Boží slovo je živé

Pamatuj na svého stvořitele ve svém mládí

NÁŠ stvořitel chce, abychom se radovali z jeho drahocenného daru života. V biblické knize Kazatel říká: „Raduj se, mladý muži, ve svém mládí. . . a choď po cestách svého srdce a podle toho, co vidí tvé oči.“ Ale cesta, po které se ve svém mládí vydáš, abys uspokojoval touhy svého srdce a očí, bude působit na to, jak tě bude posuzovat Bůh. Proto jsou mladí lidé vybízeni: „Odstraň proto ze svého srdce mrzutost [nebo příčinu starosti] a odrážej neštěstí.“

Jak mohou mladí lidé ‚odrážet neštěstí‘ a získat spravedlivý soud — k „věčnému životu“? (Řím. 6:23) Jak to mohou dělat mladí, je ukázáno dalším povzbuzením: „Pamatuj tedy na svého vznešeného stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve než přijdou bídné dny.“

Co jsou ty „bídné dny“, o nichž lidé, kteří nepamatují na svého stvořitele, řeknou: „Nemám v nich potěšení“? Pisatel knihy Kazatel tím mínil dny stáří, kdy člověk slábne a selhávají tělesné orgány, když přestávají správně fungovat. Kazatel popisuje toto ‚zimní období‘ života symbolickým jazykem — jako když ztemní slunce, měsíc i hvězdy a objeví se oblaka trápení a těžkosti člověka vzrostou.

Toto období života je také nazýváno „dnem, kdy se budou chvět hlídači domu a muži s životní silou se ohnou a ženy, které melou, přestanou pracovat, protože jich zůstalo málo, a paní, které se dívají u oken, to shledají temné, a dveře do ulice se zavřou,. . . a luční kobylka se vleče“.

Chápeš, co to znázorňuje? Obrazný „dům“ je lidské tělo. Jeho „hlídači“ neboli strážci jsou paže a ruce, které se ve stáří chvějí. Nohy — „muži s životní silou“ — se ve stáří ohnou a s obtížemi podpírají tělo. Zuby — „ženy, které melou“ — už nemohou vykonávat svou funkci. „Přestanou pracovat, protože jich zůstalo málo.“

A co oči starého člověka? Tato „okna“ těla „to shledají temné“, protože zrak slábne. „Dveře“ úst se již příliš neotvírají, aby vyjadřovaly, co je v domě neboli v těle. Následkem neduživosti se snad starý člověk opravdu podobá kobylce, když se vleče cestou.

Potom, když se přibližuje smrt, je „odstraněna stříbrná šňůra a zlatá miska se rozdrtí a rozbije se džbán u zřídla“. „Stříbrná šňůra“ zřejmě znamená páteřní míchu a „zlatá miska“ mozek. „Džbán“ představuje srdce, které přijímá krev nesoucí život a působí, že koluje tělem. Stáří působí na všechny tyto orgány. Nakonec se člověk smrtí vrací do prachu. — Kaz. 11:9–12:7.

Bídné dny stáří rychle přepadnou člověka, který promarnil svůj život zbytečným úsilím — „největší marností“. (Kaz. 12:8) Proto moudře pamatuj na svého stvořitele, dokud jsi silný a čilý. Vytvářej si věrnou službou dobrou pověst u Boha, který na tebe bude pamatovat příznivým soudem, ano, k věčnému životu. — Mat. 6:19–21; Žid. 6:10 až 12; Kaz. 12:13, 14.