Přežití, nebo zničení ve „velkém soužení“
„Ti odejdou do věčného odříznutí, ale spravedliví do věčného života.“ — MATOUŠ 25:46.
1, 2. Jaký názor vyjádřili někteří? Proč je to nebezpečné a je třeba se tomu vyhnout?
MYŠLENKA, že jistí lidé budou navždy zničeni, některé odpuzuje. To platí zejména o univerzalistech, kteří věří, že nakonec bude zachráněn každý. Již dávno, ve třetím století n. l., si s myšlenkou konečné univerzální záchrany pohrával teolog Origenes. Mnozí, kteří se dnes prohlašují za křesťany, nejdou sice tak daleko, ale vyjadřují názor, že možná budou vzkříšeni všichni lidé, a to včetně příštích obětí „velkého soužení“. — Mat. 24:21, 22.
2 Ti, kteří se zabývají touto myšlenkou, se nevědomky dostávají nebezpečně blízko učení křesťanstva o „všeobecném vzkříšení“. Hlavní proud církví učí, že mrtvá těla VŠECH zesnulých budou vzbuzena, aby se připojila ke svým odpovídajícím duším v nebi nebo v „pekle“. Bible ovšem neučí o takovém „všeobecném vzkříšení“, jak je chápe křesťanstvo, ani o tom, že VŠICHNI mrtví včetně zlých budou vzkříšeni nebo vráceni do života.
NE VŠICHNI MRTVÍ BUDOU VZKŘÍŠENI
3. Jak naznačil Ježíš, že ne všichni budou vzkříšeni?
3 Ježíš naznačil, že ne každý bude vzkříšen. Odpovídal na záludnou otázku, jež mu položili saduceové, kteří nevěřili, že bude vzkříšení. Mluvil o těch, „kteří byli shledáni za hodné, aby dosáhli onen systém věcí a vzkříšení z mrtvých“. (Luk. 20:35) Jeho slova naznačují, že všichni se neprokáží hodni vzkříšení v Božím zaslíbeném novém systému věcí.
4. Odkud podle 20. kapitoly Zjevení vyjdou mrtví, ale jaké symbolické místo své mrtvé nevydává?
4 Ve Zjevení, 20. kapitole, která se zabývá vzkříšením „zbývajících mrtvých“, říká Bible, že „moře“ a „hádes“ vydávají mrtvé, kteří jsou v nich. Neříká, že mrtví vycházejí z „ohnivého jezera“ neboli „druhé smrti“, jinde nazvané „gehenna“ (hebrejsky Gei Hinnom). (Luk. 12:5) Jako slovo „moře“ označuje společný vodní hrob těch, kteří zahynuli v hlubinách a jejichž těla nebyla nikdy nalezena a pohřbena na zemi, stejně tak řecké slovo hádes se nevztahuje k žádné jednotlivé hrobce, ale spíše k obecnému zemskému hrobu lidstva. Odpovídá slovu „šeol“, jež se objevuje v Hebrejských písmech. Ježíš prohlašuje: „Zemřel jsem, ale hle, žiji po celou věčnost a mám klíče smrti a hádu.“ (Zjev. 1:18) Během svého tisíciletého panství použije těchto „klíčů“, aby osvobodil ze smrti ty, „kteří byli shledáni za hodné, aby dosáhli onen systém věcí a vzkříšení z mrtvých“.
5. Co symbolizuje gehenna?
5 Na druhé straně neříkají Písma nikde, že Kristus má klíče gehenny. Mluvil o gehenně a řekl: „Nestaňte se bázlivými před těmi, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši, ale spíše mějte strach před tím [Jehovou], který může zničit duši i tělo v gehenně.“ (Mat. 10:28) Profesor Oscar Cullman o této pasáži poznamenává ve své knize „Nesmrtelnost duše, nebo vzkříšení z mrtvých?“ (franc.): „Psyché (duše) zde neznamená řecký pojem duše, ale spíše by se měla překládat ‚život‘. . . W. C. Kümmel. . . také má dobrý důvod psát: Mat. 10:28 ‚se nesnaží dát důraz na nesmrtelnost duše, ale podtrhuje skutečnost, že Bůh sám může zničit nejen pozemský život, ale také nebeský život‘.“ Ano, gehenna představuje naprosté zničení, z něhož není možné žádné vzkříšení. „Nový biblický komentář“ (2. vyd., str. 786, angl.) definuje gehennu jako „popis ‚druhé smrti‘ “. — Zjev. 21:8.
