Buďte odvážní! Milénium je blízko
„Ve světě budete mít soužení, ale buďte odvážní! Já jsem přemohl svět.“ — Jan 16:33.
1. Proč musí být Ježíšovi učedníci velmi odvážní?
TATO slova řekl Ježíš svým učedníkům jako radu na rozloučenou, když s nimi mluvil v předvečer svého zatčení a popravy. On sám pozoruhodnou měrou projevil tuto vlastnost — odvahu, a přál si, aby jeho oddaní následovníci jednali stejně. Bylo nutné, aby byli velmi odvážní, protože Ježíš jim právě řekl: „Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mne nenáviděl dříve, než nenáviděl vás. Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho. Protože však nejste částí světa, nýbrž já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí. Mějte na mysli slovo, které jsem vám řekl: Otrok není větší než jeho pán. Jestliže mne pronásledovali, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovávali mé slovo, budou zachovávat i vaše. Ale to všechno vám udělají pro mé jméno, protože neznají toho, kdo mne poslal.“ — Jan 15:18–21.
2. Co zahrnuje křesťanská odvaha? (Srovnej Žalmy 27:13, 14; 31:24; 31:25, „KB“.)
2 Co všechno však zahrnuje křesťanská odvaha? Znamená to okázalou udatnost „v palebném postavení“, jakou projevují vojáci v zápalu boje? Ne, znamená to daleko více. Křesťanská odvaha vyžaduje, abychom projevovali vzornou morální sílu v každé době a abychom neochvějně podporovali Boží království za všech okolností. Je při ní zapotřebí pevnosti, vytrvalosti a stálé věrné oddanosti pravým zásadám. Pravá odvaha zahrnuje rozhodnost a pozitivní rozhodnutí úspěšně postupovat kupředu i tváří v tvář zdánlivě nepřekonatelnému odporu a obtížím. Zahrnuje rozhodnutí, které vyjádřil apoštol Pavel: „ . . .Jde o jedno: Zapomínám na věci za sebou a napřahuji se po věcech před sebou, usiluji o cíl.“ — Fil. 3:13, 14.
DANIELŮV PŘÍKLAD ODVAHY
3. Jakou vzornou odvahu projevili Daniel a jeho druhové, když šlo o jídlo a pití?
3 Boží slovo obsahuje mnoho zpráv o velké odvaze tváří v tvář strastem, jimiž byla zkoušena víra. Jedním mužem, který projevil takovou odvahu při řadě příležitostí, byl Boží prorok Daniel. Jako mladý muž, který byl v babylónském otroctví, „se. . . v srdci rozhodl, že se nebude poskvrňovat královými lahůdkami a jeho vínem k pití,“ a v tom se k němu připojili Sidrach, Mizach a Abdenágo. (Dan. 1:8–19) Bylo k tomu třeba odvahy, podobně jako je třeba v dnešní době odvahy, aby mladý svědek Jehovův v některé zemi například odmítl školní jídlo, v němž jsou obsaženy krevní výrobky. — Sk. 15:28, 29.
4. Jaký znamenitý příklad našli mnozí dnešní mladí lidé ve 3. kapitole Danielově? (Řím. 15:4)
4 Později, když tito tři Danielovi druhové zaujali pevný postoj ve sporné otázce, při níž šlo o modlářství, Daniel bezpochyby věrně schvaloval jejich postoj. Pod inspirací podrobně zaznamenal tuto událost k našemu napomenutí v těchto kritických dnech. — Dan., kap. 3.
5. a) Proč potřeboval Daniel odvahu, aby mohl mluvit před Nabuchodonozorem a později před Balsazarem? b) Jak je v dnešní době od svědků Jehovových vyžadována podobná odvaha?
5 Daniel potřeboval odvahu, aby mohl předstoupit před mocného babylónského vládce Nabuchodonozora a oznámit výklad vladařových snů obzvláště proto, že Danielovo proroctví naznačovalo konečný pád babylónské říše a také královo ponížení. (Dan. 2:36–38, 44, 45; 4:24, 25, 33) Také v době, kdy se Balsazar oddával modlářskému hodování a na stěně královského paláce se objevil rukou psaný záznam od Jehovy, musel být Daniel velmi odvážný, aby mohl podat králi a jeho velmožům zprávu, že mocný Babylón skončil a že bude dán Médopersii. (Dan. 5:1–6, 17–28) Podobně mnozí dnešní svědkové Jehovovi potřebují odvahu, aby statečně mluvili o Božích soudech proti Velikému Babylónu a jiným odsouzeným systémům tohoto světa. — Zjev. 16:12–16, 19.
VE LVÍ JÁMĚ
6, 7. a) Proč se Daniel dostal do význačného postavení za vlády Dáreiovy? b) Jedině jak mohli jeho nepřátelé najít proti němu nějakou záminku? c) Jaké podobné situace vznikají v naší době?
