Říkají „mír“, když mír není
1. Kde se nachází dnešní Jeremiášova třída, pokud jde o hlasatele „míru“, když žádný mír není?
PROROK Jeremiáš nebyl mezi těmi, kteří v jeho době říkali „Mír!“, když mír nebyl. Podobně ani dnešní Jeremiášova třída není mezi mluvčími křesťanstva, kteří napodobují ty, kdo v Jeremiášově době stále říkali: „Mír!“. Kdo se nakonec osvědčí jako pravdomluvný? Ti, kteří prohlašují: „Mír!“, nebo ti, o nichž se říká, že „přivolávají neštěstí“?
2, 3. a) K čemu lidé podle svého názoru vzhlížejí jako ke zdroji pevného a trvalého míru? b) Co měl Jeremiáš dále říci, aby znázornil, že takový zdroj míru je bezmocný?
2 Lidé mají pocit, že musí vzhlížet vzhůru a očekávat nadpřirozenou pomoc, aby světové záležitosti dopadly pokojně. Nevzhlížejí však k Bohu starověkého proroka Jeremiáše, k Bohu, který je zdrojem pevného a trvalého míru. Nadpřirozené síly, od nichž očekávají mír, se projeví jako falešní bohové, absolutně bezmocní! Pro výstrahu nám všem, že se neopodstatněné sny o míru ze strany králů, knížat, kněží, proroků a zainteresovaného obyvatelstva rozplynou, až je zklamou jejich falešní bohové míru, bylo řečeno inspirovanému proroku Jeremiášovi, aby o té době prohlásil:
3 „ ‚V té době [jak bylo předpověděno u Jeremiáše 7:32–34],‘ je Jehovův výrok, ‚lidé [babylónští obyvatelé] také vynesou kosti judských králů a kosti jejich knížat a kosti kněží a kosti proroků a kosti obyvatelů Jeruzaléma a jejich hrobů a skutečně je rozloží před sluncem a měsícem a celým nebeským [hvězdnatým] vojskem, jež milovali [jako předměty uctívání] a jimž sloužili a za nimiž chodili a jež hledali a jimž se klaněli. [Kosti] nebudou sebrány ani pochovány. Budou jako mrva na povrchu zemské půdy.‘ “ — Jer. 8:1, 2.a
4. Co se má ctitelům falešných bohů ukázat tím, že budou znesvěceny hroby? Co si nezaslouží, aby jim bylo projeveno?
4 Ano, nebeská tělesa, která tak slibně zářila na jeruzalémské obyvatele a na judskou zem, budou bezmocně shlížet dolů v té katastrofální době, až bude řešena otázka: Kdo je Bůh pravdy? Znesvěcení hrobů lidí, kteří vynikali v náboženské a politické oblasti, poukazuje na pohrdání vůči těm, kteří uctívali falešné bohy, a tím porušovali Jehovovo Desatero přikázání. Bude porušen i pokoj, v němž spali ve smrti. (Job 3:13–19) V Jehovových očích si oddaní ctitelé falešných bohů nezasluhují svatost a tudíž ani ochranu, zvláště když prohlašují, že jsou v křesťanském vztahu k bohu Bible, a přece porušují jeho jasně vyjádřená přikázání. (2. Mojž. 20:1–6; 1. Jana 5:21; 2. Kor. 6:16) Nezaslouží si, aby jim byla projevena úcta, která se vzdává mrtvým!
5. Jak pronásledovatelé svědků Jehovových zjistí, že jejich výsměšná slova proti Jehovovi platí na jejich vlastní bohy?
5 Přijde tedy den účtování s těmi, kteří pronásledovali Jehovovy křesťanské svědky a vysmívali se jim vzdornými slovy: ‚Kde je váš Bůh Jehova? Ať teď přijde a zachrání vás!‘ (Žalm 22:7, 8; 22:8, 9, „KB“) V blížícím se „velkém soužení“, v němž křesťanstvo padne, pronásledovatelé, kteří se snažili zalíbit se mu svými skutky, zjistí, zda jim jejich falešní bohové mohou pomoci. Pak poznají, že jejich bohové nebudou schopni je zachránit před rozsudkem Boha, jemuž se posmívali.
6, 7. a) Čemu dávali přednost ti, kteří se dostali do babylónského zajetí, a proč? b) Ačkoli Jehova vyzývá, aby se lidé obrátili k němu, jak reagují podobně jako v době Jeremiášově?
