Proč křesťanstvo nepřežije?
„Hle, zavrhli dokonce Jehovovo slovo, a jakou mají moudrost?. . . od proroka až po kněze každý jedná falešně.“ — Jeremiáš 8:9, 10.
1. Proč nepřekvapuje, že Jeruzalém zklame, protože se nestane činitelem míru?
ZDÁ se, že dnešní Jeruzalém, město, jehož si váží tři přední světová náboženství, hraje opět určitou úlohu ve světovém dění. Prokáže se ještě jako město Knížete pokoje? Stane se ještě důležitým činitelem k upevnění světového míru? V těchto ohledech přinese zklamání těm, kteří mu připisují velkou náboženskou cenu. Nemusíme se tomu divit, protože i starověký Jeruzalém se neosvědčil samotnému Bohu, jehož slavný chrám se skvěl na hoře Moria, na jednom z proslulých pahorků v tomto městě.
2. a) Oč můžeme přijít, budeme-li naslouchat mluvčím křesťanstva? b) Koho Jehova vzbudil, aby varoval křesťanstvo?
2 Nebuďme mezi těmi, kteří dnes jdou cestou, jež vede nevyhnutelně ke zklamání. Křesťanstvo, které v novodobý Jeruzalém vkládá velké naděje, má již dlouho rozhodující hlas v náboženských i politických záležitostech. Ačkoli je velmi vlivné, přece bychom mohli přijít o vytoužený věčný život, kdybychom naslouchali tomu, co v této nejkritičtější době celých lidských dějin říkají jeho mluvčí. Podle spolehlivého Slova, jež pronesl Bůh, kterého podle svého tvrzení křesťanstvo uctívá, je systém, který se formálně hlásí ke křesťanství, odsouzen; stejně jako byl odsouzen Jeruzalém v době proroka Jeremiáše. (Jer. 6:1–8) Prostřednictvím lidí, kteří jsou plně oddáni Bohu jako kdysi Jeremiáš, bylo křesťanstvo včas varováno před jistým zničením, které je čeká. Ano, stejně jako v posledních dnech Jeruzaléma v Jeremiášově době vzbudil Jehova Bůh své pomazané svědky, aby se stali novodobou Jeremiášovou třídou. (2. Par. 36:15, 16) K členům církví křesťanstva posílal Jehova pravidelně tyto své křesťanské svědky, jako by „časně ráno. . . povstával a posílal je“. (Jer. 7:25, 13) Ale marně!
3. Jakým vzorem se ve své reakci na takové varování řídí „proroci“ a „kněží“ křesťanstva?
3 „Proroci“ a „kněží“ křesťanstva toho však nechtěli dbát. Nechtějí, aby se jejich „stáda“ znepokojovala. Proto jim poskytují klamná ujištění, jež popírají božská proroctví. Stejně tomu bylo v době Jeremiášově. Stejné to bylo za dnů Kristových apoštolů. (Jer. 5:20, 21; Mat. 13:13–15; Sk. 28:25–27) Chceme jednat jako tehdejší svedení lidé a odmítneme všímat si výstrahy? Ne!
NESPRÁVNÁ DŮVĚRA V MAGICKOU MOC NÁBOŽENSTVÍ
4, 5. a) V jaké uspořádání vkládají dnes důvěru lidé v křesťanstvu? b) Jak Jeremiáš popisuje lidi, kteří se dopouštěli podobné chyby v jeho době?
4 Milióny lidí v dnešní době vkládají důvěru v odsouzený náboženský systém. Duchovenstvo křesťanstva k tomu vede členy svých církví. Stejnou chybu činili za dnů Jeremiášových lidé v Jeruzalémě a v Judeji. Nechceme je napodobovat. Jehova Bůh přikázal Jeremiášovi, aby se postavil v bráně jeruzalémského chrámu a aby příchozím veřejně říkal:
5 „ ‚Nespoléhejte se na podvodná slova, totiž: „Chrám Jehovův, chrám Jehovův, oni jsou chrám Jehovův!“. . . Vy sami se zde spoléháte na podvodná slova — to jistě nepřinese vůbec žádný užitek. Je možné krást, vraždit a cizoložit a křivě přísahat, přinášet obětní dým Baalovi a chodit za jinými bohy, které jste neznali, a vy pak budete přicházet a stavět se přede mne v tomto domě, nad nímž je vzýváno mé jméno, a říkat: „Jistě budeme osvobozeni“, ačkoli děláte všechny tyto odporné věci? Stal se snad tento dům, nad nímž je vzýváno mé jméno, ve vašich očích pouhou jeskyní lupičů? Hle, já sám to také vidím, je Jehovův výrok.‘ “ — Jer. 7:4–11.
