Šťastní jsou ti, kteří jsou nalezeni bdělí

„Šťastní jsou ti otroci, které pán při příchodu nalezne bdělé!“ — LUKÁŠ 12:37.

1. Proč jsou Jehovovi služebníci stále „v očekávání na něho“, ale jakou otázku je možno položit ohledně církví křesťanstva?

„JEHOVA je Bůh soudu. Šťastní jsou všichni, kteří jsou stále v očekávání na něho.“ (Iz. 30:18) Od chvíle, kdy Jehova oznámil konečnou porážku hada a osvobození prostřednictvím zaslíbeného semene, žili jeho věrní služebníci v očekávání, že se tento slib splní. (1. Mojž. 3:15) Pomáhají však teologové křesťanstva členům svých církví, aby zůstávali bdělými, pokud jde o toto konečné osvobození od satana a jeho semene?

2. Proč by měly být „národy“ v očekávání na „Šilo“?

² Jákob pronesl na smrtelném loži proroctví, že zaslíbené semeno přijde prostřednictvím kmene Juda. Jákob dal tomuto semeni symbolické jméno Šilo a prohlásil, že „jemu bude patřit poslušnost národů“. Podle řeckého překladu „Septuaginta“ bude Šilo „očekáváním národů“. (1. Mojž. 49:10) „Národy“ by měly tím spíše vyhlížet Šilo, protože Jehova řekl Jákobovu dědovi Abrahamovi: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojž. 22:18) Ale toto semeno, Šilo neboli Mesiáš, mělo nejprve přijít na zem mezi Abrahamovy potomky a mělo se narodit v kmeni Juda.

Bdělý židovský ostatek

3. Co říká Lukáš o očekávání židovského lidu v roce 29 n. l.? Potvrzují to dějiny?

³ Židovský historik Lukáš říká, že „v patnáctém roce vlády césara Tiberia [29 n. l.]“ „lidé byli v očekávání a všichni uvažovali v srdci o Janovi: ‚Je to snad Kristus [hebrejsky Mašia, Mesiáš]?‘ “ (Luk. 3:1, 15) Potvrzují světské dějiny tento Lukášův výrok? V novém anglickém vydání díla Emila Schürera „Dějiny židovského národa ve věku Ježíše Krista“ (angl.) je položena otázka: „Zůstala tato naděje [očekávání Mesiáše] v národu stále živá?“ Odpověď zní: „V posledních předkřesťanských stoletích a zejména v prvním století př. n. l. se opět velmi oživila, jak to jednoznačně ukazují Pseudoepigrafy, [židovská apokalyptická literatura], Kumran [spisy obce u Mrtvého moře], Josephus a evangelia. . . Vidění z knihy Danielovy. . . silně ovlivnila vytváření mesiášské myšlenky.“

4, 5. a) Proč Židé tehdy očekávali Mesiáše a jak je to potvrzeno? b) Mesiáše jakého druhu očekávali mnozí Židé, ale komu zjevil Jehova příchod pravého Mesiáše?

⁴ V komentáři k Matoušovi 2:2 napsal jeden odborník: „V té době bylo všeobecně rozšířené očekávání, že se má v Judeji objevit nějaká význačná osobnost. Židé dychtivě očekávali příchod Mesiáše. Na základě výpočtů času, o němž se zmínil Daniel (kap. ix. 25–27), věděli, že se blíží doba, kdy se má objevit Mesiáš.“ Lze rovněž uvést, že se o takovém očekávání zmiňují římští historikové Suetonius a Tacitus a rovněž židovští historikové Josephus a Philo. Francouzská příručka „Manuel Biblique“ od Bacueze a Vigourouxe (svazek 3, strana 191) to potvrzuje slovy: „Lidé věděli, že se blíží ke konci sedmdesát týdnů let, které určil Daniel; nikdo nebyl překvapen, když slyšel Jana Křtitele oznamovat, že se přiblížilo Boží království.“

⁵ Existují proto historické důkazy, že Židé dychtivě očekávali příchod Mesiáše neboli zaslíbeného semene a že toto očekávání bylo důsledkem toho, že dychtivě vyhlíželi splnění jednoho časového proroctví.a (Dan. 9:24–27) Je pravda, že většina Židů v prvním století, kteří patřili k různým judaistickým sektám, doufala v politického Mesiáše, který by, jak je řečeno v „Stručné židovské encyklopedii“ (angl.), „zničil nepřátele Izraelitů a zavedl éru pokoje a dokonalosti“. Ale ostatek věrných Židů pozorně vyhlížel po pravém Mesiášovi. Patřil k nim Zecharjáš a Alžběta, rodiče Jana Křtitele, a také Simeon, Anna, Josef a Marie. (Mat. 1:18–21; Luk. 1:5–17, 30, 31, 46, 54, 55; 2:25, 26, 36–38) Nikoli náboženským vůdcům judaismu, ale těmto lidem potvrdil Jehova to, co vyhlíželi na základě Danielova časového proroctví, totiž příchod zaslíbeného semene neboli Mesiáše, „když přišla plná hranice času“. — Gal. 4:4.

