„Znamenitý pastýř“ a „malé stádo“
„Neboj se, malé stádo, neboť vašemu Otci se zalíbilo vám dát království.“ — Lukáš 12:32.
1. Ke komu přirovnává žalmista David a prorok Izaiáš Jehovu jako opatrovníka?
KRÁL David, který byl kdysi jako chlapec pastýřem v Betlémě, začal jeden ze svých inspirovaných žalmů slovy: „Jehova je můj pastýř. V ničem nebudu mít nedostatek.“ (Žalm 23:1) Jiný biblický pisatel, prorok Izaiáš, také přirovnává Jehovu k pastýři, když říká: „Jako pastýř bude pást své vlastní stádo. Svou paží shromáždí beránky.“ (Iz. 40:11) Ale Jehova má nižšího pastýře. Výstižně jej nazývá: „Můj služebník David“.
2. a) Kdo je David, o němž mluví Ezechiel 37:24, 25? b) Jak uplatnil Ježíš proroctví u Zachariáše 13:7 a proč?
2 Staletí po smrti krále Davida inspiroval Jehova jiného biblického pisatele, Ezechiela, aby prorokoval: „A můj služebník David bude nad nimi králem a. . . budou všichni mít jednoho pastýře; . . . a můj služebník David bude jejich náčelníkem na neurčitý čas.“ (Ezech. 37:24, 25) Toto proroctví se musí vztahovat na Jehovova nižšího pastýře, na většího Davida, Ježíše Krista. V noci 14. nisana roku 33 n. l. , když byl Ježíš Kristus zrazen, vzat do vazby a přiveden k výslechu před své nepřátele, splnilo se proroctví Zachariáše 13:7: „ ‚Vzbuď se, meči, proti mému pastýři i proti tělesně schopnému muži, který je mým společníkem,‘ je výrok Jehovy vojsk. ‚Bij pastýře, a ať se rozptýlí stádo.‘ “ Ježíš sám uplatnil toto proroctví tímto způsobem. — Mat. 26:31; Mar. 14:27.
3, 4. a) Proč zůstal hřích na Židech, kteří se přeli s Ježíšem, když uzdravil člověka od narození slepého? b) Proč později při zimním svátku zasvěcení chrámu nezařadil Ježíš Židy, kteří se s ním přeli, mezi své „ovce“?
3 Bylo tedy naprosto v pořádku a nebylo v tom žádné sebevyvyšování, jestliže Ježíš Kristus přirovnal sám sebe k pastýři a řekl o sobě, že je „znamenitý pastýř“. (Jan 10:6, 11, 14) Stalo se to v souvislosti se zázračným uzdravením muže, který byl od narození slepý. Nevěřící z jeho vlastního lidu se s ním o to přeli a zeptali se ho: „Nejsme snad i my slepí?“ Co následovalo po této vyzývavé otázce? „Ježíš jim řekl: ‚Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Ale nyní říkáte: „Vidíme.“ Váš hřích zůstává.‘ “ (Jan 9:40, 41) O něco později během svátku zasvěcení jeruzalémského chrámu, v zimě (v prosinci) roku 32 n. l. , řekl Ježíš jistým nevěřícím Židům, kteří jej obklopili:
4 „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí. Ale vy nevěříte, protože nejste žádná z mých ovcí. Mé ovce naslouchají mému hlasu a já je znám a ony mne následují. A dávám jim věčný život a rozhodně nebudou nikdy zničeny a žádný je neuchvátí z mé ruky. Co mi dal můj Otec, je něco většího než všechno jiné a žádný je nemůže uchvátit z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno.“ — Jan 10:19–30.
5. K čemu přirovnal Ježíš u Jana 10:1–5 předchůdce, který jej měl představit Izraeli?
5 Tito nevěřící nejen zavrhli svědectví, jímž Ježíšovy skutky dokazovaly jeho totožnost, ale zavrhli i svědectví Ježíšova předchůdce, muže, který Izraelitům představil Ježíše jako Mesiáše, Krista. Ježíš se zmínil, že je nutné ukázat takovým způsobem totožnost nebo pověření pravého pastýře. Řekl o tom: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Ten, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vlézá někudy jinudy, je zloděj a lupič. Ale ten, kdo vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Tomu vrátný otevírá a ovce naslouchají jeho hlasu a on volá své ovce jménem a vyvádí je ven. Když všechny své vlastní vypustil, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Někoho cizího rozhodně nebudou následovat, ale utečou od něho, protože neznají hlas cizích.“ — Jan 10:1–5.
