Správnou cestu si musíme zvolit nyní
1, 2. a) Co předpovídá Bible o tom, jaký bude zakrátko svět, pokud jde o uctívání? b) Proč je nyní nejvyšší čas, abychom se rozhodli, kterým směrem půjdeme?
PODLE uveřejněných skutečností neuctívá velká většina lidstva Boha Svaté bible. V celých minulých dějinách to nikdy nečinila převážná většina obyvatelstva země. Organizované náboženství křesťanstva tvrdí, že to činí. Tvrdí to snad také několik jiných náboženských systémů, které se údajně řídí alespoň částí Bible. Ale až budou všichni ti, kteří se hlásí k nějakému náboženství, zničeni nebo donuceni vzdát se svého způsobu uctívání, bude v tom nějaký rozdíl? Nebo jaký svět to bude? Bude to svět, o němž Bible předpovídá, že zakrátko nastane, nenáboženský svět krátkého trvání.
2 Bude však daleko otevřeněji než kdy předtím uctívat ‚boha tohoto systému věcí‘, a Bible, která tohoto ‚boha‘ identifikuje, říká, že to je Jehovův velký odpůrce, satan ďábel. (2. Kor. 4:4) Ježíš Kristus jej označil jako ‚knížete‘ nebo ‚panovníka tohoto světa‘. (Jan 12:31; 16:11) Až bude zanedlouho celý svět přinucen uctívat tohoto podvrženého „boha“, co bude dělat ten, kdo se nyní hrozí takové myšlenky? K jakému jednání bude mít náboženskou sílu? Právem tedy lze říci, že nyní je nejvyšší čas učinit rozhodnutí.
3. Jak dlouho předem se Jehova rozhodl, než vykonal rozsudek nad národy?
3 Joel 3:14 předpovídá: „Zástupy, zástupy jsou v nížině rozhodnutí, protože Jehovův den je blízko v nížině rozhodnutí.“ Překlad „The Living Bible“ podává Joela 3:14 v plnějším znění: „Davy, davy očekávající v údolí na rozsudek o svém osudu! Neboť Pánův den je blízko, v údolí soudu.“ „Ekumenický překlad“ mluví o „Dolině rozhodnutí“. Prorok Joel dokončil svou knihu kolem roku 820 př. n. l. To bylo o více než 200 let dříve, než Jehova předobrazně vykonal své „rozhodnutí“ nad národy v oné staré době.
4. a) Jak nám v tomto směru dal Jehova dobrý příklad? b) Jak nám dal dobrý příklad Báruch, syn Neriášův?
4 Jehova nám dal dobrý příklad. Předem učinil rozhodnutí a veřejně je oznámil. V dnešní době, která je neméně kritická, před nadcházející světovou katastrofou, musí každý z nás učinit osobní rozhodnutí. Je nebezpečným sebeklamem, jestliže si někdo myslí, že v té době bude moci náhle změnit svůj dřívější směr, správně se rozhodnout a tak uniknout katastrofě. Příkladným mužem, který jednal správně 18 let před mezinárodní katastrofou, o níž byl v roce 625 př. n. l. poučen, byl Báruch, syn Neriášův. Rok 625 př. n. l. byl čtvrtým rokem vlády jednoho ze tří posledních králů odsouzeného Jeruzaléma. Jmenoval se Joakim, syn Joziášův. Byl dosazen na trůn v roce 628 př. n. l. , když egyptský faraón Nécho sesadil z trůnu jeho mladšího bratra Joachaze a odvedl jej do Egypta.
5, 6. a) Proč to byl kritický rok, když přišlo Báruchovi Jehovovo slovo skrze Jeremiáše? b) Co tehdy pociťoval Báruch, jak je patrné z Jeremiáše 45:1–3?
