-
„Bůh veškeré útěchy“ je s námiStrážná věž – 1983 (vydáno v Rakousku) | 1. října
-
-
(Mat. 10:28; Luk. 23:43; Jan 5:28, 29; 17:3; 1. Kor. 15:53; 2. Petra 3:13) Jak „chvilkové a lehké“ je soužení, máme-li na zřeteli věčnost! — 2. Kor. 4:16–18.
19. Jak nám v soužení přináší útěchu modlitba?
19 Bůh vyslýchá naše modlitby a poskytuje nám pokojnou mysl a sílu, a to je během soužení pro nás také velkým zdrojem útěchy. (Viz Lukáše 22:32; Skutky 4:23–31; Jakuba 5:16–18.) Ježíš se vážně obracel s úpěnlivými prosbami a žádostmi k Jehovovi, „který byl schopen ho zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen“. Ano, Jehova poslal svého anděla, aby Ježíše posilnil v době těžké zkoušky. (Žid. 5:7; Luk. 22:43) Když vidíme, že Jehova vyslýchá naše modlitby uprostřed soužení, zcela jistě nám to přináší útěchu.
20. O kterých dalších věcech, v nichž Pavel předčil korintské „velejemné apoštoly“, budeme dále uvažovat?
20 Snažíme-li se upřímně, abychom věrně vytrvali jako křesťanští svědkové Jehovovi, „Bůh veškeré útěchy“ bude s námi, stejně jako byl s apoštolem Pavlem. Až dosud jsme uvažovali o Pavlově usilovné práci a o jeho utrpeních. Ale jeho obhajoba jako ‚služebníka Kristova‘ ukazuje, že také předčil korintské „velejemné apoštoly“ v cestách, nebezpečích a těžkostech. Čemu se můžeme naučit z těchto zkušeností?
-
-
Můžeme ‚vytrvat až do konce‘Strážná věž – 1983 (vydáno v Rakousku) | 1. října
-
-
Můžeme ‚vytrvat až do konce‘
„Ten, kdo trpělivě vytrvá do konce, bude zachráněn.“ — MATOUŠ 24:13, „The Emphatic Diaglott“.
1. a) Co může být pro nás jednotlivě „konec“, o němž se zmínil Ježíš podle Matouše 24:13? b) Co je nezbytně nutné pro záchranu?
JEŽÍŠ KRISTUS pronesl ve svém velkém proroctví o své „přítomnosti“ toto nadějné prohlášení: „Kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ (Mat. 24:3, 13) „Konec“ může být pro nás jako jednotlivce buď „závěr systému věcí“ nebo naše smrt, možná po dlouhé a těžké zkoušce. Ke konečné záchraně je však nezbytně nutné věrně vytrvat. — 1. Petra 1:8, 9.
2, 3. a) Proč můžeme mít důvěru, že můžeme dosáhnout záchrany, ačkoli jsme nedokonalí? b) O čem budeme nyní uvažovat?
2 Ježíš poskytl dokonalý příklad vytrvalosti. (Žid. 12:1–3) Ale my jako nedokonalí lidé můžeme být Bohu věrní i přes velké utrpení a pronásledování „pro spravedlnost“. (Mat. 5:10) Ano, z Jehovovy nezasloužené laskavosti můžeme dosáhnout záchrany k věčnému životu prostřednictvím vykupující oběti jeho milovaného Syna, Ježíše Krista. — Jan 3:16; 1. Jana 2:1, 2.
3 Apoštol Pavel byl sice nedokonalý člověk, ale přece nám poskytuje znamenitý příklad vytrvalosti, jež vede k záchraně. Když jsme uvažovali o jedné části jeho obhajoby, která je zaznamenaná ve 2. Korinťanům 11:23–27, poznali jsme, že byl ‚mnohem více‘ ‚služebníkem Kristovým‘ než korintští „velejemní apoštolové“. Jak uvidíme, předčil je jako „Kristův služebník“ také v cestách, v nebezpečích a v různých těžkostech.