6. Při kterém svém činu použil Ježíš Jeremiášovy obrazné řeči ohledně jeruzalémského chrámu?
6 Jeremiáš nebyl zmocněn k tomu, aby očistil chrám od všech znečišťujících věcí, jež tam přinesli ti, kteří s uctíváním Jehovy směšovali uctívání pohanských model. (Jer. 7:30, 31) Ale více než 630 let po zničení tohoto chrámu Ježíš Kristus jako Boží Syn dvakrát vyčistil obnovený chrám v Jeruzalémě. Přitom použil Jeremiášovy obrazné řeči. Čteme: „Ježíš vstoupil do chrámu a vyhnal všechny, kteří v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly penězoměnců a lavice těch, kteří prodávali holubice. A řekl jim: ‚Je psáno: „Můj dům bude nazýván domem modlitby“, ale vy z něho děláte lupičské doupě.‘ “ (Mat. 21:12, 13; viz též Jan 2:15, 16.) Poskvrněný chrám byl zničen v roce 70 n. l.
7. a) V co mění náboženští představitelé křesťanstva své náboženské uspořádání, když provádějí své uctívání? b) Jak nazývají Ježíše Krista? Jak je ale přesto nazve on?
7 Zvláště od roku 1919 n. l. novodobá Jeremiášova třída obrací pozornost světa na znečištěný stav křesťanstva. V téže době členové církví pokračují ve svém uctívání v tomto údajně křesťanském systému věcí, účastní se ‚krádeží, vražd a cizoložství a křivých přísah‘. Přinášejí náboženské oběti jiným bohům (Baalům, pánům) kromě Pána Ježíše Krista. Hmotařsky mění svůj náboženský systém v „pouhou jeskyni lupičů“. (Jer. 7:9–11) Ačkoli se dopouštějí všech těchto věcí, jež jsou Jehovovi odporné, náboženští vůdci křesťanstva svými rty slouží Ježíši Kristu a nazývají jej „Pánem“. Domnívají se, že tím je všechno v pořádku a že jejich uctívání je Bohu a Kristu přijatelné. Ježíš Kristus je však překvapí, když je nazve „činitelé bezzákonnosti“, protože nekonali vůli jeho Otce. — Mat. 7:21–23.
8. Proč se náboženští představitelé křesťanstva domnívají, že život jejich náboženského uspořádání je chráněn nějakou magickou silou?
8 Podobně jako Izraelité, jimž přinesl Jehovovo poselství Jeremiáš, domnívají se náboženští představitelé křesťanstva, že jejich „chrám“, nad nímž vzývají jméno Kristovo, má jakoby magickou moc proti neštěstí z Boží ruky. Poukazují na svou zdánlivě křesťanskou strukturu věcí a říkají: „Oni jsou chrám Jehovův!“ (Jer. 7:4) Římskokatolická církev tvrdí, že je apoštolská, protože vytvořila řadu apoštolských nástupců, která sahá až k dvanácti Kristovým učedníkům. Anglikánská církev ve Velké Británii činí něco podobného v souvislosti se svými „biskupy“ (episkopálním duchovenstvem). Patriarchové východních ortodoxních církví se spoléhají na to, že řada jejich biskupů sahá — jak si představují — až ke dvanácti apoštolům, kteří podle jejich tvrzení měli apoštolské nástupce. O papežském úřadu v Římě se tvrdí, že je založen na apoštolu Petrovi jako na „té skále“, a že nad ním proto nemohou zvítězit „pekelné mocnosti“. (Mat. 16:18, 19, „Petrů“) Tvrdí, že mají takovou návaznost již od doby Kristovy, a proto se domnívají, že život křesťanstva je chráněn nějakou magickou silou a že rozhodně nemůže být vyhlazen.