5 Joakim již měl za sebou tři roky vlády v podřízeném postavení vůči Egyptu, když prorok a kněz Jeremiáš dostal od Jehovy poselství pro svého tajemníka Bárucha, syna Neriášova. Byl to nyní již čtvrtý rok krále Joakima. Tento rok byl kritický, protože tehdy (v roce 625 př. n. l.) se stal babylónským králem Nabuchodonozor, syn Nabopolazarův. Jeruzalémský král bude nyní muset počítat s vladařem třetí světové velmoci, Babylóna, s přemožitelem asyrské říše. U Jeremiáše 45:1–3 čteme:
6 „Slovo, které mluvil prorok Jeremiáš k Báruchovi, synu Neriášovu, když ve čtvrtém roce Joakima, syna judského krále Joziáše, napsal do knihy z Jeremiášových úst tato slova: ‚Tak řekl, Báruchu, o tobě Jehova, Bůh Izraele: „Řekl jsi: ‚Běda mi, protože Jehova připojil k mé bolesti zármutek! Jsem unaven svým vzdycháním a nenašel jsem žádné místo k odpočinku.‘ “ ‘ “
7. Co asi Báruch cítil, když viděl, jak se situace Jeruzaléma zhoršuje, a jak možná zapůsobila na Bárucha Jeremiášova opakovaná poselství?
7 Nevíme, jak dlouho předtím Báruch sloužil jako Jeremiášův tajemník, ale měl být prorokovým druhem ještě nejméně dalších 18 let. Nemůžeme zjistit, jakou asi cítil „bolest“, když viděl zhoršující se situaci judského království. Ale nyní musel kromě toho zaznamenat zarmucující poselství zkázy, jež mu diktoval Jeremiáš. Asi cítil totéž, co prorok Jeremiáš při psaní knihy „Pláč“ po roce 607 př. n. l. , kdy babylónský král zničil Jeruzalém. Báruch byl již možná unaven tím, jak Jeremiáš vytrvale a vždy znovu prorokoval záhubu.
8. Jak odhalil nyní Jehova Báruchovi své předsevzetí, ale co Báruch hledal pro sebe?
8 Báruch neměl vyhlídku, že by našel nějaké „místo odpočinku“. Jehova si povšiml Báruchova vnitřního sklonu a přikázal Jeremiášovi, aby mu řekl: „Tak řekl Jehova: ‚Podívej se, strhávám to, co jsem postavil, a to, co jsem pěstoval, vykořeňuji, ano samotnou celou zemi. Ale ty, ty stále hledáš pro sebe velké věci. Nehledej dále.‘ “ — Jer. 45:4, 5.
9, 10. Proč měl Jehova důvod k nelibosti nad tím, že Báruch v té době pro sebe hledal „velké věci“?
9 Báruch věděl, jaké „velké věci“ pro sebe hledal, ačkoli Jehova mu je nejmenoval. Jehova je zřejmě neschvaloval, a proto je měl Báruch přestat hledat. Proč?
10 Protože zde byl Jehovův bezprostřední záměr. Právě v tom roce vzbudil Nabuchodonozora jako babylónského krále, a právě toho měl v úmyslu použít jako vykonavatele svého rozsudku proti Báruchovu lidu. Zvláště ode dnů krále Davida (1077–1037 př. n. l.) budoval Jehova izraelské království, ale nyní se chystal prostřednictvím Nabuchodonozorovým strhnout tuto královskou vládu, aby na 2 520 let, tedy až do roku 1914 našeho století, přestala působit. Kdysi, v roce 1473 př. n. l. , začal Jehova pěstovat národ izraelský v Zaslíbené zemi, ale nyní, po více než 800 letech, se chystal jej vykořenit. Po 70 let měla země judského království ležet vylidněná, neměli v ní být Židé ani domácí zvířata, protože její obyvatelé měli být ve vyhnanství v Nabuchodonozorově zemi. Jestliže měly přijít takové události, byla to snad vhodná doba, aby muž, který znal Jehovův záměr, jak jej ohlašoval Jeremiáš, hledal pro sebe „velké věci“ osobního druhu? Rozhodně ne!
