Ukryti v den Jehovova hněvu
„Hledejte Jehovu. . . Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně se ukryjete v den Jehovova hněvu.“ — Sofoniáš 2:3.
1. Proč bychom se dnes měli zajímat o význam Sofoniášova jména a o Sofoniášovo proroctví?
‚UKRYTI Jehovou‘ — to je myšlenka, kterou vyjadřuje jméno Božího proroka Sofoniáše, neboť jeho jméno znamená „Jehova ukryl“. Přeješ si, aby tě Jehova ukryl? Měl by sis to přát, jestliže vidíš, jak dnes ve světě přibývá starostí a beznaděje. Jehova, spravedlivý Bůh, nebude již dlouho připouštět tyto poměry. Jeho den, den Armageddonu, je přede dveřmi. Každý z nás by se měl proto velmi zajímat o Sofoniášovo proroctví, protože nám mnoho říká o tomto rozhodujícím dnu. Ukazuje, jak můžeme najít útočiště, takže nás ‚Jehova ukryje‘.
2. Proč význam jeho proroctví rozhodně není „malý“?
2 Sofoniáš prorokoval na začátku vlády judského krále Joziáše, který nastoupil své panství roku 659 př. n. l. Bylo to tedy asi o 50 let dříve, než Jehova způsobil zpustošení Judeje a Jeruzaléma. Sofoniášovo proroctví je krátké, a proto je Sofoniáš někdy označován jako jeden z „malých proroků“, ale význam jeho proroctví rozhodně není „malý“. Obsahuje Boží poselství, které nesmělo být v době Sofoniášově ponecháno bez povšimnutí. Ale i ve 20. století vyplývá z tohoto proroctví důrazná výstraha, podle níž by se měli řídit všichni, kteří doufají, že budou v bezpečí v nadcházejícím dnu Jehovova planoucího hněvu. Toto proroctví patří k onomu Jehovovu mocnému „prorockému slovu“, jež apoštol Petr srovnává s „lampou“, „která svítí na tmavém místě“. — 2. Petra 1:19; viz též Římanům 15:4.
3. a) Jak bezprostředně užitečné bylo Sofoniášovo proroctví? b) Proč tento užitek nebyl trvalý?
3 Sofoniáš byl zřejmě pravnuk věrného krále Ezechiáše. Jako prorok, který byl příbuzensky spjat s královským dvorem, musel být skutečně statečný, aby oznamoval judským knížatům Jehovovy ohnivé rozsudky. (Sof. 1:1, 8) Jeho prorokování mělo zřejmě blahodárný účinek, prorokoval totiž za dnů mladého krále Joziáše, který očistil zem od falešného náboženství a byl známý svými „skutky milující laskavosti podle toho, co je napsáno v Jehovově zákoně“. (2. Par. 34:3, 14, 19, 33; 35:26) Proto Jehova o nějaký čas odsunul vykonání rozsudku. Ale Joziášovo spravedlivé chování nemohlo odstranit zlo, do kterého zabředl jeho lid, a nemohlo ani smířit hříchy jeho děda Manassesa, který ‚naplnil Jeruzalém nevinnou krví‘. (2. Král. 24:3, 4) Jehovův den účtování byl přede dveřmi.
„JEHOVŮV VÝROK“
4. a) Jakým rozhodným výrokem začíná toto proroctví? b) Co bylo podle tohoto proroctví příčinou problémů judského království?
4 Jehova prostřednictvím Sofoniášovým jasně ukázal, že zcela odstraní špatnost. Toto proroctví začíná slovy:
„ ‚Zcela jistě skoncuji se vším, co je na povrchu půdy země,‘ je Jehovův výrok.“
Všechno, co bylo v Jehovových očích odporné, mělo být vymýceno, vyhlazeno. Tento „výrok“ bez obalu ukazoval, co je příčinou problémů judského království: falešné náboženství. Jehova totiž dále řekl:
„Vztáhnu svou ruku proti Judovi a proti všem obyvatelům Jeruzaléma, a odříznu od tohoto místa ty, kteří zbývají Baalovi, jméno kněží cizích bohů spolu s těmi kněžími, a ty, kteří se na střechách klanějí nebeskému vojsku, a ty, kteří se klanějí a přitom přísahají Jehovovi a přísahají při Melechovi, a ty, kteří se stahují zpět a nenásledují Jehovu a kteří až dosud nehledali Jehovu a nedotazovali se ho.“ — Sof. 1:2–6.
