Jaký mohl být zdravotní stav lidstva
1. Proč potřebuje svět lékaře? Které pravidlo, jež citoval Ježíš, platí pro lékařské povolání a pro zdravotnická zařízení?
ZDRAVOTNÍ stav lidstva je ubohý. Svět potřebuje nějakého lékaře více než kdy dříve, protože se stále objevují nové neduhy, které si vyžadují oběti. Medicína jako obor se nestala lékařem světa a selhala v tom směru i všechna zdravotnická zařízení, protože nejsou schopna vyléčit všechny choroby země. Nemůžeme ani nic jiného očekávat, protože platí pravidlo: „Lékaři, uzdrav se sám.“ Kdo to citoval? Muž, který léčil všechny druhy neduhů, a dokonce vzkřísil člověka k životu čtyři dny po jeho smrti. Muž s takovými lékařskými výsledky byl Ježíš Kristus. (Luk. 4:23; Mar. 6:4–6) K jeho vlastní smrti v roce 33 n. l. nedošlo z přirozených příčin. Zemřel rukou vrahů. (Sk. 7:52) Jaký mohl být dnes zdravotní stav lidstva, kdyby jej byli tehdy přijali?
2, 3. a) Jakou otázku si klademe ohledně Jehovy, který uzdravuje? b) Co uvedl Jehova na starověký Egypt, aby byl osvobozen jeho lid? Co by podle jeho výstrahy postihlo Izraelity, kdyby nenaslouchali jeho hlasu?
2 Posuneme-li tuto otázku ještě dále do minulosti, můžeme se zeptat: Jaká by byla situace, kdyby byli lidé přijali služby toho, který za dnů proroka Mojžíše řekl svému vyvolenému lidu: „Já jsem Jehova, který tě uzdravuje“? — 2. Mojž. 15:26.
3 Jehova měl v úmyslu vysvobodit svůj vyvolený lid z otroctví ve starověkém Egyptě, a proto postihl Egypt pohromami nadpřirozeného původu. Později devět předběžných pohrom odstranil. Uvedl svůj osvobozený lid do národní smlouvy, která měla působit k jejich tělesnému, duševnímu i duchovnímu blahu. Prostřednictvím Mojžíše varoval tyto Izraelity před tím, co by se stalo, kdyby stále porušovali zákon této smlouvy. Řekl: „Také jakoukoli nemoc a jakoukoli pohromu, která není zapsána v knize tohoto zákona, Jehova je na tebe přivede, dokud nebudeš zničen. A jistě z vás zůstane velmi malý počet, ačkoli vás bylo co do množství jako nebeských hvězd, protože jste nenaslouchali hlasu Jehovy, svého Boha.“ — 5. Mojž. 28:61, 62.
4, 5. a) Jestliže se dnes žijícím Židům daří tak špatně, jakou otázku si můžeme položit ohledně novodobého protějšku Izraele? b) Kdyby napravili své cesty, co by se s nimi stalo podle Izaiáše 58:9–12?
4 Nejen milióny dnes žijících Židů, ale také celé lidstvo nyní trpí tělesnými chorobami, nemluvě ani o duševních, náboženských, sociálních a ekonomických zmatcích. V těchto směrech nemá ani křesťanstvo žádnou výhodu před přirozenými Židy. Křesťanstvo má ve skutečnosti před Bohem větší odpovědnost. Jestliže se starověkému Izraeli dařilo tak špatně, protože nenapravil své cesty podle toho, co jim Jehova řekl prostřednictvím Izaiáše, jak se může nakonec, a to zanedlouho, dařit křesťanstvu? Jaký mohl být jejich stav, to vyjadřuje prorok Izaiáš slovy:
5 „V tom případě bys volal, a Jehova sám by odpověděl; křičel bys o pomoc, a on by řekl: ‚Zde jsem!‘ Odstraníš-li ze svého středu tyč jha, vztažený prst [jako projev opovržení nebo odsouzení] a mluvení toho, co škodí, a uděláš-li hladovému to, po čem sám z duše toužíš, a nasytíš-li duši, která je skličována, pak i tvé světlo jistě zazáří dokonce ve tmě a tvá temnota bude jako poledne. A Jehova tě zcela jistě neustále povede a nasytí tvou duši i v sežehnuté zemi a posílí dokonce i tvé kosti; a staneš se podobným dobře zavlažené zahradě a pramenem vody, jehož vody nelžou. A na tvůj podnět lidé jistě vybudují místa dlouho zpustošená; postavíš i základy nepřetržitých generací. A skutečně budeš nazván tím, kdo opravil trhlinu, kdo obnovil vozové cesty, podél nichž lze bydlet.“ — Iz. 58:9–12.