„OVČINEC“ A „VRÁTNÝ“
6. Proč symbolický „ovčinec“, do něhož jej uvedl „vrátný“, nebylo uspořádání smlouvy Zákona?
6 Co tedy znamená „ovčinec“ a „vrátný“, jestliže Ježíš se stal tesařem v Nazaretu a nikdy nebyl pastýřem doslovných ovcí? Především neznázorňoval „ovčinec“ uspořádání smlouvy Zákona, které Jehova zavedl u izraelského národa skrze Mojžíše jako prostředníka. Ježíš rozhodně nemusel být uváděn do uspořádání smlouvy Zákona tak říkajíc nějakým židovským „vrátným“. Ježíš se do tohoto uspořádání narodil. V Galatským 4:4, 5 je řečeno: „Ale když přišla plná hranice času, Bůh vyslal svého Syna, který se narodil z ženy a přišel, aby byl pod zákonem, aby vyplacením osvobodil ty pod zákonem.“ Aby je osvobodil vyplacením, Ježíš zemřel.
7. a) Kterého dne roku 33 n. l. odstranil Jehova uspořádání smlouvy Zákona s Izraelem a proč? b) Proč od letnic roku 33 n. l. neexistovalo žádné uspořádání smlouvy Zákona, z něhož by mohl Ježíš vyvést Židy?
7 Ježíš byl třetího dne po své smrti v roce 33 n. l. vzkříšen z mrtvých, aby předložil Bohu kupní cenu. Čtyřicátého dne po svém vzkříšení vystoupil Ježíš zpět do nebe. O deset dnů později byl židovský jarní svátek letnic, totiž 6. sivana 33 n. l. Toho dne jej Bůh použil, aby vylil svatého ducha na své učedníky, kteří čekali v Jeruzalémě. To znamenalo, že se již předtím objevil v Boží přítomnosti, aby předložil hodnotu své dokonalé lidské oběti, aby vyplacením osvobodil všechny lidi prodané do hříchu, a to i Židy. Onoho dne tudíž Jehova Bůh odstranil smlouvu Zákona a nahradil ji slíbenou novou smlouvou, kterou neuzavřel s Židy, ale s duchem zplozenými učedníky prostředníka, Ježíše Krista. (Kol. 2:13, 14) A tak již neexistovala žádná židovská smlouva Zákona, ze které by mohl Pastýř Ježíš vyvést věřící Židy.
8. a) Co znázorňoval „ovčinec“? b) Co tedy hledali přirození potomci Abrahámovi?
8 Ve světle výše uvedených okolností ještě naléhavěji vyvstává otázka: Co skutečně symbolizuje „ovčinec“, o němž Ježíš mluvil u Jana 10:1? Bezpochyby musí znázorňovat něco dřívějšího, obsažnějšího a trvalejšího, než byla smlouva Zákona z roku 1513 př. n. l. Byla to abrahámovská smlouva. Když patriarcha Abrahám překročil v roce 1943 př. n. l. řeku Eufrates a vešel do Zaslíbené země, vstoupil v platnost Boží slib daný jemu a jeho budoucímu potomstvu: „Požehnám těm, kteří ti žehnají, a prokleji toho, kdo na tebe svolává zlé, a všechny rodiny země si budou jistě žehnat tvým prostřednictvím.“ (1. Mojž. 12:3) Po letech, když Abrahám dokázal, že je ochoten obětovat svého syna Izáka, dodal Bůh ke svému slibu: „A prostřednictvím tvého semene si jistě budou žehnat všechny národy země, protože jsi naslouchal mému hlasu.“ (1. Mojž. 22:17, 18) Od té doby začali Abrahámovi potomci vyhlížet po tomto budoucím „semeni“. „Ovčinec“ tedy symbolizoval uspořádání abrahámovské smlouvy. Ti, kteří se podobají ovcím a jsou do ní zahrnuti, znázorňovali osoby, které čekaly na příchod zaslíbeného „semene“.