6. Ukaž z Bible, že někteří odcházejí do gehenny před tisíciletým dnem soudu, a proto nemají naději, že budou vzkříšeni.
6 Bible však zřetelně ukazuje, že někteří končí v symbolické gehenně ještě před začátkem tisíciletého dne soudu. Ježíš řekl nekajícím zákoníkům a farizeům, že oni a jejich pohanští proselyté jsou ‚poddanými gehenny‘ nebo doslovně ‚syny gehenny‘. (Mat. 23:15, 33–35; viz také Jana 9:39–41; 15:22–24.) Když se dokonce proselyta farizeů stával poddaným gehenny ‚dvakrát více než oni‘, oč více se jím stal Jidáš Iškariotský, který s nimi uzavřel ohavnou smlouvu, že zradí Božího Syna! Ježíš to naznačil, když nazval Jidáše „synem zkázy“. (Jan 17:12) Podobně i nekající odpadlíci odcházejí při smrti do gehenny, a ne do šeolu neboli hádu. (Žid. 6:4–8; 2. Petra 2:1) Totéž platí o oddaných křesťanech, kteří se „odtahují“. (Žid. 10:26–31, 38, 39) To jsou jen příklady, že někteří se už v „tomto systému věcí“ dopustili hříchu, pro který není odpuštění, a to ani v „nadcházejícím“ systému věcí. (Mat. 12:31, 32; srovnej 1. Jana 5:16.) Proto nebudou vzkříšeni.
KONEČNOST JEHOVOVÝCH SOUDŮ
7. Co dále dokazuje, že Jehova proti některým lidem vynáší konečný soud již během přítomného systému věcí?
7 Samotné Ježíšovo prohlášení, že „rouhání proti duchu“ nebude odpuštěno ani „v tomto systému věcí, ani v nadcházejícím“, by mělo každého, kdo má v té věci pochybnosti, přesvědčit, že Jehova vynáší konečný soud proti některým lidem již během „tohoto systému“. Takoví jsou ‚vinni věčným hříchem‘. ‚Nikdy nedosáhnou odpuštění.‘ (Mar. 3:28, 29) Proč by tedy měli být vzkříšeni?
8. a) Jak bychom měli projevovat stejný postoj jako Jehova? b) Proč bychom měli mít důvěru v Jehovu a jeho Syna jako soudce? Jaký příklad můžeme uvést pro znázornění konečnosti božského soudu?
8 Jako odpovědní svědkové našeho Boha Jehovy přirozeně nechodíme a nevyhrožujeme lidem zničením. Sdílíme Jehovův náhled na věci. O Jehovovi je řečeno, že je „trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání“. (2. Petra 3:9) Na druhé straně bychom neměli být přehnaně citoví a — snad nevědomky — kritizovat Jehovův způsob řešení věcí. Jehova je dokonalý soudce. (5. Mojž. 32:4) Totéž platí o Kristu Ježíši. (Jan 5:30) Když se nějaký případ dostane před nedokonalé lidské soudce a projde celým soudním procesem od prvního soudu až k Nejvyššímu soudu v zemi, usuzují lidé, že bylo vykonáno právo a nelze se dále odvolávat. Proč bychom tedy měli pochybovat o Jehovových soudech a jejich konečnosti? — Žalm 119:75.
9. Jak poukazuje Matouš 10:28 na konečnost Jehovových soudů?
9 I když se Jehova prokázal podivuhodně „trpělivý“, protože si přeje, aby „všichni dospěli k pokání“, ví, že všichni lidé pokání neprojeví. Proto nás Ježíš varoval, abychom ‚měli strach před tím, který může zničit duši [život] i tělo v gehenně‘. „Nový mezinárodní slovník novozákonní teologie“ o tomto textu poznamenává: „Matouš 10:28 neučí o možné nesmrtelnosti duše, ale o nezvratnosti božského soudu nad nekajícími.“
10. Co prohlásil Ježíš o „mnohých“ a o těch, kterých je „málo“? Co znamená řecké slovo přeložené jako „zničení“?
10 Ve svém Kázání na hoře prohlásil Ježíš: „Vcházejte těsnou branou, protože široká a prostranná je cesta vedoucí ke zkáze [řecky apoleia] a mnoho je těch, kteří na ni vcházejí; ale těsná je brána a úzká je cesta vedoucí do života a málo je těch, kteří ji nalézají.“ (Mat. 7:13, 14) Řecké slovníky definují slovo apoleia jako „vyhlazení“, „věčné zničení“ (Arndt a Gingrich) nebo „konečné zničení, ne pouze ve smyslu zániku tělesné existence“. („Teologický slovník Nového zákona“). Není tedy žádný biblický základ pro sentimentální víru, že dnes žijící lidé, kteří stojí před největším „soužením“ od počátku světa, mají jinou volbu než „život“ nebo „zničení“. — Mat. 24:21, 22.