6 V Jeremiášově době měli někteří lidé přežít zničení Jeruzaléma. Co se s nimi stalo? Měli být odvedeni do babylónské země. Mělo se jim tam dařit tak, že by si vybrali „raději smrt než život“. (Jer. 8:3) I když Jehova domlouval Izraelitům, kteří porušovali smlouvu, aby obnovili pokojný vztah k němu, žili „všeobecně oblíbeným“ způsobem tohoto světa až do roku 607 př. n. l. Tak si nepoložili bezpečný základ pro pokojnou budoucnost pod Jehovovým požehnáním. Také křesťanstvo v dnešní době jde populární cestou. Od roku 1919 n. l. ukazuje Jeremiášova třída sestávající z pomazaných svědků Jehovových již celá desetiletí, jak je možné opět vejít do pokojných vztahů s Bohem Bible. Většina členů křesťanstva toho však nedbá. Jednají tak, jak řekl Jeremiáš:
7 „Jak to, že tento lid, Jeruzalém, je nevěrný trvalou nevěrností? Chopili se podvodu. Odmítli obrátit se. . . Nebyl žádný, kdo by činil pokání ze své špatnosti a řekl: ‚Co jsem učinil?‘ Každý se vrací ke všeobecně oblíbenému jednání.“ — Jer. 8:4–6.
8. Co tehdy neuměli rozlišit, a tak si vyvolali potíže? Jak je to nyní?
8 V čem byla potíž tehdy v Jeremiášově době, kdy Jehova zkoumal svůj smluvní lid? V čem je také potíž dnes, pokud jde o lid v křesťanstvu? Tkví v tom, že neužívali a neužívají své rozlišovací schopnosti; ta se podobá schopnosti tažných ptáků, kteří rozeznají dobu, kdy přichází jaro. Ptáci ze severu, kteří v době, kdy na severu, jako v Palestině, je zima, našli útočiště v teplých jižních krajích, rychle se vracejí na sever do svých hnízdišť a míst, kde se páří. Jehova poukazuje na protiklad: „Ale můj lid, ten nepoznal Jehovův soud.“ (Jer. 8:7) Stejné to bylo za dnů Ježíše a jeho apoštolů, než Římané v roce 70 n. l. zničili Jeruzalém. (Mat. 16:2–4; Luk. 19:44) Ukázalo se, že totéž platí pro křesťanstvo v těchto dnech, kdy je zde Jeremiášova třída.
ZHROUCENÍ NENÍ UZDRAVENO
9, 10. a) Proč duchovenstvo křesťanstva tvrdí, že je moudré a zběhlé v zákoně? b) Protože Jehova nesouhlasí s jejich tvrzením, jak nám umožňuje předem vidět následky jejich jednání?
9 Duchovenstvo křesťanstva tvrdí, že je moudré, ne v podstatě proto, že má Bibli, ale protože má školení z teologických seminářů. Tvrdí, že znají zákon Boha Bible a že vědí, jak jej mají vysvětlovat a uplatňovat. Bůh Bible však ví něco jiného. Vidí, že v blízké budoucnosti se křesťanstvo bude muset skutečně setkat s následky svého způsobu jednání. S touto předvídavostí Jehova říká:
10 „Jak můžete říci: ‚Jsme moudří a Jehovův zákon je s námi‘? Nyní [před vypuknutím konečných těžkostí] falešné rydlo tajemníků tedy jistě vypracovalo naprostou faleš. Moudří byli zahanbeni. Polekali se a budou chyceni. Hle, zavrhli dokonce Jehovovo slovo, a jakou mají moudrost? Dám proto [při vpádu nepřátelských sil] jejich manželky jiným mužům, jejich pole těm, kteří se zmocňují vlastnictví; od nejmenšího z nich až po největšího z nich totiž každý dosahuje nepoctivého zisku; od proroka až po kněze každý jedná falešně.“ — Jer. 8:8–10.
11, 12. a) Jak „rydlo tajemníků“ křesťanstva „vypracovalo naprostou faleš“? b) Co je podle Jeremiáše 8:9 příčinou toho, že pero spisovatelů křesťanstva píše falešné věci?
