Prokaž se věrným
„Co se. . . očekává od správců, je, aby člověk byl shledán věrným.“ — 1. Korintským 4:2.
1. Proč by se měli Boží služebníci usilovně snažit pomáhat lidem ve svém okolí?
VŠICHNI, kteří slouží Jehovovi Bohu jako věrně oddaní učedníci Ježíše Krista, mají cenný poklad. (Srovnej 2. Korintským 4:1–7.) Jejich majetkem je životně důležité poznání, jež může znamenat život pro ty, kteří začínají podle něho jednat. (Jan 17:3) Je logické, že by se pak měli usilovně snažit duchovně pomáhat ostatním lidem. Měli by být také ochotni hmotně pomáhat potřebným. Takové hmotné dávání jde ruku v ruce s dáváním duchovním. Je to proto, že jídlo, oblečení a přístřeší je pro život nezbytně nutné a bez života nemůže nikdo chválit Jehovu Boha. — Žalm 30:9; 30:10, „KB“; 88:10–12; 88:11–13, „KB“.
2. Co by měli Ježíšovi učedníci ochotně dělat podle jeho napomenutí u Lukáše 12:33, 34?
2 Ježíš Kristus nabádal své učedníky: „Prodávejte věci, které vám patří, a dávejte dary milosrdenství. Dělejte si měšce, které se neobnosí, neselhávající poklad v nebi, kam se nepřibližuje zloděj a kde nestravuje mol. Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ (Luk. 12:33, 34) A tak bychom měli být ochotni používat svého času i majetku k užitku jiných. Je zřejmé, že tím Ježíš nechtěl říci, aby se jeho učedníci dostali do chudoby a aby potom byli závislí na dobročinnosti jiných. Ale tito učedníci měli být ochotní dělit se o majetek a pomáhat lidem, kteří jsou ve skutečné tělesné nebo duchovní bídě.
3, 4. a) Jaké napomenutí měl dát Timoteus bohatým křesťanům? b) Jakého názoru se měli vyvarovat podle tohoto napomenutí?
3 Duch Ježíšovy rady je dobře znázorněn tím, co měl podle pokynů apoštola Pavla Timoteus říci bohatým křesťanům. Čteme: „Těm, kteří jsou bohatí v nynějším systému věcí, nařizuj, aby nebyli domýšliví a aby nevkládali svou naději v nejistá bohatství, ale v Boha, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu spokojenému užívání; aby působili k dobru, byli bohatí ve znamenitých skutcích, štědří, ochotní dělit se, a jako poklad si bezpečně shromažďovali znamenitý základ pro budoucnost, a tak aby se pevně chopili skutečného života.“ (1. Tim. 6:17–19) Co znamená toto napomenutí?
4 Bohatí křesťané se neměli pro své bohatství považovat za nadřazené. Také neměli doufat v toto bohatství. Majetek může být ukraden, ztracen nebo zničen, a proto je velmi ubohým základem pro budování nadějí. Ale věčný Bůh, Jehova, si zasluhuje naši absolutní důvěru. Kdyby nebylo jeho štědrých opatření pro zachování života na zemi, nikdo by se nemohl udržet naživu. (Sk. 14:16, 17; 17:25) Jak by tedy bylo pošetilé přehlížet stvořitele a soustřeďovat svůj život kolem hmotných věcí!
5. Jak bychom měli používat svého majetku a proč? (Luk. 16:1–13)
5 Jako stvořitel je Jehova majitel všeho. Proto je jedině správné, abychom jej uctívali a všeho majetku, který snad máme, abychom užívali způsobem, který se mu líbí. (Žalm 95:3–6) To znamená, že tohoto majetku máme používat k duchovní a hmotné pomoci jiným. Bohatí křesťané byli nabádáni, aby jejich znamenité skutky, kterých si Bůh všimne, odpovídaly jejich majetku. Budou-li svého majetku používat k tomu, aby ulevili druhým v jejich tísni, budou si ukládat poklad v nebi. Všichni Bohu oddaní křesťané, kteří zůstávají činní a pomáhají lidem, kteří jsou v duchovní a tělesné nouzi, si ve skutečnosti ukládají v nebi poklad, jenž jim přinese bohatý podíl v podobě odměny od Jehovy Boha.
