Královský „pastýř“, o němž mluví biblické proroctví
1. Jak političtí „pastýři“ světa zacházejí s národy? Jak bude tento stav napraven?
POD vedením politických „pastýřů“ tohoto systému věcí zůstávají lidé podobající se ovcím rozděleni. Každý národ je v odděleném národnostním ovčinci. Neexistuje jediný ovčinec, v němž by mohlo být celé lidstvo. Organizace pro světový mír a bezpečnost, Spojené národy, nevytvořila takový univerzální ovčinec, ačkoli počet členských národů dosáhl nyní 151a. Nesplňuje potřeby lidí, aby byl jeden ovčinec pod jedním Pastýřem. Pouze stvořitel, který „učinil z jednoho člověka všechny lidské národy, aby bydlely na celém povrchu země“, se může postarat o to, aby zde byl vládnoucí Pastýř, který by shromáždil všechny lidi do jednoho ovčince. — Sk. 17:26.
2, 3. a) Proč Jehova uznal za dobré sesadit z trůnu pastýře, kteří pocházeli z rodu krále Davida? b) Proč Jeremiáš 23:1, 2 oznamuje „běda“ takovým pastýřům?
2 Prostřednictvím svého vyvoleného izraelského lidu stvořitel ukázal celému světu, že v přítomném systému věcí žádný nedokonalý člověk nemůže spojit všechno lidstvo v jedno stádo a vládnout nad ním jako jeden pastýř. To platilo i pro dynastii králů z rodu krále Davida, který v roce 1070 př. n. l. dobyl Jeruzalém a učinil jej hlavním městem. Jako pozemští zástupci Boha Izraele seděli na trůnu, který se nazýval „Jehovův trůn“. (1. Par. 29:23; 2. Par. 13:8) Vládnoucí pastýři se (až na malé výjimky) stále zhoršovali, a proto Bůh po 463 letech vlády uznal za dobré sesadit tuto dynastii.
3 „ ‚Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují ovce mé pastvy,‘ je Jehovův výrok. Proto tak řekl Jehova, Bůh Izraele, proti pastýřům, kteří pasou můj lid: ‚Vy sami jste rozptýlili mé ovce; a stále jste je rozháněli a neobrátili jste k nim svou pozornost. Hle, já obracím svou pozornost k vám, pro špatnost vašeho jednání,‘ je Jehovův výrok.“ — Jer. 23:1, 2.
4. Jak se dařilo Sallumovi (Joachazovi) a Joakimovi jako „pastýřům“?
4 Po smrti dobrého krále Joziáše v roce 628 př. n. l. jeho tři synové a jeho vnuk jednali špatně. Proto byli jejich poddaní rozptýleni. Byl to například Sallum neboli Joachaz, který první nastoupil po Joziášovi na „Jehovův trůn“. Vládl čtvrt roku a pak byl odveden do vyhnanství do Egypta, kde zemřel. (Jer. 22:10–12) Jeho starší bratr Joakim vládl jedenáct let tak utlačujícím způsobem a nesl takovou vinu krve, že si nezasloužil nic lepšího, než aby jeho mrtvé tělo bylo vyhozeno za jeruzalémské brány a jeho pohřeb aby byl „jako pohřeb osla“. — Jer. 22:13–19.
5. Jak se dařilo Koniášovi (Joakinovi) a Sedechiášovi jako „pastýřům“?
5 Po Joakimovi nastoupil jeho mladý syn Joachin, který se také jmenoval Jekoniáš neboli Koniáš. (Mat. 1:11, 12) Byl potomkem krále Davida a seděl na „Jehovově trůnu“, a proto mohl být ve vážnosti jako drahý pečetní prsten na Jehovově pravici. A přece se dopouštěl takové špatnosti, že si zasloužil toho, aby byl zbaven úřadu a uvržen do vyhnanství v babylónské zemi. Vládl jen tři měsíce a deset dnů a pak se cítil povinen vzdát se babylónskému králi, který tehdy obléhal Jeruzalém. Joachin a více než 10 000 Izraelitů byli vzati do vyhnanství do Babylóna a tam zemřeli. Nezanechal po sobě žádného syna, který by dosedl na trůn, ale za krále byl dosazen jeho strýc Sedechiáš, syn Joziášův, který se stal vazalem císaře Nabuchodonozora. (2. Král. 24:5–17; Jer. 22:24–30) Sedechiáš porušil svou přísahu, která byla učiněna v Jehovově jménu. Když proto musel čelit následkům svého vzpurného jednání a dotazoval se proroka Jeremiáše, bylo zde pro Sedechiáše pouze poselství záhuby.
