„Vyjděte z něho, můj lide“
„Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část z jeho pohrom.“ — Zjevení 18:4.
1. Kdy zazněla výzva, aby lidé vyšli z Velikého Babylóna? Proč byla tehdy tato výzva časová?
„VYJDĚTE z něho, můj lide.“ Tato výzva zaznívá od roku 1919, od roku, kdy národy bojující ve světové válce v letech 1914–1918 podepsaly mírovou smlouvu. Organizované náboženství světa tento celosvětový boj podporovalo. Jak se chovali ti, které Bůh Bible nazývá „můj lid“? Tito mírumilovní křesťané se dostali do pout a dokonce do vězení Velikého Babylóna a jeho politických přátel, kteří se účastnili první světové války.
2. Jakou podobnou výzvu vyjádřil v minulosti Jeremiáš?
2 Výzva „vyjděte z něho“ byla zapsána ve Zjevení 18:4. Podobná výzva byla vyjádřena u Jeremiáše 51:45: „Vyjděte z jeho středu, můj lide, a opatřete každý své duši únik před Jehovovým planoucím hněvem.“
3, 4. a) Odkud měli uniknout podle Jeremiáše 50:8–10? b) Když se splňovalo toto proroctví, měl Babylón stejný vztah k Jehovovi jako za vlády Nabuchodonozorovy? Proč?
3 „Únik“ odkud? Jeremiáš 50:8–10 jasně odpovídá: „ ‚Dejte se na útěk zprostřed Babylóna a vyjděte i z chaldejské země a staňte se jako vedoucí zvířata před stádem drobného dobytka. Vždyť hle, já povstávám a přivádím proti Babylónu sbor velkých národů ze severní země, a jistě se sešikují proti němu. Odtamtud bude dobyt. . . A Chaldejsko se stane kořistí. Všichni, kteří je ukořistí, se nasytí,‘ je Jehovův výrok.“
4 V době, kdy se měla splnit tato prorocká slova, měl být již babylónský král Nabuchodonozor mrtev. V roce 539 př. n. l. vládl v babylónské říši jeden z jeho královských nástupců, totiž Balsazar, syn Nabonidův. Do té doby se již změnilo to, co kdysi Babylón prorocky symbolizoval od začátku Nabuchodonozorovy vlády v roce 625 př. n. l. Jehova kdysi Nabuchodonozora nazýval „můj služebník“. (Jer. 27:6) Také v době, kdy byl v babylónském vyhnanství židovský prorok Daniel, jednal Jehova s císařem Nabuchodonozorem ve spojitosti se dvěma důležitými prorockými sny. (Dan., kapitoly 2 a 4) Až do roku 592 př. n. l. byly v proroctví předpověděny hrdinské činy krále Nabuchodonozora. (Ezech. 29:17–20) A tak alespoň v těch letech byla babylónská říše pod králem Nabuchodonozorem použita jako Jehovův nástroj k vykonání jeho pomsty nad nevěrným královstvím judským a nad sousedními národy. Nabuchodonozorova práce v souladu s Jehovovou vůlí znázorňovala činnost Ježíše Krista v tomto „čase konce“, v němž nyní žijeme.
5. Čí dílo v době pádu Babylóna bylo předobrazem díla Ježíše Krista, jak o tom mluví Izaiáš 44:28 až 45:7? Jak Danielův výklad rukopisu na stěně odpovídá tomu, co předpověděl Izaiáš?
5 Podle slov u Izaiáše 44:28 až 45:7, převzal Cýrus Veliký, vládce médo-perské říše, v době, kdy hrozil pád Babylóna, úlohu, jež předstiňovala činnost Ježíše Krista v „čase konce“. Téže noci, kdy v roce 539 př. n. l. padl Babylón, prorok Daniel vysvětlil rukopis na stěně, který se objevil králi Balsazarovi: „PERES [jednotné číslo třetího slova tajemného rukopisu], tvé království bylo rozděleno a dáno Médům a Peršanům.“ Daniel byl očitým svědkem toho, co dále říká ve zprávě: „Téže noci byl chaldejský král Balsazar zabit a Dáreios Médský sám přijal království [jako Cýrův společník].“ — Dan. 5:28–31; 9:1, 2.
6. a) V které biblické knize je ukázáno, co znázorňoval Babylón v Balsazarově době? Co tomu odpovídá dnes? b) Kdo založil tento symbolický Babylón? Jaká jsou v něm náboženství?
