Ať je ve vašem manželství přítomen Bůh

„Trojnásobný provaz nelze rychle přetrhnout vedví.“ — Kazatel 4:12.

1. Jakou biblickou zásadu uvedenou v Žalmu 127:1 lze uplatnit na manželství?

POTŘEBA, aby byl Jehova Bůh přítomen v každém našem podnikání, je v Písmech opětovně zdůrazňována. Tak čteme v Žalmu 127:1: „Nestaví-li sám Jehova dům, pak na něm stavitelé nadarmo tvrdě pracovali. Nestřeží-li sám Jehova město, pak stráž nadarmo zůstala bdělá.“ Dlouhá historie izraelského národa potvrzuje pravdivost této zásady. Když Izraelité dovolili, aby byl v jejich záležitostech přítomen Bůh tím, že mu věnovali výlučnou oddanost, byly jejich snahy bránit se před nepřáteli úspěšné. Ale když zavrhli jeho čisté uctívání a šli za jinými bohy, jejich stráže marně bděly nad jejich městy. Stejná zásada se uplatňuje, chceme-li mít úspěšné manželství.

MILOSTIVÝ DAR MANŽELSTVÍ

2. Proč lze na manželství pohlížet jako na milostivý dar?

² Boží slovo nám říká, že Bůh je dárce ‚všeho dobrého, co dostáváme, a každého dokonalého daru‘. (Jak. 1:17) Mezi takové dobré a dokonalé dary musí být zařazen i milostivý dar manželství. Jaké v sobě skrývá možnosti přinášet štěstí! Je to vpravdě jedno z největších požehnání, která stvořitel udělil lidstvu. Není divu, že Adam, když mu byla konečně představena Eva, zvolal: „Je to konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Ona se bude jmenovat žena, neboť z muže byla vzata!“ — 1. Mojž. 2:23.

3. Co řekl jeden právník o Božím daru manželství?

³ Adam se mohl radovat z požehnání milující družky, někoho, kdo byl jeho druhu, s kým mohl rozmlouvat, pracovat, plánovat — vždyť byla jeho dokonalým doplňkem! Svědectvím o moudrosti a lásce našeho stvořitele jsou navíc i manželské radosti, jež k manželství přináležejí. Správně poukázal právník I. Linton, že způsob, jakým byli stvořeni muž a žena, je důkazem toho, že člověk není výtvorem slepého vývoje. Linton napsal:

„Laskavost a nesmírná dovednost Boha, který prohlásil, že pro muže není dobré, aby zůstal starým mládencem, a který mu vložil do srdce lásku k ženě a do srdce ženina lásku k muži, který je učinil duševně, tělesně i citově tak podobné, aby si byli druhy, a přitom tak nepodobné, aby se doplňovali a byli si navzájem hádankou, to vše ve mně vždycky budilo vděčnost a obdiv a nesporně dokazovalo jeho tvůrčí záměry; pokoj a štěstí, jež vyrůstají z manželského svazku, když je v něm přítomen Bůh, to dává jistou představu o Boží dovednosti a moci, s nimiž nechává vznikat štěstí.“ („Právník zkoumá Bibli“) Povšimněme si: „když je v něm přítomen Bůh“. To bude ovšem platit, když dovolíme, aby byl v našem manželství přítomen Bůh.

4. Proč se dá říci, že požehnání manželství je důkazem Boží nestrannosti?

⁴ Tento dar a požehnání manželství dokazuje také Boží nestrannost a spravedlnost. Jak to? Tím, že tyto radosti manželství, když je v něm přítomen Bůh, nezávisí na takových světských věcech, jako je hmotné bohatství, vyšší vzdělání, velká tělesná síla nebo krásný vzhled či postava. Manželská požehnání nejsou také omezena na některou rasu či národnost, ani nezávisí na podnebí. Není žádný rozdíl, žije-li dvojice v polárních oblastech nebo tropech.

DOVOLIT, ABY BYL VE VAŠEM MANŽELSTVÍ PŘÍTOMEN BŮH

5, 6. Jak se projeví, že je v manželství přítomen Bůh?

⁵ Šalomoun napsal: „Dva jsou lepší než jeden, protože mají dobrou odměnu za svou tvrdou práci. . . A trojnásobný provaz nelze rychle přetrhnout vedví.“ (Kaz. 4:9, 12) Manželství lze přirovnat k provazu svazujícímu dvojici dohromady, a když dovolíme, aby v něm byl přítomen Bůh, je to opravdu ‚trojnásobný provaz, který nelze snadno přetrhnout vedví‘. Co znamená dovolit, aby byl v našem manželství přítomen Bůh? Na první pohled je zájmem manželských druhů, aby přispívali jeden druhému k radostem a potěšením a vzájemně uspokojovali své potřeby. Manžel má zájem líbit se manželce a přinášet jí radost, pohodlí a bezpečí a manželka má zájem sloužit potřebám svého manžela a co nejvíce se mu líbit, jak poznamenává i apoštol Pavel. (1. Kor. 7:33, 34) Dovolit, aby byl ve vašem manželství přítomen Bůh, znamená mít zájem o to, abyste se vyrovnali s jeho požadavky na manželské dvojice. Krátce řečeno, jsou to tyto požadavky: „Manželky, buďte podřízeny svým manželům, jak se sluší v Pánu. Vy, manželé, neustále milujte své manželky a nebuďte vůči nim rozhořčení.“ — Kol. 3:18, 19.