6. Jak se ukázalo, že „běda“ těmto „pastýřům“ znamenalo také „běda“ jejich poddaným? Jak nesl Jehova odpovědnost za rozptýlení?
6 To, co postihlo tyto čtyři královské „pastýře“ judského království a knížata, jež byla jako nižší pastýři, bylo skutečně „běda“. To také znamenalo, že jejich poddaní, kteří byli jako ovce, byli rozptýleni, když odešli do vyhnanství do Egypta a Babylóna. Judská země tak zůstala opuštěnou pustinou. Tito „pastýři“ jednali špatně, a proto nesli odpovědnost za rozptýlení „ovcí“. Dá se říci, že Jehova, Bůh Izraele, způsobil toto rozptýlení pouze v tom smyslu, že vzbudil trestající výkonné síly, které měly vykonat trest nad jeho neposlušným lidem. — Jer. 23:1, 2; 2. Par. 36:9–21.
TEN, KTERÝ MÁ BÝT NAZVÁN „JEHOVA JE NAŠE SPRAVEDLNOST“
7, 8. a) Jedině kdo může opatřit „pastýře“, který by byl vyšší než tito poslední čtyři jeruzalémští králové? Proč? b) Co řekl Jehova u Jeremiáše 23:3–6 jako slib, že dá takového nadřazeného „pastýře“?
7 Ideálního pastýře nacházíme v Bohu Bible, Jehovovi. Ten může opatřit vládnoucího pastýře, který je lepší než čtyři poslední jeruzalémští králové. Jejich špatnost vedla k tomu, že jejich poddaní, podobající se ovcím, byli rozptýleni. Nedokonalí lidští vládci mohou být pro své poddané zklamáním, ale nebeský Pastýř Jehova slíbil, že opatří pastýře, který bude jako vládce vynikat. Když tedy prohlásil „běda“ „pastýřům“ judského království, kteří zklamali, inspiroval proroka Jeremiáše, aby řekl:
8 „ ‚A já sám seberu zbytek svých ovcí ze všech těch zemí, do nichž jsem je rozptýlil, a přivedu je zpět na jejich pastvinu, a jistě budou plodné a rozmnoží se. A vzbudím nad nimi pastýře, kteří je budou skutečně pást; a již se nebudou bát a nic je nenaplní hrůzou, a žádná z nich nebude chybět,‘ je Jehovův výrok. ‚Hle, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚a vzbudím Davidovi spravedlivý výhonek [na rozdíl od Davidových nespravedlivých královských výhonků]. A král bude jistě vládnout a jednat s rozvahou a bude v zemi vykonávat právo a spravedlnost. V jeho dnech bude Juda zachráněn a sám Izrael bude přebývat v bezpečí. A to je jméno, jímž bude nazýván: Jehova je naše spravedlnost.‘ “ — Jer. 23:3–6.
9. Proč jméno slíbeného „pastýře“, jež mělo být „Jehova je naše spravedlnost“, neznamená, že je to sám Jehova?
9 „Má být nazván: ‚Pán je náš ospravedlnitel.‘ “ Tak zní slova z Jeremiáše 23:6 podle překladu, který v roce 1978 vydala židovská vydavatelská společnost v Americe. Moffatův překlad naproti tomu uvádí slova „Náš obhájce“. Žádný člověk na zemi se tak doslovně nejmenoval. A přece se toto proroctví plní na Ježíši Kristu. Jestliže získává právo na toto jméno, neznamená to, že Ježíš je sám Jehova Bůh. Izraelita, který se jmenoval Jozadak, což znamená „Jehova prohlašuje za spravedlivé“ nebo „Jehova je spravedlivý“, nebyl Jehova sám. (1. Par. 6:14, 15) Jeremiáš 33:16 nám říká, že dokonce Jeruzalém měl být nazván „Jehova je naše spravedlnost“, znamenalo to však, že Jeruzalém byl sám Jehova? Ne! Jméno posledního vládnoucího jeruzalémského krále bylo Sedechiáš, a toto jméno znamená „spravedlnost Jah“. Král, který měl být nazván „Jehova je naše spravedlnost“, totiž Ježíš Kristus, se naprosto liší od krále Sedechiáše.