9. Koho by „vrátný“ nepropustil do „ovčince“?
9 Ať již takové osoby podobné ovcím předem věděly o „semenu“ nebo ne, vítaly je, když jim bylo oznámeno a představeno. Kdokoli by se pokoušel zmocnit se těchto „ovcí“ nepravými prostředky, aby je využíval, byl by „zloděj a lupič“. „Vrátný“ ovčince by takového falešného Krista neboli Mesiáše neuvedl dovnitř. Kdo prošel kolem „vrátného“ a „dveřmi“, měl být pravý „pastýř“, Abrahámovo „semeno“.
10. Kdo byl tento „vrátný“? Podle jakého proroctví?
10 Kdo však byl onen „vrátný“? Ukázalo se, že to byl Jan Křtitel, muž z kněžské rodiny kmene Levi. Bůh slíbil, že před zaslíbeným Abrahámovým „semenem“ pošle předchůdce. U Malachiáše 3:1 bylo předpověděno: „ ‚Hle, posílám svého posla a vyčistí přede mnou cestu. A náhle přijde ke svému chrámu pravý Pán, jehož hledáte, a posel smlouvy, v němž máte potěšení. Hle, jistě přijde,‘ řekl Jehova vojsk.“ (Mar. 1:1–11) Jan tedy vyhlížel po příchodu zaslíbeného ‚Abrahámova semene‘ a byl tudíž jako ovce, stejně jako ti, kteří byli v ovčinci uspořádání abrahámovské smlouvy. Jan však byl usmrcen asi po roce své zvláštní služby nebo o něco později. Nedožil se tedy letnic roku 33 n. l. a nestal se členem „malého stáda“ pomazaných dědiců nebeského království. — Mat. 11:11–14; 14:1–12; Luk. 12:32; Gal. 3:16.
11. a) Jak potvrdil Ježíš, že Jan Křtitel je jeho předchůdcem? b) „Poslem“ jaké smlouvy byl Ježíš, když doprovázel Pána Jehovu k chrámu?
11 Když Ježíš mluvil o úloze, kterou měl Jan Křtitel při splňování Jehovova předsevzetí, řekl Židům: „To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já vysílám svého posla před tvým obličejem, který připraví cestu před tebou!‘ “ (Mat. 11:10) Tak Ježíš uplatnil proroctví z Malachiáše 3:1 na Jana Křtitele jako na toho, kdo je poslán před Jehovou a před jeho ‚poslem smlouvy‘. Ježíš Kristus, který doprovází Pána Jehovu k prohlídce chrámu, je posel nikoli smlouvy Zákona, ale abrahamovské smlouvy. Ti, kteří byli v uspořádání abrahámovské smlouvy a měli víru v Jehovova proroctví, se těšili na příchod tohoto mesiášského „posla“.
12. Co řekl Jan Křtitel o tom, jak „poznal“ toho, který byl základním ‚Abrahámovým semenem‘?
12 O tom, který byl hlavním a základním z ‚Abrahámova semene‘, Jan Křtitel řekl: „Viděl jsem ducha sestupujícího jako holubice z nebe, a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale právě ten, kdo mne poslal křtít ve vodě, mi řekl: ‚Nad kým uvidíš sestupovat a zůstávat ducha, to je ten, kdo křtí ve svatém duchu.‘ A já jsem to viděl a svědčil jsem, že to je ten Boží Syn.“ — Jan 1:31–34.
13. a) Kdy Jan Křtitel otevřel „dveře“ pravému Pastýři? b) Na jaký druh ‚Abrahámova semene‘ tehdy Jan poukazoval?
