označují to, co říkají, jako „Jehovovo břemeno“. K těmto stoupencům náboženství posílá Jehova stále Jeremiášovu třídu, aby takovým lidem říkala, že nemají svá kázání a proroctví označovat jako „břemeno Jehovovo“. Jak musí Jeremiášova třída odpovědět takovým stoupencům náboženství? Takto:

³⁴ „Proto tak řekl Jehova: ‚Protože říkáte: „Toto slovo je skutečně břemeno Jehovovo“, když jsem já k vám stále posílal [prostřednictvím Jeremiášovy třídy] a říkal: „Nesmíte říkat ‚Břemeno Jehovovo‘!“, proto zde jsem!‘ “ — Jer. 23:38, 39.

35, 36. Jaké rozhodnutí od Jehovy musí podle Jeremiáše 23:39, 40 oznamovat Jeremiášova třída těm, kteří mluví o opačném „břemenu“ nebo tomu naslouchají?

³⁵ Správně! Jehova je zde jako soudce proroků křesťanstva. Jaké rozhodnutí vynese ohledně „proroků“, kteří označují své poselství jako ‚skutečné břemeno Jehovovo‘, a ohledně lidu, který se řídí tímto protichůdným „břemenem“? Soudce nám říká:

³⁶ „A s konečnou platností vás vydám zanedbání a opustím vás a město, které jsem dal vám a vašim předkům — pryč ode mne. A uvedu na vás pohanu na neurčitý čas a ponížení na neurčitý čas, jež nebudou zapomenuty.“ — Jer. 23:39, 40.

37. a) Jak vykonal Jehova své soudcovské rozhodnutí v Jeremiášově době? K čemu to vedlo? b) Jak se tehdy dařilo Jeremiášovi? Jak se to splní na Jeremiášově třídě?

³⁷ Rozhodnutí soudce Jehovy, jak zde bylo proneseno, bylo vykonáno v Jeremiášově době tehdy, když Babylóňané v roce 607 př. n. l. zničili Jeruzalém a jeho znesvěcený chrám. To byl pro tyto tvrdošíjné a nevěrné Izraelity potupující a ponižující zážitek, který dokázal, že Jehova, jehož si nevážili, se jich nyní s konečnou platností vzdal, aby byli zanedbáni. Vydal je následkům jejich špatnosti. To umlčelo ústa opovážlivých falešných proroků. Ale Jeremiášova ústa prorokovala dále. Jehova jej neopustil. V souladu s tímto předobrazem Jehova neopustí Jeremiášovu třídu, až zakrátko vykoná své závažné rozhodnutí proti duchovenstvu a sborům křesťanstva. — Jer. 39:11–40:4; Pláč 1:1–22.

‚OŠÁLEN‘ — KE SVÉMU UŽITKU

38. V jakém smyslu ošálil Jehova Jeremiáše? Co z toho vzešlo?

³⁸ Tak Jeremiáš 40 let mluvil všechno, co mu Jehova přikázal. Zjistil, že Jehova jej přemohl. Ukázalo se, že Jehova je silnější než on sám. Jeho slovo působilo na Jeremiáše přesvědčivou silou. („Rotherham“) Proto Jeremiáš vytrval ve službě Bohu až do jejího konce. V tomto ohledu jej Jehova „ošálil“. Prokázal, že je silnější než Jeremiášova slabost. Proto Jeremiášovi nijak neublížilo, že byl ošálen.

39, 40. Která Jeremiášova slova, jež řekl, když jej Paschur propustil z klády, nám to připomíná?

