spojení s mrtvými — což Bůh považoval za odporné. (5. Mojž. 18:10–12; Iz. 8:19–22) Kromě toho jedli vepřové maso, což byla další věc v rozporu s tehdy platným napsaným Božím zákonem. (5. Mojž. 14:7, 8) Ale měli pocit, že jejich náboženská činnost je dělá „svatějšími“, než jsou ostatní, takže si dokonce přáli, aby se k nim ostatní Izraelité nepřibližovali, aby na ně nepřešla jejich svatost. Podle Bible by dokonce i lidé, kteří pěstují pravé uctívání, mohli padnout za oběť samospravedlnosti a zápornému názoru na druhé. — 1. Kor. 4:6.

NEVYČÍTAT CHYBY

Zjišťuješ, že máš sklon malicherně kritizovat druhé? Co ti může pomoci, abys takový sklon překonal? Především si uvědom, že i ty máš mnoho chyb. „Jsi neomluvitelný, člověče, ať jsi kdokoli, jestliže soudíš,“ prohlásil apoštol Pavel, „protože v tom, v čem soudíš jiného, odsuzuješ sám sebe, neboť ty, který soudíš, provádíš tytéž věci.“ — Řím. 2:1.

Z kladného hlediska nám dal dokonalý příklad sám Bůh způsobem, jak se dívá na chyby druhých. „Jehova je milosrdný a milostivý,“ píše žalmista, „pomalý k hněvu a oplývající milující laskavostí. Nebude po všechen čas stále vyčítat chyby ani na neurčitý čas stále projevovat nelibost. Dokonce nám neučinil ani podle našich hříchů a nepřivedl na nás to, co si podle svých omylů zasluhujeme.“ — Žalm 103:8–10; srovnej Lukáš 17:3, 4.

Bible povzbuzuje křesťany, aby napodobovali milosrdný postoj Jehovy Boha. „Snášejte se dále navzájem a ochotně si vzájemně odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému důvod ke stížnosti.“ (Kol. 3:13) Povšimni si, že odpouštění se má projevit i tehdy, je-li zde zákonný „důvod ke stížnosti“. Ježíš ukázal, jak je důležité odpouštět druhým jejich chyby. Řekl: „Jestliže tedy odpustíte lidem jejich přestupky, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem neodpustíte jejich přestupky, ani váš Otec neodpustí vaše přestupky.“ — Mat. 6:14, 15.

Celá lidská rodina dědí hřích, a proto všichni mají mnoho chyb. Jestliže však přemýšlíme a mluvíme o chybách druhých, jedině tím poškozujeme své vztahy k Jehovovi Bohu a k lidem ve svém okolí. Ten, kdo ze zvyku kritizuje druhé, nenapodobuje Boha, ale spíše projevuje ducha toho, jehož Boží slovo označuje jako „žalobce“, satana ďábla. (Zjev. 12:10) Až tedy příště budeš s někým mluvit a řeč se stočí na jiné osoby, buď rozhodnut neprozrazovat nějakou chybu.

„Dva jsou lepší než jeden“

Máme-li být šťastní, potřebujeme cítit, že nás lidé oceňují a potřebují — ano, že jsme milováni. A abychom byli milováni, musíme sami milovat. Měli bychom být ochotni zapojit jiné do toho, co děláme. Moudrý král Šalomoun poznamenal: „Dva jsou lepší než jeden, protože mají dobrou odměnu za svou tvrdou práci.“ — Kazatel 4:9.

Co je tato odměna? Šalomoun pokračuje: „Vždyť kdyby snad jeden z nich upadl, druhý může svého společníka pozvednout. Ale jak jen bude s tím, který je sám a padá, není-li zde druhý, aby jej pozvedl? Navíc, lehnou-li si dva spolu, pak se jistě zahřejí. Kdyby někdo mohl přemoci toho, který je sám, dva společně by se proti němu mohli postavit.“ (Kaz. 4:10–12) Jestliže tedy pracujeme společně s dobrým druhem, přináší nám to odměnu v podobě pomoci, povzbuzení a ochrany. Nevšiml sis také, že děláš-li nějakou práci s přítelem, je to snadnější