Sloužit Jehovovi „bok po boku“
„Potom způsobím změnu a jazyk národů se očistí, aby všichni vzývali Jehovovo jméno, aby mu sloužili bok po boku.“ — Sofoniáš 3:9.
1. Jaké máme ujištění ohledně Jehovových proroctví?
JEHOVOVA proroctví se vždy neklamně splňují. On sám říká: „Tak se prokáže mé slovo, které vychází z mých úst. Nenavrátí se ke mně bez výsledků, ale určitě vykoná to, v čem jsem měl zalíbení, a jistě bude úspěšné v tom, k čemu jsem je poslal.“ (Iz. 55:11) To platí i na mnohé podrobnosti významných proroctví Sofoniášových.
2. a) O kterých národech se mluví u Sofoniáše 2:4–8? b) Navštívíme-li dnes tato území, jak se nám potvrdí spolehlivost těchto proroctví?
2 Sofoniáš například mluví o Jehovových rozsudcích nad městy ve Filistii, nad národem Keréťanů, nad zemí Filištínů a také nad Moabem a Ammonem. (Sof. 2:4–8) Všechna tato proroctví se pozoruhodně splnila v následujících letech a staletích. Kde je dnes národ Filištínů s jejich městy, kde jsou Keréťané, kteří byli na tomto národě závislí? Již neexistují. Jak je to s Moabem a s Ammonem? Proroctví říká:
„ ‚Proto jako že jsem živ,‘ je výrok Jehovy vojsk, Boha Izraele, ‚sám Moáb se stane zcela podobným Sodomě a synové Ammonovi se stanou podobnými Gomoře, místu, jež patří kopřivám, a solné jámě a opuštěnému úhoru, až na neurčitý čas.‘ “ (Sof. 2:9)
Co najdeš, budeš-li dnes cestovat územím na té straně Jordánu, kde kdysi sídlily pyšné národy Moabu a Ammonu? To, co Jehova předpověděl: pustinu. Jak ukazují dějiny, trpěli i Etiopové a Egypťané pádem Babylóňanů. — Sof. 2:12.
„PŘEDMĚT ÚDIVU“
3, 4. a) Co řekl Jehova o Asýrii a Ninive? b) Proč se to dnes zdá neuvěřitelné? c) Jak je možné dokázat působivé splnění tohoto proroctví?
3 Velmi pozoruhodné je splnění Jehovova výroku ohledně Asýrie a Ninive. Sofoniáš prorokoval o Ninive v době, kdy toto pyšné asyrské hlavní město bylo v nejvyšším rozkvětu, nejméně patnáct let předtím, než byl tento národ sesazen ze svého postavení druhé světové velmoci biblických dějin. Kdo by si něco takového pomyslel? Ale Jehova byl proti tomuto nacionalisticky smýšlejícímu „městu krveprolévání“. (Nah. 3:1, 5) Prostřednictvím Sofoniášovým oznámil, že s ním zúčtuje:
„Vztáhne svou ruku směrem k severu a zničí Asýrii. A z Ninive učiní opuštěný úhor, bezvodý kraj podobný pustině. . . To je to jásající město, jež sedělo v bezpečí, které si v srdci říkalo: ‚Já jsem, a nikdo jiný není.‘ Jak se jen stalo předmětem údivu, místem, kde polehávají divoká zvířata! Každý, kdo půjde kolem něho, si hvízdne, mávne rukou.“ — Sof. 2:13–15.
4 V té době by se nanejvýš řeklo, že to je nemožné. Ale zažila to ještě tehdejší generace. V roce 632 př. n. l. babylónský Nabopolasar a Méd Kyaxares obklíčili Ninive a město dobyli. V babylónské kronice je řečeno: „Z města a chrámu odnesli velkou kořist a [proměnili] město v hromadu sutin.“ Ninive bylo tak důkladně zničeno, že se po celá staletí nevědělo, kde vlastně leželo. Teprve v 19. století se podařilo určit jeho místo a byla objevena slavná knihovna Assurbanipala II. Ale dodnes je toto území neplodnou pustinou, kde se jen občas vyskytnou stáda dobytka. Jak přesně se splnila Jehovova proroctví!