9, 10. a) Jaká otázka vzniká ohledně ctitelů, kteří důvěřují, že život křesťanstva je chráněn ‚magickou silou‘? b) Co měl Jeremiáš podle Jehovových slov říci o Židech, kteří důvěřovali ve svůj chrám?
9 Jestliže však někdo doufá, že život křesťanstva je ‚chráněn magickou silou‘, zaručuje mu to snad, že s ním nebude postižen neštěstím a zničením? Apoštol Pavel varuje, že lidé v „posledních dnech“ budou mít „způsob zbožné oddanosti, ale vzhledem k její síle“ se budou prokazovat „jako falešní“. A dodal: „Od těch se odvracej.“ (2. Tim. 3:1–5) Když tedy někdo prochází vnějšími formalitami v domě nebo instituci, jež o sobě tvrdí, že je zasvěcena Bohu, ale zároveň je znečištěna směsicí falešného náboženství a světskostí, zajištuje mu to, že bude uchráněn před projevem Boží spravedlivé nelibosti? Co měl Jeremiáš podle Jehovových slov říci Izraelitům, kteří důvěřovali ve svůj „chrám“? Slyšme:
10 „ ‚Nyní však jděte k mému místu, které bylo v Sílo [asi 32 km severně od Jeruzaléma], kde jsem nejdříve dal přebývat svému jménu, a podívejte se, co jsem mu způsobil pro špatnost mého izraelského lidu. A nyní, protože jste dále činili všechny tyto skutky,‘ je Jehovův výrok, ‚a já jsem k vám dále mluvil, brzo jsem vstával a mluvil, ale vy jste nenaslouchali, a dále jsem vás volal, ale vy jste neodpovídali, já také učiním domu, nad nímž je vzýváno mé jméno, v nějž doufáte, a místu, které jsem dal vám a vašim předkům, stejně jako jsem učinil Sílo. A odhodím vás od svého obličeje, jako jsem odhodil všechny vaše bratry, všechny potomky Efraimovy.‘ “ — Jer. 7:12–15.
11. Co se stalo za dnů Samuelových v Sílo? Jak to otřáslo nábožensky citlivými Izraelity?
11 Co se stalo v Sílo ve dnech mladého proroka Samuela, otřáslo náboženskou citlivostí Izraelitů. Důvěřovali, že posvátná truhla smlouvy je zachrání před porážkou od Filištínů. A tak byla vzata z nejsvětějšího oddílu svatostánku, který byl v Sílo, a synové velekněze Eliho, kněží porušující zákon, ji přinesli do bitvy. Truhla je však neuchránila před následky toho, že porušovali Jehovův zákon. Běda, truhla padla do rukou pohanských Filištínů a synové Eliho, kněží Ofni a Fínes, byli zabiti. Když se velekněz Eli, otylý muž, dověděl tuto smutnou zprávu, omdlel, upadl dozadu, zlomil si vaz a zemřel. Izraelité dále trpěli útlakem ze strany Filištínů, a truhla, symbol Jehovovy přítomnosti, se již nikdy nevrátila na své místo do posvěceného svatostánku v Sílo, ani když ji modlářští Filištíni sužovaní ranami poslali zpět. — 1. Sam. 3:1 až 7:2.
12. Jak Jehova jednal s Jeruzalémem a s judskou zemí stejně jako kdysi jednal se Sílo, jež mělo dříve jeho přízeň?
12 Prostřednictvím Jeremiášovým varoval Jehova, že učiní Jeruzalému totéž, co učinil Sílo, jež kdysi mělo jeho přízeň. A tak připustil, aby Babylóňané v roce 607 př. n. l. zničili Jeruzalém. Byl zničen i chrám, který kdysi vystavěl král Šalomoun a v němž byla umístěna truhla smlouvy. Truhla sama zmizela a až do dnešní doby nejsou žádné zprávy o tom, co se s ní stalo. Po neštěstí, které Filištíni způsobili v Sílo, nechali tam Izraelity dále žít. Když však Babylóňané zničili Jeruzalém a jeho chrám, většinu Židů, kteří to přežili, odvedli daleko do Babylóna. Těch několik málo Židů, kteří tam zůstali, nakonec ze strachu opustilo zem a uteklo do Egypta. Tak celá judská země zůstala bez obyvatel. Takovým způsobem Jehova odhodil od svého obličeje tyto Židy, kteří porušovali smlouvu!
