kteří milují tvůj zákon a nic pro ně není kamenem úrazu.“ (Žalm 119:165; viz též Kol. 3:15) Velikou odměnou je i zdravé společenství s věrnými křesťany, kteří oceňují „věci, jež nám byly laskavě dány Bohem“ skrze jeho ducha, jeho Slovo a jeho viditelný sbor. — Žalm 1:1–3; 2. Tes. 3:6, 14; Žid. 10:24, 25.

21, 22. a) Jaký další užitek přináší důvěra? b) Co budeme zkoumat v následujícím článku?

²¹ Když se přidržíme „důvěry, kterou jsme měli na počátku“, pomůže nám to horlivě sloužit Bohu, přinese radost Jehovovi i nám samotným. (Přísl. 17:11) Radost, kterou cítíme, je odměnou sama o sobě. (Mat. 25:23), ale k tomu je i ochranou, „pevností“ pro nás. (Neh. 8:10). Taková radost ze služby Jehovovi nám dává pozitivní vyhlídku, která je stále jasnější, jak vidíme splňování proroctví. Náš život má cíl. Víme, kam směřujeme. Máme slavnou naději soustředěnou k „městu“, Mesiášskému království, které vyhlížel Abrahám. — Žid. 11:10, 16.

²² „Inspirovaný výrok však rozhodně říká, že v pozdějších časových obdobích někteří odpadnou od víry.“ (1. Tim. 4:1) Proč tomu tak je a proč by nás to nemělo nepřiměřeně znepokojovat? To prozkoumáme v následujícím článku.

Zůstaňte pevní ve víře

„Inspirovaný výrok však rozhodně říká, že v pozdějších časových obdobích někteří odpadnou od víry.“ — 1. Timoteovi 4:1.

1. Měli bychom být nepřiměřeně otřeseni, jestliže někdo odpadne od víry?

JSI hluboce otřesen a nepřiměřeně rozrušen, když vidíš nebo slyšíš, jak křesťan, kterého znáš, podléhá pochybnostem, chladne, a snad se dokonce bouří natolik, že opustí křesťanský sbor a pokusí se odvést jiné? Je-li to tak, může ti být útěchou, že takové případy jsou sice smutné, ale Písmo nás předem varuje, že nastanou.

2, 3. a) Co znamená slovo „apostasie“ a kdo byl prvním apostatou? b) Co přineslo odpadlictví Izraeli a Judeji?

² Slovo „apostasie“, odpadnutí, pochází z řeckého pojmu, který znamená „odstoupení od něčeho“, „odpadnutí, útěk“, „vzpoura, opuštění“. První, kdo odpadl od pravého uctívání Jehovy, byl satan ďábel. Byl tedy prvním apostatou, odpadlíkem. (Jan 8:44) Způsobil, že se odpadlíky stala první lidská dvojice. (1. Mojž., 3. kapitola) Velmi záhy v dějinách Izraele došlo k „odpadnutí“ či ‚odvrácení od cesty‘ pravého uctívání. Čteme:

„Nenaslouchali dokonce ani svým soudcům, ale měli nemravný styk s jinými bohy a šli se jim klanět. Rychle se odvrátili od cesty, po které chodili jejich předkové v poslušnosti Jehovových přikázání.“ — Soud. 2:17.

³ Později se mnoho králů Izraele i Judeje stalo odpadlíky a zavedlo národy, jimž vládli, na cestu odpadnutí. Bůh nejprve potrestal severní izraelské království a řekl: „Proti odpadlému národu [Izraeli] jej [Asýrii] pošlu.“ (Iz. 10:6) A právě před zničením hlavního judského města Jeruzaléma Babylóňany prohlásil Jehova: „Od proroků jeruzalémských se totiž odpadnutí rozšířilo po celé zemi.“ (Jer. 23:15) Apostasie neboli odpadnutí od pravé víry rozhodně nepřineslo Izraeli a Judeji žádné požehnání.