⁶ Navíc, dovolit, aby byl v našem manželství přítomen Bůh, znamená, aby oba druhové měli vřelý osobní vztah k Jehovovi Bohu a nikdy nezanedbávali společnou modlitbu. Svěřujte mu své radosti, zármutky, zklamání, zkoušky. Mějte zájem na tom, abyste mu jako osobě poskytovali radost a potěšení srdce. V Žalmu 147:11 čteme: „Jehova nalézá rozkoš v těch, kteří se ho bojí.“ A v Přísloví 27:11 nám Bůh říká, že potěšíme jeho srdce, budeme-li moudří. Chceme se tedy zajímat nejen o to, co od nás požaduje, ale i o to, jak na něho působí, když ho posloucháme. Dovolíme-li, aby byl v našem manželství přítomen Bůh, nesmírně se tím manželský svazek posílí a úspěch a štěstí budou zaručeny. Ano, pak je to „trojnásobný provaz [který] nelze rychle přetrhnout vedví“. — Kaz. 4:12.

POŽADAVEK LASKAVOSTI

7. Proč je od nás požadována laskavost, má-li být v našem manželství přítomen Bůh?

⁷ Mezi věci, které Bůh požaduje od všech svých pozemských tvorů a které mají zvláštní význam pro manželské druhy, patří, aby byli k sobě navzájem laskaví. Jehova Bůh nám sám dává příklad, jak nás ujišťuje i jeho Slovo. Je totiž „laskavý [dokonce i] k nevděčným a zlým“. (Luk. 6:35) Ve skutečnosti čteme v jeho Slově více než stokrát o jeho „nezasloužené laskavosti“ a téměř dvakrát častěji o jeho „milující laskavosti“. Aby byl tento laskavý Bůh přítomen v našem manželství, musíme dbát rady z Kolossenským 3:12: „Oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, pokoru mysli, mírnost a shovívavost.“

8. Který je jeden z nezákladnějších a nejprostších způsobů, jak mohou být manželé k sobě navzájem laskaví?

⁸ Jak můžeme projevit laskavost svému manželskému druhu či družce a tak dovolit, aby byl v našem manželství přítomen Bůh? Být laskavý znamená sloužit potřebám druhého. Znamená to být pozorný a uvažovat o blahu druhého. Protože zpravidla nejsme rádi sami, jedním z nejzákladnějších a nejprostších způsobů, jak můžeme být k sobě jako manželská dvojice laskaví, je být co nejvíce pohromadě, dělat si společnost. Tím, že jsme spolu, můžeme jeden druhého budovat a působit v tom směru, že se oba cítíme užiteční a vážení. V jednom manželství, které se po létech rozpadlo, měla manželka ve zvyku odjíždět na dlouhou dovolenou od svého manžela.

9, 10. a) Jmenuj některé z věcí, které by měli dělat křesťanští manželé a manželky společně. b) Jak jinak ještě mohou manželé projevovat jeden druhému laskavost?

⁹ Být spolu je dobré, ale ještě lepší je dělat společně co nejvíce věcí. Čteš si sám Bibli? Proč bys ji nečetl nahlas své manželce? Připravuješ se na křesťanské shromáždění? Proč si nepřipravovat úkoly společně, pokud je to ovšem praktické? Podílí se manžel na programu? Proč si to nahlas nezkusit s manželkou, která bude v úloze posluchačů? Seďte vedle sebe na shromáždění i při jiných příležitostech. Podílejte se společně na křesťanské kazatelské službě. To vše jsou další způsoby, jakými můžeme projevovat laskavost, posilovat své manželství a dovolovat, aby v něm byl přítomen Bůh.

¹⁰ Laskavé také je, když manželé spolu rozmlouvají a dávají si navzájem najevo, co mají na srdci a v mysli. To neznamená vyměňovat si jen informace či nápady, ale sdělovat si i to, co si každý o věci myslí. Snažte se, abyste se v rozhovorech zmiňovali o budujících věcech, v souladu s příslovím: „Jazyk moudrých je uzdravení.“ (Přísl. 12:18) Manželská dvojice není pouze jedno tělo, ale měla by být i jednou myslí a srdcem. Právě o to se modlil Ježíš pro své následovníky. (Jan 17:21) Pro takovou jednotu je nezbytná výměna myšlenek.