5. Jaké důrazné poselství obsahuje toto proroctví pro naši dobu?
5 Nejdůležitější je však skutečnost, že tato prorocká zpráva obsahuje poselství pro dnešní dobu. Slouží „jako výstraha pro nás, na které přišly konce systémů věcí“. (1. Kor. 10:11, 12; Řím. 15:4; 2. Tim. 3:16, 17) Jsme povzbuzováni, abychom se vyvarovali pýchy, touhy po zábavách, hmotařského smýšlení a násilnického postoje, za což Bůh odsoudil tyto národy. Také bychom měli pamatovat na to, že tato proroctví jsou ještě dnes velice živá a že se spěšně blíží jejich konečné splnění. Jehova, živý Bůh je nezachoval jen proto, že by měla historickou cenu. Zde uvedené starověké národy mají novodobý protějšek, obzvláště ve vojensko–politických mocnostech, které se podobají Asýrii a chlubí se systémem své výzbroje. Zcela jistě vykoná Jehova pomstu nad všemi těmito odpůrci svého království. — Nah. 1:2; Sof. 1:2, 9.
„BĚDA TOMU MĚSTU, . . . KTERÉ UTLAČUJE!“
6. Jaká otázka nyní vzniká? Proč je vhodná?
6 Novodobé totalitní, autorativní vlády je možné v širokém rozsahu srovnat s krutým Ninive a s mocnou asyrskou říší. Jehova však jasně ukazuje, že v nynějším světském systému věcí existuje jedna část, která si v jeho očích ještě více zaslouží pokárání. Co to je?
7. a) Jaké „město, které. . . utlačuje,“ odpovídá starověkému Jeruzalému a v jakém ohledu? b) V jakém směru nepřijalo ukázňování?
7 Je to ta část světa, která se podobně jako Juda a Jeruzalém v době Sofoniášově vydává za Boží lid. Tvrdí, že je „křesťanská“, a všeobecně se označuje jako „křesťanstvo“. Ale duchovenstvo křesťanstva odstoupilo od čistého učení Božího slova, Bible, a jeho národy se odklonily od vynikajících mravních měřítek, jež jsou obsažena v tomto Slově. A tak se Sofoniáš vyjadřuje o tomto „městě“, jež zneuctívá Boha, slovy:
„Běda tomu městu, které se bouří a znečišťuje a které utlačuje! Nenaslouchalo hlasu, nepřijalo kázeň. Nespoléhalo se na Jehovu. Nepřiblížilo se ke svému Bohu.“
Jehova poslal své svědky, aby prošli celým křesťanstvem, aby prošli jeho města a vesnice dům od domu. „Jitro za jitrem“ oznamovali jeho rozsudky. „Za bílého dne“ byly vysvětlovány jeho spravedlivé požadavky. Ale vedoucí představitelé křesťanstva a jeho duchovní jsou „drzí“ a ‚neznají stud‘ ve svém odporu proti těmto poslům Jehovy, spravedlivého, a jeho království. — Sof. 3:1–5.
8, 9. a) Co nyní Jehova sám oznamuje? b) Co všechno je zde zahrnuto? c) Proč bychom za to měli být vděčni?
8 Svrchovaný Pán Jehova podporuje svého věrného proroka, který nyní oznamuje rozsudek zničení, jenž se vztahuje na všechny národy a vrcholí slovy:
„ ‚Proto mne dále očekávejte,‘ je Jehovův výrok, ‚do dne, kdy povstanu ke kořisti, neboť mé soudcovské rozhodnutí je shromáždit národy, abych sebral dohromady království, abych na ně vylil své otevřené odsouzení, všechen svůj planoucí hněv; protože ohněm mé horlivosti bude strávena celá země.‘ “ — Sof. 3:6–8.
9 Vykonání Jehovova rozsudku tedy neskončí zpustošením křesťanstva, jehož náboženské organizace musí zaniknout společně s celou světovou říší falešného náboženství, jež je v Bibli označena jako „Veliký Babylón“. (Zjev. 18:2–4) Den „planoucího hněvu“ a ‚ohně jeho horlivosti‘ vyhladí ze země všechno zlé. (Viz též Izaiáše 34:2–8; Jeremiáše 25:32, 33.) Proto bychom měli být vděční, že toto největší soužení všech dob bude podle Ježíšových vlastních slov u Matouše 24:21 poslední. Bude při něm uskutečněn Jehovův záměr, protože při něm bude způsobeno „naprosté vyhlazení“, jako v případě starověkého Ninive. „Podruhé tíseň nevyvstane.“ — Nah. 1:9; Dan. 12:1; Zjev. 19:11–21.