PŘEŽITÍ, NEBO ZNIČENÍ
11. a) Co znamená výraz „Jehovův den“? b) Jaký „velký Jehovův den“ je ještě před námi a co se stane?
11 „Veliký Jehovův den je blízko.“ (Sof. 1:14) Nikdy nebyla tato slova zlověstnější. Pravda, byla už v dějinách jiná zvláštní období, kdy Jehova vykonal soud a oslavil své svaté jméno, a každá z nich byla miniaturním „Jehovovým dnem“. Nevěrný Jeruzalém, Babylón i Egypt zakusily takové ‚dny‘. (Iz. 2:1, 6–17; Jer. 46:1–10) Největší „Jehovův den“ je však ještě před námi. Je to „den“, kdy bude Jehovův soud vykonán nad křesťanstvem, zbytkem satanovy světové říše falešného náboženství a nad celým jeho zlým systémem. Je to „den rozlícení, den tísně a úzkosti, den bouře a zpustošení“. Proroctví pokračuje: „ ‚A způsobím lidstvu tíseň, . . . hřešili proti Jehovovi. . . Jejich stříbro ani jejich zlato je nebude moci osvobodit v den propuknutí Jehovova rozlícení; ale ohněm jeho horlivosti bude pohlcena celá země, protože on způsobí vyhlazení, opravdu hrozné vyhlazení všech obyvatel země.‘. . . Dříve než na vás, lidé, přijde Jehovův planoucí hněv, dříve než na vás přijde den Jehovova hněvu, hledejte Jehovu, všichni mírní země, kteří jste činili jeho vlastní soudní rozhodnutí. Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně se ukryjete v den Jehovova hněvu.“ — Sof. 1:15 až 2:3.
12. Vztahuje se Sofoniášovo proroctví jen k Judeji, nebo je jeho uplatnění širší?
12 I mnoho badatelů Bible v křesťanstvu uznává, že se toto proroctví nevztahovalo pouze k Judeji, ale předpovídalo „všeobecný soud nad celým světem“ (Keil–Delitzsch), „konec věku hříchu“ (francouzská „Ekumenická bible“), „ ‚den‘, kdy bude vykonán všeobecný soud nad vší špatností a Boží hněv bude vylit na všechny, kdo neznají Boha a neposlouchají evangelium našeho Pána Ježíše Krista“. — „Nový biblický komentář“, angl., 2. vydání.
13. a) Kdy má podle Pavla nastat „Jehovův den“? b) Co je „člověk bezzákonnosti“ a jaký soud čeká tohoto symbolického „člověka“?
13 Apoštol Pavel spojil „Jehovův den“ s „přítomností našeho Pána Ježíše Krista“. (2. Tes. 2:1, 2) Když promluvil o „odpadnutí“, které časem vytvořilo „člověka bezzákonnosti“ — odpadlou kněžskou třídu církví křesťanstva —, Pavel dodává: „Potom bude vskutku zjeven ten bezzákonný, kterého Pán Ježíš odstaví duchem svých úst a zničí zjevením své přítomnosti.“ (2. Tess. 2:3, 8) Odpadlé kněžstvo bude ‚odstraněno‘ neboli ‚zničeno‘ hned na počátku „velkého soužení“. (Zjev. 17:1–5, 16, 17) Tato třída je označena také jako „syn zničení [apoleia]“, což znamená, že míří k „věčné zkáze“ v gehenně jako její předobraz za Ježíšových dnů. — 2. Tess. 2:3; Mat. 23:33.
14. Proč „zahynou“ mnozí jiní a jaká volba tedy stojí před celým lidstvem?
14 Co ale bude s lidmi, kteří se řídili radami duchovenstva a jeho „nespravedlivého podvodu“? Apoštol Pavel o nich mluví, že „hynou“ [doslova „sami se ničí“] a to „je odplatou za to, že nepřijali lásku k pravdě, aby byli zachráněni. Proto Bůh na ně nechává působit omyl, aby uvěřili lži, tak aby všichni byli souzeni, protože nevěřili pravdě, ale měli zalíbení v nespravedlnosti.“ (2. Tess. 2:10–12) Dnes se stal svět jímkou ničemnosti, nemravnosti a zkaženosti. Většina lidstva ‚má zalíbení v nespravedlnosti‘ a ‚nepřijímá lásku k pravdě, aby byli zachráněni‘. (Srovnej Ezechiela 9:4–7.) Proto budou „souzeni“ a zahynou „odplatou“. Při příchodu „velkého soužení“ bude volba zcela jasná. Je to buď přežití, nebo zničení.