10, 11. a) Na kterém lidu se splnil slib z Jeremiáše 23:5, 6? b) Na koho se právem vztahovalo jméno „Jehova je naše spravedlnost“? Proč?
10 Proroctví u Jeremiáše 23:5, 6 se nesplnilo v Ježíšově době na doslovné Judeji a Izraeli a Jeruzalému. Tehdejší Židé zavrhli Ježíše jako Mesiáše. Utrpěli zkázu a byli rozptýleni římským vojskem v roce 70 n. l. Toto proroctví se ve skutečnosti splňuje na duchovních izraelitech, Kristových pomazaných učednících.
11 Během první světové války v letech 1914–1918 duchovenstvo a národy křesťanstva, jež se tehdy účastnily světové války, rozptýlily ostatek duchovních izraelitů. Ale od roku 1919 Jehova používal oslaveného Ježíše Krista, aby rozptýlený ostatek shromáždil do duchovní jednoty v celosvětovém měřítku. Členové tohoto kajícného, obnoveného ostatku duchovních izraelitů byli očištěni a tak učiněni způsobilými k tomu, aby v mezinárodním měřítku, „po celé obydlené zemi“, oznamovali „toto dobré poselství o království“. (Mat. 24:9–14) Tak byli z Jehovovy nezasloužené laskavosti prostřednictvím Kristovým prohlášeni za spravedlivé neboli ospravedlněni. Jehova se projevil jako jejich zastánce, jejich „obhájce“, a oni se stali jeho křesťanskými svědky. (Iz. 43:10) Tato přízeň jim měla být projevena prostřednictvím Ježíše Krista, tehdy na trůn dosazeného královského pastýře. Proto si zasloužil, aby mu bylo dáno jméno „Jehova je naše spravedlnost“.
12. Jaké důležité narození bylo umožněno tím, že byl ostatek propuštěn z Babylóna a že se mohli znovu usadit v judské zemi?
12 Aby to Jehova předstínil, přivedl kajícný ostatek Izraelitů ze „severní země“ a uvedl je v roce 537 př. n. l. opět do jejich vlasti. (Jer. 23:7, 8) Tím, že byli vyvedeni z Babylóna a opět usazeni v dlouho opuštěné judské zemi, bylo umožněno, aby došlo k nejvýznamnějšímu narození na zemi, v Betlémě v Judeji. Bylo to narození Ježíše Krista jako potomka krále Davida. — Luk. 2:1–38; 3:23–31.
13. a) Navzdory jakému proroctví o Davidově královském rodu vzbudil Jehova Davidovi „spravedlivý výhonek“? b) Jak jednal Jehova s ostatkem v souladu se jménem tohoto výhonku, „Jehova je naše spravedlnost“?
13 Tak Jehova vzbudil Davidovi „spravedlivý výhonek“, ačkoli králi Koniášovi (neboli Jekoniášovi či Joachinovi)b bylo oznámeno Jehovovo žalostné proroctví. (Jer. 22:24–23:2; Mat. 1:11–16; 2. Král. 25:27–30) Tento „spravedlivý výhonek“, Ježíš Kristus, položil svůj dokonalý lidský život jako oběť za své budoucí lidské poddané. Tím položil základ pro to, aby jeho 144 000 oddaných následovníků mohlo být ‚prohlášeno za spravedlivé‘ s vyhlídkou, že se stanou spoludědici s ním v jeho nebeském království. (Řím. 8:14–17; 1. Kor. 1:30, 31) Ačkoli duchovenstvo křesťanstva vznáší obžaloby proti ostatku těchto 144 000 dědiců království, Jehova obnovil tomuto ostatku od roku 1919 svou přízeň a svěřil mu službu. Tak je Jehova skrze Krista obhájil, ospravedlnil neboli ‚prohlásil je za spravedlivé‘. — Řím. 8:31–33; Jer. 23:6.
14. Jaké služebníky vzbudil Jehova mezi tímto pomazaným ostatkem po zrození království v roce 1914?
14 Z tohoto obnoveného ostatku duchovních izraelitů vzbudil Jehova věrné starší neboli dozorce. Protože se na konci časů pohanů v roce 1914 zrodilo v nebi mesiášské království, slouží tito dozorci na zemi jako knížecí pastýři, dokud celý ostatek neskončí svou pozemskou cestu a nepřipojí se ke královskému „pastýři“ v jeho nebeském království. — Jer. 23:3, 4; Iz. 32:1, 2.