11 „Rydlo tajemníků“ novodobého křesťanstva, jež píše věci jiné, než jaké předpověděl Jehova, se zakrátko prokáže jako „falešné“ pero. Nepsalo pravdu. V tomto „čase konce“, kdy bylo ve prospěch křesťanstva tolik napsáno, náboženské pero neboli „rydlo“ „jistě vypracovalo naprostou faleš“. (Dan. 12:9) Proč se to stalo?
12 Jehova u Jeremiáše 8:9 řekl: „Hle, [proslulí moudří muži] zavrhli dokonce Jehovovo slovo, a jakou mají moudrost?“ Ano, duchovní křesťanstva snad citují nějaký základní text z Bible, ale jinak se ve svém kázání vzdalují od jejích slov. Učí lidským tradicím, které zeslabují důležitost Božího psaného slova. Mluví o politice nebo o nějakém populárním programu či sociální reformě. Tváří se, že jsou božsky „moudří“, ale řecké filozofii a „moudrosti tohoto světa“ poskytují přednější místo než tomu, co Bible říká o lidské duši, o stavu mrtvých, o Boží osobnosti a tak dále. (1. Kor. 3:19) Jdou však do léčky. Budou nakonec „chyceni“, protože jejich jednání založené na světské moudrosti je zklame. Jsou zahanbeni a postihnou je hrozné následky.
13. Kdo nese velkou odpovědnost za to, že členové církví křesťanstva dosahují „nepoctivého zisku“, od nejmenšího až do největšího z nich? A proč?
13 Duchovenstvo povzbuzovalo svá „stáda“ ke sledování světských cílů, k získání slávy a hmotné odměny. Dávali přednost bohatým na úkor chudých. Za své náboženské služby požadovali finanční úhradu. Když dávali takový příklad, nesou velkou odpovědnost za to, že členové jejich církví, ti nejmenší i ti největší, staví duchovní zájmy na poslední místo, a na první místo kladou nečestný neboli „nepoctivý zisk“. (1. Petra 5:1, 2) Jak je tedy správné, že Jehova nezabrání tomu, aby takzvaní křesťané přišli o všechen svůj „nepoctivý zisk“ v nadcházejícím „velkém soužení“, jež přijde na křesťanstvo! Tak se na nich splní Jehovovo prorocké slovo.
14. V jakém rozsahu duchovenstvo léčí duchovní zhroucení křesťanstva?
14 Lidé se stále ještě dívají na duchovenstvo křesťanstva jako na duchovní lékaře. Dařilo se jim však od konce první světové války v roce 1918 uzdravit duchovní ránu, „zhroucení [hebrejsky: šéber]“, jež utrpělo křesťanstvo? Záznamy o tom, co se stalo v posledních 60 letech, ukázaly skutečnosti o duchovenstvu a o náboženských vůdcích, kteří jsou s ním spjati. Je z nich patrné, že se jim nepodařilo odhalit základní příčinu toho, proč je křesťanstvo nemocné a proč nepřežije „velké soužení“, ale dočká se zničení při vykonání Božího záporného rozsudku. Stále jen léčí pouhé příznaky, ale skutečnou příčinou toho, proč je křesťanstvo před Bohem odsouzeno, se nezabývají. Povrchně a zběžně uzdravují jeho zhroucení, jen na pokožce, „lehkomyslně“, jako by to u Jehovy Boha byla nezávažná věc.
15. Co si duchovenstvo myslí o duchovních lécích, jež užívá? Jakými slovy ujišťuje svá stáda?
15 Od konce první světové války velmi vzrostl počet členů církví křesťanstva, ale jak je to s duchovním stavem těchto členů a s jejich vztahem k Jehovovi Bohu? Náboženské léky, jež používá duchovenstvo, nic nenapravily a nezabránily tomu, aby do církví nevnikla světskost. Nemusíme to našim čtenářům podrobně rozebírat. Duchovenstvo má pocit důvěry ohledně léků, jichž používá. Novodobí „kněží“ a „proroci“ ujišťují křesťanstvo slovy, která mají jejich nemocná stáda ukolébat do pocitu bezpečí: „Je mír! Je mír!“ nebo: „Zhojí se, zhojí se.“ — Jer. 8:11; viz též „Bible česká“.
16. Jak duchovenstvo mluví opačně než Jeremiášova třída?
16 Tak tito náboženští vůdci jednají falešně. Vedou svá stáda k pocitu, že v podstatě není s křesťanstvem nic v nepořádku. Ujišťují je, že jejich vztah k Bohu je dobrý, a že tedy není nutné očekávat z jeho rukou žádné soužení. Proto nedbejte předpovědí, které pronáší Jeremiášova třída ohledně blízkého zničení křesťanstva ve „velkém soužení“! — Jer. 6:14.