5. a) Proč mezi Božím lidem neměl existovat Baalův kult? b) Jaké odporné jednání s tím bylo spojeno?
5 Jaké to bylo podlé jednání! Tito Judejci opustili čisté uctívání Jehovy a pěstovali Baalův kult sousedních národů. Baalův kult se svými lidskými oběťmi, s chrámovou prostitucí, s uctíváním němých model a s formálními modlitbami o hmotný blahobyt neměl mít mezi ctiteli Jehovovými místo. (4. Mojž. 25:1–5; Jer. 7:30, 31; 11:17; 19:3–5) Falešné náboženství vedlo k nejrůznějšímu nesprávnému jednání. Judští kněží přestupovali první přikázání, když pěstovali společenství s „kněžími cizích bohů“. (2. Mojž. 20:2, 3) Řídili se špatným příkladem krále Manassesa, uctívali „nebeské vojsko“ a hledali vedení u spiritistických médií. (2. Par. 33:1–6) Vycházeli z nesprávného předpokladu, že „ve všech náboženstvích je něco dobrého“, a stavěli modlu Melecha na roveň Jehovovi. Odtáhli se od živého Boha, a tak se v nich ‚vyvinulo zlé srdce bez víry‘. — Žid. 3:12.
6. V čem dnešní jednání křesťanstva odpovídá tomu, co se pěstovalo v Judeji?
6 Není tomu právě tak dnes s křesťanstvem? Na národech křesťanstva stále ještě spočívá ohromná vina krve, protože v našem století byly na oltáři války obětovány milióny lidských životů. Duchovenstvo křesťanstva na obou stranách podporovalo tyto války a jeho vina krve trvá. (Srovnej Jeremiáše 2:34, 35.) Obyvatelé Judeje se dopouštěli nejrůznějších pohlavních nemravností, a stejně jednají i dnes příslušníci křesťanstva, když například pěstují předmanželské a nevázané sexuální styky, střídají ženy, dopouštějí se cizoložství, pěstují homosexualitu, a mnozí duchovní před tím zavírají oči, nebo to dokonce schvalují. Jak to jen odporuje biblickým měřítkům! — 1. Kor. 6:9, 10; Žid. 13:4.
7. a) Jakou paralelu zjišťujeme, pokud jde o spiritismus a mezicírkevní vztahy, jež pěstovali odpadlí Judejci? b) Jakou aktuální radu ohledně toho nacházíme v Božím slovu?
7 Mezi lidmi, kteří si říkají křesťané, je možné najít i astrologii, věštectví a spiritismus. Pod záminkou, že všechna náboženství vedou ke stejnému cíli, pěstuje se dnes v křesťanstvu v širokém měřítku interkonfesionalismus. Pověrečné názory falešných náboženství jsou směšovány s biblickými naukami. Místo aby lidé v křesťanstvu poslouchali Ježíšův příkaz a jednou ročně slavili slavnost na památku jeho smrti, oslavují velikonoce, svátek, který je v některých jazycích pojmenován po Aštoret (řecky: Astarte), bohyni smyslné lásky. S tím současně přijímají rituály a symboly související s plodností, například velikonoční zajíčky a velikonoční vajíčka. Kdo pěstuje takové zvyky, měl by uposlechnout radu z 1. Samuelovy 7:3: „Vracíte-li se k Jehovovi celým svým srdcem, odstraňte ze svého středu všechny cizí bohy a také obrazy Astarot, a zaměřte své srdce neúchylně k Jehovovi a služte jemu samotnému, a on vás vysvobodí. . .“ Ano, úcta k Jehovovi, jeho Slovu a jeho příkazům je základní předpoklad, chceme-li patřit k těm, kteří jsou pozváni k jeho dni ospravedlnění. To odpovídá Sofoniášovým slovům:
„Zůstaň zticha před svrchovaným Pánem Jehovou; vždyť Jehovův den je blízko, vždyť Jehova připravil oběť; posvětil své pozvané.“ — Sof. 1:7.