11. Jakou znamenitou biblickou radou by se měly dát vést dvojice, když byly zraněny city?

¹¹ Laskavé je zejména prohovořit věci, v nichž došlo k nedorozumění nebo ke zranění citů. Ježíš stanoví vzhledem k lidským vztahům zásadu, kterou dvojice často k vlastní škodě přehlížejí nebo zanedbávají. Cítíš, že se s tebou zacházelo nelaskavě nebo že ti bylo nějak ukřivděno? Vzchop se tedy v duchu Matouše 18:15 a v příhodný čas záležitost přednes. Udělej to laskavě a taktně. Mohl by ses dokonce poučit i od královny Ester, která svého manžela taktně připravila, než mu předložila závažnou věc. (Ester 5:1–8; 7:1–10) Nebo tomu bylo naopak a zdá se, že jsi svého milého urazil ty? Potom to nepřehlížej, ale pokorně, laskavě a taktně záležitost přednes v duchu Matouše 5:23, 24. Tak může být obnoven pokoj, soulad a štěstí.

12. Co se dá říci o tom, jak je potřebné, aby jeden manželský druh naslouchal, když mluví druhý?

¹² Laskavost ovšem neznamená pouze mluvit, rozmlouvat jeden s druhým, ale také uctivě naslouchat. To znamená věnovat svému druhu pozornost, když mluví. Bylo dobře řečeno, že naslouchat je umění. Chceme naslouchat nejen proto, abychom rozuměli smyslu slov, ale také abychom zachytili pocity, s nimiž jsou vyslovována. Ba co více, abychom byli dobrými posluchači, musíme si všímat i toho, co není vyřčeno. Ano, manželé a manželky by měli být dobrými posluchači. Je nelaskavé být nepozorný, když tvůj druh mluví. Pravda, někdy mohou obtíže vznikat proto, že mluvčí vlastně jen myslí nahlas a nepokouší se ve skutečnosti něco sdělit. Jestliže máte takový problém, zvykněte si před svými poznámkami předeslat nějaké přímé oslovení, například „miláčku“, „Jendo“, „Marie“.

13. Jaký je jeden z nejlepších způsobů, jimiž si mohou manželé navzájem prokazovat laskavost?

¹³ Jedním z vůbec nejlepších způsobů, jimiž si mohou manželé vzájemně projevovat laskavost, je dbát apoštolské výzvy: „Staňte se k sobě navzájem laskavými, plnými něžného soucitu, ochotně si vzájemně odpouštějte, stejně jako vám Bůh také ochotně odpustil skrze Krista.“ (Ef. 4:32) A když milosrdně odpouštíte, nedělejte to neochotně, ale „kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s veselostí“. (Řím. 12:8) Tak dovolíte, aby byl ve vašem manželství přítomen Bůh, protože čteme, že on „ve velké míře odpouští“. (Iz. 55:7) Odpouštíme-li, když se náš druh dopustí přestupku, můžeme snáze očekávat odpuštění, když se přestupku dopustíme sami. Ne bezdůvodně bylo řečeno, že ‚šťastné manželství je spojení dvou lidí, kteří dovedou odpouštět‘.

BÝT POCTIVÝ JEDEN KE DRUHÉMU

14. Jakou další vlastnost musí projevovat křesťané, aby byl v jejich manželství přítomen Bůh?

¹⁴ Boží slovo ukazuje, že jeho velký Autor je také spravedlivý Bůh, který uplatňuje právo. Říká o Jehovovi: „Skála, dokonalá je jeho činnost, nebo všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není žádné bezpráví; je spravedlivý a přímý.“ (5. Mojž. 32:4) Aby byl v našem manželství přítomen Bůh, musíme být k sobě navzájem spravedliví a poctiví. To v základě znamená řídit se Zlatým pravidlem: „Jak tedy chcete, aby lidé jednali s vámi, stejně jednejte s nimi.“ — Luk. 6:31.

15. V jakém ohledu by zejména měli manžel a manželka usilovat o poctivost k sobě navzájem? Jaké okolnosti to někdy ztěžují?

¹⁵ Poctivost zahrnuje mnoho věcí. Samozřejmě se týká peněžních záležitostí, které mohou být pro manžela i manželku problémem. Zahrnuje ovšem i mnohem důležitější věci, zejména sexuální zájmy. Je snadné, aby manžel nechal svou žádost odbočit, zejména když se mu denně naskýtají pokušení jak od nespravedlivých osob, tak od nečistých sdělovacích prostředků. Jako Jehova Bůh vyžaduje od svých služebníků výlučnou oddanost — jeho „jméno je Žárlivý“ —, tak mají i manželé a manželky právo na výlučnou oddanost, pokud jde o sexuální zájem svých druhů, a jejich povinností je, aby ji projevovali i sami. (2. Mojž. 34:14) Přísloví 5:15–20 v té věci radí manželům velmi otevřeně, důrazně a výstižně. Na druhé straně je třeba, aby manželky bedlivě dbaly Pavlovy rady v 1. Korintským 7:3–5 a nevyužívaly manželských povinností jako prostředku k získání různých věcí — oblečení nebo něco jiného.

