Vytvoř si dobré jméno u Boha

„Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození.“ — Kazatel 7:1, „Ekumenický překlad“.

1. Co si každý vytváří a co někdy působí jiným?

KAŽDÝ vytváří něco kromě toho, co dělá, dokonce i ten, kdo nedělá nic. Nějaký muž vyrábí krásný nábytek, a kromě toho si vytváří jméno jako zručný řemeslník. Nějaká žena vyrábí výborná jídla, a tak si vytváří jméno jako dobrá kuchařka. Třetí člověk nedělá nic, a vytváří si jméno jako lenoch. Každý si vytváří nějaké jméno. A někdy působíme jméno jiným. Saul a jeho druhové svými pomluvami způsobili Davidovi špatné jméno. David svými žalmy způsobil Bohu jméno dobré. Jehova umožnil Davidovi aby si vytvořil dobré jméno. Někteří lidé, kteří tvrdí, že zastupují Boha, působí mu špatné jméno svými náboženskými nepravdami a nemravnými skutky. Praví ctitelé svými slovy a svými skutky působí Bohu dobré jméno a tím si tvoří u Jehovy Boha dobré jméno sami pro sebe. — Žalm 64:1–6; 64:2–7, „KB“; 1. Par. 17:8; Ezech. 36:20–23.

2. Jaký zdánlivě podivný výrok je u Kazatele? Jaká rada po něm následuje?

² V biblické knize Kazatel je jeden verš, který se možná mnoha čtenářům zdá velmi podivný: „Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození.“ Jak je to možné? Jak může být den smrti lepší než život? Kdyby sis mohl zvolit, nezvolil by sis raději začátek života, než aby ses blížil k jeho konci? Přečtěme si tyto verše ještě jednou spolu s verši následujícími:

„Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození. Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci. Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřená tvář prospívá srdci. Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek. Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků, neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost.“ — Kaz. 7:1–6, „Ekumenický překlad“.

3. a) O jakém starověkém zvyku v Izraeli se zde mluví? Která myšlenka přináší v takové chvíli největší útěchu? b) Jak víme, že zde zmíněné jméno je dobré?

³ Objasňuje to ten podivný výrok, že den tvé smrti je lepší než den tvého narození? Ano, víš-li, o jakou jde situaci a jaké je pozadí těchto slov. Vztahují se na jeden zvyk ve starověkém Izraeli. Když nějaká domácnost ztratila smrtí milovaného člena, jejich příbytek se stal domem truchlení. Bylo zvykem, že tam přicházeli přátelé a sousedi a vyjadřovali soustrast. Největší útěchu přinášela myšlenka, že den smrti tohoto milovaného byl lepší než den jeho narození — jestliže si předtím vytvořil dobré jméno u Boha. Je pravda, že v původní hebrejštině říká první verš této pasáže pouze „jméno“, a ne „dobré jméno“.a Máme tomu však rozumět tak, že jde o dobré jméno. Na něco podobného se vztahuje Přísloví 22:1: „Lépe je vybrat si jméno než hojné bohatství.“ Někteří překladatelé dodávají přídavné jméno „dobré“ nebo „výborné“, aby ukázali, o jaký druh jména jde.b Jde rozhodně o dobré jméno, a to jak v přísloví, tak i u Kazatele 7:1; jinak by žádný z těchto výroků neměl smysl.

4. Co můžeme mít při smrti, co jsme neměli při narození? Proč?

⁴ Když žijeme, vytváříme si jméno — dobré jméno nebo jméno špatné. Jednáme-li v Božích očích moudře, vytváříme si u Boha dobré jméno. To však vyžaduje čas. V den svého narození jsme ještě nežili natolik dlouho, abychom si vůbec mohli vytvořit nějaké jméno. Kromě toho jsme se narodili pod adamovským hříchem a jsme odsouzeni ke smrti. (Řím. 5:12) Jestliže si tedy o v průběhu dalších let vytváříme u Boha dobré jméno, máme něco, co jsme neměli v den svého narození. Máme jméno, na které si Bůh vzpomene, až pod Kristovým královstvím vzkřísí mrtvé k životu. „Památka spravedlivého vede k požehnání, ale i to jméno zlých zpráchniví.“ — Přísl. 10:7.