6. Vzhledem k tomu, jaké měli možnosti Izraelité v době Izaiášově, jakou otázku si můžeme klást ohledně novodobého protějšku Izraele?
6 Jaký jen mohl být národní stav starověkého Izraele, kdyby se byli řídili Jehovovou zřetelnou radou. Vzhledem k tomu, že je všemohoucí, mohl snadno vytvořit podmínky, které by byly podle jeho slov následovaly, kdyby byl Izrael odstranil ze svého středu nesprávné věci, které poškozovaly je samotné i jejich smluvní vztah k Bohu. Izrael to neučinil, a proto se jeho situace stále zhoršovala. Trest, který Izrael prožil ve století po Izaiášově proroctví, byl hrozný. V světle všech těchto událostí, které sloužily jako znázornění, nám vzniká otázka: A co novodobý protějšek Izraele, křesťanstvo? Jaký mohl být jeho zdravotní stav, pokud jde o sociální, ekonomické, mravní a náboženské poměry, kdyby bylo užilo léku od božského lékaře Jehovy, a přijalo poselství o království, které jeho křesťanští svědkové oznamují nyní již přes sto let?
7. Co nám dnes poskytuje živé znázornění situace, v jaké mohlo být křesťanstvo?
7 Jaký mohl být zdravotní stav křesťanstva, to je znázorněno. Jak? Dnešní situací těch, kteří byli předstíněni Izaiášovými syny, „dětmi“, které mu Jehova dal a jichž použil jako předobrazu duchem pomazaných učedníků Ježíše Krista. (Iz. 8:18; Žid. 2:13) Již déle než 65 let oznamují světu, že Jehovovo mesiášské království nyní spočívá na ramenou na trůn dosazeného Božího Syna, Ježíše Krista, jako Knížete pokoje. (Iz. 9:6, 7) Tak zbavili statisíce sklíčených lidí chmurné temnoty, která zahaluje celý svět. Podle Ježíšovy předpovědi u Matouše 24:14 sytí prostřednictvím poselství o království duchovně hladové lidi něčím, co podporuje život daleko více než hmotný pokrm. Tito lidé se pak duchovně zotavili.
8. Kterých dalších Jehovových slov ohledně sabatu dbají ti, kteří se duchovně zotavili? Jaké sliby byly dány v té souvislosti?
8 Všichni, kteří se duchovně zotavili, dbají nyní Jehovových dalších slov, která starověký Izrael nepřijal jako vodítko: „Jestliže se zřetelem na sabat odvrátíš svou nohu, abys v mém svatém dnu nejednal pro své vlastní potěšení, a nazveš-li skutečně sabat největším potěšením, Jehovovým svatým dnem, dnem, který je oslavován, a budeš-li jej skutečně oslavovat, místo abys sledoval své vlastní cesty a nacházel, co tě potěšuje, a mluvil slovo; potom najdeš své největší potěšení v Jehovovi a způsobím, že přijdeš na vysoká místa země; a způsobím, že budeš jíst z dědičného vlastnictví svého předka Jákoba, neboť ústa samotného Jehovy to řekla.“ — Iz. 58:13, 14.
9. Platí pro Bohu oddané, pokřtěné křesťany v dnešní době uspořádání týdenního sabatu? Které sabatní období se jim rychle blíží?