6 Co starověký Babylón, jako vládkyně světa, znázorňoval ve svých posledních dnech, to je vyjádřeno v knize Zjevení, kterou napsal inspirovaný apoštol Jan kolem roku 96 n. l. Tehdy ještě existovaly zbytky starověkého Babylóna. Z toho, co Jan napsal ve Zjevení 16:12 až 19:3, je zřejmé, že odsouzený Babylón Balsazarových dnů znázorňoval světovou říši falešného náboženství, která stále ještě existuje. Tato říše, jež nyní zahrnuje všechna náboženství odsouzeného světa, začala od „mocného lovce v odporu proti Jehovovi“. Byl to Nimrod, prapravnuk Noemův. On založil město Bábel na řece Eufratu. (Zjev. 16:12; 1. Mojž. 10:8–10) Říše, která se nyní nazývá Veliký Babylón, zahrnuje v sobě všechna náboženství „v odporu proti Jehovovi“ a je ve svém „čase konce“. — Dan. 12:4.
7. a) Kdy se „utečenci“ dostali ze starověkého Babylóna? b) Kdy utečenci unikají z Velikého Babylóna, a proč v té době?
7 Jehovův lid je vyzýván, aby ‚vyšel‘ z této celosvětové náboženské říše, a to bez otálení. Tato říše je tím, co předstiňoval Babylón, o němž Jeremiáš mluvil v 50. a 51. kapitole. Ze starověké babylónské říše nemohli židovští vyhnanci a jejich druhové vyjít, dokud nebyla poražena Médy a Peršany v roce 539 př. n. l. (Iz. 14:12–17) Ale jak je to nyní, ve dvacátém století? Co je s těmi, které dnes Jehova označuje slovy „můj lid“? Ti dostávají příkaz, aby ‚vyšli‘ z novodobého Velikého Babylóna, než bude zničen v nadcházejícím „velkém soužení“, jež předpověděl Ježíš Kristus. (Mat. 24:21, 22; Zjev. 1:1; 7:14, 15) Je to tak proto, že tito uprchlíci se musí vyhnout ranám a zničení, jež postihnou Veliký Babylón, dosud existující světovou říši falešného náboženství. — Zjev. 18:4.
8. Co je naznačeno tím, že ti, kteří jsou od roku 1919 vyzýváni k odchodu z Babylóna, skutečně vycházejí? Kdo byl v této souvislosti použit jako nástroj?
8 Z Velikého Babylóna již nebude možno uniknout, až se proti němu obrátí jeho dřívější političtí milovníci a vyhladí jej z existence. (Zjev. 17:15–18) Jehovův oddaný lid z něj vycházel od poválečného roku 1919 n. l. To naznačovalo, že v určitém smyslu již Veliký Babylón padl. Jak to? Obrazným způsobem. V roce 1919 byla zlomena jeho zotročující moc nad Jehovovým lidem. Od té doby se již nikdy nedostal do náboženského pouta Velikého Babylóna, jako v letech světové války 1914–1918. Na jejich osvobození má zásluhu ten, kdo inspiroval Jeremiáše, aby to předpověděl jako část jeho předsevzetí. Byl to Jehova. Proto použil svého většího Cýra, oslaveného Pána Ježíše Krista. Tento protiobrazný Cýrus začal vládnout v nebeském království v roce 1914, po skončení „sedmi časů“, jež byly předpověděny v Nabuchodonozorově snu. (Dan. 4:1–37; 4:1–34, „KB“) Od roku 1919 osvobodil vládnoucí větší Cýrus z Velikého Babylóna milióny lidí, kteří toužili po náboženské svobodě. Pokud zůstanou věrni jeho království, budou zachováni v bezpečí a on je bude dobře chránit. Neovládá je ani duchovenstvo křesťanstva ani vůdci nekřesťanských náboženství.
PŘEDPOVĚDĚN NÁVRAT DO HLAVNÍHO MĚSTA NA VRCHOLU HORY
9, 10. Bylo osvobození ostatku z Velikého Babylóna v roce 1919 něčím náhodným? Co bylo podle Jeremiáše 50:4, 5, 28 účelem tohoto osvobození?