MOŽNOST ÚNIKU
10. Jakým ‚nečistým jazykem‘ dnes mluví svět?
10 Je nějaká možnost, jak přežít tuto katastrofu světa? Ano. Hned v dalších slovech proroctví ukazuje sám Jehova Bůh, v čem spočívá tato možnost. Říká:
„Neboť potom způsobím změnu a jazyk národů se očistí, aby všichni vzývali Jehovovo jméno, aby mu sloužili bok po boku.“ (Sof. 3:9)
Bez ohledu na to, kolik set jazyků používají národy ve světě, propagují nějakým „jazykem“ to, co je Jehovovi odporné. Neoslavují Boží království, ale své vlastní nacionalistické programy, a snaží se k prosazování svých sobeckých politických cílů používat rozdělenou OSN. Odmítají Jehovovo království v rukou Krista Ježíše.
11. Jaký ‚čistý jazyk‘ je možné dnes slyšet? b) Jak dalece je rozšířen tento ‚jazyk‘? c) Jak ti, kteří mluví tímto ‚jazykem‘, vzývají Jehovovo jméno, a k čemu to vede?
11 Co je však míněno tím, že nadejde změna a jazyk národů se „očistí“? Znamená to, že se lidé přikloní k poselství pravdy, k osvěžujícímu „dobrému poselství“, ke „vzoru zdravých slov“, podle něhož bude chválen Jehova a jeho spravedlivá předsevzetí, která má ve spojistosti s Kristem Ježíšem. (2. Tim. 1:13) Tento ‚čistý jazyk‘ působí ke sjednocení. A dokazuje, že v pamětihodném roce 1914 se „království světa. . . stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista a bude vládnout jako král po celou věčnost“. (Zjev. 11:15) Praví, Bohu oddaní křesťané na celé zemi ‚vzývají Jehovovo jméno‘ tím, že se ujímají tohoto poselství a sjednoceně přinášejí Bohu „svatou službu“. Jako jediný skutečně sjednocený lid na celé zemi navštěvují lidi v jejich příbytcích a oznamují „dobré poselství“ o Jehovově zřízeném království. Tímto způsobem „bok po boku“ slouží Jehovovi. (Mat. 24:14; Řím. 12:1) Patříš k těm, kteří se takovým způsobem oddělili od světa, aby horlivě a oddaně sloužili Bohu? Na základě této spolupráce s Jehovovým organizovaným lidem můžeš ‚bezpečně vyváznout‘. — Joel 2:32; viz též Ozeáše 14:1, 2; Židům 13:15.
12, 13. a) S jakými těžkostmi se může setkat ten, kdo se chce naučit tento ‚jazyk‘? b) Proč je třeba mírnosti k tomu, abychom sloužili „bok po boku“? c) Jak můžeme rozvíjet vlastnost mírnosti?
12 Změna, při níž se ‚očistí jazyk‘, není pro některé lidi snadná. Není to jednoduché opustit svět s jeho pohodlným a velkorysým způsobem života a přinášet oběti, které jsou nutné, chce-li člověk ‚vzývat Jehovovo jméno‘. Je nutné vzdát se nesprávných názorů, špatných zvyků a sobeckého, nevázaného způsobu života, abychom se mohli přizpůsobit čistým a žádoucím měřítkům Božího lidu. (Ef. 4:17, 18, 29; 1. Petra 4:3) Je nutné správným způsobem uznávat organizaci, kterou Jehova dnes používá na zemi, a učiníme to tím, že se spojíme s „věrným a rozvážným otrokem“. Musíme v mírnosti ‚pečlivě zkoumat‘ na základě publikací tohoto „otroka“ Boží slovo, abychom posílili svou víru. — Mat. 24:45; Sk. 17:11.
