Žalm 83:4; 83:5, „KB“: „Zahlaďme je, aby nebyli národem, aby se na jméno Izraele již nevzpomínalo.“ Ale na jaře 1919 přišlo k velkému překvapení křesťanstva osvobození. Téhož roku konali pronásledovaní Mezinárodní badatelé Bible svůj první poválečný sjezd v Cedar Point, Ohio. Přítomným na sjezdu bylo oznámeno, že kromě „Strážné věže“ bude vydáván další časopis, který bude nazván „Zlatý věk“ (dnešní „Probuďte se!“).

21. Co se tedy narodilo v pátém roce po skončení časů pohanů? V jakém postavení to mělo sloužit a jak to, že v nově zrozené „zemi“?

²¹ A tak pět let po skončení „časů pohanů“ v roce 1914 a po zřízení Božího království v rukou většího Cyra Ježíše Krista vznikl nový „národ“, duchovní „národ“. Příslušníci tohoto nového „národa“ měli sloužit jako vyslanci Božího království, které se nově zrodilo v nebesích, a jako svědkové, kteří budou nosit Boží jméno. Teď, když skončily časy pohanů, kdy byla pošlapávána Boží viditelná organizace, Bůh postavil „národ“ do jeho právoplatné „země“, do jeho pozemského okruhu činnosti, jeho symbolické „země“. — Luk. 21:24, „KB“.

22. Jaké otázky vznesl Jehova, pokud jde o jeho schopnost stát se Otcem „národa“? Jak svým jednáním odpověděl v starověkém předobraze a v novodobém protiobraze?

²² Jehova Bůh, Všemohoucí, byl odpovědný za toto pozoruhodné zrození a byl rozhodnut, že mu v tom nic nebude stát v cestě. U Izaiáše 66:9 čteme: „ ‚Pokud jde o mne, cožpak způsobím protržení [plodového vaku] a nezpůsobím zrození?‘ říká Jehova. ‚Nebo působím zrození a skutečně způsobím uzavření [lůna]?‘ řekl váš Bůh.“ Jeho první reakcí na tyto vyzývavé otázky bylo, že v roce 537 př. n. l. vyvedl svůj lid z Babylóna a pak způsobil, že Jeruzalém byl vybudován a osídlen židovskými usedlíky a jejich dětmi. Boží novodobá, protiobrazná reakce na jeho vlastní otázky byla, že učinil plodný protiobrazný Jeruzalém, svou nebeskou organizaci, takže porodila duchovní „národ“ na zemi. To se stalo pod vedením většího Cyra, který byl jako král dosazen na trůn v nebi. Toto zrození se událo v poválečném roce 1919 a vytvořilo lid, „syny“ Sióna, kteří byli plné oddáni zájmům Božího zřízeného království a kteří zachovávali přísnou neutralitu vůči politickým vládám tohoto světa. Všemohoucí Bůh nepřipustil, aby se od roku 1914 až dodnes cokoli postavilo do cesty úplnému uskutečňování jeho předsevzetí.

Co znamenalo pro lidstvo narození národa

1, 2. a) Odpovídá Jehova přímo na své vlastní otázky u Izaiáše 66:9? b) Jaké volání pronáší podle Izaiáše 66:10–14?

MÍSTO aby na své vlastní otázky zaznamenané u Izaiáše 66:9 odpověděl prostým NE, přiměl Bůh Izaiáše, aby pronesl toto triumfální volání:

² „Veselte se s Jeruzalémem a radujte se s ním, vy všichni jeho milovníci. Velice s ním jásejte, vy všichni, kteří nad ním stále truchlíte; proto, že budete stát a jistě od něho dosáhnete uspokojení z prsu plné útěchy; proto, že budete srkat a zakusíte největší potěšení z bradavky jeho slávy. Vždyť tak řekl Jehova: ‚Rozšiřuji tu k němu pokoj právě tak jako řeku, a slávu národů právě tak jako zaplavující bystřinu, a vy budete jistě sát. Budete nošeni u boku a na kolenou budete laskáni. Jako muž, kterého stále utěšuje vlastní matka, tak vás budu stále utěšovat já; a v případě Jeruzaléma budete utěšeni. A jistě uvidíte a vaše srdce zcela jistě zajásá a vaše kosti, ty vzejdou právě jako mladá tráva. A Jehovovi sluhové jistě poznají jeho ruku, ale on skutečně otevřeně odsoudí své nepřátele.‘ “ — Iz. 66:10–14.