9 Ať si nyní, po více než šedesáti letech, nikdo nepředstavuje, že k náboženskému osvobození malého, pohrdaného ostatku Jehovova lidu došlo pouhou náhodou. Stalo se to ve splnění Jehovova vlastního biblického proroctví. V jeho proroctví, jež bylo dáno prostřednictvím Jeremiášovým v roce 614 př. n. l. a v němž byl předpověděn pád Babylóna v roce 539 př. n. l. , čteme:
10 „ ‚V oněch dnech v oné době,‘ je Jehovův výrok, ‚přijdou synové izraelští, oni a s nimi synové judští. Půjdou a při chůzi budou plakat a budou hledat Jehovu, svého Boha. Stále se budou ptát na cestu k Siónu [k hlavnímu městu na vrcholu hory], s obličejem obráceným tím směrem, a budou říkat: „Pojďte, a připojme se k Jehovovi ve smlouvě, která bude trvat na neurčito a nikdy nebude zapomenuta.“ [Proč?] Je slyšet zvuk prchajících a těch, kteří unikají z babylónské země, aby na Siónu vyprávěli o pomstě Jehovy, našeho Boha, o pomstě za jeho chrám.‘ “ — Jer. 50:4, 5, 28.
11. Má Jeremiášovo proroctví nějaký vztah k židovskému sionistickému hnutí? Co ukazují dnešní skutečnosti?
11 To není zmínka o sionistickém hnutí, které v roce 1897 organizoval rakouský žid Theodor Herzl. Jeruzalém, který mají Židé dnes, získali silou zbraní v šestidenní válce roku 1967. Na chrámové hoře je islámský „Skalní dóm“, který neobrací pozornost na jméno Jehovovo. Ke kterému „Siónu“ se pokojně vrátil od roku 1919 ostatek?
12. Ke kterému Siónu se od roku 1919 pokojně vrací ostatek?
12 Je to hora Sión, kterou viděl křesťanský apoštol Jan ve vidění 26 let po tom, kdy římské legie v roce 70 n. l. úplně zničily židovský Jeruzalém. Píše o tom: „A viděl jsem, a hle, Beránek stál na hoře Siónu a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří mají na svých čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce. . . zvuk, který jsem slyšel, byl jako zvuk pěvců, kteří se doprovázejí na harfu a hrají na své harfy. A zpívají jakoby novou píseň před trůnem a před čtyřmi živými tvory a staršími osobami; a nikdo se nemohl naučit tu píseň, kromě těch sto čtyřiceti čtyř tisíc, kteří byli. . . koupeni ze země. . . To jsou ti, kteří neustále následují Beránka, ať jde kamkoli. Ti byli koupeni z lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi.“ — Zjev. 14:1–4.
13. a) O čem píše dále apoštol Jan, pokud jde o Veliký Babylón? b) Kterou událostí v roce 1919 byl Veliký Babylón otřesen?
13 Je zajímavé, že jen o několik veršů dále po tomto líčení píše apoštol Jan: „A následoval jiný, druhý anděl, a říkal: ‚Padl! Veliký Babylón padl, ten, který přinutil všechny národy pít z vína zloby svého smilstva!‘ “ (Zjev. 14:8) Ačkoli se Veliký Babylón dopouštěl náboženského smilstva se všemi politiky národů, utrpěl v roce 1919 otřesný pád, pokud jde o vliv a moc. Byl to pro něj otřes, když větší Cýrus, Beránek Ježíš Kristus, zajistil osvobození ostatku duchovních izraelitů a určil jim práci na duchovní obnově.
14. a) Jednal osvobozený ostatek v souladu s heslem, že „náboženství je opium lidu“ nebo v souladu s tím, co se tvrdilo o účelu Společnosti národů? b) K jakému hlavnímu městu na vrcholu hory směřovali?
14 Revolucionáři, kteří do roku 1919 získali politickou převahu ve východní Evropě, jednali podle svého hesla: „Náboženství je opium lidu.“ Jejich cestou však neměl jít Jehovův ostatek, který byl osvobozen z náboženského Velikého Babylóna. Na mírové konferenci v roce 1919 byl předložen k úvaze a schválení návrh na Společnost národů, a Federální rada církví Kristových v Americe ji podporovala a nazvala ji „politickým výrazem Božího království na zemi“. Domníval se Jehovův ostatek, že to je cesta pro ně? Ne! Při svém generálním sjezdu v americkém městě Cedar Point ve státě Ohio 1.–8. září 1919 odhalili tuto společnost jako napodobeninu Božího království a veřejně prohlásili, že selže. Odmítli všechny náhražky navržené lidmi a obrátili se k nebeské hoře Siónu, protože vírou viděli, že tam stojí Boží Beránek, Ježíš Kristus, jako vládnoucí král. — Zjev. 14:1–3; Žid. 12:22.