13 Ježíš neuhnul a prošel „dveřmi“ do ovčince. Když mu bylo 30 let, přišel k Janu Křtiteli, aby se dal ponořit do vody. Strávil 40 dnů v pustině, kde byl pokoušen, a pak se s důvěrou vrátil tam, kde byl Jan Křtitel s řadou svých učedníků. Když se přibližoval k obraznému „vrátnému“ ovčince abrahámovské smlouvy, viděl jej Jan přicházet a zvolal: „Hle, Boží Beránek, který snímá hřích světa!“ (Jan 1:29, 36) Nikoli Beránek, který snímá hřích izraelského národa, ale „Beránek, který snímá hřích světa“. Jan Křtitel tedy otevřel obrazné „dveře“ pravému Pastýři, o jehož totožnosti a pověření podal nutné důkazy univerzální Pastýř, Jehova Bůh. Když Jan obracel pozornost svých učedníků na přibližujícího se Ježíše, nepoukazoval jen na obřezaného Žida a tělesného potomka pozemského Abraháma. Nikoli, poukazoval na Pomazaného, duchem zplozeného potomka většího Abraháma, Jehovy Boha. Byl hlavní neboli prvotní z onoho „semene“ nebeského Abraháma, jehož prostřednictvím si budou žehnat všechny rodiny země.
14. a) Když Ježíš přistupoval k „ovčinci“, hledal jen přirozené Židy nebo jiné lidi všeobecně? b) Jak mohl pastýř na Středním východě k sobě přivolat jednotlivou ovci?
14 Ten si proto zasloužil, aby jej „vrátný“ vpustil do obrazného „ovčince“, uspořádání abrahámovské smlouvy. Byl to pravý pastýř a nepřišel hledat Židy nebo nějaké jiné lidi všeobecně, ale ty, kteří budou reagovat na příležitost stát se s ním částí složeného ‚Abrahámova semene‘, jehož prostřednictvím má přijít požehnání všem národům. Většina přirozených Židů jej zavrhla, ale ostatek tělesných Židů jej skutečně přijal. To byly „ovce“, které naslouchaly jeho hlasu. A tak když volal „své ovce jménem“, reagovaly a on je vyvedl na pastvinu. Na Středním východě pastýř obvykle dával každé ze svých ovcí jednotlivě jméno.
15. a) Jak zavolá pastýř celé stádo najednou? Proč se ovce nedají svést, aby šly za někým „cizím“? b) Kdo se má dnes řídit tímto bezpečným příkladem?
15 Když však pastýř chtěl k sobě svolat celé stádo najednou, vykřikl pro všechny a tento zvuk zněl jako dr-r-r-r-r-rt, a to v určité výšce a určitou silou hlasu, což jiní pastýři nemohli napodobit. A tak, „když všechny své vlastní vypustil, jde před nimi a ovce ho následují“, protože poznají jeho nenapodobitelný hlas. Mají natolik vnímavý sluch, že mohou poznat „cizí“ a napodobitele. Nedají se oklamat a nejdou za takovými podezřelými a snad i zlomyslnými „cizími“. To je dobrý příklad, jímž se mají přesně řídit ti, kteří se podobají ovcím a tvoří „malé stádo“, jemuž větší Abrahám podle svého zalíbení a schválení dává království.
16. Proč Židé nepochopili význam přirovnání, když k nim Ježíš mluvil o pastýři a o jeho stádu?
16 Rozumíme dnes významu toho, o čem Ježíš tehdy mluvil? Nevěřící Židé, kteří byli v uspořádání smlouvy Zákona, nepochopili, čemu odpovídá Ježíšovo přirovnání. Zpráva o tom říká: „Ježíš jim vyprávěl toto přirovnání, ale oni nepoznali, co znamená to, co jim říkal.“ (Jan 10:6) Neznali hlas mesiášského pastýře a on neznal je a nevolal je jejich osobním jménem. Sami si způsobili slepotu, následkem které jej nepoznali. Nebuďme jako oni.
„DVEŘE PRO OVCE“
17. K čemu jinému v souvislosti s ovčincem přirovnal Ježíš sám sebe podle slov u Jana 10:7–10?
17 Na tomto místě Ježíš změnil osoby, o nichž mluvil, aby znázornil jinou důležitou stránku této věci. „A tak Ježíš řekl znovu: ‚Vpravdě, vpravdě vám říkám: Já jsem ty dveře pro ovce. Všichni ti, kteří přišli místo mne, jsou zloději a lupiči; ale ovce jim nenaslouchaly. Já jsem ty dveře; kdokoli vchází skrze mne, bude zachráněn a bude vcházet a vycházet a najde pastvu. Zloděj nepřichází, leda aby kradl, zabíjel a ničil. Přišel jsem, aby měly život a mohly jej mít v hojnosti.‘ “ — Jan 10:7–10.