Bdělost prvních křesťanů

6. Jak byli vychováváni mladí Židé a jak to některým pomohlo, aby se stali Ježíšovými učedníky?

⁶ Josef a Marie věděli, že dítě Ježíš, které vychovávali, se má časem stát Mesiášem. V díle „Nová britská encyklopedie“ (angl.) se mluví o jeho výchově: „Ježíš vyrůstal velmi pravděpodobně ve zbožnosti, která se pěstovala doma i v synagóze (patřilo k ní studium Bible, poslušnost Zákona, modlitba a očekávání konečného příchodu Mesiáše).“ Jiné děti vychovávané v domácnostech věrného židovského ostatku byly také naplněny mesiášskou nadějí a toto správné očekávání umožnilo alespoň některým z nich, aby bezodkladně uposlechly výzvy a staly se Ježíšovými učedníky. — Mar. 1:17–20; Jan 1:35–37, 43, 49.

7. a) Učil Ježíš, že je království v nitru jednotlivých křesťanů? b) Co měli křesťané stále vyhlížet?

⁷ Ke konci své pozemské služby učil Ježíš své učedníky, aby zůstávali bdělí, pokud jde o jeho budoucí „přítomnost“ a příchod jeho království. „Nová britská encyklopedie“ o tom říká: „V Ježíšových výrocích, jak se zachovaly v tradici evangelií, nechybí tyto tradiční náměty o konci světa, posledním soudu a o Božím novém světě. Ježíš tedy rozhodně nezměnil nebeské království v čistě náboženský zážitek jednotlivé lidské duše. Nedal také Židům eschatologickou naději v tom smyslu, že by tomuto světu byl vlastní nějaký evoluční proces nebo že by šlo o cíl, který by byl dosažitelný lidským úsilím. . . Nesdílel také naději v nějakého národního mesiáše ani k ní nepovzbuzoval. . . a nepodporoval ani snahy zelotů urychlit příchod Božího království.“ Nikoli, dal křesťanům mnohotvárné znamení, podle něhož budou jako první schopni rozeznat blížící se zničení Jeruzaléma a potom, mnohem později, budou moci rozeznat ‚znamení jeho přítomnosti a závěru systému věcí‘. — Mat. 24:3–25:46; Luk. 21:20–22.

8. Co ukazuje, že se Ježíš nedomníval, že přijde do svého království velmi brzy? Jakou radu dal proto svým následovníkům?

⁸ Podle tvrzení volnomyšlenkářů, a dokonce i některých teologů křesťanstva, věřili prý první křesťané, že ke Kristově parousii neboli přítomnosti má dojít v jejich době. Někteří dokonce naznačují, že sám Ježíš byl přesvědčen, že vejde do svého království velmi brzy. Ale ve svých podobenstvích o talentech a minách Ježíš ukázal, že se v královské moci vrátí teprve „po dlouhé době“, a pak bude účtovat se svými otroky, jimž svěřil svůj majetek. (Mat. 25:14, 19; Luk. 19:11, 12, 15) A ve svém proroctví o ‚znamení své přítomnosti a závěru systému věcí‘ připouští, že „o tom dnu a hodině“, kdy přijde konec, „neví ani nebeští andělé ani Syn, ale pouze Otec“. Dodal: „Zůstaňte proto ostražití, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“ — Mat. 24:3, 14, 36, 42.

9. Vyvolal apoštol Pavel dojem, že považuje Kristovu přítomnost ve své době za blízkou? Vysvětli to.

⁹ Pokud jde o víru prvních křesťanů, že Kristova přítomnost je blízko, říká jedna odborná příručkab: „Předpoklad, že podle 1. Tesaloničanům očekával Pavel parousii zakrátko, rozhodně není nezvratný. Již v 1. Tesaloničanům 5:10 počítal Pavel s tím, že může zemřít. Nelze přehlédnout možnost, že když Pavel v 1. Tesaloničanům 4:15 a 17 užívá označení ‚my‘, se ztotožňuje s poslední generací, aniž nutně předpokládá, že k ní bude sám patřit.“ Ve svém druhém dopise Timoteovi řekl Pavel jasně, že nedoufá, že by dostal svou odměnu dříve než v ‚tom dni‘, ve dni Kristova „zjevení“ v jeho království, až bude ‚soudit živé a mrtvé‘. — 2. Tim. 4:1, 8.