9 Bohu oddaní, pokřtění křesťané, jako jsou dnes svědkové Jehovovi, nejsou povinni zachovávat týdenní sabat, který začíná v pátek při západu slunce a končí při západu slunce v sobotu. Nejsou totiž vázáni sbírkou zákonů, která byla dána skrze Mojžíše jako prostředníka. (2. Mojž. 20:1–11) Ježíš Kristus, prostředník nové smlouvy, ani nepřikázal svým učedníkům, aby zachovávali neděli jako sabatní den. Vědí, že žijí v sedmém dnu stvořitelského týdne Jehovy Boha, ve dnu, v němž odpočívá od přímé stvořitelské činnosti vzhledem k naší Zemi. (1. Mojž. 1:1 až 2:4) Světové události i biblická chronologie ukazují, že se nyní rychle blížíme k době, kdy má začít tisíciletá vláda Ježíše Krista. Jeho tisíciletá vláda, jež přinese všemu lidstvu požehnání, vyplní posledních tisíc let Jehovova dne odpočinku neboli sabatního dne, který trvá sedm tisíc let. Kristova vláda bude pro celé lidstvo sabatním dnem, z něhož budou mít nesmírné potěšení.
10. Je týdenní „sabat“ křesťanstva biblický? Jak je dnes hlavně využíván?
10 Již více než 1 500 let zachovává křesťanstvo formálně neděli jako určitý druh křesťanského sabatu. Neděle však není ani křesťanská ani židovská. Jak je patrné z jejího jména například v angličtině nebo v němčině, je to ve skutečnosti pohanský svátek na oslavu boha slunce. Dnešní křesťanstvo rozhodně nedodržuje ani svou vlastní neděli jako den odpočinku k Jehovově cti a pro tělesné dobro člověka. Lidé většinou využívají tohoto dne pro sporty, výlety, návštěvu divadel a k jiným nenáboženským činnostem a sobeckým potěšením, nemluvě ani o hazardních hrách a o nejrůznějších nemravných činnostech.
11. Jak křesťanští svědkové Jehovovi zachovávají pravý „sabat“ a tak se přizpůsobují Jehovovu vlastnímu příkladu?
11 Křesťanští svědkové Jehovovi zachovávají trvalý „sabat“ Jehovovi Bohu. Jak? Tím, že odpočívají neboli upouštějí od svých vlastních skutků ve snaze ospravedlnit se před Bohem a tak si získat věčnou záchranu. Vírou se spoléhají na zásluhu neboli výkupní hodnotu Kristovy vykupující oběti, která je pro ně základem věčné záchrany. Tak se přizpůsobují velkému sedmému „dnu“ Jehovova stvořitelského týdne. On sám v tomto symbolickém „dnu“ odpočívá.
12. Co je nynější ‚sabatní odpočinek‘, který „zůstává“ pro Boží lid? Jak tedy svědkové Jehovovi využívají židovského sabatu i neděle křesťanstva?
12 O tom, že křesťan vírou odpočívá v Jehovově sedmitisíciletém „sabatu“, čteme: „O sedmém dnu na jednom místě řekl: ‚A Bůh odpočinul sedmého dne od všech svých skutků.‘. . . Pro Boží lid tedy zůstává sabatní odpočinek. Kdo totiž vešel do Božího odpočinku, sám odpočinul i od svých vlastních skutků, jako Bůh odpočinul od svých.“ (Žid. 4:4 až 10) Svědkové Jehovovi vírou spoléhají na Kristovu oběť jako na Boží opatření k lidské záchraně. Proto mohou s dobrým svědomím využívat jak židovského sabatního dne, tak i neděle křesťanstva k tomu, aby dům od domu kázali dobré poselství o Božím království.