11. Co záviselo na Báruchově správném rozhodnutí?
11 Proto mu Jehova řekl, aby přestal hledat takové věci. Co kdyby Báruch hledal sobecké věci dále? Mohl by potom ze srdce souhlasit s poselstvím, k jehož zapisování a oznamování byl používán? To by nebylo možné. Jistě by došlo k nějakému oslabení vztahů mezi ním a Jehovovým prorokem Jeremiášem. Chtěl-li si Báruch zachovat vnitřní soulad s Jeremiášem a jeho poselstvím, musel potlačit sobeckou ctižádost. Ještě mělo uplynout osmnáct let do předpověděné katastrofy, a přece bylo nutné, aby Báruch učinil rozhodnutí právě nyní. Na tom, zda učiní správné rozhodnutí a bude na něm lpět, závisel samotný jeho život, jeho „duše“. Musel to učinit, jestliže chtěl zachovat své vztahy neporušené.
12. Proč je nyní moudré, abychom — podobně jako Báruch — přestali hledat pro sebe v tomto světě jakékoli „velké věci“?
12 My jsme dnes informovaní lidé a naše situace se podobá kritické situaci, v níž byl Báruch. Je tomu tak obzvláště od roku 1914, protože od té doby svědkové Jehovovi káží, že křesťanstvo, novodobý protiobraz nevěrného Jeruzaléma, bude zničeno, a to někým větším, než byl Nabuchodonozor, totiž nyní vládnoucím nebeským králem Ježíšem Kristem. Proto by bylo velmi nemoudré, kdyby ten, kdo je ve smluvním vztahu k Bohu, hledal v tak kritické době, jaká je dnes, pro sebe v tomto rozpadávajícím se systému nějaké „velké věci“. Bylo by z toho patrné, že si neuvědomujeme, že žijeme v „čase konce“. Projevovali bychom tím nedostatek víry a důvěry, že poselství o zkáze tohoto starého systému věcí, jež oznamuje Jeremiášova třída, je správné a aktuální. Život člověka, jeho „duše“, je nyní v sázce. Jehova se nyní chystá vykonat své dílo strhávání a vykořeňování, a to prostřednictvím někoho mocnějšího než byl Nabuchodonozor, prostřednictvím Ježíše Krista. Chceme snad, aby nad námi byl vykonán rozsudek společně s novodobým protiobrazem odpadlého Jeruzaléma, s křesťanstvem? Jestliže ne, musíme se rozhodnout, dokud je ještě čas, že učiníme to, co měl podle Jehovových slov učinit Jeremiášův tajemník Báruch, že totiž přestaneme hledat „velké věci“ v tomto světě.
13. Na čem se nyní máme podílet spolu s Jeremiášovou třídou?
13 Žijme jako jednotlivci v souladu s poselstvím, které oznamuje Jeremiášova třída. Odkládejme sobeckou ctižádost a nevěnujme svou náklonnost pomíjivým věcem tohoto odsouzeného systému věcí. Je přitom zapotřebí, abychom odvážně společně s Jeremiášovou třídou oznamovali varování před Jehovovým nadcházejícím ‚dnem pomsty‘. Nyní nesmíme mít rozdělené srdce. — Iz. 61:1, 2.
14, 15. a) Co měl mít Jeremiáš jako „kořist“ odměnou za poslušnost? b) Dopadlo to tak?.
14 Jaká je za to odměna? Je vyjádřena slovy, která měl Jeremiáš říci Báruchovi: „ ‚Neboť hle, já přivádím neštěstí na všechno tělo,‘ je Jehovův výrok, ‚a dám ti tvou duši jako kořist na všech místech, kam snad půjdeš.‘ “ — Jer. 45:5b.
15 S Báruchem to opravdu tak dopadlo. To dokazuje, že se bez zbytečného váhání skutečně rozhodl správně. Potvrzení o tom máme v jedné z předcházejících kapitol, u Jeremiáše 43:5–7, kde se dovídáme, co se stalo po zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Čteme o tom, že bojácní Židé, kteří přežili, se dali na útěk z judské země do Egypta a vzali s sebou „proroka Jeremiáše a Bárucha, syna Neriášova. Nakonec přišli do egyptské země, protože neuposlechli Jehovova hlasu; a postupně přišli až do Tachpanches,“ v severním Egyptě. Ale i potom Jeremiáš dále prorokoval těmto neposlušným Židům. — Jer. 43:8 až 44:30.