10. Jak se ukázalo v případě křesťanů v Judeji v prvním století, že křesťanská bdělost zachraňuje život?

¹⁰ Křesťané měli očekávat přítomnost Ježíše Krista a příchod jeho království a měli přitom zůstat bdělí. Pravá křesťanská bdělost umožnila židovským křesťanům v Judeji rozeznat znamení, které dal kdysi Ježíš ohledně nadcházejícího zničení Jeruzaléma. (Luk. 21:20–24) Když v roce 66 n. l. zaútočil Cestius Gallus na Jeruzalém, využili bdělí křesťané jeho náhlého nevysvětlitelného odchodu a uprchli z města a také z okolního judského území. Podle raných církevních historiků Hegesippa, Eusebia a Epifania uprchli judejští křesťané přes Jordán na místo zvané Pella. Byli duchovně bdělí, a to je ušetřilo smrti nebo zajetí, když se v roce 70 n. l. římské armády pod velením generála Tita vrátily a zničily Jeruzalém. Jak šťastní jistě byli tito křesťané, že zůstali bdělí!

Křesťanské očekávání po roce 70 n. l.

11, 12. Jaký měl být správný postoj křesťanů po zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. a jak je to mělo chránit?

¹¹ Jestliže měla Ježíšova přítomnost nastat teprve „po dlouhé době“, jaký správný postoj měli zaujímat křesťané po zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. a po celá staletí až do času konce? Mělo snad křesťanské očekávání ochladnout, mělo být jakoby „uloženo k ledu“? Ne! Tři dopisy apoštola Jana a Zjevení neboli Apokalypsa byly napsány po roce 70 n. l. Ve svém prvním dopise Jan varuje před „antikristem“ a říká křesťanům, aby zůstali v jednotě s Kristem, zatímco budou očekávat Kristovu „přítomnost“ a jeho zjevení. (1. Jana 2:18, 28; 3:2) Ve všech třech dopisech varuje Jan před odpadlíky. Pokud jde o Zjevení, od začátku až do konce je zaměřeno ke Kristovu příchodu ve slávě jeho království a jeho předposlední výrok zní: „Amen! Přijď, Pane Ježíši.“ — Zjev. 22:20.

¹² Křesťané se měli zaměřovat na parousii. To znamená, že měli den co den žít v očekávání Kristovy „přítomnosti“. Ernst Bent, profesor církevních dějin, píše: „ ‚Poslední věci‘ byly co do naléhavosti věcmi prvními pro věrné v rané církvi. Ústředním obsahem jejich víry a jejich naděje byl příchod Božího království.“ I když království nemělo přijít za jejich života, měl tento správný postoj, který se vyznačoval očekáváním, křesťany chránit, aby se nestali duchovně ospalými a aby se nesmísili se satanovým světem. — 1. Jana 2:15–17.

13, 14. Které dva extrémní názory panovaly mezi odpadlými křesťany ve druhém a třetím století n. l.?

¹³ Připusťme, že po smrti apoštolů, když se rozvinulo odpadnutí, někteří přijali nesprávné myšlenky ohledně blízkosti Kristova příchodu v jeho království. C. J. Cadoux ve svém díle „Raná církev a svět“ (angl.) říká: „Irenaeus [ve druhém století n. l.] a Hippolytus [konec druhého a začátek třetího století n. l.] se domnívali, že je možné do jisté míry přesně vypočítat, kdy přijde konec.“ Někteří se v důsledku chybné chronologie domnívali, že již téměř uplynulo 6 000 let lidských dějin a že se blíží příchod sedmého tisíciletí. Mýlili se ovšem. Alespoň se však snažili zůstat duchovně bdělými.

¹⁴ Na druhé straně většina odpadlých křesťanů úplně přestala pociťovat naléhavost, s níž měli očekávat království. „Teologický slovník Nového zákona“ (angl.) nám říká: „Křesťanští apologeti [církevní „otcové“ ve druhém a začátkem třetího století] ovlivnění metafyzickou [filozofií] Platóna a etikou stoiků málo užívají myšlenky o Božím království. Pokud vůbec mají nějakou eschatologii, převládá v ní otázka zdokonalování jednotlivého křesťana. . . Řecké představy o nesmrtelnosti, věčném životě a poznání jsou důležitější než biblické pojetí o [Božím království]. . . Podobně u Origena [asi v letech 185–254 n. l.]. . . není téměř místo pro biblické poselství o Božím království.“

15. Jaký postoj zaujaly uznávané církve k učení o „posledních věcech“, když se rozvíjelo odpadnutí?

¹⁵ To je tedy v hlavních rysech postoj, který panoval v takzvaných křesťanských církvích po celá staletí. „Nová britská encyklopedie“ (angl.) o tom říká: „Od doby římského císaře Konstantina (zemřel roku 337) se politické uznání křesťanství chápe jako splněná naděje na Kristovo království. Eschatologie zaměřená do budoucnosti přetrvávala v potlačovaných podzemních sektách.“ „V období před reformací v 16. století obviňovaly kacířské skupiny. . . římskokatolickou církev z toho, že zrazuje původní eschatologické bezprostřední očekávání.“

