bude odvedena daleko do Babylóna. Ubozí vyhnanci, kteří budou překvapeni Jehovovým ‚podivným skutkem‘, k němu budou volat o pomoc. Proto řekl: „Pojal mne nevyléčitelný zármutek. Mé srdce je nemocné. Hle, ze vzdálené země [z Babylóna] zaznívá volání dcery mého lidu o pomoc: ‚Cožpak Jehova není na Siónu? Nebo v něm není jeho král?‘ “ — Jer. 8:18, 19.

22. Proč se tento Boží skutek stal podivným? Co řekl Jehova o důvodu, proč tak jednal?

²² Židovští vyhnanci nebudou schopni sami si uvědomit, že Jehova opustil Jeruzalém (Sión) v takovém ponížení, bez chrámu nebo domu jejich Boha a bez královského trůnu, na němž by seděl některý potomek krále Davida jako Jehovův pomazaný král. Jaká to byla pro tu dobu potupa jeho jména! Jestliže to tehdy bylo podivné, pak se nadcházející zničení křesťanstva bude zdát ještě divnější. Proč se to stane, ukazuje Jehova ve své odpovědi na volání židovských vyhnanců o pomoc: „Proč mne uráželi svými rytinami, svými marnými cizími bohy?“ — Jer. 8:19b; Iz. 28:21.

23. Co se má podle Jeremiáše 8:20 stát s nadějemi stoupenců křesťanstva, kteří doufají, že svými skutky získají záchranu?

²³ Naděje křesťanstva na záchranu nejsou založeny na Bibli; musí zahynout! Musí přijít čas, kdy stoupenci křesťanstva řeknou: „Žeň pominula, léto [kdy mohly být opatřeny prostředky k záchraně] skončilo; ale my, my jsme nebyli zachráněni!“ (Jer. 8:20) Kéž nejsme mezi těmi, kteří to řeknou!

24. Jakým zvoláním u Jeremiáše 8:21, 22 byl vyjádřen zármutek nad takovým nešťastným poselstvím, jako je naše?

²⁴ Lidé, kteří dnes patří ke křesťanstvu, se snad cítí zarmouceni takovým poselstvím, jako je naše. Kdysi dávno byl Jeremiáš zarmoucen při představě, že chrám, v němž sloužil jako kněz, bude zničen. Dokonce v národě, jehož byl členem, mělo dojít k pobíjení a měl být rozptýlen. Když viděl, že není naděje na duchovní uzdravení jeho vlastního lidu, mohl ve vší upřímnosti a bez jakýchkoli sebeospravedlňujících pocitů zvolat: „Zhroucením [šéber, neboli zdrcením či otřesením] dcery mého lidu jsem byl otřesen [šabár]. Zesmutněl jsem. Pojal mne přímo úžas. Cožpak v Galádu není žádný balzám? Není tam žádný léčitel? Proč tedy nedošlo k zotavení dcery mého lidu?“ — Jer. 8:21, 22.

25. Existuje pro dnešní křesťanstvo nějaký uzdravující lék? Co by měli nyní učinit lidé, kteří milují trvalý mír?

²⁵ Otřesený duchovní stav starověkého Jeruzaléma a Judeje byl nevyléčitelný. proto byli skutečně zdrceni vpádem Babylóňanů v roce 607 př. n. l. Dnes, v této pokročilé době, neexistuje žádný ‚balzám v Galádu‘, který by mohl uzdravit křesťanstvo. Dříve než na křesťanstvo „náhle“ přijde zničení, ať všichni lidé, kteří milují pravý a trvalý mír s Jehovou Bohem, z křesťanstva uprchnou.

‚Nadarmo roztažená síť ‘

V Příslovích 1:17 je řečeno jako varování před blízkými styky s bezzákonnými lidmi: „Nadarmo roztažena bývá síť před očima jakéhokoli ptactva.“ Ptáci jsou od přírody obezřetní a mají dobrý zrak. Kdyby tedy někdo roztáhl před očima ptáka síť, nemohl by počítat s tím, že ho polapí. Jeho námaha by byla marná. Rovněž tak málo úspěchu budou mít lidé, kteří žijí z krádeží a loupeží. Pouze si sami kladou léčky a jejich plány se nakonec rozplynou. — Přísl. 1:19.