6. Proč bychom měli být opatrní, aby nám nic nepřekáželo, když si ukládáme poklad v nebi?
6 Na rozdíl od hmotného majetku, který může být ukraden, nebo oděvu, který mohou zničit moli, je záznam o znamenitých skutcích, který je u Boha, nezničitelný. Dokud jsme tedy naživu, měli bychom se ze všech sil chránit, aby nám hmotný majetek, každodenní starosti nebo zábavy nepřekážely, když si chceme vytvářet znamenitý záznam u Jehovy Boha. Trvání života je nejisté, a zvláště proto je nutné, abychom se nedali odvést od svého hlavního cíle — abychom totiž zůstali schválenými služebníky Jehovy Boha a věrně oddanými učedníky našeho Pána Ježíše Krista. Jak by to bylo smutné, kdyby byl někdo zasažen smrtí, aniž využil příležitosti uložit si poklad v nebi!
7. Co nám může pomoci, abychom se soustředili na ukládání pokladu v nebi?
7 Proto je velmi důležité s úsilím zaměřit své srdce na to, abychom svůj poklad v nebi zvětšovali. Jedna věc, která nám v tom pomůže, je uvažovat s oceněním o tom, co pro nás učinil Jehova Bůh a Ježíš Kristus. Jsme Jehovovi Bohu zavázáni za celý svůj život. (Zjev. 4:11) Ačkoli tolik lidí je nevděčných, Nejvyšší dále dovoluje všem, aby měli užitek z jeho štědrých opatření k udržení života. (Mat. 5:45) Jehova Bůh dále vyjádřil svou nejvyšší lásku tím, že dokonce svého nejdražšího Syna, Ježíše Krista, neušetřil potupné smrti na kůlu. To nám umožnilo, abychom byli osvobozeni od hříchu a smrti a abychom se nakonec stali pro celou věčnost Božími dokonalými dětmi. (Řím. 5:8; 8:32) A Ježíš Kristus projevil svou velkou lásku tím, že za nás ochotně položil život. (1. Jana 2:2) Neměla by nás láska, která nám byla prokázána, podněcovat, abychom se chopili každé příležitosti a projevili vděčnost tím, že budeme duchovně i hmotně pomáhat lidem ve svém okolí?
DOBŘE VYUŽÍVEJ ČASU
8. Z čeho může být patrné, že někdo věnuje příliš mnoho času zábavám?
8 Láska k Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu by nás skutečně měla podněcovat, abychom dobře využívali svého času. Činili bychom to, kdyby se pro nás zábavy staly tak důležitými, že bychom si mysleli, že bez nich nemůžeme žít? Rozhodně ne! Nikdy bychom neměli ztratit ze zřetele, že po mnoho staletí mnoho miliónů lidí žilo bez rádia, televize, kina, aut, bez sportovní činnosti, nákladných cest pro zábavu a bez podobných věcí. Není tedy logicky moudré, aby takové věci měly v našem životě podřadné místo? Jestliže tedy někdo zjistí, že věnuje více času zábavám než věcem, které přímo souvisejí s pravým uctíváním, nemohlo by se stát, že se stal ‚milovníkem rozkoší‘? (2. Tim. 3:4) A není v nebezpečí, že se stane docela neplodným, pokud jde o přinášení chvály Božímu jménu? — Luk. 8:14.
9, 10. a) Jaký je podle příkladu Ježíše Krista vyrovnaný názor na zdravé uvolnění? b) Co měl Ježíš na mysli, když řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo“?
9 Oddaní služebníci Jehovy Boha ovšem právem mohou užívat různých forem zdravého uvolnění nebo rekreace. Dokonce i Ježíš Kristus přijal pozvaní k jídlu a k hostinám a přispěl k radosti při jedné svatební hostině tím, že zázračně přeměnil vodu v nejlepší víno. (Luk. 5:29; 7:36; 14:1; 19:5, 6; Jan 2:1–11) Ale Ježíš neučinil zábavy, včetně jídla a pití, hlavní věcí svého života. Proto řekl svým učedníkům: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34) Nacházíme také největší potěšení v činění Boží vůle?