ROZPOR MEZI KŘESŤANSTVEM A LÉKAŘEM, KTERÉHO JE TAK TŘEBA
13. Jaké jednání lidí, kteří tvrdí, že patří Bohu, způsobilo rozdělení mezi Bohem a jimi podle Izaiáše 59:1–4?
13 Křesťanstvo se nemuselo dostat do tohoto stavu, v jakém je dnes, ale příčina netkví v tom, že by všemohoucí Bůh měl málo schopností. Proč tedy nedošel záchrany starověký Izrael a proč stejně tak nedochází záchrany křesťanstvo nebo ostatní svět? Příčina je vyjádřena slovy: „Hle, Jehovova ruka se natolik nezkrátila, aby nemohla zachránit, ani jeho ucho natolik neztěžklo, aby nemohlo slyšet. Ne, ale právě vaše provinění, lidé, se stala tím, co působí rozdělení mezi vámi a vaším Bohem, a vaše vlastní hříchy způsobily, že před vámi skrývá obličej, aby neslyšel. Vaše vlastní dlaně se totiž poskvrnily krví a vaše prsty proviněním. Vaše vlastní rty mluvily faleš. Váš vlastní jazyk neustále mumlal čirou nespravedlnost. Nikdo nevolá ve spravedlnosti a vůbec nikdo až dosud nešel k soudu ve věrnosti. Důvěřovalo se něčemu neskutečnému a mluvilo se o nicotnosti. Byly počaty těžkosti a zrodilo se to, co škodí.“ — Iz. 59:1–4.
14. Proč by se křesťanstvo dvacátého století nemohlo ospravedlnit před božským soudním dvorem, stejně jako se nemohl ospravedlnit Izrael?
14 Tento pohled do stavu Izraele v Izaiášově době ukázal mnoho podrobností. Jak mohl Jehova zůstat blízký lidem z takového národa nebo jim žehnat? Byl to národ, který vytvářel trhlinu mezi sebou a jím. Totéž platí o trhlině mezi ním a lidem, který říká, že mu patří, mezi křesťanstvem. Ruce, prsty, rty, jazyk, to vše se účastní špatných věcí, a škodí tak křesťanstvu samotnému. Po dvou světových válkách stéká s rukou křesťanstva lidská krev, ale křesťanstvo plánuje další prolévání lidské krve v ještě ohromnějším měřítku, tentokrát pravděpodobně s použitím atomových a nukleárních bomb kromě jiných ďábelských prostředků, jimiž by byla způsobena mučivá smrt bezpočetnému množství lidí. Své mezinárodní problémy předkládají Spojeným národům nebo Mezinárodnímu soudu v Haagu v Holandsku. To však jistě není totéž jako předkládat věci nebeskému soudu „ve věrnosti“ před celými nebesy a před celou zemí. Před takovým božským soudem by se křesťanstvo nikdy nemohlo ospravedlnit.
15, 16. Co se musí přirozeně zrodit z toho, co bylo počato v mezinárodním rozsahu? Co se mluví a mumlá při všech těch diplomatických rozhovorech?
15 Nekřesťanské národy ve Spojených národech již počtem převýšily národy křesťanstva. Ale duchovenstvo křesťanstva a jeho náboženští vůdci vzhlížejí k této provizorní náhražce Božího království jako k „jediné naději světa“ a jednají a postupují, jako by to tak skutečně bylo. Není to ‚důvěřování něčemu neskutečnému‘? Co jiného to je? Veřejně i soukromě se mluví o spoléhání na Spojené národy a jiné lidmi vytvořené prostředky pro vytvoření světového míru a bezpečí — není to všechno ‚mluvení o nicotnosti‘, obzvláště ze strany křesťanstva? Co jiného je všechno to stálé bezcenné mluvení?
16 V mezinárodním měřítku byly počaty jen „těžkosti“, ne pokojné vztahy k Jehovovi Bohu. Proto je možné přirozeně čekat, že se zrodí jedině „to, co škodí“. Jaké to bude „nezvladatelné dítě“! Z Jehovova stanoviska jsou všechny ty diplomatické rozhovory mezi národy, křesťanskými i nekřesťanskými, pouhé ‚mluvení falše‘ a ‚mumlání čiré nespravedlnosti‘.
17. Jakoby čím jsou otravováni lidé, kteří tvrdí, že patří Bohu? Proč jejich způsob jednání nevytváří bezpečnou vozovou cestu pro ty, kteří cestují?