13. Co bychom se měli naučit z tohoto případu, kdy byla důvěra vkládána na nepravé místo?
13 Vezměme si z toho dnes poučení. Nevkládejme důvěru v to, co podle mínění duchovenstva křesťanstva bude sloužit jako náboženská magická síla, která je zachrání před zahlazením. „Velké soužení“, které na ně zakrátko přijde, bude horší než to, jež postihlo Jeruzalém a jeho chrám 37 let po tom, kdy Ježíš vyčistil to, co se změnilo v „pouhou jeskyni lupičů“, znečištěný jeruzalémský chrám. — Mat. 24:1, 2, 21, 22.
OD NÁBOŽENSKÉ SVATOSTI K POSKVRNĚNÍ
14. Proč bychom se neměli modlit k Bohu o záchranu křesťanstva?
14 Žádný člověk, který skutečně miluje Boha Bible, se nebude modlit o to, aby se křesťanstvu nikdy nic takového nestalo. Jehova přikázal svému proroku Jeremiášovi, aby se nemodlil o to, aby Jeruzalém a jeho znečištěný chrám byly ušetřeny projevu Božího spravedlivého rozhorlení. Ukázalo se, že novodobý protějšek Jeruzaléma — křesťanstvo — není možné reformovat. Po všech těch letech, kdy Jehova posílal své křesťanské svědky, aby varovali lidi v křesťanstvu, křesťanstvo pokračuje ve své špatnosti do té míry, že se jeho jednání stává neodpustitelným. — Jer. 7:18–26; 5:7–9.
15, 16. a) Vzhledem k jakému způsobu jednání si křesťanstvo nezaslouží lítost? b) Co řekl Jehova u Jeremiáše 7:30, 31 pro znázornění?
15 Neměli bychom litovat křesťanstvo proto, že jeho zničení postihne tolik lidských životů. Jeho způsob jednání uvalil na Boha velkou potupu. Proč bychom neměli v prvé řadě myslet na něj? On je důležitějším než všichni tvorové. Uvědom si, jak křesťanstvo se stamilióny členů svých církví uvedlo pohanu na Boží jméno a pronásledovalo jeho věrné svědky, kteří ohlašovali jeho výstrahy a životodárné rady. Máme větší soucit s nedbalými, neposlušnými lidmi než se jménem nejvyššího Boha? Je ovšem smutné, že zahynou společně s křesťanstvem, ale neméně smutné je jejich nynější chování, jež je v náboženském směru hanebné. Pro znázornění toho řekl Jehova:
16 „ ‚Synové Judovi totiž činili to, co je v mých očích špatné,‘ je Jehovův výrok. ‚Postavili své ohavnosti v domě, nad nímž je vzýváno mé jméno, aby jej poskvrnili. A postavili výšiny Tofet, které je v údolí synů Hinnom [za jižní hradbou Jeruzaléma], aby spalovali [co?] své syny a dcery v ohni, což jsem nepřikázal a což nevyvstalo v mém srdci.‘ “ — Jer. 7:30, 31; povšimni si 3. Mojžíšovy 18:21; 20:2–5.
17. a) Jaká otázka vzniká ohledně lítosti vůči lidským obětem a vůči rodičům, kteří je obětovali? b) Kdo přišel na myšlenku takových lidských obětí?