NEBEZPEČNÉ CESTY K PODPOŘE DOBRÉHO POSELSTVÍ
4. Jaké cestování měl apoštol Pavel na mysli, když se zmiňoval o tom, že byl „často na cestách“?
4 Často na cestách: Pavel v souvislosti s oznamováním dobrého poselství často cestoval, a daleko tím předstihl ty, kteří se v Korintu stavěli proti němu. (Verše 23, 26) Musel při tom ovšem čelit různým druhům nebezpečí, jako všichni cestující v římském světě. Ale jeho cesty byly velmi rozsáhlé a únavné. Dostal se při nich do takových měst jako byla Antiochie v Pisidii, Ikonium, Lystra, Derben, Filipy, Tesalonika, Beroja, Athény a Korint. — Sk. 13:14 až 14:26; 16:11 až 18:17.
5. Proč byly Pavlovy cesty mimořádně náročné a nebezpečné Jak mohl snášet takové obtížné cestování?
5 Apoštolovy cesty byly ještě náročnější a nebezpečnější, protože byl ‚předmětem nenávisti pro Kristovo jméno‘. (Mat. 10:22) Jehova však dal Pavlovi životní sílu a odvahu, kterou potřeboval pro tyto svízelné cesty. (Iz. 40:28–31) Jako těžce pracující služebník dal apoštol dnešním svědkům Jehovovým znamenitý příklad v podpoře zájmů království. — Mat. 6:33.
VĚRNĚ VYTRVAT V MNOHA NEBEZPEČÍCH
6. Jaká „nebezpečí na řekách“ měl asi apoštol na mysli?
6 V nebezpečích na řekách: V té době bylo poměrně málo mostů, a proto byl jistě Pavlův život často v nebezpečí, když Pavel překračoval rozvodněné řeky. Při své první misionářské cestě a návratu cestoval například Pisidií, kde byly velmi nebezpečné prudké horské řeky. (Sk. 13:13, 14; 14:21, 24) Svědkové Jehovovi — obzvláště misionáři a jiní služebníci v odlehlých místech — si mohou vzít povzbuzující příklad z Pavlovy vytrvalosti za takových okolností.
7. a) S jakým „nebezpečím od lupičů“ se Pavel setkával? b) Jak mohou dnešní svědkové vytrvat v podobných nebezpečích?
7 V nebezpečích od lupičů: Ježíšovo podobenství o Samaritánovi, který měl lásku k bližnímu, ukazuje, že ten, kdo cestoval v prvním století, mohl ‚padnout mezi lupiče, kteří ho snad svlékli a způsobili mu rány a nechali ho polomrtvého‘. (Luk. 10:25–37) Lupiči se běžně vyskytovali v mnoha oblastech, jimiž Pavel cestoval. Když například Pavel a Barnabáš cestovali na sever od Pergen do Antiochie v Pisidii, procházeli horskou oblastí, která byla zamořena lupiči. (Sk. 13:13, 14) Takoví nebezpeční zločinci číhali na oběti v odlehlých místech a neváhali užít násilí. Snad i Pavel sám byl napaden lupiči. Dnešní svědkové Jehovovi se možná setkávají s podobným nebezpečím a musí být opatrní. Ale jako tento apoštol mohou i oni věrně vytrvat, nepoddají se strachu, ale budou stále důvěřovat v Jehovovu ochranu. — Žalm 56:4.
8. Proč ostatní Židé nenáviděli Pavla a dokonce jej chtěli zabít?
8 V nebezpečích od své rasy: Pavel kázal o Mesiáši, který byl přibit na kůl a vzkříšen, o Mesiáši, kterého jeho vlastní soukmenovci všeobecně zavrhli. (1. Kor. 1:22–24; 2:2) Učil však, že člověk může být prohlášen za spravedlivého nikoli na základě skutků mojžíšského Zákona, ale skrze víru v Ježíše Krista. (Řím. 3:20; 5:18–21; 6:14) Ostatní Židé proto považovali Pavla za odpadlíka, nenáviděli ho, bili ho, a dokonce ho chtěli zabít. (Sk. 9:23–25) Členové jeho vlastní rasy se také zřejmě rozčilovali, protože získával pro křesťanství některé pohany, z nichž se Židé snažili předtím učinit proselyty pro své vlastní náboženství. — Mat. 23:15; Sk. 17:1–10.