10 Když Ježíš řekl tato slova, byl unavený a hladový. Protože však měl právě příležitost vydávat svědectví, zabral se do toho tak, že jeho osobní nepohodlí se ocitlo v pozadí. Radost a uspokojení z konání Boží vůle byly pro Ježíše Krista jako pokrm. Jistě chceme, aby to platilo i pro nás. Proto bychom měli být v zábavách zdrženliví, aby nám nepřekážely a abychom tak mohli prožívat daleko větší štěstí, které vyplývá z toho, že duchovně i hmotně pomáháme jiným lidem.
11. Mají křesťané právo užívat času výlučně pro vlastní zábavy? Jakou zásadu můžeme v tomto směru vyvodit ze slov u Izaiáše 58:13, 14?
11 Abychom se nestali sobeckými, když užíváme svého času, musíme mít stále před očima myšlenku, že samotný čas je darem od Jehovy a má být použit v souladu s jeho vůlí. Nemáme právo používat času jen pro vlastní zábavy. Dobře je to ukázáno tím, co Jehova Bůh očekával od Izraelitů v den sabat. Prostřednictvím svého proroka Izaiáše prohlásil: „Jestliže se zřetelem na sabat odvrátíš svou nohu, abys v mém svatém dnu nejednal pro své vlastní potěšení, a nazveš-li skutečně sabat největším potěšením, Jehovovým svatým dnem, dnem, který je oslavován, a budeš-li jej skutečně oslavovat, místo abys sledoval své vlastní cesty a nacházel, co tě potěšuje, a mluvil slovo, potom najdeš své největší potěšení v Jehovovi.“ (Iz. 58:13, 14) A tak se Izraelité nejen měli zdržovat práce, ale měli se dívat na sabat jako na den obzvlášť zasvěcený Jehovovi. Nebyl to den, kdy by měli jen jít za svými vlastními zábavami, ale měl to být čas, kdy měli najít skutečné potěšení v činění Boží vůle a měli duchovní věci zachovat na prvním místě. V souladu s duchem zákona o sabatu by praví křesťané měli mít zájem o to, aby každého dne užili způsobem, který by přinesl chválu Jehovovi Bohu.
BUĎ PŘIPRAVEN NA PÁNŮV NÁVRAT
12. a) Jaký máme podle Lukáše 12:35–40 další důležitý důvod, proč jsme plně zaměstnáni v Jehovově díle? b) O jaký stav bychom měli usilovat každý den a proč?
12 Je ještě další důvod, proč by oddaní služebníci Pána Ježíše Krista neměli být liknaví při vykonávání Jehovova díla. To je zdůrazněno v dalším podobenství, které pronesl Boží Syn: „Mějte bedra opásaná a lampy hořící, a vy sami buďte podobní lidem, kteří očekávají svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu otevřeli ihned, jak přijde a zaklepe. Šťastní jsou ti otroci, které Pán najde při příchodu bdělé! Vpravdě vám pravím, že se opáše a nechá je spočinout u stolu a bude chodit a sloužit jim. A jestliže přichází při druhé, nebo dokonce při třetí hlídce a nalézá je tak, jsou šťastní! Vězte, že kdyby hospodář znal, v kterou hodinu přijde zloděj, zůstal by bdělý a nedovolil by, aby byl jeho dům vyloupen. Také vy zůstaňte připraveni, protože Syn člověka přijde v hodinu, kdy to nebudete považovat za pravděpodobné.“ (Luk. 12:35–40) Tak jako nevíme, kdy by mohl skončit náš život, tak přesně nevíme, kdy přijde Ježíš Kristus, aby vykonal rozsudek, ačkoli skutečně víme, že tato událost se stále přibližuje. To znamená, že bychom měli být každý den ve stavu pohotovosti a očekávat návrat svého Pána.
13. a) Co podle Ježíšova podobenství činili otroci za nepřítomnosti svého pána? b) Jak pán odměňuje otroky, kteří jej čekali?