JAK SELHALO DUCHOVENSTVO KŘESŤANSTVA
15. V jakém stavu se nyní nachází křesťanstvo na rozdíl od stavu pomazaného ostatku?
15 Pod vládou nebeského krále, který se nazývá „Jehova je naše spravedlnost“, přebývá obnovený ostatek duchovních izraelitů v duchovním ráji. (Jer. 23:3–6) Takový ráj duchovního pokoje a bezpečí neexistuje v dnešním křesťanstvu. To je poskvrněné cizoložstvím a je postiženo duchovním hladem. Jeho stav je žalostný a je to předzvěst výsledku ještě bolestnějšího. Ten způsobí, že se člověk bude potácet jako opilý. — Jer. 23:9, 10; Mat. 24:21, 22.
16, 17. Kdo dnes nese odpovědnost za stav křesťanstva podle Jeremiáše 23:11–14?
16 Za to nese odpovědnost duchovenstvo křesťanstva. Zklamali členy svých církví. Je to přesně tak, jak to Jehova řekl o falešných prorocích a chrámových kněžích v době Jeremiášově:
17 „ ‚Jak prorok, tak i kněz se totiž sami stali poskvrněnými. Také ve svém vlastním domě [chrámě] jsem nalezl jejich špatnost,‘ je Jehovův výrok. ‚Jejich cesta se jim proto stane jako kluzká místa v temnotě, kam budou vystrčeni, a jistě padnou. . . A na jeruzalémských prorocích jsem viděl hrozné věci: dopouštějí se cizoložství a chodí ve falši a posilují ruce zločinců, aby se neodvrátili každý od své vlastní špatnosti. Pro mne se všichni stali jako Sodoma, a jeho obyvatelé [Jeruzaléma] jako Gomora.‘ “ — Jer. 23:11–14.
18. Od kdy a jak se duchovenstvo křesťanstva proviňuje duchovním cizoložstvím?
18 Od chvíle, kdy bylo za Konstantina Velikého, pontifika maxima Římské říše, založeno křesťanstvo, proviňovalo se katolické duchovenstvo, a později i duchovenstvo protestantské, duchovním cizoložstvím. Jak to? Byli totiž přáteli tohoto světa a účastnili se jeho politiky a jeho vojenských dobrodružství. — Jak. 4:4.
19. Jak se duchovenstvo a členové jejich církví poskvrňují doslovnou nemravností?
19 Duchovenstvo připouští, aby v jeho řadách zůstávali cizoložníci a homosexuálové a aby konali bohoslužby v jeho kostelích. Proto není divu, že duchovenstvo dovoluje, aby takoví nemravní lidé zůstávali zapsáni jako členové jeho církví. Nemravný stav křesťanstva je dnes všeobecně známý, je „hrozný“ v daleko větším měřítku než v Sodomě a Gomoře. Křesťanstvo si proto zaslouží úděl, jaký postihl tato starověká nemravná města.
20. Proč bude duchovenstvo pít nápoj smrti?
20 Duchovenstvo a náboženští představitelé si z celého křesťanstva nejvíce zaslouží pokárání, a proto budou pít nápoj smrti: „Od jeruzalémských proroků [předstiňujících křesťanstvo] se totiž odpadnutí rozšířilo po celé zemi.“ — Jer. 23:15.
21. Jak upozornila Jeremiášova třída v roce 1925 svět na odpadlý stav duchovenstva?
21 Novodobá Jeremiášova třída pohotově a nebojácně upozorňuje svět na odpadlý stav duchovenstva. V tomto směru byl význačný rok 1925. Při hlavním sjezdu Mezinárodního sdružení badatelů Bible v Indianopolis, Indiana, 24. až 31. srpna bylo hlavním bodem přijetí rezoluce nazvané „Poselství naděje“. Prezident sdružení uvedl tuto rezoluci po přednášce nazvané „Výzva k činu“, a potom ji četl. Mezi jiným tam bylo řečeno:
. . . náboženští představitelé, katoličtí a protestantští, se vyznačují arogancí, domýšlivostí, nevěrou a bezbožností. Proto je zřejmé, že léky, které nabízejí některé nebo všechny tyto výše uvedené živly, jsou zbytečné, neúčinné a nemohou uspokojit potřeby člověka.