‚Šťastní jsou ti, kteří jsou nalezeni bdělí‘

16. Které skupiny se objevily v 19. století a čemu některé z nich věřily?

¹⁶ „Uznávanější křesťanské církve“ přestaly být bdělé, pokud jde o Kristovu přítomnost a o to, že Ježíš přijme královskou moc, a proto nezbylo, než aby byli bdělí ti, které tyto církve označovaly jako „kacířské skupiny“. V 19. století se objevilo několik takových skupin v zemích, kde měl prostý lid k dispozici Bibli a pomůcky k jejímu studiu. Hlavní církve, pro něž učení o „posledních věcech“ ztratilo význam, označovaly tyto skupiny pohrdavě jako adventisty nebo milénisty, protože tyto skupiny vyhlížely po Kristově druhém příchodu a věřily, že Kristus má panovat tisíc let. Mnohé z těchto skupin očekávaly, že se Kristus vrátí na zem, aby zřídil své tisícileté království. Některé z nich vypočítávaly, že ke Kristovu druhému příchodu má dojít v roce 1835 (Irvingite v Anglii), v roce 1836 (následovníci Bengelovi v Německu), v roce 1843 (Millerovi následovníci ve Spojených státech) a v roce 1889 (jedna mennonitská skupina v Rusku).

17, 18. Jak reagovaly uznávané církve křesťanstva, ale co bude Ježíš, podle svého prohlášení, hledat, až ‚přijde‘?

¹⁷ „Uznávanější křesťanské církve“ se přirozeně radovaly, když se tyto předpovědi prokázaly jako mylné. Katolická a ortodoxní církev a hlavní protestantské církve se zcela jistě takových chyb nedopustily. Pro ně učení o „posledních věcech“ „nemělo význam“. Už dávno přestaly být „ostražité“. — Mar. 13:37.

¹⁸ Ježíš však řekl svým učedníkům: „Šťastní jsou ti otroci, které pán při příchodu nalezne bdělé!. . . Kdo je skutečně věrný správce, ten rozvážný, kterého jeho pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával jejich vyměřenou zásobu jídla? Šťastný je ten otrok, jestliže ho jeho pán při příchodu nalezne, že to dělá!“ — Luk. 12:37–43.

19, 20. a) Která skupina se objevila na scéně kolem roku 1870 a proč se rozešla s ostatními skupinami? b) Který časopis používala tato skupina a jak tento časopis pomáhá rostoucímu počtu pravých křesťanů?

¹⁹ Mezi takzvanými kacířskými skupinami, které vyhlížely po znamení Kristova návratu v poslední třetině 19. století, byla jedna biblická studijní skupina, které předsedal Charles Russell v Pittsburghu, ve Spojených státech. Russell napsal: „Léta 1870–1875 byla obdobím stálého růstu v milosti a poznání a lásce k Bohu a jeho Slovu. . . Teprve jsme však získávali všeobecný přehled o Božím plánu a zbavovali jsme se mnoha dlouho pěstovaných omylů. . . Cítili jsme velký zármutek nad omylem Druhých adventistů, kteří očekávali Krista v těle.“

²⁰ Russell a jeho druhové brzy pochopili, že Kristova přítomnost bude neviditelná. Odloučili se od jiných skupin a v roce 1879 začali vydávat duchovní pokrm v „Siónské Strážné věži a hlasateli Kristovy přítomnosti“. Tento časopis již od prvního roku vydávání poukazoval na základě rozumného biblického výpočtu kupředu k roku 1914 jako k rozhodujícímu datu v biblické chronologii. Když tedy v roce 1914 nastala Kristova neviditelná přítomnost, byli tito křesťané šťastní, že byli shledáni jako bdělí! Již déle než sto let pomáhá tento časopis, který se nyní nazývá „Strážná věž — hlásající Jehovovo království“, stále rostoucímu počtu pravých křesťanů, aby ‚vyhlíželi‘ a ‚zůstali bdělí‘. (Mar. 13:33) Jak se to děje, o tom bude pojednávat následující článek.

[Poznámky pod čarou]

Několik otázek pro přehled

◆ Co dokazuje, že Židé v prvním století očekávali Mesiáše?

◆ Jak pomáhala bdělost křesťanům v Judeji?

◆ Jak zapůsobilo odpadnutí na křesťanské očekávání?

◆ Jaké otroky bude Kristus hledat, až se přiblíží konec?

◆ Která skupina křesťanů splňovala tyto požadavky a s pomocí kterého časopisu?