17 Jde-li tedy o lítost, koho by nám mělo být více líto? Modlářských rodičů, kteří museli skládat účty Jehovovi? Nebo synů a dcer, kteří naříkali, když byli obětováni falešnému bohu Molochovi (králi) jako lidské oběti na vysokém oltáři v Tofet v údolí synů Hinnom? (Jer. 32:35) Jak mohli tito bezcitní rodiče spojovat takové uctívání ďábelského boha, modly Molocha, s uctíváním ve svatém chrámu na sever od tohoto údolí? Jehova nepřikázal, aby obětovali falešnému bohu lidské oběti. Myšlenka na takové lidské oběti vstoupila do srdce tehdejších náboženských odpadlíků, ale nikdy nevyvstala v srdci Jehovy Boha. Co si zaslouží lidé, kteří se snaží smísit takové uctívání s uctíváním Jehovy?
18. Je možné srovnat počet starověkých obětí s oběťmi, které obětovalo křesťanstvo v nynější době během necelého století?
18 Tehdejší oběti dětí, jež přinášeli odpadlí „synové Judovi“, blednou a ztrácejí na významu co do počtu, srovnáme-li je s lidskými oběťmi, které během staletí obětovalo křesťanstvo svým nekřesťanským bohům. Předstíralo sice, že je viditelným královstvím Knížete pokoje, ale obětovalo bezpočet svých synů a dcer bohu války, svému Molochovi neboli „králi“. Nyní, v době kratší než jedno století, obětovalo mnoho miliónů svých nejlepších mladých členů církví ve dvou nejkrvavějších válkách celých lidských dějin a v mnoha menších válkách. Křesťanstvo to rouhavě označuje jako křesťanství. Takové oběti považuje za „nejvyšší oběť “, která obětavým bezprostředně otevírá cestu do Kristovy přítomnosti v nebi!
OBĚTI, KTERÉ SE LÍBÍ JEHOVOVI BOHU
19. Co tedy znamená, že křesťan má přinášet své tělo jako „živou, svatou. . . oběť “?
19 To není druh obětí, které Jehova Bůh doporučuje následovníkům svého Syna Ježíše Krista. Apoštola Pavla inspiroval, aby v Římanům 12:1, 2 napsal: „Skrze Boží slitování [vás] snažně prosím, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu se svou silou rozumu. A již se přestaňte utvářet podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se obnovením své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ Má-li křesťan předkládat své tělo jako „živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť “, neznamená to, že má spáchat sebevraždu nebo že jej má kněz nějakého náboženství dát zabít a obětovat na oltáři. To by nebyla „svatá služba se. . . silou rozumu“. Spíše to znamená, že má křesťan žít obětavým životem v zájmu Boží služby, a ne ze sebe o své vůli okázale dělat mučedníka.
20. Jestliže živý křesťan žije takovým způsobem ‚přijatelným Bohu‘, jaké oběti může Bohu přinášet?
20 Jestliže pravý křesťan dále žije způsobem ‚přijatelným Bohu‘, může přinášet Bohu oběti, o nichž je zmínka v Židům 13:15, 16: „Skrze něj [Krista, Božího velekněze] vždy obětujme Bohu oběť chvály, to jest ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu. A kromě toho nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“
21. Když Bůh jednal se svým vyvoleným lidem, co postavil na přednější místo než oběti zvířat? Co tedy lze říci o lidských obětech?
21 Zde popsané oběti nepřipouštějí, abychom uctívání Jehovy směšovali s obětováním lidských nebo zvířecích obětí falešným bohům tohoto světa. (Iz. 42:8) Bůh si přeje od svých služebníků v prvé řadě poslušnost; přeje si, abychom poslouchali „dobrou a přijatelnou a dokonalou Boží vůli“. Když Jehova vysvobodil svůj vyvolený lid ze smrtonosného útlaku ve starověkém Egyptě, nezdůraznil jim, že by kladl největší důraz na oběti zvířat: „Toto slovo jsem jim však skutečně vyjádřil jako příkaz, když jsem řekl: ‚Poslouchejte můj hlas, a já se stanu vaším Bohem a vy sami se stanete mým lidem; a budete chodit po celé cestě, kterou vám přikáži, aby se vám dobře dařilo.‘ “ (Jer. 7:22, 23; 1. Sam. 15:22) Jestliže tedy Jehova nevyžadoval od svého vyvoleného lidu oběti zvířat, tím méně by od nich žádal lidské oběti. Myšlenka na lidské oběti, jako byly oběti Baalovi nebo Molochovi, ani ‚nevyvstala v [jeho] srdci‘. — Jer. 7:31.