Katolicismus požaduje a přisvojuje si to, co právem patří výlučně Bohu. Modernisté popírají Boha, popírají jeho Slovo a jeho plán na vykoupení a nabízejí slepou síluc jako lék pro ubohý stav člověka. Fundamentalisté sice tvrdí, že věří v Bibli, ale svým způsobem jednání to popírají. Učí falešné nauky, které zneuctívají Boha, a společně s katolíky a modernisty se spojují s politickými a obchodními silami světa, přičemž rouhavě tvrdí, že jsou schopni zřídit na zemi Boží království. Ti všichni se spojili pod svým svrchovaným pánem, satanem, aby zatlačili Boha stranou a zneuctívali jeho jméno. . .
. . . Satan to ví, a také ví, že má krátký čas, a proto se snaží zaplavit národy množstvím falešných a podvodných nauk a úplně odvrátit jejich mysl od Jehovy. Přišel čas, kdy si Bůh sám na zemi učiní jméno a lidé mají poznat pravdu o božském plánu, který je jediným prostředkem k záchraně světa. — Odstavce 5, 6, 9. Viz „Strážná věž“ z 15. října 1925, strany 310, 311, angl. Povšimni si též Zjevení 8:12; 16:8, 9.
22. a) Kdo slouží Božímu předsevzetí učinit si jméno? b) Jak ukazuje duchovenstvo svým způsobem prorokování, že si neváží Božího jména?
22 V přednášce „Výzva k činu“, jež byla úvodem k výše uvedené rezoluci, bylo v odstavci 28 řečeno: „Přišel čas, kdy si Jehova učiní jméno na zemi. Církev v tom má podíl do té míry, že její členové působí jako svědkové pro Pána.“ (Strana 326 angl. „Strážné věže“ z 1. listopadu 1925) A tak od začátku roku (1926) po tom, kdy byla vydána a po celém světě v podobě traktátu rozšířena tato rezoluce, se Jeremiášova třída usilovně snaží předkládat celému lidstvu Jehovovo jméno. Duchovenstvo křesťanstva však dokazuje, že si Božího jména neváží. Bůh vyjádřil předsevzetí, že na křesťanstvo uvede bouřlivou katastrofu, ale duchovenstvo křesťanstva odděluje Boží jméno od tohoto předsevzetí a stále říká „těm, kteří ke mně [Bohu] nemají úctu: ‚Jehova mluvil: „Mír budete mít.“ ‘ A každému, kdo chodí s tvrdošíjným srdcem, řekli: ‚Žádné neštěstí na vás nepřijde.‘ “ — Jer. 23:17–20.d
23. a) Poslal Jehova tyto duchovní, nebo kdo je poslal? b) Co by se bylo podle Jeremiáše 23:21, 22 stalo, kdyby duchovní stáli ve skupině Jehovových důvěrných přátel?
23 Kdo však poslal tyto duchovní s jejich sliby pokoje? Nestáli „ve skupině Jehovových důvěrných přátel“, aby přesně poznali jeho poselství. Jehova je neposlal ve svém jménu. Nemluvil k nim, aby prorokovali, co bylo „z úst Jehovových“. Vyslaly je ze svých teologických seminářů náboženské sekty křesťanstva. Co by se stalo, kdyby duchovní stáli „ve skupině Jehovových důvěrných přátel“ neboli v jeho radě a kdyby se drželi toho, co Jehova odhaluje? Jehova říká: „Kdyby však stáli ve skupině mých důvěrných přátel, byli by dali mému lidu slyšet má vlastní slova a byli by je přiměli, aby se odvrátili od své špatné cesty a od svého špatného jednání.“ — Jer. 23:21, 22.
24. Kdyby bylo duchovenstvo stálo v Jehovově radě, v jakém stavu by nemohli být členové církví křesťanstva? Do čeho by se nemohli vměšovat?
24 V takovém případě by neexistovala taková hrozná nevědomost, pokud jde o Bibli, jaká je dnes mezi návštěvníky kostelů. Kdyby se duchovenstvo ujalo vedení a drželo se Božího zjeveného Slova a kdyby tomu učilo milióny členů svých církví, nemohlo by dojít ke dvěma světovým válkám, které začaly uvnitř křesťanstva! Duchovenstvo, které za to nese odpovědnost, není před Jehovou skryté. On není pouze „Bůh, který je vedle“, takže by nemohl vidět věci, jež jsou daleko. — Jer. 23:23, 24.