17. Proč ve skutečnosti není mír mezi Jehovou a křesťanstvem?
17 Mluvčí křesťanstva tedy zkreslují hrozící situaci a ujišťují, že je mír, „když žádný mír není“. Mezi Jehovou Bohem a křesťanstvem není mírumilovný vztah. Jejich hříchy nejsou pokryty smiřující krví Kristovou. Nebetyčné množství jejich hříchů je neodpustitelné. Bůh s ním proto není v míru. Křesťanstvo stojí před zničením, nikoli před „mírem“ neboli duchovním blahobytem, protože jeho duchovenstvo a členové jeho církví nestoudně dělali to, co je Jehovovi ‚dokonce odporné‘. — Jer. 8:12.
18. Jak postihne křesťanstvo zničení? Jaký bude mít rozsah?
18 Duchovenstvo i jejich stáda jsou v tak ukolébaném stavu, že je zničení postihne „náhle“, ano jakoby „v okamžiku“. (Jer. 4:20; 6:25, 26) Od konce první světové války v roce 1918 Jehova podrobně zkoumá křesťanstvo a zakrátko, ve svém ustanoveném čase, mu věnuje potřebnou pozornost, jako se to stalo starověkému Jeruzalému. Potom jejich sebevědomí náboženští představitelé klopýtnou a upadnou do zkázy. Jehova vše naprosto očistí; nezbyde nic, co by bylo možné sbírat jako paběrky. Ať získali s Jehovovým připuštěním jakékoli hmotné věci, všechny „pominou kolem nich“ a dostanou se do rukou nepřátel. — Jer. 8:12, 13.
19. a) Co řekl Ježíš svým učedníkům, že mají dělat, až budou vidět příznaky nadcházejícího zničení Jeruzaléma? b) Co udělali ti, kteří byli za dnů Jeremiášových ve volné krajině? Jak byli zklamáni ve svém očekávání?
19 Když Kristus v roce 33 n. l. předpovídal zničení, které mělo v roce 70 n. l. postihnout Jeruzalém, co řekl Židům, že mají udělat? Měli vyjít z Jeruzaléma a z celé judské provincie, až budou patrné známky toho, že nadchází zničení. Kdo byl na poli nebo ve venkovských oblastech, neměl vstupovat do Jeruzaléma, ale měl ihned vyjít z celé Judeje, aby byl v bezpečí a mohl přežít. (Mat. 24:15–18; Luk. 21:20, 21) Ale v Jeremiášově době, když se blížili babylónští ničitelé, měli lidé pocit, že bude lépe opustit otevřenou krajinu a utéci do Jeruzaléma a jiných opevněných měst. Domníváli se, že by snad mohli tam přečkat obléhání nebo, kdyby to bylo nutné, raději by zemřeli tam. Pomoc od Jehovy, Boha jejich chrámu, však nepřišla. Místo toho je Bůh nechal pít hořký nápoj, smrtící „otrávenou vodu“. Podle ujišťování od jejich falešných „proroků“ „doufalo se v mír“, ale co se stalo? „Ale nepřišlo nic dobrého; v čas uzdravení, ale hle, hrůza!“ V uších jim zněly zprávy o invazi ničivých vojsk. — Jer. 8:14–16.
20. Kdo nesl podle Jeremiáše 8:17 odpovědnost za vyslání smrtících vojsk? Jak se splnilo toto proroctví?
20 V Jeremiášově době to byl Jehova, kdo poslal své ničitele proti Izraelitům, kteří porušovali smlouvu. Dělali před ním odporné věci, neboť znečišťovali jeho chrám a jeho zem. „ ‚Já totiž posílám mezi vás hady, jedovaté hady, na něž není žádné zaklínání, a jistě vás uštknou,‘ je Jehovův výrok.“ (Jer. 8:17) V té době již nebyl v Izraeli žádný Mojžíš, který by vyzvedl na kůl měděného hada, aby Izraelité byli uzdraveni od hadího uštknutí pouze tím, že by se na měděného hada podívali ve víře. (4. Mojž. 21:4–9; Jan 3:14, 15) Babylónští ničitelé a plenitelé to mysleli vážně; tehdy v roce 609 př. n. l. nemohli obklíčení Izraelité dělat nic, co by Babylóňany odvrátilo od jejich úkolu, který jim dal Bůh. „Opevněná města“, do nichž Izraelité utekli, je nemohla uchránit před Jehovovým soudem.