13 Otroci v podobenství jednají právě tímto způsobem. Své dlouhé obleky na sobě nenechají volně viset, ale mají je podkasané mezi nohama a upevněné pod pásem. Tak jsou opásáni a dále se starají o své povinnosti a jejich lampy poskytují potřebné osvětlení. I když doba čekání se prodlouží až do druhé hlídky (asi od 9 hodin večer do půlnoci), a dokonce do třetí hlídky (od půlnoci do 3 hodin ráno), věrní otroci zůstávají činní a bdělí. Když konečně pán přichází a vidí oddanost svých služebníků, poskytuje jim velice neobvyklou odměnu. Přiměje je, aby se rozložili u stolu, a začíná jim sloužit. Nejedná s nimi jako s otroky, ale jako s věrnými a oddanými přáteli. Jakou znamenitou odměnu dostávají za to, že dále po celou noc pracovali pro svého pána a čekali, až se vrátí!
14. Jaké otázky mohou vzniknout vzhledem k tomu, že již uplynulo mnoho let od doby, kdy Ježíš pronesl slova zaznamenaná u Lukáše 12:35–40?
14 Uplynulo již více než 1 900 let od doby, kdy Ježíš Kristus pronesl toto podobenství. A tak jeho následovníci skutečně čekají dlouho na to, že se vrátí a vykoná rozsudek nad bezbožným světem. Mnohým se zdá, jako by druhá hlídka již pominula a že jsme již dosti daleko ve třetí hlídce. Pociťují však někteří z nás únavu? Nebo jsme stále pevně opásáni k činnosti? Necháváme svým znamenitým chováním a nadšeným vydáváním svědectví svítit své světlo, protože na sebe stále necháváme působit Božího ducha, který nás podněcuje? — Mat. 5:14–16; srovnej Zachariáše 4:2–6.
15. Až se Ježíš Kristus vrátí, aby vykonal rozsudek, co bude vyhledávat u těch, kteří tvrdí, že jsou jeho učedníky?
15 Co bude hledat náš Pán, až se vrátí, aby vykonal rozsudek? Bude si všímat, zda ti, kteří tvrdí, že jsou jeho služebníky, jsou jimi skutečně. Poslouchají věrně příkaz, že mají ‚činit učedníky z lidí všech národů, křtít je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učit je zachovávat všechno, co jsem. . . přikázal‘? (Mat. 28:19, 20) Mají znamenitý záznam o skutcích, jimiž projevovali aktivní zájem o „nejmenší“ z Kristových bratrů? Když viděli tyto Kristovy bratry v nouzi, sytili hladové, dávali pít žíznivým, projevovali pohostinnost cizincům, oblékali ty, kteří byli oděni nuzně, poskytovali pomoc a útěchu nemocným a navštěvovali ty, kteří byli nespravedlivě uvězněni? (Mat. 25:35–40) Zůstali duchovně bdělí, neposkvrnění ponižujícími skutky těla? — Mat. 7:21–23; Luk. 21:34–36; 2. Petra 3:14.
16. Proč bychom měli velmi vážně uvažovat o tom, do jaké míry si u Boha vytváříme záznam o znamenitých skutcích?
16 Všichni bychom měli vážně přemýšlet o tom, že nyní stojíme před Bohem a Kristem. Nemáme nekonečně mnoho času, abychom si vytvořili záznam o znamenitých skutcích. Bez ohledu na to, kolik je nám nyní let, může na nás znenadání přijít smrt nebo návrat našeho Pána. Jsme-li vzhledem ke svým křesťanským povinnostem nedbalí, pak by nás jedna z těchto událostí mohla zastihnout jako zloděj, totiž nepřipravené. Ze všech sil se proto každý den snažme žít tak, jako by to byl náš poslední den, a nepřipusťme, aby nám osobní žádosti nebo zábavy narušovaly naši věrnou službu Jehovovi Bohu a našemu Pánu Ježíši Kristu. V tom případě nikdy nebudeme litovat toho, jak jsme užívali svého času, své energie a svého hmotného majetku. Nebudeme se muset ničeho bát, až budeme stát před Kristovou soudcovskou stolicí v době, kdy bude předkládat svému Otci rozhodnutí. (2. Kor. 5:10) Kéž jsme potom shledáni jako lidé, kteří mají hojné poklady v nebi!