25. Co by měl nyní podle Jeremiáše 23:25–28 dělat pro naslouchající veřejnost každý, kdo má co nabídnout?
25 Přišel čas, kdy se lidé musí rozhodnout, zda budou dále naslouchat ‚snům‘ duchovních křesťanstva, nebo naslouchat Jehovovu slovu, jak je ohlašuje Jeremiášova třída. Nastal čas také k tomu, aby lidé, kteří tvrdí, že jsou Božími služebníky, jednali podle závěru, který je vyjádřen u Jeremiáše 23:25–28: „Prorok, který má sen, ať vypráví ten sen; ale ten, kdo má mé vlastní slovo, ať mluví mé slovo pravdivě.“
26. Protože sny a Boží slovo musí být od sebe odděleny, k čemu se rozhodla Jeremiášova třída a „velký zástup“?
26 Co má Jehovovo slovo společného s nepodloženými ‚sny‘, s pouhými viděními lidských srdcí? Nic! Takové dvě věci musí být od sebe odděleny — jako se odděluje zrno od slámy. Jehovova třída, která má v sobě Boží slovo, se rozhodla mluvit o něm věrně v každé době. Velký zástup těch, kteří naslouchají, se z úcty k Jehovovi rozhodl jednat stejně.
27. Kdy a jak bude Boží slovo jako oheň a jako kovářské kladivo?
27 Jeremiášova třída nyní již téměř šedesát let věrně mluví Jehovovo slovo. Toto slovo samo o sobě nespálilo hořlavé organizace křesťanstva; ani nerozdrtilo systém věcí, který se podobá hoře. A přece Boží slovo oznamované Jeremiášovou třídou nezklame. Až Jehova ve svém stanoveném čase, ve „velkém soužení“, provede toto své vyřčené slovo, pak bude dána kladná odpověď na jeho vlastní otázku: „ ‚Což není mé slovo jako oheň,‘ je Jehovův výrok, ‚a jako kovářské kladivo, které rozdrtí skalní útes?‘ “ (Jer. 23:29) A tak stále věřme v toto slovo.
28. Jak duchovenstvo ‚ukrádá Boží slova, každý od svého druha‘? Kdo je tedy proti nim?
28 Na rozdíl od třídy duchovenstva byli členové Jeremiášovy třídy posláni Jehovou, aby mluvili v jeho jménu. Proroci z řad duchovenstva však také tvrdí, že mluví v jeho jménu, a že tedy říkají biblickou pravdu. Tak náboženští vůdci křesťanstva opravdu ‚ukrádají‘ sílu a účinnost poselství o zkáze, kterou oznamuje Jeremiášova třída. Je pravda, že Jeremiášova třída potvrzuje své poselství tím, že cituje slova: „Tak řekl Jehova.“ Duchovenstvo se však snaží dodat svému kázání váhy a zdání pravdivosti tím, že k němu připojují slovo: „Výrok!“ Zdánlivě mluví od Boha. A tak snad používají některého biblického textu jako záminky ke kázání o politice, nebo dokonce k válečné propagandě. Jehova je však proti takovým prorokům z řad duchovenstva, které nevyslal ze skupiny svých důvěrných přátel a kteří ‚kradou‘ slova z jeho Bible, aby je uplatňovali nesprávně. — Jer. 23:30, 31.
29. Jak ukáže Jehova, že takoví proroci z řad duchovenstva jsou podvodníci?
29 Jak Jehova ukáže, že takoví proroci z řad duchovenstva jsou padělatelé? Tím, že se nesplní to, co oznamují jako „výrok“, ani to, co zdánlivě mluví v jeho jménu. Nepodporuje jejich faleš. „ ‚Jsem proti prorokům falešných snů,‘ je Jehovův výrok, ‚kteří je vyprávějí a působí, že můj lid bloudí [schází na scestí] pro jejich lži a chlubení. Ale já jsem je neposlal, ani jsem jim nedal příkaz. Proto nijak neprospějí tomuto lidu,‘ je Jehovův výrok.“ (Jer. 23:32) Běda tomuto lidu!
30. Čemu bychom měli přisuzovat náležitou váhu — ujištěním duchovenstva, nebo Jehovovu slovu?