9. Jakým „nebezpečím od národů“ musel apoštol čelit? Umlčela jej snad taková nebezpečí?
9 V nebezpečích od národů: Pohané neboli lidé z národů Pavla také pronásledovali. (Sk. 19:11–41) Jeho židovští nepřátelé ve skutečnosti někdy podněcovali pohany k násilným akcím proti apoštolovi. (Sk. 14:1–7, 19, 20) Ale taková nebezpečí ze strany Židů a pohanů nikdy neumlčela tohoto nebojácného zvěstovatele království. Podobně i dnešní pronásledovaní křesťanští svědkové Jehovovi nebojácně káží mezi lidmi své vlastní rasy i mezi jinými. — Sk. 17:30; srovnej Žalm 59:1–4; 59:2–5, „KB“.
10. Jak byl Pavel ohrožen „ve městě“?
10 V nebezpečích ve městě: Ve městech, jako byl Damašek, Jeruzalém, Lystra, a Efez, byl Pavel nejrůznějším způsobem pronásledován. (Sk. 9:23–30; 14:19; 19:29–31) Pohanští odpůrci ve Filipech řekli, že Pavel a Silas ‚znepokojují jejich město‘. A tak se tito evangelisté stali obětí útoků lůzy, byli biti a uvězněni. (Sk. 16:16–24) To však nezarazilo tyto zvěstovatele království, stejně jako podobné násilí neumlčí svědky Jehovovy v naší době.
11. Co snad byla „nebezpečí v pustině“?
11 V nebezpečích v pustině: Apoštol neomezoval svou činnost a svůj pohyb na lidnaté oblasti a cesty, na nichž byl velký provoz. Jeho cesty jej přivedly do málo obydlených území, dokonce do „pustin“. („Překlad v dnešní angličtině“) Tam mohlo Pavlovi hrozit nebezpečí v podobě hladovění, vichřic, mohl tam sejít z cesty, mohla jej napadnout divoká zvířata a mohli na něj číhat lupiči. Pavel těmto nebezpečím statečně čelil.
12. Jakým „nebezpečím na moři“ musel Pavel čelit? Odstrašilo jej to snad, takže by přestal se svou službou?
12 V nebezpečích na moři: Když bylo při rozšiřování dobrého poselství nebo při pomoci jiným věřícím nutné cestovat „na otevřeném moři“ („Překlad v dnešní angličtině“), hrozilo zde nebezpečí v podobě prudkých bouří, a také možnost ztroskotání. Ale Pavel se nedal takovými nebezpečími zastrašit a dále konal svou službu, stejně jako mnozí svědkové Jehovovi v dnešní době statečně vytrvávají v podobných nebezpečích, když cestují, aby podporovali zájmy království.
OHROŽEN „FALEŠNÝMI BRATRY“
13, 14. a) Kdo byli „falešní bratři“? b) Proč byli tito „falešní bratři“ mimořádně nebezpeční? c) Jak jsou svědkové Jehovovi duchovně posilováni, aby se mohli hájit před „falešnými bratry“, kteří by mohli proniknout do sborů?
13 V nebezpečích mezi falešnými bratry: Nejnebezpečnější ze všeho byli zrádní „falešní bratři“ neboli „pseudo–bratři“ („Meziřádkový překlad Království“), a ti bezpochyby působili Pavlovi zvlášť krušné chvíle. Takoví lidé se vyskytovali mezi Kristovými následovníky od doby zrádce Jidáše Iškariotského. V Pavlových dnech snad mezi těmito „falešnými bratry“ byli korintští „velejemní apoštolové“. „Falešní bratři“ byli obzvláště nebezpeční, protože se zrádně stavěli jako přátelé, ale ve skutečnosti to byli nevěrní zrádci. Takoví muži se snažili najít proti Pavlovi nějaké obvinění. — 2. Kor. 11:5, 12–14; srovnej Daniela 6:4, 5.