3. K čemu tedy byli přirovnáni obnovení židovští vyhnanci? Z čeho se měli veselit a čí ruku v té věci uvidí?

³ Tak byli ti, kteří se vraceli z vyhnanství, přirovnáni k novorozeňatům, která přijímají potravu. Židovským vyhnancům u babylónských řek naznačovaly zmínky o sání z prsu a srkání z bradavky to, že na místě zbořeného hlavního města bude postaven druhý Jeruzalém; naznačovalo jim to také, že Jeruzalém bude matkou mnoha svých občanů neboli obyvatel a také mnoha dalších občanů té oblasti. (Srovnej Lukáše 13:34.) Jako to dělaly tehdejší matky na Středním východě, obnovený Jeruzalém si obkročmo opře své děti o levé nebo pravé stehno a bude je nosit; a když usedne, bude je na klíně láskyplně laskat. Ti Židé, kteří v šestém století př. n. l. milovali Jehovovu viditelnou organizaci, se budou z toho veselit a přestanou truchlit nad tím, že po sedmdesát let jejich vyhnanství v pohanské zemi neexistoval žádný Jeruzalém jako hlavní město Jehovova vyvoleného lidu. Jejich radost bude jako ta, kterou popisuje žalm 126, na rozdíl od žalu vyjádřeného v žalmu 137. Jehovovi služebníci viděli ve svém osvobození Boží ruku.

4, 5. a) Jak reagoval ostatek na působení Boží „ruky“ v jejich prospěch a co ocenili víc než kdy dříve? b) K jakému dalšímu činu přišel čas? c) Jak to popisuje Izaiáš?

⁴ Nejinak tomu bylo s příslušníky duchovního „národa“, který se „narodil“ v roce 1919 n. l. Po svém překvapivém vysvobození z pout 1. světové války a po hrozbě, že budou vymazáni, se veselili s bezmeznou radostí. Jejich smutek pominul. Více než kdy předtím ocenili, že Jehova je jejich Bůh a že má svou viditelnou organizaci, stejně jako má v nebesích neviditelnou organizaci, která je jakoby jeho manželkou. Tato neviditelná organizace je pro ostatek „matkou“, „Jeruzalémem nahoře“. (Iz. 54:1–6; Gal. 4:26) Když se tedy opět navrátili ze svého dezorganizovaného stavu způsobeného 1. světovou válkou, veselili se, že jsou hýčkáni, neseni a laskáni touto duchovní „matkou“, nebeskou „manželkou“ jejich Otce Boha. Jako „sluhové“, kteří byli zasvěceni Bohu skrze svého staršího bratra Ježíše Krista, byli utěšováni poznáním, že Jehovova „ruka“ působí v jejich prospěch. Na druhé straně však přišel čas, aby Jehova ‚otevřeně odsoudil své nepřátele‘. Mezi ně patří ti, kteří jsou nepřáteli zvěstovatelů jeho nově narozeného království, protože ti, kdo jsou nepřáteli jeho oddaného lidu, jsou rovněž jeho osobními nepřáteli. Jehova dále popisuje, jak provede toto otevřené odsouzení:

⁵ „ ‚Vždyť hle, Jehova sám přichází jako pravý oheň a jeho dvoukolé vozy jako bouřlivý vítr, aby splatil svůj hněv naprostým vztekem a své přísné napomenutí plameny ohně. Sám Jehova se totiž skutečně ujme pře jako oheň, ano, svým mečem, proti všemu tělu; a pobitých od Jehovy bude jistě mnoho. Ti, kteří se posvěcují a očišťují pro zahrady za jedním uprostřed, a jedí maso prasete a něco ohyzdného, dokonce skákavého hlodavce, ti všichni spolu dojdou konce,‘ je výrok Jehovův. ‚A pokud jde o jejich díla a jejich myšlenky, přicházím, abych sesbíral všechny národy a jazyky; a budou muset přijít a vidět mou slávu.‘ “ — Iz. 66:15–18.

6. Jak Izraelité z Izaiášovy doby porušovali svou smlouvu a poskvrňovali se?

⁶ V době, kdy psal Izaiáš tato slova (bylo to více než sto let před zničením Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.), porušovali Izraelité hrubě svou národní smlouvu s Jehovou, smlouvu Zákona zprostředkovanou prorokem Mojžíšem. Posvěcovali se a očišťovali se pro