TRUCHLÍCÍ MAJÍ UŽITEK

5. O čem může truchlící uvažovat, když sedí v domě, kde se truchlí?

⁵ Když však Izraelita ve starověku šel do domu truchlení, aby potěšil pozůstalé, bylo to užitečné i pro něj. Uvažuj o tom, když si znovu budeme číst některé z těchto veršů. „Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci.“ (Kaz. 7:2, „Ekumenický překlad“) Nejenže projevuje laskavé soucítění s pozůstalými, místo aby necitlivě sledoval jen své vlastní radovánky, ale uvažuje také o tom, že v tomto domě někdo zemřel, že to není nic neobvyklého, že smrt přichází na každého člověka a že přijde také na něj. Až se to stane, bude den jeho smrti lepší než den jeho narození? Bude možné říci, že za svého života jednal moudře, takže v den své smrti bude mít u Boha dobré jméno? Živý to musí mít na srdci, dokud má čas se změnit. Dobré jméno si není možné vytvořit v několika minutách pokání na smrtelném loži.

6. Proč je v tomto případě zármutek lepší než smích?

⁶ Zpráva pokračuje: „Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřená tvář prospívá srdci.“ (Kaz. 7:3, „Ekumenický překlad“) Je lépe neutrácet čas nevázanými zábavami, a místo toho zkoumat svůj život, uvědomovat si chyby v minulosti a být zarmoucen nad nesprávným jednáním, jehož jsme se dopustili. To zlepší tvé srdce a přiměje tě, abys změnil svůj způsob a začal jednat moudře, místo aby ses smál a chichotal životem jako nezodpovědný blázen. „Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek.“ — Kaz. 7:4, „Ekumenický překlad“.

7. a) Do jakého myšlenkového rozpoložení to může přivést truchlícího? b) Proč je smích blázna přirovnán ke zvuku trní pod hrncem?

⁷ Kromě toho „lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků“. (Kaz. 7:5, „Ekumenický překlad“) Přijít do styku se smrtí, například při pohřbu, je zážitek, který člověka vede ke střízlivosti a měl by vést k uvažování nad vlastním způsobem života. Může také uvést člověka do rozpoložení, v němž bude naslouchat moudrým rádcům. Není snadné přijímat kritiku, i když je poskytována laskavě, ale je to lepší než naslouchat opěvování nebo ‚chvále od bláznů‘. („Nová anglická bible“) Uslyšíme-li moudré přísné napomenutí, jež najdeme na stránkách Bible, a budeme-li ho dbát, umožní nám to, abychom si vytvořili dobré jméno u Boha. Promarnit čas nasloucháním pošetilému lichocení je marnost: „Neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost.“ (Kaz. 7:6, „Ekumenický překlad“) Užívá-li se pod hrncem na vaření trní jako paliva, ničeho se tím nedosáhne. Plamen vyšlehne s hlasitým praskotem, ale brzy zhasne, jakmile se trní změní v popel. Trní nemá dost hořlavých látek, aby mohlo hořet tak dlouho, než se uvaří maso. Jeho hlučný praskot je stejně neužitečný jako smích hlupáka. Ani jedno není k ničemu dobré.

JEŠTĚ PODIVNĚJŠÍ VÝROK

8. Jaké poučení se nyní rozebírá s hlubším porozuměním?

⁸ A nyní se s tímto hlubším porozuměním vraťme k výroku, že „den smrti je nad den narození“. Vidíme, že to již není podivný výrok, ale že to je silné poučení o tom, jak bychom měli žít, abychom si vytvořili u Boha dobré jméno. Potom bude den naší smrti lepší než den našeho narození. Ovšem jen tehdy, přijde-li vůbec někdy den naší smrti. ‚Cože?‘ zvolají někteří. ‚Přijde-li vůbec kdy den naší smrti? Myslíte, že by nemusel přijít? Vždyť to je ještě podivnější výrok než slova, že smrt je lepší než narození!‘