15. Proč ostatek hledal duchovní Sión s pláčem? Z jakého svěžího stanoviska studovali Bibli?
15 Osvobozený ostatek se tedy se slzami „pláče“ z radosti odvrátil od Velikého Babylóna a hledal duchovní horu Sión, kde jejich nebeský král již stál a vládl od chvíle, kdy v roce 1914 skončily časy pohanů. Studovali Bibli ze svěžího, nového hlediska, jak to odpovídalo jejich teokratickému předsevzetí. Nyní totiž mohli vidět, jak se splňuje stále více biblických proroctví, jež mají nějaký vztah k Božímu království pod Kristem.
16. Proč bylo možné říci, že pomsta, kterou oznamoval ostatek, je „za jeho chrám“? O kterých budoucích „skutcích spravedlnosti“ mohli vyprávět?
16 Obnovený ostatek začal nebojácně oznamovat ‚pomstu Jehovy, našeho Boha, pomstu za jeho chrám‘. (Jer. 50:28) Oni sami byli částí jeho duchovního chrámu, obrazného chrámu, který sestával z Ježíše Krista, hlavního úhelného kamene, a ze 144 000 členů chrámové třídy, jež mu je podřízena. (1. Kor. 3:16, 17; Ef. 2:19–22) Během první světové války bylo s ostatkem chrámové třídy velmi špatně zacházeno. Tato zlomyslná snaha zničit je poskytla Jehovovi Bohu právoplatný důvod, aby v patřičném čase vyjádřil svou odplatu proti Velikému Babylónu a jeho milovníkům. Potom úplně splní rozsáhlé Jeremiášovo proroctví proti Babylónu. Obnovený ostatek má dynamickou víru, že se zcela jistě splní další stránky Jeremiášova proroctví, ba že jsou již jakoby splněny. Proto vyzdvihují slova u Jeremiáše 51:10 a říkají: „Jehova pro nás učinil skutky spravedlnosti. Pojďte, vyprávějme přece na Siónu o díle Jehovy, našeho Boha.“
17. Pro jaké dílo odplaty má Jehova včas připraven svůj nástroj?
17 Jako mstitel má Jehova Bůh k dispozici svůj vlastní prostředek, a že má v úmyslu jej použít, to oznamuje v těchto slovech u Jeremiáše 51:24: „ ‚A odplatím Babylónu a všem obyvatelům Chaldejska za všechno jejich zlé, které spáchali na Siónu před vašima očima, lidé,‘ je Jehovův výrok.“
18. Čí stanovisko může zastávat ostatek, když vyjadřuje správné přání ohledně provinění Velikého Babylóna násilím a krveproléváním, vezmeme-li v úvahu všechny potupy, uvalené na Boží jméno?
18 Vzpomeňme si na všechnu tu pohanu, kterou babylónský světský systém náboženství uvedl na jméno jediného živého a pravého Boha, obzvláště tím, že pronásledoval oddané osoby, které měly v úctě a nesly jeho jméno. Pak můžeme pochopit, proč má Jehova předsevzetí právem vyhladit tento pozemský nástroj, jehož největší měrou používal jeho hlavní odpůrce, satan ďábel. Proto ti, kteří na zemi zastupují nebeský Sión, pouze přejímají Jehovův vlastní názor na věci a souhlasí s jeho vyjádřeným předsevzetím, když říkají: „ ‚Ať násilí způsobené mně a mému organismu je na Babylónu,‘ řekne obyvatelka Siónu. ‚A má krev ať je na obyvatelích Chaldejska!‘ řekne Jeruzalém.“ — Jer. 51:35.
19. Někteří namítají, že takové modlitby vyjadřují krutost; ale jak se to srovnává se slovy, jež sám o sobě říká Jehova u Jeremiáše 51:36, 37?
19 Ať si nikdo z lidí, kteří mají námitky proti takovým modlitbám Siónu a Jeruzalému a říkají, že jsou kruté, nemyslí, že Jehova Bůh bude nespravedlivý, když je dnes vyslyší a vystoupí proti Velikému Babylónu. Nepřehlíží historickou skutečnost, že se Babylón uchyloval k násilí proti ctitelům Jehovovým, a že dokonce i proléval jejich krev. Ať mluví Jehova sám za sebe ve slovech u Jeremiáše 51:36, 37: „Proto tak řekl Jehova: ‚Hle, vedu právní případ a jistě za tebe vykonám pomstu. A vysuším jeho moře [obchodního ruchu] a nechám vyschnout jeho studny. A z Babylóna se stanou hromady kamení.‘ “
