Naděje na milénium vítězí

1. Jaké otázky vznikly v souvislosti s příchodem Mesiáše?

KDYŽ přišel k Židům dlouho očekávaný Mesiáš, potvrdil jejich původní víru v budoucí život na základě vzkříšení, nebo schválil jejich nově získané pohanské pojetí o vrozené nesmrtelnosti duše? Když Ježíš Kristus uvedl na světlo nebeskou naději, mínil tím, že všichni, kteří budou zachráněni, půjdou do nebe? Nebo Hebrejská i Křesťanská řecká písma předkládají miliónům lidí naději na věčný život na zemi?

BUDOUCÍ ŽIVOT NA ZÁKLADĚ VZKŘÍŠENÍ

2. Co učil Ježíš o naději na budoucí život?

² Ježíš naprosto nesouhlasil s pohanským pojetím o vrozené nesmrtelnosti lidské duše. Ukazoval, že jakákoli naděje na budoucí život závisí na vzkříšení. Řekl: „Jako má. . . Otec život sám v sobě, tak udělil i Synu, aby měl život sám v sobě. A dal mu moc soudit, protože je Syn člověka. Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou, ti, kteří konali dobré věci, ke vzkříšení života, ti, kteří konali hanebnosti, ke vzkříšení soudu.“ — Jan 5:26–29.

3. Co nyní připouštějí někteří teologové křesťanstva ohledně duše?

³ Je zajímavé, že někteří dnešní teologové křesťanstva opět docházejí k myšlence, že představa o vrozené nesmrtelnosti není podporována ani Hebrejskými ani Křesťanskými řeckými písmy. Například „Nový mezinárodní slovník novozákonní teologie“ (sv. 3, 1978 angl.) zdůrazňuje, „jak cizí je pro SZ [Starý zákon] pojetí duše oddělené od těla, nebo duše, která se od těla odděluje při smrti“. A opět: „Mat. 10:28 neučí o možné nesmrtelnosti duše, ale o tom, že božský rozsudek nad těmi, kteří nečiní pokání, je nezvratný. . . NZ [Nový zákon] vidí člověka v zásadě jako jeden celek a slibuje přeměnu celé osobnosti, a nejen přežití jedné části. . . nemůže být nesmrtelnost bez předcházejícího vzkříšení.“

NEBESKÁ A POZEMSKÁ NADĚJE

4. Co přijímají svědkové Jehovovi, ale co popírají? Proč?

⁴ Svědkové Jehovovi nepopírají učení Křesťanských řeckých písem, že někteří křesťané obdrží „nebeské povolání“. (Žid. 3:1) Popírají však, že takové „nebeské povolání“ ruší Boží původní předsevzetí, že má být země vypěstována do rajského stavu a naplněna spravedlivým rodem mužů a žen. Nemohou přijmout myšlenku, že by se všechna proroctví Hebrejských písem, jež předpovídala obnovení ráje na zemi, stala mrtvou literou. Jejich přesvědčení je tím silnější, protože příslib „nové země“, v níž má „přebývat spravedlnost“, je potvrzen v Křesťanských řeckých písmech. — 2. Petra 3:13; Zjev. 21:1–4.

5, 6. Jak objasňuje Bible dvojí biblickou naději: a) nebeskou? b) pozemskou?

⁵ Vážné biblické studium vedlo svědky Jehovovy k víře, že biblická naděje pro křesťany je dvojí: Dar nesmrtelnosti v nebesích pro omezený malý počet a věčný život na zemi pro větší počet. Nebeská naděje na to, že budou „vládnout jako králové“ s Kristem, je jako výjimečná „milost“ [„KB“] neboli „nezasloužená laskavost“ poskytnuta 144 000 „vybraných“ („Autorizovaný překlad“) nebo „vyvolených“ počínaje apoštoly a Kristovými učedníky rané doby. (Luk. 12:32; Řím. 5:17; 8:33; Zjev. 5:9, 10; 7:1–4; 14:1–4) Z těch je dnes na zemi naživu jen malý počet ‚zbývajících‘, kteří ‚zůstali naživu do Pánovy přítomnosti‘. — 1. Tess. 4:14–17; Zjev. 12:17.

⁶ Pozemská naděje je ta původní naděje, k jejímuž splnění mohl dospět Adam s Evou, kdyby byli zůstali podřízeni Jehovově svrchovanosti a nehledali by mravní nezávislost. (Viz první tři kapitoly 1. Mojžíšovy.) Člověk je „svou povahou pozemský“. (1. Kor. 15:47, „Jeruzalémská bible“, angl.) Jeho přirozené snahy a touhy jsou pozemské. „Nebesa, nebesa patří Jehovovi, ale Zemi dal synům lidským.“ (Žalm 115:16) A Bible jasně ukazuje, že Jehova Zemi „nestvořil jen tak naprázdno, ale vytvořil ji. . . proto, aby byla obývána“. (Izaiáš 45:18) Proto naděje na věčný život na zemi v rajských poměrech je přirozená i biblická. Není to nic, zač bychom se měli stydět.