9. Jaké poměry vidí tvé oči? Co by měly skutečně vidět?

⁹ Zde opět záleží na tom, rozumíme-li době, v níž žijeme. Máš oči, které vidí, které opravdu vidí? Jistě vidíš, že tu jsou kritické časy, s nimiž je těžké se vyrovnávat, že mnozí lidé jsou sobečtí a pyšní, že se hroutí manželství a rozpadají rodiny, že se všude podvádí a lže a násilnické zločiny jsou denním zjevem, že je dokonce mnoho lidí, kteří tvrdí, že jsou křesťané, ale prokazují se jako pokrytci. Vidí však tvé oči, co to znamená? Druhá Timoteovi 3:1–5, 13 nám říká význam toho:

„Věz však že v posledních dnech nastanou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru, zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou, milovníci rozkoší spíše než milovníci Boha, kteří mají způsob zbožné oddanosti, ale vzhledem k její síle se prokazují jako falešní; a od těch se odvracej. Ale zlí lidé a podvodníci budou postupovat čím dál hůř a budou svádět a budou sváděni.“

10. Co slyší tvé uši? Co by si měly dále uvědomit?

¹⁰ Máš uši, které slyší, které skutečně slyší? Jistě jsi slyšel o válkách, hladu, o zemětřeseních a o nákazách, které postihují svět od roku 1914. Víš o morálním zhroucení, které postihuje celý svět. A slyšel jsi o tom, že svědkové Jehovovi káží po celém světě dobré poselství o Kristově království, slyšel jsi o vlnách pronásledování, které se proti nim valily, protože oznamují, že toto tisícileté království je blízko. Slyší však tvé uši význam toho všeho? Uvědomují si pravdu, že tyto věci předpověděl Ježíš jako znamení konce, když se jej učedníci ptali: „Pověz nám, kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ — Mat. 24:3.

11. Co říkají posměvači? Co tím poskytují?

¹¹ Je tvé srdce citlivé k tomu, co to vše znamená, nebo je ucpané zátkami, takže říkáš: „To všechno se dělo i dříve“? Ti, kteří se posmívají, vytvářejí jinou část znamení, že jsme v „posledních dnech“. Jejích přítomnost byla předpověděna ve 2. Petrově 3:3, 4: „V posledních dnech přijdou posměvači se svým posměchem a budou postupovat podle svých vlastních žádostí a říkat: ‚Kde je ta jeho zaslíbená přítomnost? Vždyť ode dne, kdy naši předkové usnuli ve smrti, všechno pokračuje přesně tak jako od začátku stvoření.‘ “

NĚCO NOVÉHO

12. Co je nyní nového ve světových dějinách?

¹² Tvé srdce však jistě při úvaze o celosvětovém znečišťování naší planety cítí, že ‚všechno nepokračuje přesně tak jako od počátku stvoření‘. Ještě nikdy neměli lidé moc zničit zem jako obyvatelnou planetu. Tuto moc mají nyní a právě k tomu ji nyní používají! Vědci dali průmyslu a technice to, co mělo být požehnáním celému lidstvu, ale toto požehnání se změnilo v prokletí, protože se tak znečišťuje životní prostředí a zemi postihují smrtelné nemoci. Vzduch, který dýcháme, je otrávený, půda, z níž nám roste potrava, je plná toxických látek, mnohé řeky a jezera, které nám poskytují pitnou vodu, odumírají, a oceány se stávají mezinárodní stokou.