ÚTĚK KE KRÁLOVSTVÍ ZNAMENÁ PŘEŽITÍ
15. Jakou volbu pro všechny národy předkládá podobenství o „ovcích“ a „kozlech“?
15 Ano, „velký Jehovův den je blízko. Je blízko a velmi spěchá.“ (Sof. 1:14) Žijeme v době soudu, kdy jsou „všechny národy“ shromážděny před Kristem Ježíšem. Lidé všech těchto národů jsou děleni do dvou tříd, na „ovce“ a „kozly“. Konečný výsledek je uveden jasně: „věčný život“ pro „ovce“ a „věčné odříznutí“ pro „kozly“. — Mat. 25:31–33, 46
16, 17. a) Jak ukazuje 2. Tesalonickým 1:6–9 konečnost Jehovova soudu vykonaného ve „velkém soužení“? b) Kdo kromě pronásledovatelů Božího lidu bude zničen a proč?
16 Pavel opět ukazuje konečnost Jehovova soudu, když píše: „Je od Boha spravedlivé, aby odplatil soužením těm, kteří vám působí soužení, ale vám, kteří trpíte soužení, ulehčením spolu s námi při zjevení [apokalypsis] Pána Ježíše z nebe s jeho mocnými anděly v planoucím ohni. Tehdy uvede pomstu na ty, kteří neznají Boha, a ty, kteří neposlouchají dobré poselství o našem Pánu Ježíši. Právě ti podstoupí soudcovský trest věčného zničení.“– 2. Tes. 1:6–9.
17 Všimni si, že „soudcovský trest věčného zničení“ není vykonán jen nad ‚těmi, kteří působí soužení‘ Božímu lidu, ale také nad těmi, „kteří neznají Boha“, a těmi, „kteří neposlouchají dobré poselství“. Ve svém dopise Římanům objasňuje Pavel, proč ti, „kteří neznají Boha“, jsou „bez omluvy“ a proč budou souzení. (Řím. 1:18–20; 2:5–16) ‚Anděl letící uprostřed nebe‘, o němž se mluví ve Zjevení, 14. kapitole, vyzývá všechny, „kteří bydlí na zemi“: „Bojte se Boha a oslavujte jej, neboť přišla hodina jeho soudu.“ Proto jsou lidé pobízeni: „Uctívejte toho, který učinil nebe a zemi a moře.“ Ti, kteří to nebudou dělat, a všichni ti, kteří vkládají víru v satanovo politické „divoké zvíře“ spíše než v Boží mesiášské království, budou s tímto „zvířetem“ zničeni ve „velkém vinném lisu Boží zuřivosti“. — Zjevení 14:6, 7, 9, 10, 14–20; 19:11–21.
18. a) Co musí nyní udělat každý, kdo doufá v přežití? b) Kdo podle Bible přežije „velké soužení“ a jakou mají před sebou vyhlídku?
18 Každý, kdo doufá, že se ‚ukryje v den Jehovova hněvu‘, musí ‚hledat spravedlnost, hledat mírnost‘ a ‚činit Jehovova vlastní soudní rozhodnutí‘, místo aby je kritizoval. (Sof. 2:2, 3) Každý, kdo doufá, že bude Jehovovým ustanoveným soudcem uznán za „ovci“, aby byl ušetřen ve „velkém soužení“, musí prokázat, že je „spravedlivý“, a činně podporovat Kristovy pomazané bratry, kteří tvoří třídu „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 25:33, 40, 46; 24:45–47) Jediní, kterým Bible předkládá naději na přežití „velkého soužení“, jsou Kristovi „bratři“ neboli „vyvolení“ a „velký zástup“ „ovcí“, který ‚prokazuje Bohu svatou službu‘ bez ustání a stále říká tak, aby to všichni slyšeli: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“ Jako pokřtění učedníci vybraní z „lidí všech národů“ jsou členové tohoto „velkého zástupu“ paseni Beránkem, Kristem Ježíšem, který je vede k „pramenům vod života“, jež nikdy nevyschnou. „A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“ — Mat. 24:21, 22; 25:34; 28:19, 20; Zjev. 7:9–17.
Otázky k opakování
◆ Co myslí církve křesťanstva „všeobecným vzkříšením“ mrtvých? Je však tato nauka biblická?
◆ Jaké texty poukazují na to, že ne všichni mrtví budou vzkříšeni?
◆ Co je „gehenna“?
◆ Co ukazuje, že Jehova vynáší konečný soud nad některými lidmi již v přítomném systému věcí?
◆ Co se stane v „Jehovově dni“? Budou odsouzení vzkříšeni?
◆ Co je nutno udělat pro přežití a která práce je tedy naléhavější než kdy dříve?