NADĚJE NA MILÉNIUM PRO DVĚ SKUPINY

7. Jakou naději poskytují lidem na zemi abrahámské sliby a proroctví Danielovo?

⁷ 144 000 duchovních izraelitů tvoří „semeno“ neboli „potomstvo Abrahámovo“ a jsou „dědicové toho, co Bůh zaslíbil“. (Gal. 3:26–29, „Ekumenický překlad“) Proto je dobré si připomenout, že ve slibu, který byl dán Abrahámovi, bylo také řečeno: „Prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojž. 22:16–18) Prorok Daniel také mluvil o ‚lidech, národnostních skupinách a jazycích‘, nad nimiž bude „Syn člověka“, Ježíš Kristus, vykonávat z nebe „království a panování“. To činí společně s „vyvolenými“, o nichž se mluví jako o ‚svatých nejvyššího‘. — Dan. 7:13, 14, 27; 2. Tim. 2:10.

8. Co ukazuje, že Pavel a Jan si uvědomovali, že záchrana není omezena jen na „vyvolené“?

⁸ Tato proroctví, která mluví o dvou skupinách, o „semeni“ a „národech“, o „svatých“ a „národnostních skupinách“, nebyla křesťanům v rané době neznámá. Apoštol Pavel to potvrdil. Nejdříve mluvil o těch, kteří budou „spoludědicové s Kristem“ a budou spolu s ním „oslaveni“ v nebi, a potom mluví o lidském „tvorstvu“, které „vyhlíží s dychtivým očekáváním“ k tomu, že bude „osvobozeno ze zotročení zkaženosti“ neboli hříchu „a bude mít slavnou svobodu Božích dětí“. (Řím. 8:15–21) Apoštol Jan psal křesťanům, kteří sdíleli stejně jako on nebeskou naději, a mluvil o Kristu jako o „usmiřující oběti za naše hříchy [za hříchy „vyvolených“], ne však pouze za naše, ale za hříchy celého světa“. — 1. Jana 2:2; 3:1–3.

9. a) Jaká vidění měl pravděpodobně Jan již dříve, než psal svůj první dopis? b) Jak potvrzují, že existují dvě skupiny zachráněných?

⁹ Když Jan psal tato slova, velmi pravděpodobně již obdržel Zjevení, v němž nejdříve viděl 144 000 „zapečetěných“ duchovních izraelitů a potom „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. Ti přežijí „velké soužení“ a „Beránek“, Kristus Ježíš, je vede „k pramenům vod života“. (Zjev. 7 :4–17) A v témž Zjevení měl Jan také vidění Kristovy tisícileté vlády, v němž je opět zmínka o dvou skupinách: o těch, kteří budou ‚mít podíl na prvním vzkříšení‘ a budou „vládnout jako králové“, a o ‚lidstvu‘, jemuž Bůh požehná a které bude ‚jeho lidem‘. — Zjev. 20:1–21:8.

10. Které dvě skupiny dnes mají naději na milénium? Jak je možné srovnat jejich počet?

¹⁰ Naděje na milénium dnes vítězí v srdcích těch, kteří patří k „malému stádu“ a jsou povoláni k tomu, aby „seděli na trůnech“ s Kristem v nebi a vládli tam po tisíc let. (Luk. 12:32; 22:28–30) Tuto naději na milénium radostně přijali i ti z „velkého zástupu“, kteří se připojili k zbývajícím pomazaným křesťanům a spolu s nimi oznamují „toto dobré poselství o království. . . na svědectví všem národům“. (Mat. 24:14) Tyto dvě skupiny byly reprezentovány při slavnosti Pánovy večeře 31. března 1980. Těch, kteří se podílejí na symbolech chleba a vína, bylo na celém světě jen 9 564, co je skutečně jen velmi malý počet „zbývajících“ ze 144 000, kteří mají vládnout s Ježíšem v jeho tisíciletém království. Ale spolu s nimi bylo přítomno ještě 5 717 092 jiných, kteří byli jako pozorovatelé. Vyjádřili tím ocenění pro Jehovovo velkolepé uspořádání, které umožnil prostřednictvím oběti svého Syna. Ti se radují z vyhlídky na věčný život na rajské zemi.