6 Při svých obtížných zážitcích se Daniel se svými druhy plně spoléhal na Jehovu v modlitbě. (Dan. 2:17, 18) A právě ve spojitosti s modlitbou musel Daniel opět projevit neochvějnou odvahu. Babylón padl a nyní nad Médopersií, čtvrtou světovou velmocí, o níž podává Bible zprávu, vládl Dáreios. Zestárlý Daniel se vyznačoval „mimořádným duchem“, který mu udělil jeho Bůh, a proto se těšil větší vážnosti než všichni ostatní úředníci v království. Tito význační muži žárlili na Danielovu moudrost a na jeho postavenía hledali nějaký způsob, jak Daniela zničit. Dobře však věděli, že nebudou moci najít žádnou záminku, jedině ve spojitosti se „zákonem jeho Boha“. — Dan. 6:1–5.
7 Tito spiklenci věděli o tom, že Daniel má ve zvyku modlit se a vzdávat chválu svému Bohu třikrát denně, a proto přiměli krále, aby podepsal výnos, že každý, kdo během třiceti dnů vznese nějakou žádost k jakémukoli bohu nebo člověku kromě ke králi, musí být uvržen do lví jámy. Výnos se stal nezměnitelným zákonem Médů a Peršanů. (Dan. 6:6–9) To se podobá dnešní situaci v mnoha zemích, kde se malicherní úředníci nebo duchovní cítí popuzeni tím, že se svědkové Jehovovi nechtějí stát částí světa nebo nechtějí zmírnit svou činnost v zájmu království. Takoví lidé žárlí na to, že Bůh žehná dílu svých svědků, a snaží se proto svědky „dostat“ a znemožnit jim činnost. Tito odpůrci dobře vědí, že členové Jehovova lidu jsou obvykle nejčestnější lidé ve společnosti a nejvíce dbají zákona. Proto si vymýšlejí sporné otázky, při nichž jde o modlářské obřady a pozdravy a o provolávání stranických nebo vlasteneckých hesel, například „Heil Hitler“, „Viva Franco“ a podobně.
8. Jak dnešní věrní svědkové jednali podle Danielova nekompromisního příkladu?
8 Jaký zářivý příklad zanechal Daniel pro takové situace! Zpráva nám říká: „Jakmile se však Daniel dověděl, že byl ten spis podepsán, vstoupil do svého domu, a zatímco měl okna ve svém podkrovním pokoji otevřená směrem k Jeruzalému, klekal na kolena dokonce třikrát denně a modlil se a přinášel chválu svému Bohu, jak to pravidelně činil předtím.“ (Dan. 6:10) Nepřestal se svým obvyklým uctíváním Jehovy. Podobně věrní svědkové v dnešní době nepřestávají uctívat Boha, když některý diktátor zakazuje nebo omezuje jejich křesťanskou činnost. Snad cítí, že musí jednat opatrně, možná tak, že svou činnost dům od domu konají přerušovaně nebo vydávají svědectví pouze s Biblí, nebo dokonce vydávají jen příležitostná svědectví. Ale uctívat musí! Nemohou ‚přestat mluvit o tom, co viděli a slyšeli‘. — Sk. 4:20.
9. Jak byl Daniel ochráněn? Jaké nám to dnes poskytuje povzbuzení?
9 Daniel zachovával ryzost, a proto byl uvržen do lví jámy. Znamenalo to však, že jej Bůh opustil? Rozhodně ne! Stejně Jehova neopouští své svědky, jsou-li dnes uvrženi do špinavých vězení. Daniela dokonce neopustil ani král Dáreios, který ‚strávil noc v půstu‘ a pravděpodobně se modlil k Danielovu Bohu. Jehovova ochrana byla rozhodně mocnější než nezměnitelný výnos médoperského zákona. Když král příštího jitra spěchal ke lví jámě a ptal se Daniela, zda Bůh, jemuž Daniel vytrvale sloužil, byl schopen jej zachránit, mohl Daniel odpovědět: „Můj vlastní Bůh poslal svého anděla a zavřel ústa lvům, a ti mě nezničili, protože na mně byla nalezena samotná nevinnost před ním; a ani před tebou, králi, jsem nespáchal žádný škodlivý čin.“ — Dan. 6:18–22.