16. Jestliže se Báruch dožil doby, kdy babylónský král porazil Egypt, co mohl očekávat od tohoto dobyvatele?
16 Tito svévolní Židé neunikli nadvládě babylónské světové říše na dlouho, protože časem Nabuchodonozor připojil Egypt k území své říše. Jestliže se Jeremiáš s Báruchem dožili tohoto zásahu ze strany Babylóna, nestali se obětí Nabuchodonozorova hněvu. Nabuchodonozor na ně vzpomínal laskavě. Báruch měl dále vlastnit svou „duši“ jako kořist, čímž by se prokázala pravdivost Jehovova slibu u Jeremiáše 45:5. Pak mohl plně ocenit, jak to bylo moudré a správné, že kdysi přestal v nevhodný čas hledat pro sebe „velké věci“.
17. Jaký užitek můžeme vytěžit z příkladu, který nám dal Báruch svým poslušným jednáním?
17 Můžeme dnes mít skutečně užitek z toho, že se Báruch poslušně podřídil Jehovově usměrňující radě? Jistě. Bez ohledu na to, jak úzce jsme spojeni s Jeremiášovou třídou, jednáme způsobem, který Bůh schvaluje, jestliže v těchto posledních dnech křesťanstva neusilujeme pro sebe o „velké věci“. Naše „duše“, náš osobní život, má daleko větší cenu než „velké věci“, které jsou odsouzeny k zániku spolu s tímto zlým světem, přičemž každému zůstane jen pouhá jeho „duše“. Být potom naživu jako „duše“ s božským schválením bude nekonečně cennější, než kdybychom na chvíli užívali jakýchkoli pomíjivých věcí křesťanstva a celého organizovaného náboženství.
VYVARUJME SE PROKLETÍ ZA TO, ŽE BYCHOM NEPOUŽÍVALI „MEČE“
18, 19. Proč Jehovův „den pomsty“ neskončil katastrofou, která přišla na Judu a Jeruzalém?
18 Báruch a Jeremiáš byli zarmouceni nad zkázou Jeruzaléma a nad tím, že byla vylidněna země. Ale sousední pohanské národy, jež žily kolem, se nesmírně radovaly z tohoto neštěstí, jež postihlo Jehovův smluvní lid. (Žalm 83:6–8; 83:7–9, „KB“; 137:7) Egypt se nad tím ovšem vůbec neradoval, protože měl Judu a Jeruzalém rád jako poddané a spojence. Území judského království kromě toho sloužilo jako nárazník mezi Egyptem a hrozící světovou velmocí, Babylónem. A přece si Egypt učinil hanebnou pověst v souvislosti s Judou a jejím hlavním městem Jeruzalémem, kde kdysi na „Jehovově trůně“ seděli králové z Davidova královského rodu. Jehova neponechal bez povšimnutí hanebnou nenávist, kterou národy projevovaly jeho smluvnímu lidu; bylo s tím totiž spojeno jeho uctívání.
19 Jehovův „den pomsty“ tedy neskončil, když použil babylónského krále k rozvrácení judského království. Pohár národního neštěstí, který byl přiložen ke rtům Judy a Jeruzaléma, měl být podán dále těmto zlovolným národům, které měly být rozvráceny pro svou nenávist k Jehovovi.
20. a) Jak měl Jeremiáš podle Jehovovy inspirace jednat vůči těmto zlovolným národům? b) Vzhledem ke komu byl vysloven výrok u Jeremiáše 48:10? Zasloužili si takové prokletí?
20 Jehova proto inspiroval Jeremiáše, aby doplnil své prorokování předpovědí, že budou násilně rozvráceny takové zkažené národy, jako byl Egypt, Filištínští, Moáb, Ammon, Edom, Cedar a dokonce i Elam. (Jer. 46:1 až 49:39; 25:15–33) Jehova měl v úmyslu použít Babylóňany pod vládou krále Nabuchodonozora, aby se rozmáchli „mečem“ k vykonání rozsudku proti národům, které vzdorovaly pravému Bohu. Inspiroval proto Jeremiáše, aby o těchto výkonných silách řekl: „Ať je prokletý ten, kdo vykonává poslání od Jehovy nedbale! Ať je prokletý ten, kdo zdržuje svůj meč od krve!“ (Jer. 48:10) Babylóňané ani jejich král Nabuchodonozor nevykonali své „poslání“ od Boha nedbale, a nevztahovalo se na ně toto prokletí.