20. Co ohledně Jehovových činů dokazuje dnešní stav na místě, kde stával starověký Babylón?
20 Když bylo toto proroctví oznamováno v roce 614 př. n. l. , neboli sedmdesát pět let před dobytím Babylóna, zdálo se, že jeho splnění není možné. V roce 614 př. n. l. stoupal Babylón k vrcholu své moci a slávy. Ale místo na řece Eufratu, kde kdysi pyšně stál starověký Babylón, je v dnešní době svědectvím toho, že Jehova se ve svém proroctví nemýlil. Z původního Babylóna tam zůstalo jen několik kamenů. Ukázalo se, že ujištění, které Jehova dal svému lidu, s nímž bylo tak špatně zacházeno, bylo pravdivé. Ujal se jejich „právního případu“ ve vesmírném soudním dvoře; skutečně za ně vykonal božskou pomstu. Spravedlivě dohlédl na to, aby byly vyrovnány účty.
21, 22. V čem bude v blízké budoucnosti šťastný větší Cýrus, jak o tom mluví Žalm 137:8, 9?
21 Šťastný bude v blízké budoucnosti úkol protiobrazného Cýra, oslaveného Ježíše Krista, až bude dohlížet na to, aby byly vyřízeny všechny účty s dnešním Velikým Babylónem. Ctitelé Jehovovi, kteří trpěli ze strany Velikého Babylóna, přijímají božský názor na spravedlnost, a proto se mohou připojit k inspirovanému žalmistovi, když říká:
22 „Ó dcero babylónská, která máš být vypleněna, šťastný bude ten, kdo tě odmění tvým vlastním jednáním, jímž jsi jednala s námi. Šťastný bude ten, kdo uchopí tvé děti a skutečně je roztříští o skalní útes.“ — Žalm 137:8, 9.
23. Bude při svržení Velikého Babylóna použito pozemských nástrojů? Kdo však za to nese odpovědnost?
23 V určeném čase bude lidským pozemským nástrojům dovoleno, aby způsobily zkázu Velikého Babylóna. (Zjev. 17:15–18) Ale Ježíš Kristus s radostí na sebe vezme odpovědnost za vyhlazení této světové říše falešného náboženství. Jemu jako většímu Cýrovi připisuje biblické proroctví zásluhu na zasloužené porážce Velikého Babylóna. Když byl Ježíš jako člověk na zemi, trpěl v násilnických rukou Velikého Babylóna, a stejně trpěli i jeho následovníci. — Zjev. 18:24.
24. a) Jak Veliký Babylón dává najevo opovážlivost, pokud jde o panování? b) Čí je „dcerou“? Jaké katastrofální věci na něj brzo přijdou a jak?
24 Veliký Babylón je zosobněním opovážlivosti. (Jer. 50:31, 32) Za svého soupeře nepovažuje dnešní pozemský Jeruzalém neboli Sión, kde stojí islámský „Skalní dóm“, ale nebeskou horu Sión, kde jako král vládne větší Cýrus. Na důkaz tohoto soupeřství říká: „Sedím jako královna.“ (Zjev. 18:7) Má-li být nazývána „dcera“, jak byl nazýván starověký Babylón, pak je skutečně dcerou satana ďábla. (Jan 8:44; Jer. 50:42; 51:33) Na tuto náboženskou smilnici mají podle předpovědi rychle přijít dvě zhoubné věci: „Ztráta dětí a vdovství.“ (Iz. 47:9; Zjev. 18:7, 8; Jer. 50:9) Členové jeho náboženské organizace buď zahynou v nadcházejícím „velkém soužení“, nebo se pro Veliký Babylón stanou mrtvými tím, že se jej zřeknou a nebudou vyznávat vůbec žádné náboženství. Proto bude truchlit!
25. Nechceme-li být zařazeni mezi babylónské „děti“, které mají být roztříštěny „o skalní útes“, co musíme bez otálení udělat?
25 Chce snad někdo z nás být počítán mezi náboženské „děti“ Velikého Babylóna, až přijde Boží ustanovený čas, aby byly roztříštěny „o skalní útes“? Nechceme-li být zařazeni mezi ně a obzvláště tvrdíme-li, že patříme mezi ty, které Bůh nazývá „můj lid“, co máme dělat? Nic jiného, než využít zbývajícího času a uposlechnout milosrdného příkazu, který dává Bůh prostřednictvím svého Slova: „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část jeho pohrom.“ — Zjev. 18:4; Jer. 50:8.