13 Chceme-li sloužit Jehovovi „bok po boku“, jak to často zdůrazňuje Sofoniáš, musíme k tomu rozvíjet vlastnost mírnosti. Jako všichni nedokonalí lidé se dopouštíme chyb, a měli bychom být ochotni je připustit, stejně jako se i „věrný a rozvážný otrok“, který se skládá z nedokonalých lidí, již také musel opravit. Nikdy bychom se neměli stavět kriticky k těm nádherným pravdám samotným, jež Jehova během minulých 100 let zjevil svému sjednocenému lidu a jež na základě oprav a změn stále jasněji ozařují ‚stezku spravedlivých‘. — Přísl. 4:18.
14. a) Která vlastnost je opakem mírnosti? Jak se projevuje? b) Jak postupují domýšliví lidé? Jakou výstrahu bychom měli uposlechnout? c) Kde zjistíme, že ‚ničeho není nedostatek‘?
14 Tu a tam vyvstávají mezi Jehovovým lidem osoby, které zaujímají, podobně jako satan, nezávislý, kritický postoj. Nechtějí sloužit „bok po boku“ se světaširým společenstvím bratrů. (Srovnej Efezským 2:19–22.) Spíše ‚tvrdošíjně pozvedají rameno‘ proti Jehovovu slovu. (Zach. 7:11, 12) Tito domýšliví lidé se snaží odlákat „ovce“ z mezinárodního „stáda“, které Ježíš shromáždil na zemi. Pomlouvají vzor „čisté řeči“, kterou Jehova tak dobrotivě naučil v uplynulých 100 letech svůj lid. (Jan 10:7–10, 16) Snaží se zasévat pochybnosti a odvést bezelstné lidi od bohatě prostřeného „stolu“, na němž je duchovní pokrm v sále království svědků Jehovových, kde ‚v ničem není nedostatek‘. (Žalm 23:1–6) Říkají, že stačí jen číst Bibli, buď sami nebo v malých skupinkách doma. Je však zvláštní, že se na základě tohoto „čtení Bible“ přiklonili k mylným naukám, které duchovenstvo křesťanstva zaujímalo ve svých komentářích před 100 lety. Někteří z nich dokonce slaví i svátky křesťanstva, například 25. prosinec, kdy Římané slavili saturnálie. Ježíš a jeho apoštolové varovali před takovými odpadlíky. — Mat. 24:11–13; Sk. 20:28–30; 2. Petra 2:1, 2.
15. a) Jak bude Jehova zacházet s ‚domýšlivými‘? b) Kdo je míněn výrazem „lid pokorný a ponížený“? c) Jaké ujištění jim Jehova dává?
15 Prostřednictvím svého proroka Sofoniáše říká Jehova svému lidu, že odstraní ty, kteří se hanebně snaží podněcovat nejednotu v jeho pozemské organizaci:
„Odstraním z tvého středu ty, kteří domýšlivě jásali; a již nikdy nebudeš domýšlivé na mé svaté hoře.“
Radostným opakem k tomu jsou Jehovova slova:
„Jistě ponechám v tvém středu lid pokorný a ponížený a skutečně budou mít útočiště ve jménu Jehovově.“ (Sof. 3:11, 12)
Ano, to jsou ti mírní, kteří jsou „bok po boku“ činní ve ‚svatém díle Božího dobrého poselství‘. (Řím. 15:15, 16) Nejsou pyšní, a proto vykonávají podceňované dílo, jež spočívá v tom, že jako Ježíšovi učedníci napodobují svého Pána a chodí dům od domu. (Mat. 10:5–13; Luk. 9:2–6; Sk. 5:42) Nacházejí útočiště v Jehovově jménu a oznamují toto nádherné jméno a Boží předsevzetí, že ho ospravedlní vítězným královstvím svého Krista. (Ez. 38:23; Dan. 2:44) Členové Jehovova lidu žijí v souladu s jeho spravedlností a slouží mu, a proto se spoléhají, že „nebude nikdo, před kým by se třásli“. (Sof. 3:13) Mají v srdci pravý pokoj.
ČAS PRO RADOSTNOU ČINNOST
16. a) Jak Sofoniáš vyjadřuje svou radost? b) Které prorocké výzvě se dnes věnuje pozornost? Kdo to činí?