21. a) Byli Jeremiáš a Báruch „prokleti“ za to, že nepoužívali kovový „meč“? b) Budou snad odstraňovat křesťanstvo Jehovovi svědkové, nebo kdo to učiní?
21 Co však my dnes? Mohlo by se na nás vztahovat takové prokletí, kdybychom vykonávali své poslání nedbale, kdybychom byli zdrženliví, pokud jde o „meč“? Víme ovšem, že Jeremiáš ani Báruch netasili proti těmto nepřátelským národům nějaký kovový meč. To nebylo jejich posláním. Takové poslání bylo dáno Babylóňanům pod vedením jejich císaře Nabuchodonozora, který byl právě dosazen na trůn. Dnešní Jeremiášova třída, jako Jehovovi svědkové, nepozdvihne násilně ruku proti křesťanstvu, protiobrazu odpadlého Jeruzaléma, a proti jeho říši. Křesťanstva se nelítostně zbaví jeho bývalí političtí spojenci a jiné bezbožné živly, jako se národy, které přežily, rády zbavily Jeruzaléma a jeho království ve svém sousedství. — Zjev. 17:12–18.
22. Kdo nebude sdílet naděje těch, kteří rozvrátí veškeré organizované náboženství, a jaký postoj budou mít tito lidé k novým vládnoucím mocem?
22 Co však zůstane na pozemské scéně, až bude vyhlazeno křesťanstvo a všechny ostatní části světové říše falešného náboženství? Nenáboženské politické síly, které mají převzít vládu nad všemi lidskými záležitostmi! Učiní to s veškerou nadějí na úspěch a budou cítit úlevu, že jim organizované náboženství již nemá co diktovat. (Srovnej s 23. kapitolou Ezechiela.) Takové naděje odporující Bohu však nebude sdílet Jeremiášova třída a jejich bohabojní druhové, i když snad projeví relativní poddanost novým vládnoucím silám jako novým „vyšším mocem“. — Řím. 13:1, 2.
23. Co potom způsobí, že se splní zbývající část Jehovova „dne pomsty“?
23 Jehovův „den pomsty“ bude v této době již probíhat, ale zničením organizovaného náboženství, světové říše falešného náboženství, neskončí. Musí pokračovat až do chvíle, kdy bude plná Boží „pomsta“ uvalena na všechny odpůrce Jehovovy univerzální svrchovanosti. Ti se však nejprve pokusí přinutit Jeremiášovu třídu a její věrné druhy, aby se neomezeně přizpůsobili bezbožnému systému věcí, stejně jako Jochanan a jeho následovníci vzali do vazby Jeremiáše a Bárucha a násilím je odvedli do Egypta. Nebudou však mít úspěch, a proto na tyto nekompromisní ctitele Jehovovy ze všech stran zaútočí. Jako mezinárodní hordy pod vedením Goga ze země Magog se pokusí vpadnout do duchovního ráje Jehovova ostatku a jeho nerozlučných druhů. Tak budou usilovat o absolutní vládu nad světem, čímž si zaslouží, aby proti nim vzplanula Jehovova pomsta. — Ezech. 38:1 až 39:20.
24. Kdo pak povstane k protiútoku, a zaslouží si snad „prokletí“ za nedbalost nebo zdrženlivost?
24 Co potom? Zjevení 19:11–21 ukazuje, že Ježíš Kristus, dobyvatel větší než král Nabuchodonozor, vyjde s andělskými zástupy do protiútoku. Nebude se na ně vztahovat prokletí za to, že by své poslání od Jehovy vykonávali nedbale. Nezaslouží si prokletí za to, že by zdrželi od nepřátelské krve „meč“, jímž mají vykonat rozsudek. (Jer. 48:10) Vykonají Jehovovu pomstu nad útočnými národy. Obdrží za to požehnání v podobě slavného vítězství, a Jehova bude navždy ospravedlněn.
25. Jak v té době budou muset svědkové Jehovovi napodobovat Jeremiáše, když byl odvlečen do země, proti které prorokoval?