13. O jakém rysu znamení nemohou posměvači říci: „To se dělo i dříve“?

¹³ Uvědomuje si tvé srdce, že je ohrožena schopnost země udržovat život, že to se dosud nikdy nestalo a posměvači to nemohou přehlížet jako historii, která se opakuje? Rádi by to asi přehlíželi, protože toto ničení země bylo také předpověděno jako část znamení „posledních dnů“. Biblická kniha Zjevení to ukázala téměř před 19 stoletími, a to v 11. kapitole, ve verši 18: „Národy se rozhněvaly a přišel tvůj vlastní hněv a ustanovený čas, aby byli souzeni mrtví a aby byla dána odměna. . . těm, kteří se bojí tvého jména, . . . a aby byli zničeni ti, kteří ničí zem.“

14. Proč většina lidí v Ježíšově době stejně jako většina v dnešní době nedbala výstrahy?

¹⁴ Jestliže tvé oči skutečně vidí a tvé uši skutečně slyší a tvé srdce není necitlivé, pochopíš, že žijeme v „posledních dnech“ a že konec tohoto zlého systému věcí se blíží. Ale většina lidstva tomu nerozumí, stejně jako v Ježíšově době většina lidí nepochopila jeho varovné poselství. Proto slova, která jim Ježíš tehdy řekl, když citoval Izaiášovo proroctví, platí pro dnešní lidstvo:

„Hledí a hledí marně; slyší a slyší marně, ani smysl toho nechápou; a plní se na nich Izaiášovo proroctví, které říká: ‚Slyšením uslyšíte, ale smysl toho rozhodně nepochopíte; a pohledíte a budete hledět, ale rozhodně neuvidíte. Vždyť srdce tohoto lidu ztloustlo a poslouchali ušima rozmrzele a zavírali oči; aby nikdy neviděli očima a neslyšeli ušima a aby smysl toho nepochopili svým srdcem a neobrátili se zpět, abych je neuzdravil.‘ “ — Mat. 13:13–15.

15. Kdo se nyní může radovat? S jakou nadějí?

¹⁵ V dalším verši dodává Ježíš tato slova pro své následovníky: „Šťastné jsou však vaše oči, protože vidí, a vaše uši, protože slyší.“ V dnešní době mohou být skutečně šťastní lidé, kteří mají oči a uši a srdce, jež vidí a slyší a chápou, že žijeme v „posledních dnech“. „Až se to však začne dít, vzpřimte se a pozdvihněte hlavu, protože se přibližuje vaše vysvobození.“ (Luk. 21:28) Některé z těch, kteří žijí v „posledních dnech“, nikdy nepotká den jejich smrti. Ježíš srovnal tuto dobu s dobou Noemovou. Stejně jako byl Noe se svou rodinou zachráněn a přežil potopu, která zničila zlý svět, tak ani ty, kteří dnes jednají moudře a vytvářejí si u Boha dobré jméno, nepostihne smrt, až Jehova Bůh zničí zlý systém věcí v armageddonské válce. Říkáme-li tedy, že se někdo vůbec nedožije dne své smrti, není to vyjadřování něčeho nemožného. Je to naděje od Boha.

16, 17. Čemu se lidé vyhýbají? Co je pro nás nyní rozhodující?

¹⁶ Ve starověkém Izraeli si někdo mohl myslet, že mu ještě zbývá něco z jeho přirozeného života, aby si vytvořil u Boha dobré jméno. Člověk utíká před skutečností, že by mohl zítra zemřít. Ví, že ostatní mohou zemřít, ale jemu se to nestane. Jiní, mladší než on, zemřou, ale on ne. Stále vidí před sebou několik let života. Takové uvažování je lidská chyba, je to nebezpečná chyba. I někdo ve starověkém Izraeli tak mohl smýšlet, ale pro nás dnes je to chyba ještě daleko nebezpečnější. Nežijeme v normálních dobách, kdy bychom mohli očekávat, že se dožijeme nějaké normální délky života, šedesáti nebo sedmdesáti či osmdesáti let. Jsme v „posledních dnech“. Smrt jednoho systému věcí se blíží. Je pro nás životně důležité, abychom dbali slov v Efezským 5:15–17: „Dávejte tedy přísně pozor, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří tím, že pro sebe vykupujete příhodný čas, protože dny jsou zlé. Z toho důvodu přestaňte být nerozumní, ale dále si všímejte, jaká je Jehovova vůle.“

¹⁷ Nyní, dokud žiješ, před dnem tvé smrti, je čas, aby sis vytvořil u Boha dobré jméno.

[Poznámky pod čarou]