21. Jak Jehova u Jeremiáše 8:18, 19 ukázal, že nepociťuje v srdci potěšení z toho, že bylo nutné přivodit národní katastrofu?
21 Jehova neměl ve svém srdci radost z toho, že bylo nutné způsobit tuto národní katastrofu. Dával potřebnou výstrahu, předpovídal, že judská země bude zbavena obyvatel a že většina těch, kteří přežijí, bude odvedena daleko do Babylóna. Ubozí vyhnanci, kteří budou překvapeni Jehovovým ‚podivným skutkem‘, k němu budou volat o pomoc. Proto řekl: „Pojal mne nevyléčitelný zármutek. Mé srdce je nemocné. Hle, ze vzdálené země [z Babylóna] zaznívá volání dcery mého lidu o pomoc: ‚Cožpak Jehova není na Siónu? Nebo v něm není jeho král?‘ “ — Jer. 8:18, 19.
22. Proč se tento Boží skutek stal podivným? Co řekl Jehova o důvodu, proč tak jednal?
22 Židovští vyhnanci nebudou schopni sami si uvědomit, že Jehova opustil Jeruzalém (Sión) v takovém ponížení, bez chrámu nebo domu jejich Boha a bez královského trůnu, na němž by seděl některý potomek krále Davida jako Jehovův pomazaný král. Jaká to byla pro tu dobu potupa jeho jména! Jestliže to tehdy bylo podivné, pak se nadcházející zničení křesťanstva bude zdát ještě divnější. Proč se to stane, ukazuje Jehova ve své odpovědi na volání židovských vyhnanců o pomoc: „Proč mne uráželi svými rytinami, svými marnými cizími bohy?“ — Jer. 8:19b; Iz. 28:21.
23. Co se má podle Jeremiáše 8:20 stát s nadějemi stoupenců křesťanstva, kteří doufají, že svými skutky získají záchranu?
23 Naděje křesťanstva na záchranu nejsou založeny na Bibli; musí zahynout! Musí přijít čas, kdy stoupenci křesťanstva řeknou: „Žeň pominula, léto [kdy mohly být opatřeny prostředky k záchraně] skončilo; ale my, my jsme nebyli zachráněni!“ (Jer. 8:20) Kéž nejsme mezi těmi, kteří to řeknou!
24. Jakým zvoláním u Jeremiáše 8:21, 22 byl vyjádřen zármutek nad takovým nešťastným poselstvím, jako je naše?
24 Lidé, kteří dnes patří ke křesťanstvu, se snad cítí zarmouceni takovým poselstvím, jako je naše. Kdysi dávno byl Jeremiáš zarmoucen při představě, že chrám, v němž sloužil jako kněz, bude zničen. Dokonce v národě, jehož byl členem, mělo dojít k pobíjení a měl být rozptýlen. Když viděl, že není naděje na duchovní uzdravení jeho vlastního lidu, mohl ve vší upřímnosti a bez jakýchkoli sebeospravedlňujících pocitů zvolat: „Zhroucením [šéber, neboli zdrcením či otřesením] dcery mého lidu jsem byl otřesen [šabár]. Zesmutněl jsem. Pojal mne přímo úžas. Cožpak v Galádu není žádný balzám? Není tam žádný léčitel? Proč tedy nedošlo k zotavení dcery mého lidu?“ — Jer. 8:21, 22.
25. Existuje pro dnešní křesťanstvo nějaký uzdravující lék? Co by měli nyní učinit lidé, kteří milují trvalý mír?
25 Otřesený duchovní stav starověkého Jeruzaléma a Judeje byl nevyléčitelný. proto byli skutečně zdrceni vpádem Babylóňanů v roce 607 př. n. l. Dnes, v této pokročilé době, neexistuje žádný ‚balzám v Galádu‘, který by mohl uzdravit křesťanstvo. Dříve než na křesťanstvo „náhle“ přijde zničení, ať všichni lidé, kteří milují pravý a trvalý mír s Jehovou Bohem, z křesťanstva uprchnou.
[Poznámka pod čarou]
a Povšimni si Bárucha 2:24, 25, „Bible česká“.