8. Před jakou nebezpečnou myšlenkou nás varuje „Jehovovo slovo“?
8 Ve dnech Sofoniášových připravil Jehova pro své ctitele důkladnou zkoušku. Proto je podle „Jehovova slova“ dále řečeno:
„V té době se stane, že budu s lampami pečlivě prohledávat Jeruzalém a obrátím pozornost k mužům, kteří tuhnou nad svou sedlinou a kteří si v srdci říkají: ‚Jehova neučiní nic dobrého a neučiní nic zlého.‘“ — (Sof. 1:1, 12)
Tito lidé, kteří měli zájem jen o svou vlastní osobu, byli spokojeni s tehdejším stavem. Nepřáli si, aby někdo rozvířil sedlinu v jejich kádi na víno. Podobali se dnešnímu nevěrnému křesťanstvu a těm, kteří odpadli od uctívání Jehovy a říkají: ‚Kdepak je nějaký důkaz o tom, že opravdu žijeme v „posledních dnech“?‘ Takové smýšlení bylo v době Sofoniášově osudné, a dnes může být ještě osudnější, protože jsme před koncem celého světového systému věcí. — 2. Petra 3:3, 4, 10.
9. Proč je dnes stejně důležité jako za dnů judského království, abychom si nevytvořili hmotařský postoj k životu, ale postoj, který odpovídá Bibli?
9 O těchto nevěřících, hmotařsky zaměřených lidech Jehova dále říká:
„Jejich bohatství padne za kořist a jejich domy se stanou opuštěným úhorem. A postaví domy, ale ty nebudou obydleny; a vysázejí vinice, ale víno z nich pít nebudou.“ — (Sof. 1:13)
V den božského soudu není světský majetek k ničemu užitečný. Místo abychom usilovali o hmotné věci, je dnes daleko užitečnější vypěstovat si biblický postoj k životu. Obzvláště mladí lidé by se měli připravovat na to, aby se stali celým časem služebníky Jehovovými. Vždy jsou šťastní ti, kteří se rozhodnou pro „poklady v nebi“, místo aby si hromadili „poklady na zemi“. — Mat. 6:19–21; Kaz. 12:1; 1. Tim. 6:6–8.
‚VELIKÝ DEN JE BLÍZKO‘
10, 11. Jak a proč Jehova uspíší svůj velký den?
10 Svrchovaný Pán nám sám dává ujištění:
„Veliký Jehovův den je blízko. Je blízko a velmi spěchá.“ — Sof. 1:7, 14.
11 Ať si nikdo nemyslí, že Boží soud nad zlým světem nastane teprve v daleké budoucnosti. Dnes je nebezpečí, že bude zničen veškerý lidský život na zemi, ale to Jehova nepřipustí. Nebudou to politikové, kdo skoncuje s šílenstvím atomového věku, bude to svrchovaný Pán Jehova. On uspíší svůj den, den Armageddonu. Kdyby se chtěl nějaký „silný muž“ pokusit zabránit tomuto vykonání rozsudku, byl by odsouzen k tomu, aby vyrazil ‚hořký výkřik‘. Jehova sám totiž říká:
„Onen den je den propuknutí hněvu, den tísně a úzkosti, den bouře a zpustošení, den tmy a temna, den oblaku a hluboké temnoty, den rohu a poplašného znamení, proti opevněným městům a proti vysokým rohovým věžím.“ — Sof. 1:15, 16.
12. Proč se můžeme radovat z toho, že v onom dnu nedojde k nějakému slepému ničení?
12 I kdyby opevnění militarizovaného světa chtěla vzdorovat svým raketami s nukleárními hlavicemi, proti Jehovovu nebeskému arzenálu to bude naprosto zbytečné. Nebude to nějaké slepé ničení, což odpovídá prorockým slovům Davidovým: „Jehova ochraňuje všechny, kteří jej milují, ale všechny zlé zničí.“ (Žalm 145:20) Ano, pro všechny, kteří nezachovali před Jehovou uctivé mlčení, nadejde hrozný den soudu. Jehova totiž prostřednictvím Sofoniášovým prohlašuje:
„Způsobím lidstvu tíseň, a jistě budou chodit jako slepí; hřešili totiž proti Jehovovi. A jejich krev bude skutečně vylita jako prach a jejich útroby jako hnůj.“ — Sof. 1:17.