NESOBECKÁ LÁSKA — „AGAPÉ“

16. Kdo dává manželským dvojicím příklad v projevech agapé? Proč je to tak životně důležité?

¹⁶ Jehova Bůh je zosobněním zásadové, nesobecké lásky, řecky agapé. Proto čteme, že „Bůh je láska“. Aby byl v našem manželství přítomen Bůh, je tedy třeba mít nejen lásku založenou na přirozené přitažlivosti, na sexuálním zájmu (éros), a náklonnost založenou na příbuznosti mysli a ducha (fília), ale také lásku nesobeckou, zásadovou. Tato láska udrží manželství pohromadě, i když druhé dvě lásky ochabnou. — 1. Jana 4:8.

17. Jaké světlo vrhá na manželské závazky Pavlův popis?

¹⁷ Apoštol Pavel v 1. Korintským 13:4–8 předkládá znamenitý popis, jak se projevuje tato láska: „Láska je shovívavá a laskavá. Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nehledá své vlastní zájmy, nedá se podráždit. Nevypočítává bezpráví. Neraduje se z nespravedlnosti, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, při všem vytrvá. Láska nikdy neselhává.“ Vzhledem k těmto Pavlovým slovům se nemůžeme vyhnout závěru, že být dobrým křesťanem znamená být dobrým manželským druhem. A naopak — selhání v manželství vrhá nepříznivé světlo na naše křesťanství. Na manželské problémy je třeba hledět jako na výzvu k pěstování ovoce ducha, z něhož hlavní je láska. (Gal. 5:22, 23) A pamatuj: „LÁSKA NIKDY NESELHÁVÁ!“

18, 19. a) Co vyžaduje agapé od manželky? b) Jak bude zacházet manžel s manželkou na základě agapé?

¹⁸ Co vyžaduje zásadová, nesobecká láska od manželky? Vyžaduje, aby uznávala svého manžela jako hlavu. (Ef. 5:22–24) Nemusí to být vždycky snadné, ale láska jí pomůže; usnadní jí, aby kladla manželovy zájmy před své vlastní. Jsou například milující manželky, které vědí, že jejich manžel musí držet určitou dietu, a proto prostě nevaří jídla, která by nemohl jíst s nimi. Vědí, že takové jednání jim ve skutečnosti nepůsobí žádnou újmu, ba že je to tak možná pro ně lepší.

¹⁹ Co vyžaduje nesobecká láska od manžela? Vyžaduje, aby dbal rady: „Manželé, milujte stále své manželky, stejně jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj. Rovněž tak mají manželé milovat své manželky jako svá těla.“ (Ef. 5:25, 28) Zde se žádá od manžela hodně! Právě tak, jako se dobře stará o vlastní tělo, pokud jde o jídlo, oblečení, přístřeší, odpočinek, osvěžení a duchovní zájmy, měl by se starat i o svou manželku. Jako by nechtěl přivádět před lidmi do rozpaků sám sebe, neměl by přivádět do rozpaků před lidmi ani svou manželku. Milovat ji jako vlastní tělo bude zahrnovat i to, aby s ní přebýval podle poznání, byl laskavý a citlivý i v intimnějších záležitostech manželství. Nikdy by se nemělo stát, aby byl obviněn z násilí na své manželce. — 1. Petra 3:7.

20, 21. a) Které další biblické zásady je třeba uplatnit, abychom ukázali, že je v našem manželství přítomen Bůh? b) Který další námět bude probírán a proč?

²⁰ Vskutku manželský stav v sobě skrývá velké možnosti štěstí. Ježíš řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání“, a tato zásada platí i o partnerech v manželství. (Sk. 20:35) Kolik možností mají manželé a manželky, aby dávali sebe, svůj čas, svou pozornost, své myšlenky, své city, své hmotné věci! A v jejich vztahu se uplatňuje také zásada: „Ten, který seje skrovně, také skrovně sklidí; a kdo seje štědře, také štědře sklidí.“ — 2. Kor. 9:6.

²¹ Přesto mají v těchto ohledech čas od času nedostatky i ti, kteří se prohlašují za Bohu oddané ženaté křesťany. Právě proto je nutné otevřeně pojednat o následujícím námětu: „Bůh lásky nenávidí rozvod“.