Čas trpělivého čekání

V osmém století př. n. l. byli Izraelité v žalostné situaci. Prorok Micheáš prohlásil: „Běda mi, protože jsem se začal podobat sbírání letního ovoce, paběrkování při sbírání hroznů! Není k jídlu žádný hrozen vína, žádný raný fík, po kterém by zatoužila má duše! Věrně oddaný zmizel ze země, a mezi lidstvem není nikdo přímý. Všichni číhají na krveprolití. S vlečnou sítí honí každý svého vlastního bratra. Jejich ruce jsou na tom, co je zlé, aby to dobře provedly; kníže si o něco říká, a ten, kdo soudí, činí to za odměnu, a ten, kdo je velký, vyjadřuje žádostivost své duše, ano, své vlastní duše; a smíchají to dohromady. Jejich nejlepší člověk je jako hloží, jejich nejpřímější člověk je horší než plot z trní.“ — Mich. 7:1–4.

Micheáš zřejmě mluví sám o sobě, jako kdyby ztělesňoval národ. Národ se podobal sadu nebo vinici, odkud bylo sebráno ovoce. Nezbyl ani hrozen vína. Není tam ani jediný žádoucí raný fík. To bylo výstižné přirovnání, protože bylo těžko najít věrně oddané a přímé lidi. Většina lidí číhala na krveprolití, jehož se dopouštěli vůči svým spoluobčanům. Panovala krutá řevnivost. Nikdo se nezajímal o blaho druhých. Láska nebyla vůbec nikde. Lidé měli zájem jen o své vlastní cíle, a proto dělali plány, jak by chytli do léčky jiné lidi, honili je jakoby se sítí. Jejich ruce se plně zaměstnávaly špatným jednáním. V tom byli velmi zkušení, ‚prováděli to dobře‘.

Morální rozklad společnosti dosáhl nejvyšší úrovně. Knížata neboli vůdci národa ‚si o něco říkali‘, chtivě toužili po darech. Soudci přijímali úplatky a převraceli právo. Bohatí a vynikající muži vyjadřovali svá přání a soudci plnili jejich tužby. Tak společně pracovala knížata, soudci i jiní vlivní lidé na zlých plánech, ‚míchali je dohromady‘. I ten nejlepší mezi nimi byl jako pichlavé hloží nebo jako trnitý plot. O hloží i o trnitý plot si člověk může potrhat šaty a kolemjdoucí se může bolestně poškrábat. A tak v době Micheášově bezzákonní muži byli zrádní, pichlaví a působili škodu. O takové žalostné situaci mohl Micheáš Izraelitům říci: „Musí přijít den tvých strážců, kdy ti bude věnována pozornost. Nyní nastane jejich zmatek.“ (Mich. 7:4) „Strážci“ byli proroci. A tak „den strážců“ může označovat dobu, kdy Jehova podnikne kroky proti zlým a tím splní to, co oznamovali proroci. Vykonání Jehovova rozsudku ‚zmate‘ neboli zarazí bezzákonné lidi.

Zkaženost byla tak veliká, že ani v rodinných vztazích nebyli lidé spojeni pouty lásky. Proto mohl prorok říci ostatním Izraelitům: „Neskládejte svou víru v nějakého druha. Neskládejte svou důvěru v nějakého důvěrného přítele. Před tou, která leží v tvé náruči, chraň brány svých úst [to znamená, dávej pozor na to, co říkáš]. Vždyť syn opovrhuje otcem; dcera povstává proti své matce; snacha proti své tchýni; mužovi nepřátelé jsou lidé z jeho vlastní domácnosti.“ — Mich. 7:5, 6.

Jen si to představ — muž nemohl důvěřovat svým přátelům, manželce otci, matce a dětem. Měl nepřátele ve své vlastní domácnosti.

Taková situaci prostě nemohla trvat dál. Bylo zapotřebí, aby Jehova, Bůh spravedlnosti, zasáhl. Zatím však bylo nutné trpělivě čekat. Prorok říká: „Já však budu ustavičně vyhlížet po Jehovovi. Projevím svým postojem, že vyčkávám na Boha své záchrany. Můj Bůh mne uslyší.“ — Mich. 7:7.

Dnes bychom měli být stejně ochotní trpělivě vyčkat, až Jehova Bůh zasáhne proti veškeré nespravedlnosti. Jeho nepříznivý rozsudek proti nynějšímu systému věcí bude vykonán stejně jistě, jako kdysi jeho soud proti bezzákonným Izraelitům, a to velmi brzo!