13. Jaké investice se v den propuknutí hněvu ukáží jako zbytečné?
13 Co bude v ten den platné velké bankovní konto — i kdyby bylo v nějaké „neutrální“ zemi —, co pomůže nahromaděné zlato, velké pozemky nebo podzemní úkryt? Nic! To zřetelně ukazuje svrchovaný Pán Jehova slovy:
„Jejich stříbro ani jejich zlato je nebude moci osvobodit v den propuknutí Jehovova hněvu; ale ohněm jeho horlivosti bude pohlcena celá země, protože on způsobí vyhlazení, opravdu hrozné vyhlazení všech obyvatel země.“ — Sof. 1:18.
V tomto závěrečném dnu rozhodnutí postihne „celou zemi“ konečné vykonání Božího soudu. Existuje však cesta úniku. Co to je?
„SHROMÁŽDĚTE SE“
14. Co dokazuje, že si výzvy ze Sofoniáše 2:1 nevšímali a) Judejci, b) že si jí nevšímalo ani křesťanstvo?
14 V závěrečné výzvě svému vlastnímu lidu adresuje Boží prorok zároveň výzvu i těm, kteří mají dnes naději přežít:
„Shromážděte se, ano proveďte shromáždění, národe, který nebledneš hanbou.“ — (Sof. 2:1)
Vzal si však Juda jako národ k srdci tuto výzvu? V roce 607 př. n. l. byl nad tímto národem vykonán Jehovův rozsudek, z čehož je patrné, že si výzvu k srdci nevzali. Judejci jednali dále nestoudně. Byli však jednotlivci — Judejci i jiní, například Jeremiáš, Ebedmelech a dům Jonadabův —, kteří přežili, protože dbali na Jehovovo slovo. (Jer. 39:11, 12, 16–18; 35:18, 19) Křesťanstvo odmítlo poselství o království, které ve sféře křesťanstva káží svědkové Jehovovi. Zavrhlo Boží království v rukou Krista Ježíše jako jedinou naději národů, a místo toho se přiklonilo k nouzové náhražce, kterou si vytvořili lidé a jež je dnes známá jako Spojené národy. Jestliže se křesťanstvo ‚shromažďuje‘, pak se to děje jen ke zničení v Armageddonu. — Žalm 2:2, 3; Zjev. 16:13–16.
15. Jaké jiné „shromažďování“ probíhá v dnešní době?
15 Ale v „závěrečné části dnů“, v níž dnes žijeme, probíhá jiné „shromažďování“. Nejprve byli shromážděni praví pomazaní křesťané, obzvláště z křesťanstva. Nato byl „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“ shromážděn nespočetný „velký zástup“, který má přežít nadcházející velké soužení. (Zjev. 7:1–4, 9, 14; Iz. 2:2, 3) Z koho se skládá tento „velký zástup“? Z mírných lidí, kteří se ochotně pokoří a uposlechnou radu Božího proroka.
16, 17. Co se dále neúprosně blíží? Jakou výzvu proto musíme uposlechnout, chceme-li přežít?
16 Armageddon se neúprosně blíží. Výstraha, kterou Boží prorok adresuje těmto mírným lidem, je tedy aktuální:
„Dříve než se z ustanovení něco zrodí, dříve než den pomine jako plevy, dříve než na vás, lidé, přijde Jehovův planoucí hněv“, byste měli jednat! — Sof. 2:2.
17 Jehova vydal výnos a rozhodnutí, že křesťanstvo bude muset být odstraněno, stejně jako byl v roce 607 př. n. l. zničen nevěrný Jeruzalém, a to ze stejných důvodů. (Ezech. 22:3–5) Lpí na něm vina krve a duchovenstvo opustilo Jehovův zákon. Jeho náboženství je částí Velikého Babylóna, světové říše falešného náboženství, o němž apoštol Jan napsal: „Tvými spiritistickými zvyky byly svedeny všechny národy. Ano, byla v něm nalezena krev proroků a svatých a všech, kteří byli pobiti na zemi.“ Není divu, že všem, kteří by se chtěli líbit Bohu, platí výzva: „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část z jeho ran.“ — Zjev. 18:4, 23, 24.