10. Jak může Jehovův lid zmařit plány tohoto „řvoucího lva“, ďábla?
10 Modlitba k Jehovovi je v dnešní době stejně důležitá jako v době Danielově, a jak může být účinná! Ačkoli svědkové Jehovovi snad v dnešní době nejsou vrháni do doslovných lvích jam, žijí ve světě, kde jejich „protivník, ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“. Co tedy musí křesťané dělat, stojí-li tváří v tvář pronásledování a jiným zkouškám? Musí být odvážní. Musí se pokorně podrobit obtížným okolnostem a modlit se, a musí také důvěřovat, že se jejich bratři všude usilovně za ně modlí. Apoštol Petr dává znamenitou radu: ‚Uvrhněte všechnu svou úzkostlivou starost [na Boha], protože o vás pečuje. Buďte střízliví, bděte; postavte se proti [ďáblu], pevní ve víře, protože víte, že se tatáž utrpení dovršují v celém společenství vašich bratrů na světě. Avšak potom, co jste chvilku trpěli, Bůh vší nezasloužené laskavosti. . . sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás. Jemu buď moc navždy.‘ — 1. Petra 5:6–11.
11. Jaké jsou dnešní příklady toho, že svědkové Jehovovi přežili ve „lví jámě“?
11 V dnešní době je mnoho příkladů, kdy svědkové Jehovovi jako by byli uvrženi do „lví jámy“. Poslové tohoto „řvoucího lva“, ďábla, sami podobní lvům, se neustále snaží pohltit Boží lid. Jeho svědkové však vytrvávají v modlitbě, svou úzkostlivou starost vkládají na Jehovu a zaujímají svůj postoj „pevní ve víře“. V Rhodesii například žila jedna dívenka, kterou rodiče dobře učili o biblických zásadách. Byla zajata partyzány. Rodiče se o ni báli, protože partyzáni měli ve zvyku nezletilá děvčata znásilňovat nebo jim vštěpovat své názory. Rodiče se mohli jedině modlit o její bezpečí. Za několik dní se vrátila, aniž se jí něco stalo. „Co se s tebou dělo?“ ptali se jí rodiče. „Jen jsem jim stále vydávala svědectví,“ vysvětlila jim dívka. A tak ji její uchvatitelé poslali domů. Později partyzánský velitel přišel do vesnice a vyhledal její rodiče. Řekl jim, že chtěl prostě poznat rodiče tak dobře vychované holčičky.
12. Jakou usilovnou modlitbu máme neustále vznášet k Jehovovi a s jakou důvěrou?
12 Jehova se skutečně stará o své služebníky, kteří se k němu modlí, a pomáhá jim. S důvěrou se můžeme stále modlit stejně jako David: „O Jehovo, můj Bože, k tobě jsem se uchýlil. Zachraň mne od všech, kteří mne pronásledují, a osvoboď mne, aby nikdo neroztrhal na kusy mou duši jako lev, a neuchvátil mne, když není žádný, osvoboditel.“ Ano, snad někdy cítíme, že naše „duše je uprostřed lvů“, že jsme mezi ‚pohltiteli, ano syny lidskými, jejichž zuby jsou oštěpy a šípy a jejichž jazyk je ostrý meč‘. Jestliže se však usilovně modlíme k Jehovovi a utíkáme se do stínu jeho křídel, projdeme těmito zkouškami jako lidé, kteří zachovali ryzost. (Žalm 7:1, 2; 7:2, 3, „KB“; 57:1–4; 57:2–5, „KB“) Jako Daniel ‚vírou. . . zacpával tlamy lvů‘, tak to můžeme činit i my. — Žid. 11:33.
V ‚ČASE TÍSNĚ‘
13. a) Proč Daniel potřeboval posilu za vlády Cýrovy? b) Jakou podobnou odvahu potřebují svědkové Jehovovi dnes?
13 Později za vlády krále Cýra se Danielovi ve vidění objevil anděl, posílil jej a řekl: „Neboj se, muži velmi žádoucí. Buď v pokoji. Buď silný, ano buď silný.“ (Dan. 10:1–19) Daniel potřeboval odvahu, aby mohl přijmout a zaznamenat mocné proroctví, které mu pak anděl dal a které nacházíme v 11. a 12. kapitole Danielově. A svědkové Jehovovi potřebují odvahu, aby nebyli „částí světa“ v době, kdy se splňuje závěrečná část tohoto proroctví, jež popisuje konfrontaci mezi komunistickým „králem severu“ a kapitalistickým „králem jihu“ v tomto nukleárním věku.
14. a) Z čeho je patrné, že Michael je Pán Ježíš Kristus? b) Jak můžeme načerpat odvahu ze zprávy ve 12. kapitole Danielově?