17 Lidé uvnitř i vně křesťanstva jsou v dnešní době otravováni, nejen chemicky, ale také duchovně. Ti, kteří si stěžují, by mohli podle Izaiáše 59:5–8 před Bohem, soudcem všech, říci: „Vyseděli vejce jedovatého hada a stále tkali pouhou pavučinu. Kdo by jedl nějaká jejich vejce, zemřel by, a z vejce, které by se rozbilo, by byla vysezena zmije. Jejich pouhá pavučina bude sloužit jako oděv, ani se nebudou pokrývat svými díly. Jejich díla jsou díla škodlivá a ve svých dlaních mají násilnou činnost. Jejich vlastní nohy běží za čirou špatností a spěchají prolévat nevinnou krev. Jejich myšlenky jsou škodlivé myšlenky; na jejich silnicích je plenění a zhroucení. Nedbali cesty pokoje a v jejich stopách není právo. Zkřivili si své vozové cesty. Vůbec nikdo, kdo po nich kráčí, skutečně nepoznal pokoj.“
18. Příkladem čeho je křesťanstvo, pokud jde o zachovávání míru?
18 Nemůže-li křesťanstvo zachovat pokoj ve svém vlastním středu, jak můžeme očekávat, že to bude umět ostatní svět? Křesťanstvo poskytuje špatný příklad a hrubě zkresluje skutečné křesťanství. Hlasitě vyzývá k míru a bezpečí, ale přitom se silně vyzbrojuje k válce, protože podezřívá své světské sousedy. To není vytváření cesty k míru.
19. Co přinesl pokrytecký stav ve starověkém Izraeli, pokud jde o právo a rozpoznávání pravé cesty?
19 „Proto se od nás daleko vzdálilo právo, a spravedlnost nás nedostihuje. Stále doufáme ve světlo, ale hle, tma; v jas, ale stále jsme kráčeli v trvalé temnotě. Neustále tápeme po stěně jako slepec a tápeme stále jako lidé bez očí. Klopýtli jsme v pravé poledne právě jako ve večerní tmě; mezi statnými jsme docela jako mrtví.
20. a) Bylo možno zřetelně vidět vzpoury, přestupky a hříchy Izraele? b) Jak se tedy za takových okolností dařilo právu, spravedlnosti a pravdě?
20 Neustále všichni sténáme jako medvědi a truchlivě vrkáme jako holubice. Stále jsme doufali v právo, ale žádné nebylo, v záchranu, ale zůstala od nás vzdálena. Našich vzpour totiž bylo již před tebou mnoho, a naše hříchy, z těch každý svědčil proti nám. Vždyť naše vzpoury jsou známy a svá provinění, ta dobře známe. Docházelo k přestupování a k zapírání Jehovy, došlo k ústupu od našeho Boha, k mluvení o útlaku a vzpouře, k početí a mumlání falešných slov přímo ze srdce. A právo bylo přinuceno k ústupu a sama spravedlnost prostě zůstala stát daleko. Pravda totiž klopýtla dokonce na veřejném prostranství, a co je přímé, to není schopno vejít. A pravda schází a každý, kdo se odvrací od špatnosti, je pleněn.“ — Iz. 59:9–15; Řím. 3:15–18.
21. Čemu dnes velmi dobře odpovídá tento popis Izraele v Izaiášově době? Jak mohlo mít lidstvo lepší vyhlídku?
21 Jak dobře se tento starověký popis hodí na dnešní poměry v křesťanstvu! Od konce první světové války v roce 1918 začali svědkové Jehovovi velmi vynikat na světové scéně, a to přes prudké pronásledování. Co by se bylo stalo, kdyby poselství o Jehovově království v rukou oslaveného Krista bylo přijato příznivě a kdyby se jím lidé byli řídili, místo aby mu odporovali a nespravedlivě po celém světě pronásledovali svědky Jehovovy? Oč lepší ve všech směrech by dnes byl zdravotní stav lidstva a zejména lidí v křesťanstvu! Oč jasnější mohla být vyhlídka pro lidstvo!