří si povýšený názor na své osobní schopnosti a zároveň odsuzující postoj vůči jiným. Takové samozvané kritizování vede ke „zpustošení“. Nejenže lidé v jeho okolí se mu ‚vyhýbají jako moru‘, ale co je ještě horší, ztrácí přízeň Boží.
Důležitou příčinou toho je, že člověk, který stále kritizuje jiné, přehlíží své vlastní nedostatky. A přece Bible jasně říká, že všichni lidé jsou od narození nedokonalí. (Žalm 51:5; 51:7, „KB“; Řím. 5:12) „Není člověka, který nehřeší.“ (1. Král. 8:46) Proto je lidem velmi nepříjemné, když je soustavně kritizují osoby, které dělají stejné chyby.
„SVATĚJŠÍ“ NEŽ DRUZÍ?
Snad sis povšiml, že lidé, kteří jsou velmi nábožní, často mívají sklon dívat se na druhé spatra. Bible nám ukazuje neobvyklý příklad takového jednání u Izaiáše 65:2–5:
„Celý den jsem vztahoval své ruce k tvrdošíjnému lidu, který chodí po cestě, jež není dobrá, podle svých myšlenek; k lidu z těch, kteří mě stále urážejí přímo do očí, kteří obětují v zahradách a přinášejí obětní dým na cihlách, usazují se mezi pohřebišti a rovněž tráví noc dokonce ve strážných boudách, jedí maso prasat a v jejich nádobách je dokonce mastná polévka ze zkažených věcí; z těch, kteří říkají: ‚Jdi si po svých; nepřibližuj se ke mně, neboť na tebe určitě přenesu svatost.‘ “
Podle „Bible v moderním jazyce“ (angl.) říkali tito Izraelité: „Drž se v uctivé vzdálenosti, nepřibližuj se ke mně, protože jsem svatější než ty.“ Jen si to představ. Pěstovali falešné, modlářské uctívání. Sedali mezi pohřebišti, což samo o sobě je činilo nečistými. (4. Mojž. 19:14–16) Zřejmě to dělali proto, aby mohli být ve spojení s mrtvými — což Bůh považoval za odporné. (5. Mojž. 18:10–12; Iz. 8:19–22) Kromě toho jedli vepřové maso, což byla další věc v rozporu s tehdy platným napsaným Božím zákonem. (5. Mojž. 14:7, 8) Ale měli pocit, že jejich náboženská činnost je dělá „svatějšími“, než jsou ostatní, takže si dokonce přáli, aby se k nim ostatní Izraelité nepřibližovali, aby na ně nepřešla jejich svatost. Podle Bible by dokonce i lidé, kteří pěstují pravé uctívání, mohli padnout za oběť samospravedlnosti a zápornému názoru na druhé. — 1. Kor. 4:6.
NEVYČÍTAT CHYBY
Zjišťuješ, že máš sklon malicherně kritizovat druhé? Co ti může pomoci, abys takový sklon překonal? Především si uvědom, že i ty máš mnoho chyb. „Jsi neomluvitelný, člověče, ať jsi kdokoli, jestliže soudíš,“ prohlásil apoštol Pavel, „protože v tom, v čem soudíš jiného, odsuzuješ sám sebe, neboť ty, který soudíš, provádíš tytéž věci.“ — Řím. 2:1.
Z kladného hlediska nám dal dokonalý příklad sám Bůh způsobem, jak se dívá na chyby druhých. „Jehova je milosrdný a milostivý,“ píše žalmista, „pomalý k hněvu a oplývající milující laskavostí. Nebude po všechen čas stále vyčítat chyby ani na neurčitý čas stále projevovat nelibost. Dokonce nám neučinil ani podle našich hříchů a nepřivedl na nás to, co si podle svých omylů zasluhujeme.“ — Žalm 103:8–10; srovnej Lukáš 17:3, 4.
Bible povzbuzuje křesťany, aby napodobovali milosrdný postoj Jehovy Boha. „Snášejte se dále navzájem a ochotně si vzájemně odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému důvod ke stížnosti.“ (Kol. 3:13) Povšimni si, že odpouštění se má projevit i tehdy, je-li zde zákonný „důvod ke stížnosti“. Ježíš ukázal, jak je důležité odpouštět druhým jejich chyby. Řekl: „Jestliže tedy odpustíte lidem jejich přestupky, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem neodpustíte jejich přestupky, ani váš Otec neodpustí vaše přestupky.“ — Mat. 6:14, 15.
Celá lidská rodina dědí hřích, a proto všichni mají mnoho chyb. Jestliže však přemýšlíme a mluvíme o chybách druhých, jedině tím poškozujeme své vztahy k Jehovovi Bohu a k lidem ve svém okolí. Ten, kdo ze zvyku kritizuje druhé, nenapodobuje Boha, ale spíše projevuje ducha toho, jehož Boží slovo označuje jako „žalobce“, satana ďábla. (Zjev. 12:10) Až tedy příště budeš s někým mluvit a řeč se stočí na jiné osoby, buď rozhodnut neprozrazovat nějakou chybu.