22, 23. a) Jak křesťanstvo, které se vyznačuje tím, že prolévá lidskou krev, nepřineslo oběti přijatelné Bohu? b) Co se mělo stát jeho starověkému předobrazu, aby se ukázalo, zda křesťanstvo zůstane bez trestu?
22 Ačkoli křesťanstvo si vytvořilo pověst, že prolilo nesmírné množství lidské krve, přece neobětovalo Bohu oběti, které by se mu líbily. Není patrné, že by poslouchalo Boha Bible. (Mich. 6:6–8) Až do dnešního dne nelituje svého neposlušného způsobu jednání a neobětuje Bohu vhodnou oběť: „Oběti Bohu jsou zlomený duch; zlomeným a zdrceným srdcem, Bože, nepohrdneš.“ (Žalm 51:17; 51:19, „KB“) Zaslouží si křesťanstvo, aby zůstalo bez trestu? Zůstane nepotrestáno? Jeho starověký předobraz, Jeruzalém, postihl patřičný trest. Jehova o tom řekl:
23 „ ‚Proto hle, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚kdy se již nebude říkat, že je Tofet a údolí synů Hinnom, ale údolí zabíjení, a v Tofet budou muset pohřbívat, a nebude tam dost místa. A mrtvá těla tohoto lidu se stanou pokrmem pro létající nebeské tvory a pro zemská zvířata, a nikdo je nevyplaší. A způsobím, že v judských městech a v jeruzalémských ulicích přestane hlas jásání a hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty; neboť celá země se stane jen zpustošeným místem.‘ “ — Jer. 7:32–34; 19:6–9.
24. Kdy došlo k předobraznému splnění tohoto slavnostního proroctví?
24 Toto slavnostní proroctví se nevyplnilo za vlády krále Joziáše, který dal rozbít modly a poskvrnit místa, která byla zasvěcena uctívání Molocha a jiných démonských bohů. (2. Král. 23:3–20) Tofet a údolí Hinnom bylo teprve v roce 607 př. n. l. přeměněno v údolí pobíjení a pokryto mrtvými těly Judejců, jež nebyla pohřbena, ale stala se potravou mrtvých ptáků a zvířat. Tehdy dlouho obléhaný Jeruzalém padl do rukou Babylóňanů. Ubozí lidé, kteří přežili, byli odvedeni do zajetí a město bylo ponecháno pusté. Jeruzalém a Judea byly opuštěny 70 let. — 2. Par. 36:17–21.
25. Splnění kterého Jeremiášova proroctví neujde křesťanstvo vzhledem k předcházejícím poznatkům?
25 Dnešnímu křesťanstvu, které se provinilo krví, pěstuje pohanské zvyky, lidské tradice a směsici biblického učení a pohanských filozofií, se nebude dařit lépe než jeho starověkému předobrazu. Neunikne svému podílu na splnění Jehovova proroctví: „Velká bouře se zvedne od nejvzdálenějších částí země. A ti, které Jehova pobije, budou jistě v ten den od jednoho konce země až ke druhému konci země. Nebudou oplakáni ani posbíráni ani pohřbeni. Budou jako mrva na povrchu zemské půdy.“ (Jer. 25:32, 33) Ne, křesťanstvo nepřežije nadcházející „velké soužení“. (Mat. 24:1, 2, 21, 22) A těsně potom bude následovat zničení zbytku světové říše falešného náboženství!
[Rámeček na straně 3]
Biblické proroctví Jeremiášovo poukazuje lidem, kteří milují spravedlnost, na „cestu života“. Popisuje také, jak Jehova Bůh vykonává rozsudek nad falešným náboženstvím a nad národy, které odporují jeho vůli. Ta hodina se přiblížila! Proto se v tomto vydání „Strážné věže“ a v následujících rozebírá tento aktuální námět o novodobém splnění Jeremiášova proroctví.