18. a) Kdo se na zemi pokouší jednat jako vrátný pro Ježíše, který je jako symbolické „dveře“? b) O které třídě Ježíš řekl, že bude charakteristickým rysem „skonávání systému věcí“? Slouží tato třída jako vrátný pro Ježíše, který je jako „dveře“?
18 Povšimněme si, že Ježíš nemluví v této souvislosti o „vrátném“, když mluví o sobě jako o „dveřích“. Nemluví o tak zvaném „zástupci Kristovu“, o hlavě nějaké náboženské sekty, o někom, kdo by si činil nárok na neomylnost. Ježíš řekl: „Já jsem ty dveře pro ovce.“ A o několik měsíců později dodal prohlášení: „Já jsem cesta, pravda a život. Žádný nepřichází k Otci, jen skrze mne.“ (Jan 14:6) Přitom nelze pustit ze zřetele, že Ježíš předpověděl „věrného a rozvážného otroka“, kterého jeho pán „ustanoví. . . nade vším svým majetkem“, když pronášel své rozsáhlé proroctví o „znamení své přítomnosti a skonávání systému věcí“. (Mat. 24:3, 45–47) To se však vztahuje na třídu „otroka“, na jeho věrné a rozvážné následovníky, jimž svěří dohled nad svým viditelným majetkem na zemi, obzvláště během tohoto „skonávání systému věcí“. Z této třídy „otroka“ se však tímto jmenováním nestává Ježíšův „vrátný“.
19. Jak velké „stádo“ tvoří ti, kteří jsou v „ovčinci“ podobném uspořádání abrahámovské smlouvy? Jakým způsobem mohou vstoupit do záchrany?
19 Ježíš je v obrazném smyslu jako „dveře“ pro ty své následovníky podobající se ovcím, kteří jsou spolu s ním učiněni částí ‚Abrahámova semene‘. Jsou tedy v „ovčinci“ uspořádání abrahámovské smlouvy. Společně tvoří obrazně řečeno jen „malé stádo“, pouhých 144 000, kteří jej mají jako pastýře. Tvoří jakoby 12 kmenů duchovního izraele a stojí na duchovní hoře Siónu s Ježíšem Kristem, „Beránkem“ Božím. (Luk. 12:32; Zjev. 7:1–8; 14:1–5) Za svou záchranu vděčí nebeskému dědictví, nikoli nějakému Kristovu zástupci, ale tomu, který je „dveřmi pro ovce“. Ježíš totiž řekl: „Kdokoli vchází skrze mne, bude zachráněn a bude vcházet a vycházet a najde pastvu.“ (Jan 10:9) Apoštol Pavel mluví za „malé stádo“ s nebeskou nadějí, když se zmiňuje o ‚našem Pánu Ježíši Kristu, skrze něhož jsme také vírou získali přístup do této nezasloužené laskavosti, v níž nyní stojíme; a jásejme na základě naděje na Boží slávu‘. — Řím. 5:1, 2; Ef. 2:18; 3:12.
20. Jak se Jehovův nižší pastýř liší od „falešných Kristů a falešných proroků“, kteří přišli „místo“ něj?
20 Ve svém proroctví o „skonávání systému věcí“ předpověděl Ježíš, že povstanou „falešní Kristové a falešní proroci“ s velkou schopností klamat. Ti přišli „místo“ pravého Krista, a oklamaní lidé, kteří následovali takové podvodníky, byli v náboženském ohledu uloupeni, zabiti a duchovně, ne-li doslova, zničeni. (Mat. 24:3, 24, 25; Jan 10:8, 10) Ježíš naproti tomu přišel jako zachránce života, aby dal lidským tvorům možnost radovat se ze života hojnější měrou než nyní, radovat se věčně ze života v dokonalosti a v rámci opatření, která pro bezpečnost učinil velký Pastýř všech, Jehova Bůh. Toužíme-li tedy získat věčný život jako Boží „ovce“, musíme nyní následovat jeho obětavého nižšího pastýře, Ježíše Krista.