14 Mezi „pseudo–bratry“ byli ti, kteří působili v „galatských sborech“. Ale Pavel se nikdy nepoddal takovým mužům, aby jeho spoluvěřícím „zůstala zachována pravda dobrého poselství“. (Gal. 1:1, 2; 2:4, 5; srovnej Judu 3, 4.) Jehova Pavlovi pomáhal, a stejně duchovně posiluje i své dnešní svědky, aby „pravda dobrého poselství“ jim zůstala. V takových spisech, jako jsou Bohem inspirované dopisy korintským a galatským věřícím, nacházejí duchovní pomoc, kterou potřebují, aby se mohli bránit proti „falešným bratrům“, kteří by mohli proniknout do sborů.
SNÁŠET TĚŽKOSTI VE „SVATÉ SLUŽBĚ“
15. Co měl Pavel na mysli, když řekl, že byl „mnohem víc“ Kristovým služebníkem „v usilovné práci a lopotě“?
15 V usilovné práci a lopotě: Pavel se dále zmínil o těžkostech, pro které se stal „mnohem více“ „Kristovým služebníkem“ než ti, kteří vystupovali proti němu. (Verše 23, 27) „Usilovná práce a lopota“, o nichž se zde zmiňuje, se mohly vztahovat do jisté míry na únavnou manuální práci, kterou Pavel vykonával, aby měl při své službě obživu. (Sk. 18:1–4; 1. Kor. 4:11, 12; 2. Tes. 3:7, 8) Ale všechno, co apoštol činil, se soustřeďovalo kolem Jehovovy služby. Proto zřejmě k této „usilovné práci a lopotě“ patřilo to, že vynakládal velké úsilí a doléhala proto na něho únava, neboť cestování bylo namáhavé, byl vystaven živlům, postihovala jej nouze a byl ve „svaté službě“ Jehovovi vystaven i jiným těžkostem. — Řím. 12:1.
16. Proč trávil Pavel často „bezesné noci“?
16 Často v bezesných nocích: Pavel nechtěl uvalit finanční břemeno na ty, jimž kázal dobré poselství, a proto těžce manuálně pracoval „dnem i nocí“, přičemž zřejmě často a do značné míry přicházel o spánek. (1. Tes. 2:9) To všechno bylo ovšem spojeno s činností, kterou apoštol vynakládal jako „služebník Kristův“. „Bezesné noci“ netrávil proto, že by měl úzkostlivou starost o hmotné potřeby, neboť Jehova se stará o to, aby jeho služebníci měli to, co potřebují. (Mat. 6:25–34) Ale některé z těchto nocí, v nichž bděl, strávil možná v modlitbě nebo velkou starostí o spoluvěřící. (Srovnej Lukáše 6:12–16; 2. Korinťanům 11:28, 29.) Při jedné příležitosti považoval za nutné mluvit ke shromážděným bratrům „až do půlnoci“, ano dokonce celou noc „až do rozbřesku“. (Sk. 20:7–12) A kromě toho mnohé z těchto bezesných nocí jistě byly následkem tělesného nepohodlí, nebezpečí a jiných těžkostí, které apoštol snášel při své službě.
17. Proč asi Pavel zakoušel „hlad a žízeň“?
17 0 hladu a žízni: Pavel možná zakoušel „hlad a žízeň“, když cestoval opuštěnými krajinami nebo vyprahlými pouštními oblastmi. Někdy možná býval hladový a žíznivý, protože byl závislý na cizích lidech nebo na tom, jaké potraviny mohl získat svou vlastní usilovnou prací v místech, která dobře neznal. Ale Jehova se vždy postaral o to, aby Pavel přežil, i když potravin bylo někdy skrovně. „Bůh veškeré útěchy“ se podobně stará o to, aby i jeho dnešní služebníci měli to, co nezbytně potřebují k životu. — Žalm 37:25; Luk. 11:2, 3.