30 V této době, kdy křesťanstvo není v míru s Bohem, nepřipusťme, abychom se dali ukolébat do duchovní ospalosti nebo do spánku falešným ujišťováním o míru, jež pronáší duchovenstvo. Berme vážně „břemeno“ neboli závažné poselství z Božího Slova. — Jer. 23:32.
„JEHOVOVO BŘEMENO“
31. Co jsme povinni říci členům křesťanstva, když nás požádají, abychom jim otevřeně řekli, co je závažným poselstvím pro dnešní dobu?
31 Jehovovo poselství pro tento politický, náboženský a obchodní systém věcí je dnes těžké, protože předem oznamuje záhubu, ničivou katastrofu. Je to tedy pro nás těžká odpovědnost, abychom oznamovali Jehovovo poselství pro tento „čas konce“. Když odpovídáme na otázky lidí o tom, jaký osud čeká tento systém věcí, jistě řekneme to, co je skutečně „břemeno“ Jehovovo. Když nás třída křesťanských laiků nebo proroci nebo kněží požádají, abychom jim otevřeně řekli, kam směřuje tíha Jehovova slova, jsme povinni jim říci, že lid v křesťanstvu je sám pro něj „břemenem“, ano ‚ach, jakým břemenem‘. Proto se zbaví tohoto „břemene“, když přenechá křesťanstvo zkáze.
32. Jak lidé v křesťanstvu zastávají opak toho, co Jeremiášova třída oznamuje jako „břemeno Jehovovo“? Co proto mění?
32 Lidé, kteří nemají úctu k Jehovovi, nechtějí přijmout to, co Jeremiášova třída oznamuje jako „Jehovovo břemeno“. Nechtějí tedy na to myslet jako na něco skutečně vážného. Zastávají opačný názor a následují své proroky a kněze a předkládají to, co označují jako skutečné „břemeno“ Božího Slova. Jejich opačné tvrzení však není založeno na Svatém písmu. Je to soukromý výklad, a tak se to ‚stává každému jeho vlastním slovem‘. Takovým představitelům náboženství, kteří si zakládají na svých vlastních názorech, říká Jeremiášova třída: „Změnili jste slova živého Boha, Jehovy vojsk, našeho Boha.“ (Jer. 23:33–36) Mohou však odvrátit katastrofu, před kterou nás varuje „Jehovovo břemeno“? Nemohou.
33, 34. Na čí přítomnost musí Jeremiášova třída upozorňovat stoupence náboženství, kteří označují své poselství jako ‚skutečné břemeno Jehovovo‘?
33 Mluvčí křesťanstva předkládají své falešné, klamné poselství, které je opakem toho, co od poválečného roku 1919 oznamuje Jeremiášova třída. Aby duchovenstvo dodalo svým slovům před druhými vážnosti, označují to, co říkají, jako „Jehovovo břemeno“. K těmto stoupencům náboženství posílá Jehova stále Jeremiášovu třídu, aby takovým lidem říkala, že nemají svá kázání a proroctví označovat jako „břemeno Jehovovo“. Jak musí Jeremiášova třída odpovědět takovým stoupencům náboženství? Takto:
34 „Proto tak řekl Jehova: ‚Protože říkáte: „Toto slovo je skutečně břemeno Jehovovo“, když jsem já k vám stále posílal [prostřednictvím Jeremiášovy třídy] a říkal: „Nesmíte říkat ‚Břemeno Jehovovo‘!“, proto zde jsem!‘ “ — Jer. 23:38, 39.
35, 36. Jaké rozhodnutí od Jehovy musí podle Jeremiáše 23:39, 40 oznamovat Jeremiášova třída těm, kteří mluví o opačném „břemenu“ nebo tomu naslouchají?
35 Správně! Jehova je zde jako soudce proroků křesťanstva. Jaké rozhodnutí vynese ohledně „proroků“, kteří označují své poselství jako ‚skutečné břemeno Jehovovo‘, a ohledně lidu, který se řídí tímto protichůdným „břemenem“? Soudce nám říká:
36 „A s konečnou platností vás vydám zanedbání a opustím vás a město, které jsem dal vám a vašim předkům — pryč ode mne. A uvedu na vás pohanu na neurčitý čas a ponížení na neurčitý čas, jež nebudou zapomenuty.“ — Jer. 23:39, 40.
37. a) Jak vykonal Jehova své soudcovské rozhodnutí v Jeremiášově době? K čemu to vedlo? b) Jak se tehdy dařilo Jeremiášovi? Jak se to splní na Jeremiášově třídě?