NADĚJE NA MILÉNIUM JE STÁLE ŽIVÁ

11. Kdy a jak se uskuteční naděje na milénium?

¹¹ Ano, naděje na milénium zůstává v dnešní době velmi živá. Uskuteční se po „velkém soužení“, kdy Kristus se 144 000 „vyvolených“ začne vládnout v nebi na 1 000 let. Tehdy „velký zástup“ těch, kteří se podobají ovcím, spolu s miliardami vzkříšených na zemi, bude mít podíl na nevýslovných požehnáních v pozemské říši tohoto mesiášského království. — Mat. 25:34; Zjev. 20:12, 13.

12. Jak je milénium definováno v jedné encyklopedii?

¹² Lidstvo dnes naléhavě potřebuje takovou naději. Pro lidi, kteří mají světskou moudrost, není tato naděje neznámá. Například dílo „Britannica“ Macropaedia z roku 1977 definuje milénium slovy: „Toto tisícileté období známé jako milénium je považováno za část, v němž se s konečnou platností z Boží moci uskuteční lidské touhy po míru, osvobození od zla a po tom, aby nad zemí vládla spravedlnost. . . učení o miléniu se týká pozemských vyhlídek lidské společnosti. . . učení o miléniu se snaží odpovědět živým popisem například na otázky: Jaký bude definitivní konec tohoto světa? Splní se někdy lidstvu odvěký sen, jímž je život v pozemském ráji nebo budou všichni lidé zničeni ohnivou katastrofou, kterou by si způsobili svou vlastní pošetilostí nebo která by přišla Božím soudem?“ — Kurzíva od nás.

13. a) Věříš, že země bude zničena „ohnivou katastrofou“? Proč tak odpovídáš? b) Jaké bylo Boží původní předsevzetí se zemí?

¹³ Někteří pisatelé encyklopedií a náboženští vůdci, kteří nemají víru, považují tyto otázky za zajímavé jen z akademického hlediska. Ale pro mnohé čestně smýšlející lidi ve všech zemích jsou to velmi realistické dnešní problémy a vyvolávají dychtivý zájem. Svědkové Jehovovi našli odpovědi na tyto otázky v Bibli. Naději na věčný život „v pozemském ráji“ nepovažují za „odvěký sen“. Tato naděje má spolehlivé základy, protože je založena na zdravém bádání v Bibli. Hebrejská i Řecká písma ukazují, že Bůh nepřipustí, aby zlí lidé zničili zem „ohnivou katastrofou“. (Zjev. 11:18; Iz. 45:18) On sám také nemá v úmyslu zničit zem. (Žalm 104:5) Když Bůh stvořil člověka a postavil jej do ráje, který byl tehdy na určitém místě, zjevil mu své předsevzetí, totiž aby si člověk ‚podmanil‘ zem tím, že po celém světě rozšíří rajské poměry, a aby ‚naplnil [nepřeplnil] zem‘ spravedlivým rodem mužů a žen, kteří byli vytvořeni „k Božímu obrazu“. — 1. Mojž. 1:26–28; 2:15.

14. Jak naděje na milénium odpovídá Božímu „věčnému předsevzetí“?

¹⁴ Taková je stále ještě Boží „vůle“, která se bude dít „na zemi stejně jako v nebi“ prostřednictvím jeho mesiášského království. (Mat. 6:10, „Jeruzalémská bible“) Celý námět Bible ukazuje nade vší pochybnost, že Bůh toto své původní předsevzetí neopustil. (Iz. 46:9, 10) Milénium neboli Kristova tisíciletá vláda odpovídá Božímu „věčnému předsevzetí“, jehož částí je „opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi“. (Ef. 3:11; 1:8–10) Jinými slovy, milénium není samo o sobě cílem; je to prostředek k určitému cíli, ke splnění Božího původního předsevzetí se zemí.

NENÍ TO „HMOTAŘSKÝ SEN“

15, 16. Jak jeden katolický kněz definoval naději na milénium? Na co ale zřejmě zapomněl?

¹⁵ Náboženští odpůrci se vysmívají svědkům Jehovovým za to, že káží naději na milénium. Ale tito posměvači s naprostým klidem posílají všechny dobré lidi do nebe a všechny zlé do věčného trápení v pekle, přičemž zemi ponechávají úplně vyřazenou z Božího „věčného předsevzetí“. Například francouzský dominikánský kněz H. C. Chéry, který se obzvláště věnuje kritizování svědků Jehovových, označuje naději na ráj obnovený na zemi za „hmotařský sen“.

¹⁶ Tento katolický kněz by si měl v první řadě připomenout, že naděje na milénium nebyla katolickou církví nikdy formálně zavržena ani označena jako kacířská. To nepřekvapuje, protože je založena na Bibli a většina prvních a nejznámějších „církevních otců“ ji považovala za „jednu ze základních nauk křesťanské víry“. Věnoval se snad Polykarpos, Papias, Irenaeus, Justin Mučedník a Tertullian také ‚hmotařskému snění‘?