25 Od roku 1914 žijeme v „čase konce“. (Dan. 12:4) Nyní tedy musí Jeremiášova třída a jejich oddaní druhové upozorňovat svět na hrozící „meč“, na nástroj, který Jehova použije k vykonání rozsudku v nadcházejícím „velkém soužení“. (Mat. 24:21) Musí napodobovat Jeremiáše, který byl sice násilím odvlečen z judské země, ale i potom ohlašoval, že „meč“ krále Nabuchodonozora hrozí zemi, do níž byl odvlečen, do Egypta, a také filištínské zemi, Moábu, Ammonu, Edomu a jiným nepřátelským zemím. I nyní před vypuknutím „velkého soužení“ pro ně platí božské příkazy, aby ‚provolávali. . . den pomsty našeho Boha‘ proti organizovanému náboženství a všem světským národům. (Jer. 46:1 až 49:39) Jejich ‚posláním‘ je, aby dali zaznívat varovnému poselství: „Jehova má totiž den pomsty, rok odplat pro právní při ohledně Sióna.“ — Iz. 34:8.
26, 27. Která slova, jež Jehova řekl Ezechielovi jako strážci, si nyní musí vzít k srdci Jeremiášova třída?
26 Nyní platí Ježíšova prorocká slova u Lukáše 21:22: „To jsou dny pro vykonání spravedlnosti, aby se splnilo všechno, co bylo napsáno.“ Nyní je načase, aby si zvláště Jeremiášova třída vzala k srdci Jehovova slova Ezechielovi, který začal prorokovat v Babylóně v roce 613 př. n. l. , sedm let předtím, než byl Jeremiáš proti své vůli odveden do Egypta:
27 „ ‚Pokud jde o strážce, jestliže uvidí přicházet meč a skutečně nezatroubí na roh a lid sám nedostane vůbec žádnou výstrahu a meč přijde a odejme od nich duši: Ta má být odňata pro své vlastní provinění, ale její krev budu požadovat zpět z ruky samotného strážce.‘ A tebe, synu člověka, jsem učinil strážcem izraelského domu a z mých úst uslyšíš slovo a dáš jim ode mne výstrahu. Řeknu-li někomu zlému: ‚Zlý, ty jistě zemřeš!‘, ale ty ve skutečnosti nepromluvíš, abys varoval zlého před jeho cestou, on sám zemře jako zlý ve svém vlastním provinění, ale jeho krev budu vyžadovat z tvé vlastní ruky. Ale ty, pokud budeš skutečně varovat někoho zlého před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on se ve skutečnosti neodvrátí od své cesty, on sám zemře ve svém vlastním provinění, zatímco ty sám jistě vysvobodíš svou vlastní duši.“ — Ezech. 33:6–9; srovnej Ezechiela 9:2–10.
28. Po čem v tomto směru touží Jeremiášova třída a její druhové, ale co se může stát a co by to pro ně znamenalo?
28 Dnešní Jeremiášova třída a její druhové, kteří s ní spolupracují, nechtějí takovým způsobem nést vinu krve. Mohlo by se jim to však stát. Kdyby ze strachu před člověkem nevarovali všechny lidi před „mečem“ Jehovova „dne pomsty“ a tak by nekonali své „poslání“, zasloužili by si jeho prokletí. Znamenalo by to, že nepřežijí, protože se provinili.
29. Co si musí nyní vybrat ti, kteří hledají život, chtějí-li se vyhnout cestě, po níž půjdou nedbalí lidé po zničení organizovaného náboženství?
29 Až v rychle se blížícím „velkém soužení“ „meč“ božské pomsty smete celé organizované náboženství, budou se lidé, kteří nedbali na Jehovova „strážce“, na Jeremiášovu třídu, snažit najít útočiště u odsouzených politických živlů — což povede k jejich jistému zničení ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu. (Zjev. 16:14, 16) Kdo s nimi nechce jít touto cestou, musí si vybrat správnou cestu nyní, dokud je tato správná cesta otevřena. Lidé, kteří hledají život, nebudou na ní nikdy muset změnit svůj směr. (Závěrečný článek z této série o Jeremiášově proroctví bude uveřejněn později.)