37 Rozhodnutí soudce Jehovy, jak zde bylo proneseno, bylo vykonáno v Jeremiášově době tehdy, když Babylóňané v roce 607 př. n. l. zničili Jeruzalém a jeho znesvěcený chrám. To byl pro tyto tvrdošíjné a nevěrné Izraelity potupující a ponižující zážitek, který dokázal, že Jehova, jehož si nevážili, se jich nyní s konečnou platností vzdal, aby byli zanedbáni. Vydal je následkům jejich špatnosti. To umlčelo ústa opovážlivých falešných proroků. Ale Jeremiášova ústa prorokovala dále. Jehova jej neopustil. V souladu s tímto předobrazem Jehova neopustí Jeremiášovu třídu, až zakrátko vykoná své závažné rozhodnutí proti duchovenstvu a sborům křesťanstva. — Jer. 39:11–40:4; Pláč 1:1–22.
‚OŠÁLEN‘ — KE SVÉMU UŽITKU
38. V jakém smyslu ošálil Jehova Jeremiáše? Co z toho vzešlo?
38 Tak Jeremiáš 40 let mluvil všechno, co mu Jehova přikázal. Zjistil, že Jehova jej přemohl. Ukázalo se, že Jehova je silnější než on sám. Jeho slovo působilo na Jeremiáše přesvědčivou silou. („Rotherham“) Proto Jeremiáš vytrval ve službě Bohu až do jejího konce. V tomto ohledu jej Jehova „ošálil“. Prokázal, že je silnější než Jeremiášova slabost. Proto Jeremiášovi nijak neublížilo, že byl ošálen.
39, 40. Která Jeremiášova slova, jež řekl, když jej Paschur propustil z klády, nám to připomíná?
39 Vzpomeňme si nyní na slova, která řekl Jeremiáš, když jej Paschur, vedoucí zplnomocněnec v chrámu, propustil z klády:
40 „Ošálil jsi mne, Jehovo, takže jsem se dal ošálit. Použil jsi proti mně [proti mému sklonu] své síly, takže jsi získal převahu. Stal jsem se terčem posměchu po celý den, každý se mi vysmívá. Neboť kdykoli mluvím, křičím. Vyvolávám násilí a zničení. Protože Jehovovo slovo se pro mne stalo příčinou pohanění a posměchu po celý den. A řekl jsem: ‚Nebudu se o něm zmiňovat a nebudu již mluvit v jeho jménu.‘ A v mém srdci to bylo jako hořící oheň zavřený v mých kostech; zdržovat to mne unavilo a nemohl jsem to vydržet. Od mnohých jsem totiž slyšel špatnou zprávu. Všude kolem bylo zděšení. . . Jehova však byl se mnou jako hrozný mocný. Proto ti, kteří mne pronásledují, klopýtnou a nezískají převahu. Jistě budou velmi zahanbeni, protože nebudou mít úspěch. Jejich ponížení trvající na neurčito bude takové, že nebude zapomenuto.“ — Jer. 20:7–11.
41. Jak budeme moci dále mluvit o královském pastýři, který se jmenuje „Jehova je naše spravedlnost“?
41 Jehova nás jako „hrozný mocný“ posílí v naší slabosti. V jeho síle budeme dále mluvit o jeho královském Pastýři, který se nazývá „Jehova je naše spravedlnost“.
[Poznámky pod čarou]
a Ročenka „Americana“, str. 117, angl.
b Viz „Boží tisícileté království se přiblížilo“, vydáno v roce 1973, str. 62, odstavec 40 a poznámka pod čarou, angl. Také „Ráj pro lidstvo obnoven — prostřednictvím teokracie!“, vydáno v roce 1972, str. 19, odstavec 31, angl.
c „Slepá síla“, to jest evoluce podle Darwinovy teorie.
d Zpráva „United Press“ z 26. srpna 1977 z vatikánského města říká: „Papež prohlásil, že se nyní, téměř ve svých osmdesáti letech, zabývá trvalostí římskokatolické církve. Řekl: ‚Církev bude trvat, bude trvat uprostřed bouře dějin. Církev zůstane pevná a silná v událostech tohoto světa, aby všem poskytovala evangelium a věčnou záchranu.‘ “
Viz stránku 3–A v listu „The Galveston Daily News“ z 26. září 1977 pod titulkem „Papež Pavel očekává blížící se smrt“.