14 V Danielově knize je několikrát zmínka o Michaelovi, jehož jméno znamená „Kdo je jako Bůh?“. (Dan. 10:13, 21) Tak je zřejmé, že tento velký kníže je Pán Ježíš Kristus, který zápasí za ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti. Když anděl mluvil o tomto „čase konce“, řekl Danielovi: „A v té době povstane Michael, velký kníže, který se zastává synů tvého lidu. A určitě nadejde čas tísně, jaký dosud nikdy nebyl, pokud existuje nějaký národ, až do té doby. A v té době tvůj lid unikne, každý, kdo je nalezen zapsaný v knize.“ (Dan. 12:1, 4) Kéž jsme velmi odvážní, abychom činili vše, co od nás vyžaduje Danielův Bůh, dokud tento „čas tísně“ nesmete satanův zlý svět. Protože tehdy nadejde úsvit nádherného dne Ježíšova tisíciletého panství. „Mnozí z těch, kteří spí v prachu půdy, se probudí“ s vyhlídkou na věčný život na zemi. Také odvážný Daniel ‚vstane ke svému určení na konci dnů‘. — Dan. 12:2, 9, 13.
„BUĎTE STATEČNÍ A SILNÍ“
15, 16. a) Ve které dřívější situaci Danielova lidu, Izraele, bylo třeba odvahy? b) Jak může být posílena odvaha Božího lidu dnes stejně jako v případě Izraele?
15 Boží lid dnes stojí skutečně v branách milénia. Situace se podobá situaci Izraele, Danielova lidu, v daleko ranějším období jejich dějin. Bylo to v době, kdy tábořili na okraji řeky Jordánu a byli připraveni přejít do Zaslíbené země. Cíl byl v dohledu. Ještě je však čekaly zkoušky a obtíže. Bylo třeba odvahy. Proto jiný Jehovův slavný prorok, zestárlý Mojžíš, pronesl k Izraeli: „Buďte stateční a silní. Neboj se jich ani se jich nelekni [svých nepřátel], protože Jehova, tvůj Bůh, jde s tebou. Neopustí tě ani tě úplně nezanechá.“ A svému vlastnímu určenému nástupci, Jozuovi, dal Mojžíš podobné napomenutí: „Buď statečný a silný.“ — 5. Mojž. 31:1–8.
16 Opravdu, celý lid potřeboval být velmi statečný; a proto Mojžíš dal pokyn kněžím, levitům a starším mužům Izraele ve spojení s tím, co se mělo konat každých sedm let při svátku chýší, který měli všichni dodržovat: „Shromáždi lid, muže a ženy a maličké a svého cizího usedlíka, který je uvnitř tvých bran, aby naslouchali a aby se učili, neboť se musí bát Jehovy, vašeho Boha, a dbát na to, aby prováděli všechna slova tohoto zákona.“ (5. Mojž. 31:9–12) Měl-li mít národ úspěch, bylo nutné naslouchat Jehovovu zákonu, učit se mu a poslouchat jej. To je nutné i dnes, má-li mít Boží lid odvahu, která mu umožní přežít konec světa.
17, 18. Co je nutné, abychom se stali „odvážnými a silnými“? Proč by tomu měli věnovat zvláštní pozornost obzvláště křesťanští starší?
17 V oné kritické době v Izraeli musel starší muž Jozue projevit příkladnou odvahu; a stejně musí dnes jednat křesťanští starší ve sboru. Proto bychom měli dávat bedlivě pozor na Jehovova slova, která byla řečena přímo Mojžíšovi. Potvrzovala to, co Mojžíš řekl předtím: „Buď odvážný a silný. . . Jen buď odvážný a velmi silný. . . Buď odvážný a silný. Nelekej se ani se neboj, neboť Jehova, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoli jdeš.“ (Jozue 1:6, 7, 9) Jehova řekl Jozuovi, co bylo nutné, aby mohl být „odvážný a silný“ a aby jednal moudře v každé situaci. A co to je? Ať nám odpoví biblický text:
18 „Tato kniha [Jehovova] zákona by se neměla vzdálit od tvých úst a budeš v ní číst tlumeným hlasem ve dne i v noci, abys dbal na to a činil podle všeho toho, co je v ní napsáno; neboť tehdy se ti bude dařit na tvé cestě a budeš jednat moudře.“ — Jozue 1:8.
19, 20. K čemu to nakonec povede, budeme-li ‚odvážní a silní‘?
19 K čemu nakonec vedlo moudré jednání Jozua a odvážná poslušnost lidu? Když byly překonány všechny překážky a Jehova dal Izraeli vítězství nad všemi jejich nepřáteli a když se lid nakonec usadil v oné „zemi oplývající mlékem a medem“, mohl je Jozue povzbudit slovy: „Dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jedno slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se pro vás splnila. Ani jediné slovo z nich neselhalo.“ — Jozue 5:6; 23:14.
20 Až Jehovův dnešní odvážný lid nakonec vyjde z katastrofálního „času tísně“ a vstoupí do milénia Kristova pokojného panství, zažijí splnění Jehovových slibů v daleko větším, ano trvalém měřítku. Kéž jsme všichni ‚odvážní a velmi silní‘, abychom přežili do tohoto milénia, jež je nyní blízko!