zkušenosti jako obřezaní Izraelité, a to včetně zázračného křtu. O tomto křtu napsal apoštol Pavel v 1. Korintským 10:1–4: „Naši předkové byli všichni pod oblakem a všichni prošli mořem a všichni byli pokřtěni v Mojžíše prostřednictvím oblaku a moře a všichni jedli týž duchovní pokrm a všichni pili týž duchovní nápoj. Pili totiž z duchovní skály, která je následovala, a ta skála znamenala Krista.“ Tak byli obrazně pokřtěni Izraelité i „velká smíšená společnost“, třebaže se doslova nenamočili.

¹⁷ Tímto zázračným křtem je Jehova Bůh svěřil Mojžíšovi jako jejich Bohem danému vůdci právě tak, jako by byli doslova v něho pokřtěni. Nebyl to však křest ve smrt jako v případě pronásledujících Egypťanů. (2. Mojž. 14:1 až 15:21) Dnes se blížíme k podobné situaci. Věrný ostatek duchovních izraelitů a „velký zástup“ jejich společníků opustili protiobrazný Egypt. (Zjevení 11:7, 8) Pochodují k novému pořádku věcí pod Kristovým tisíciletým královstvím. Větší Mojžíš, oslavený Ježíš Kristus, je vede. Pronásleduje je nepřátelský svět, který rozhodl, že nesmějí dojít do bezpečí. Protiobrazní Egypťané směřují k Božímu bitevnímu poli Har-Magedonu, kde budou pokřtěni ohněm ke zničení. Nezůstane z nich naživu žádný, který by vyprávěl tento děsivý příběh. (Zjevení 16:14–16; Matouš 3:11, 12) Jako v událostech u Rudého moře nezahrne zabíjení v Har-Magedonu nikoho z duchovního izraele ani z „velkého zástupu“ „jiných ovcí“ většího Mojžíše.

18. Jak se „velkému zástupu“ povede podobně jako „velké smíšené společnosti“ po odchodu z Egypta pod vedením Mojžíše?

¹⁸ Věrní z „velkého zástupu“ se neloudají vzadu, netouží vrátit se do protiobrazného Egypta postiženého pohromami, k faraónovi, satanu ďáblu. Své tváře obracejí kupředu a stále se drží ostatku duchovních izraelitů jako „jedno stádo“. (Jan 10:16) Stejně jako „velká smíšená společnost“ přežila přechod Rudým mořem, tak se členové novodobého „velkého zástupu“ ocitnou na březích záchrany po „válce velkého dne Boha všemohoucího“.

19. Odkdy se zejména ti, kdo dnes tvoří „velký zástup“, podrobují křtu ve vodě a jak očistili svou totožnost, aby přinášeli čisté uctívání Bohu?

¹⁹ Zejména od roku 1935 se ti, kteří tvoří „velký zástup“, podrobují křtu ve vodě, aby symbolizovali bezvýhradné zasvěcení se Bohu skrze většího Mojžíše Ježíše Krista. Vyprali roucha své totožnosti a „vybílili je v Beránkově krvi“, v krvi většího Mojžíše. (Zjevení 7:9–14) Přinášejí čisté uctívání Bohu.

20. Kde uctívá „velký zástup“ Jehovu a jak to bylo předpovězeno u Zachariáše 8:20–23?

²⁰ Tento „velký zástup“ čistých ctitelů je v Božím duchovním chrámu dnem i nocí. (Zjevení 7:15–17) Byli předobrazeni těmi, které předem viděl prorok Zachariáš, jak uctívají v Jehovově chrámu v Jeruzalémě po jeho obnovení v roce 537 př. n. l., když byli Izraelité propuštěni z Babylóna. Čteme o tom u Zachariáše 8:20–23:

„Tak řekl Jehova vojsk: ‚Ještě se stane, že přijdou národy a obyvatelé mnoha měst; a obyvatelé jednoho města jisté půjdou k těm z druhého a řeknou: „Pojďte vážně, abychom obměkčili Jehovův obličej a hledali Jehovu vojsk. Já sám půjdu také.“ A mnoho lidí a mocných národů přijde skutečně do Jeruzaléma hledat Jehovu vojsk a obměkčit Jehovův obličej.‘

Tak řekl Jehova vojsk: ‚Bude v těch dnech, že deset mužů z národů všech jazyků se chopí, ano, skutečně se chopí sukně muže, který je Žid, a řeknou: „Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že Bůh je s vámi.“ ‘ “

21. Jakým způsobem se „velký zástup“ ‚chopil sukně muže, který je Žid‘? Proč má naději přežít „velké soužení“?

²¹ Postoj oněch „deseti mužů z národů všech jazyků“ mluví o oddanosti jedinému živému a pravému Bohu, Jehovovi Bohu! Dnes je mu taková oddanost přijatelná skrze největšího „Žida“, který kdy byl na zemi, jedenkrát obětovaného „Beránka“, Ježíše Krista. Věrně napodobují Ježíše tím, že se podrobují křtu ve vodě, nejen aby symbolizovali, že se dávají k dispozici, ale v jejich případě také proto, že se z celého srdce zasvěcují témuž Bohu. ‚Chopili se sukně‘ ostatku 144 000 duchovních židů a shromažďují se s tímto „lidem“ k Jeruzalému nahoře, nebeskému Jeruzalému. V jeho duchovním chrámu, představovaném ostatkem, který ještě zbývá na zemi, přinášejí „svatou službu“ nejvyššímu Bohu Jehovovi dnem i nocí. Doufají, že přežijí „velké soužení“, aby mohli pokračovat navždy v zasvěcené službě Jehovovi zde na zemi. To, že jsou řádně označeni jako bezvýhradně oddaní, zasvěcení a pokřtění Boží služebníci, jim k tomu otvírá cestu, protože jsou ujišťováni, že „Otec skutečně hledá ctitele tohoto druhu“, kteří ho uctívají „duchem a pravdou“. — Jan 4:23, 24.

Co mi brání, abych nebyl pokřtěn?

1. Ke komu byl poslán Filip?

OTÁZKU v názvu položil zbožný muž, který již měl lásku k Bohu, ale právě mu bylo objasněno „dobré poselství o Ježíši“. Byl to etiopský eunuch, který „přijel do Jeruzaléma uctívat“ jako židovský proselyta. Byl na cestě zpátky do Etiopie, aby se znovu ujal svých povinností ve vysokém postavení ve službách etiopské královny, když byl evangelista Filip veden Božím duchem, aby se k němu přiblížil.

2. Jak pomohl Filip eunuchovi porozumět proroctví?

² Filip běžel vedle kočáru a slyšel, jak si muž hlasitě čte Izaiáše. Na dotaz, zda rozumí slovům Písma o nebránícím se beránku vedeném na porážku, kterou právě četl, musel etiopský eunuch doznat, že nechápe, zda prorok mluví o sobě nebo o jiném muži. Jaká vynikající příležitost se otevřela Filipovi! „Začal tímto místem Písma a oznámil mu dobré poselství o Ježíši.“ Ano, Izaiášovo proroctví se týkalo „Beránka Božího který snímá hřích světa“! — Sk. 8:26–35; Izaiáš 53:7, 8; Jan 1:29.