16 Sofoniáš sám radostně souhlasil s tímto Jehovovým ujištěním, takže volá k Božímu lidu:
„Radostně volej, dcero siónská! Propukni v radostné výkřiky, Izraeli! Vesel se a jásej celým srdcem, dcero jeruzalémská! Jehova z tebe sňal rozsudky. Odvrátil tvého nepřítele. Král Izraele, Jehova, je v tvém středu. Již nikdy se nebudeš bát neštěstí.“ (Sof. 3:14, 15)
Od roku 1919, kdy byli pomazaní Jehovovi svědkové vysvobozeni z duchovního zajetí Velikého Babylóna, slouží Bohu „bok po boku“ tím, že na veřejnosti radostně vydávají svědectví. Jehova soudil tyto děti nebeského Jeruzaléma a uznal je. (Gal. 4:26; 1. Petra 4:17) Ukázalo se, že vězení ani tábory nucené práce nemohou přivést Jehovovy pomazané služebníky opět do duchovního zajetí. Dnes se dělí o svou radost s „velkým zástupem“ spolusvědků, kteří byli v roce 1935 uznáni jako část Pánových „jiných ovcí“. — Jan 10:16; Zjev. 7:9, 10.
17. a) Jaké ujištění pomáhá Jehovovu lidu vytrvat ve „svaté službě“? b) V jakém smyslu „utichne“ Jehova, když se ‚raduje se šťastným voláním‘? Jak bychom na to měli reagovat?
17 Jehova nyní adresuje výzvu bezprostředně svým svědkům, kteří zastupují nebeský Sión, a jejich prostřednictvím jejich spolupracovníkům, „velkému zástupu“:
„Neboj se, Sióne. Ať neklesnou tvé ruce.“ (Sof. 3:16)
Zločinnost a násilí může dosáhnout ještě většího rozsahu, nebezpečí atomového věku může se stát ještě hrozivějším a svědkové Jehovovi snad budou muset snášet ještě horší pronásledování, ale jejich blízký vztah k Jehovovi a důvěra k jejich Bohu jim pomohou to všechno snést. Když jsme položili ruku na pluh, to znamená, že jsme se chopili „svaté služby“, nechceme se nikdy ohlížet na věci, které jsou vzadu, a nikdy nechceme přestat s oráním, při němž pracujeme „bok po boku“. (Luk. 9:62; Zjev. 7:15) Z proroctví získáváme Boží ujištění:
„Jehova, tvůj Bůh, je uprostřed tebe. Jako mocný zachrání. Bude nad tebou jásat radostí. Utichne ve své lásce. Bude se z tebe radovat se šťastným voláním.“ (Sof. 3:17)
Jehova ‚utichne‘, neboli má pokoj a osvěžení z toho, že prokazuje lásku svému obnovenému lidu. Ryzost jeho služebníků a jejich horlivost ve službě ho potěšují, takže se raduje. Dnes, v „posledních dnech“, bychom měli mít velmi blízký vztah ke svému živému Bohu, Jehovovi, a měli bychom přitom sjednoceně vynakládat úsilí v jeho službě. — 2. Tim. 3:1.
18. a) Jak se od roku 1919 stal Jehovův lid „jménem a chválou“? b) Jak můžeme ještě sloužit „bok po boku“ k užitku tísíců dalších lidí?
18 V roce 1919 nadešel všem členům Božího lidu podivuhodný den obnovy. Jako věrní svědkové dále káží s misionářskou horlivostí, takže se Jehovova organizace rozšířila až do končin země. (Řím. 10:10, 18) Skutečně je čas, kdy je shromažďován Jehovův lid. A proč? Jehova sám říká:
„Způsobím. . . , abyste se stali jménem a chválou mezi všemi národy země.“ (Sof. 3:20)
Tím, že pomazaný ostatek Jehovova lidu radostně vyvyšoval vzácné jméno svrchovaného Pána Jehovy, stal se „jménem a chválou“ a dnes s ním „bok po boku“ spolupracují mnozí z „národů země“ a oznamují Jehovova předsevzetí ohledně království. Naše řeč se stala ‚čistým jazykem‘ a neustále oznamujeme „dobré poselství o království“. Tak dostanou ještě tisíce lidí pomoc, aby ‚vzývali Jehovovo jméno‘ a mohli být ‚ukryti‘ v den Jehovova hněvu a aby směle vystoupili a po celou věčnost chválili Jehovu.