³⁹ Vzpomeňme si nyní na slova, která řekl Jeremiáš, když jej Paschur, vedoucí zplnomocněnec v chrámu, propustil z klády:

⁴⁰ „Ošálil jsi mne, Jehovo, takže jsem se dal ošálit. Použil jsi proti mně [proti mému sklonu] své síly, takže jsi získal převahu. Stal jsem se terčem posměchu po celý den, každý se mi vysmívá. Neboť kdykoli mluvím, křičím. Vyvolávám násilí a zničení. Protože Jehovovo slovo se pro mne stalo příčinou pohanění a posměchu po celý den. A řekl jsem: ‚Nebudu se o něm zmiňovat a nebudu již mluvit v jeho jménu.‘ A v mém srdci to bylo jako hořící oheň zavřený v mých kostech; zdržovat to mne unavilo a nemohl jsem to vydržet. Od mnohých jsem totiž slyšel špatnou zprávu. Všude kolem bylo zděšení. . . Jehova však byl se mnou jako hrozný mocný. Proto ti, kteří mne pronásledují, klopýtnou a nezískají převahu. Jistě budou velmi zahanbeni, protože nebudou mít úspěch. Jejich ponížení trvající na neurčito bude takové, že nebude zapomenuto.“ — Jer. 20:7–11.

41. Jak budeme moci dále mluvit o královském pastýři, který se jmenuje „Jehova je naše spravedlnost“?

⁴¹ Jehova nás jako „hrozný mocný“ posílí v naší slabosti. V jeho síle budeme dále mluvit o jeho královském Pastýři, který se nazývá „Jehova je naše spravedlnost“.

„Fíky“, které dělají radost i Bohu

„Tak řekl Jehova, Bůh Izraele: ‚Jako na tyto dobré fíky, tak se budu v dobrém dívat na judské vyhnance které odtud pošlu pryč do země Kaldejců.‘ “ — Jeremiáš 24:5.

1. Jak vstoupily fíky do našeho života?

FÍKOVNÍK stál již v první zahradě, která byla založena na naší Zemi. Již naši první lidští rodiče tedy jedli tyto lahodné plody, fíky. Směl také fíkovník růst vně první zahrady? Ano, a my můžeme být proto rádi. Proto dnes totiž můžeme s radostí jíst tento malý uzlíček sladkosti. Mimo to, první oděv, který nosili naši prarodiče Adam a Eva po krátkou dobu, aby zakryli svá bedra, byl vyroben z fíkových listů sešitých dohromady. To bylo krátce před tím, než byli vyhnáni ze svého ráje rozkoše, protože se vzbouřili proti pěstiteli a majiteli zahrady Eden. — 1. Mojž. 2:8; 3:1–7.

2. Jak použil Jotam fíkovník ve svém podobenství? Jak to ještě dnes nám slouží?

² V podobenství, které vyprávěl mnohem později Jotam, syn soudce Gedeona, fíkovník mluvil. Ptal se: „Mám se vzdát své sladkosti a svého dobrého výnosu a mám jít, abych se vlnil nad ostatními stromy?“ (Soud. 9:11) V Jotamově znázornění odmítl fíkovník opustit své dobré vlastnosti. Vskutku, i dnes má fíkovník v sobě svou dobrotu a sladkost. Tak stále ještě slouží Božímu laskavému předsevzetí.

3. Koho znázornil fíkovníkem Jotam a koho Ježíš Kristus? V kterém podobenství?

³ Jotam použil fíkovník k znázornění člověka, věrného Izraelity, který odmítá, aby byl postaven v čelo vlády demokratickými hlasy národních voleb. Mnohem později použil Ježíš Kristus fíkovník, aby znázornil celý izraelský národ. V jednom podobenství řekl:

„Jistý muž měl fíkovník, který pěstoval na své vinici, a přišel hledat jeho ovoce, ale žádné nenašel. Řekl tedy vinaři: ‚Již po tři léta chodím hledat ovoce na tomto fíkovníku, ale žádné nenalézám. Poraž ho! Proč by měl opravdu činit půdu neužitečnou?‘ Odpověděl mu: ‚Pane, nech jej ještě tento rok, dokud jej neokopám a nepohnojím; a jestliže pak v budoucnu ponese ovoce, dobře, ale jestliže ne, porazíš jej.‘ “ — Luk. 13:6–9.

4. V jakém smyslu nenašel Pěstitel na symbolickém fíkovníku, potom co tři a půl roku jeho zástupce sloužil na zemi, žádné ovoce?

⁴ Ježíš vyprávěl toto podobenství nějaký čas po tom, co Židé slavili podzimní svátek stánků [sukkoth] v roce 32 n. l. , tedy tři