‚HLEDEJTE JEHOVU‘
18. Co ještě musí dělat mírní lidé?
18 Stačí však oddělit se od světa a od jeho falešného náboženství? Sofoniáš ukazuje, že mírní lidé musí podniknout ještě další pozitivní kroky.
19. Co to znamená ‚hledat Jehovu‘?
19 Boží prorok nejprve říká:
„Hledejte Jehovu, všichni mírní země, kteří jste činili jeho vlastní soudní rozhodnutí.“ (Sof. 2:3a)
Musí poznat Jehovu a jeho podivuhodné vlastnosti a předsevzetí, které oznámil jeho Syn, Ježíš Kristus. Jejich pokorné úsilí jim přinese velkou odměnu, jak to řekl Ježíš: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 1:18; 17:3) Jestliže hledají Jehovu, pak jej budou nakonec milovat ‚celým srdcem, celou duší, celou myslí a celou silou‘ a podle Ježíšova příkladu mu budou konat „svatou službu“, kterou od nich Jehova vyžaduje. — Mar. 12:29, 30; 1. Petra 2:21; Mat. 4:17; Zjev. 7:15.
20. Jaký druh spravedlnosti bychom měli hledat? Nač bychom měli spoléhat?
20 Sofoniáš dále říká:
„Hledejte spravedlnost.“ (Sof. 2:3b)
Tím není míněna nějaká farizejská samospravedlnost. Není nic platné mít „horlivost pro Boha“, jestliže tato horlivost neodpovídá přesnému poznání Božího slova. Musíme ‚poznat Boží spravedlnost‘, abychom se mohli ‚této spravedlnosti podřídit‘. Musíme se přizpůsobit Božím měřítkům — nikoli měřítkům lidským — a musíme obléci křesťanskou osobnost, „která byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. (Řím. 10:2, 3; Ef. 4:22–24) Tato pravá spravedlnost a věrná oddanost od nás vyžaduje, abychom se ve svém životě nedali ovlivnit světským špatným smýšlením a bezuzdností. Jak řekl Ježíš, měli bychom ‚neustále hledat nejdříve království a jeho spravedlnost‘ a spoléhat se na to, že budeme-li mu sloužit, on se postará o všechno, co potřebujeme k životu, a ochrání nás v den svého hněvu. — Mat. 6:31–33.
21. a) Jak je v tomto proroctví zdůrazněna mírnost? b) Nač bychom měli dávat v tomto směru svědomitě pozor?
21 Jehovův prorok dále říká:
„Hledejte mírnost.“ (Sof. 2:3c)
Ty, kteří dbali na jeho proroctví, označil Sofoniáš jako ‚mírné země‘. Zde tedy znovu zdůrazňuje tuto vlastnost. ‚Hledat mírnost‘ je stále nutné, protože jsme obklopeni pyšným, svévolným světem, v němž panuje názor: „Nejprve já.“ Proto je stále nebezpečí, že by na nás mohlo působit něco z tohoto postoje. Proto bychom měli být na stráži a stále bychom měli být ochotni přijmout ukázňování od Jehovy a od jeho organizace a přizpůsobit se jeho vůli. Nikdy bychom se neměli dát svést k názoru: „Jednou zachráněn, navždy zachráněn“, protože odměna, záchrana, je pro ty, kteří „nadále chodí v pravdě“. — Přísl. 22:4; Jan 8:31, 32; 3. Jana 3, 4.
22. a) Proč Sofoniáš říká „pravděpodobně“? b) Jaký bude konečný výsledek pro ty, které Jehova ‚ukryje‘?
22 ‚Mírným země‘ říká Sofoniáš:
„Pravděpodobně se ukryjete v den Jehovova hněvu.“ (Sof. 2:3d)
Proč „pravděpodobně“? Protože konečná záchrana závisí na chování každého jednotlivce, což Ježíš ukázal slovy: „Kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ Proto vytrvejte, vy všichni mírní, a pokorně čiňte Boží vůli, která dnes mimo jiné spočívá v tom, aby bylo po celé obydlené zemi všem národům na svědectví kázáno dobré poselství o Božím zřízeném království. (Mat. 24:13, 14) Tak můžete patřit k těm, které Jehova v den svého hněvu ‚ukryje‘. Žalmista David o nich říká: „Právě mírným bude patřit zem a vskutku budou mít největší potěšení v hojnosti míru.“ — Žalm 37:11.