17. Proč nemůže nikdo právem obviňovat svědky Jehovovy, že se oddávají ‚hmotařskému snění‘?

¹⁷ Je pravda, že někteří z nich a také jiní v pozdější době postavili naději na milénium do špatného světla. Požehnání, která byla předpověděna pro milénium, uplatnili v tělesném smyslu nebo je dokonce zkreslili ve smyslu sociálně politickém. Nikdo však nemůže právem obviňovat svědky Jehovovy, že by něco takového činili dnes. I v dnešní době, ve světě zaměřeném jen na potěšení, tito křesťané ve svém vlastním životě a uvnitř svých sborů tvrdě bojují proti hmotařství a proti způsobu života, který je zaměřen jen na potěšení. Zdůrazňují duchovní hodnoty. Plně si uvědomují, že ti, kteří v tomto „čase konce“ padnou za oběť hmotařství, nikdy nebudou žít v miléniu. (Luk. 21:34–36; Dan. 12:4) Také se nedomnívají, že by milénium mohlo být způsobeno lidskými programy sociálních reforem. Plně se spoléhají na to, že Bůh zasáhne prostřednictvím svého mesiášského krále. Tento „Král králů“ bude v čele nebeských bojových sil bojovat za to, aby bylo skoncováno se vší špatností na zemi. — Zjev. 19:11 až 20:3.

RÁJ — DUCHOVNÍ A HMOTNÝ

18. Jak můžeme očekávat, že se během milénia bude ještě dále rozvíjet duchovní ráj?

¹⁸ Svědkové Jehovovi již žijí v duchovním ráji. S důvěrou však očekávají, že během tisícileté vlády Kristovy se jejich duchovní smýšlení ještě prohloubí, až budou „otevřeny“ symbolické „svitky“, v nichž budou zjeveny Boží požadavky. — Zjev. 20:12.

19. Proč bude během milénia třeba velké obětavosti a tvrdé práce?

¹⁹ Svědkové Jehovovi pečlivě čtou biblické texty, které mluví o Kristově tisícileté vládě (například Zjevení 20:11 až 21:8). Proto také vědí, že milénium bude vyžadovat velkou míru obětavosti od těch, kteří se budou podílet na pozemské naději. Při pěstování a zkrášlování země bude mnoho práce, ale ani nebudou sobecky pěstovat rajské poměry jen pro sebe a pro své rodiny. Kristova tisíciletá vláda je ve skutečnosti „dnem“ soudu pro ty, kteří přežijí rychle se blížící „válku velikého dne Boha, Všemohoucího“ (Sk. 17:30, 31; Zjev. 16:14, 16); je to také den soudu pro milióny mrtvých, kteří budou vzkříšeni a souzeni podle skutků, které budou konat v ráji na zemi. (Jan 5:28, 29; Luk. 23:42, 43) Ti, kteří již budou žít pod Mesiášovou tisíciletou vládou, budou muset nesobecky poučovat tyto nespočetné vzkříšené o cestách spravedlnosti. (Srovnej Izaiáše 11:1–9.) To není „hmotařský sen“! Bude to znamenat mnoho tvrdé práce, také v duchovním směru.

20. Co se stane, až skončí tisíc let? Jakou vyhlídku to bude znamenat pro věrné?

²⁰ A co více, milénium bude jen začátek. Po závěrečné zkoušce po ukončení tisíce let vstoupí tito muži a ženy, kteří zůstanou věrni Boží univerzální svrchovanosti, do věčného života na rajské zemi.a — 1. Kor. 15:24–28; Zjev. 20:7–10.

I TY MŮŽEŠ MÍT TUTO NADĚJI

21, 22. a) Co svědkové Jehovovi vždy s radostí dělají? b) Jakou mají naději pro blízkou budoucnost?

²¹ Taková je tedy naděje, z níž se nyní těší přes 2 000 000 křesťanských svědků Jehovových ve více než 200 zemích. V jejich myslích a srdcích je velmi živá, takže stále s radostí poskytují druhým ‚důvod pro naději, která je v nich‘. — 1. Petra 3:15.

²² Světové události, které se ve splnění biblických proroctví odehrávají od roku 1914, ukazují, že nyní žijeme v „čase konce“ a že je blízko dosud nebývalý „čas tísně“. (Dan. 12:1–4; Mat. 24:3–21) Ostatek „vyvolených“ a „velký zástup“ jejich druhů dostal slib, že přežijí toto „velké soužení“. (Mat. 24:22; Zjev. 7:9, 10, 14) Potom se splní jejich individuální naděje týkající se milénia. Věříš tomu? „Ať vás Bůh, který dává naději, naplní vší radostí a pokojem, tím, že věříte, abyste. . . měli hojnost naděje.“ — Řím. 15:13.

[Poznámka pod čarou]