18. Nač se může vztahovat výraz „mnohokrát bez jídla“?
18 Mnohokrát bez jídla: Zde (ve verši 27) měl snad Pavel v úmyslu ukázat rozdíl mezi nedobrovolným „hladem a žízní“ a mezi úmyslným stavem, kdy byl „mnohokrát bez jídla [doslova „půsty“]“. Při některých příležitostech se snad postil dobrovolně, například když se věnoval modlitbě nebo se staral o velmi závažné duchovní věci. (Srovnej Skutky 13:3; 14:23.) Jestliže se zde však zmiňoval jen o těžkostech, pak tím mínil, že nedobrovolně byl bez jídla, snad následkem nějaké nemoci, například úplavice, nebo následkem strádání při službě. (Srovnej 2. Korinťanům 6:5.) Když ovšem se Pavel vydával na určitou služební cestu, snad si přitom uvědomoval, že bude mít možná málo jídla a vody, nebo že je nebude mít vůbec. Ale to ho neodradilo, a dále podporoval křesťanské zájmy. — Fil. 4:12.
19. Za jakých okolností asi Pavel snášel „chlad a nahotu“?
19 V chladu a nahotě: Apoštol vydržel i takové těžkosti, jako byl chlad a do jisté míry „nahota“ neboli stav „bez přikrytí“. („Nová anglická bible“) Ale nebyl „skrovně oblečen“ proto, že by byl líný. Pavel pracoval, aby se postaral o své potřeby. (1. Kor. 4:11, 12; srovnej Skutky 20:33, 34.) „Chlad a nahota“ byly těžkosti, které apoštol snášel, protože byl nepřiměřeně oblečen, když byl pronásledován, když cestoval v nevlídném počasí nebo se věnoval službě za obtížných okolností.
‚VYTRVEJ AŽ DO KONCE‘!
20, 21. a) Proč se dá říci, že Pavel jako člověk nebyl jako pevná věž? b) Jak můžeme srovnat dnešní svědky Jehovovy s apoštolem Pavlem?
20 Uvažovali jsme o některých usilovných pracech, utrpeních, cestách, nebezpečích a těžkostech apoštola Pavla, a někdo by z toho mohl usuzovat, že se jako člověk podobal pevné věži. Ale byl nedokonalým člověkem jako každý z nás. (Řím. 7:21–25) Ti, kteří v Korintu vystupovali proti němu, se dokonce na něj dívali s opovržením a říkali: „Jeho dopisy jsou závažné a silné, ale jeho osobní přítomnost je slabá a jeho řeč je opovrženíhodná.“ (2. Kor. 10:10) Pavel měl kromě toho ‚osten v těle‘ — snad nějaké oční obtíže. — 2. Kor. 12:7; Sk. 23:1–5; Gal. 4:15; 6:11.
21 My jako dnešní Jehovovi svědkové jsme podobně nedokonalí, ačkoli se stejně jako Pavel usilovně snažíme líbit se Bohu. (1. Kor. 9:24–27) I když projevujeme hluboký zájem o duchovní blaho ostatních lidí, svět se na nás dívá s opovržením, stejně jako někteří opovrhovali tímto apoštolem. (Mat. 22:39) Podobně jako Pavel mají mnozí z nás různé tělesné obtíže. Ale tím ještě více cítíme závislost na Boží síle, a mezi těmi, jimž kážeme, se v naší slabosti obzvláště projevuje jeho síla. — 2. Kor. 12:7–10.
22. a) Máme-li trpět „pro spravedlnost“, jak nás Jehova utěšuje? b) Jedině jak můžeme ‚vytrvat až do konce‘?
22 Tato síla shora podporovala bezpochyby Pavla jako nedokonalého, ale věrného Jehovova služebníka až do jeho smrti. (2. Kor. 4:7; 2. Tim. 4:6–8) Podobně i my můžeme jedině v Boží síle věrně ‚vytrvat až do konce‘ tohoto ničemného systému věcí nebo do své smrti. (Žalm 29:11; Mat. 10:28; 24:3, 13; Marek 13:13) Máme-li trpět „pro spravedlnost“, máme velkou útěchu Jehovova svatého ducha, čerpáme ji z jeho drahocenných slibů a z toho, že vyslýchá naše modlitby. Z těchto věcí čerpáme důvěru, že „Bůh veškeré útěchy“ je s námi. Podobně jako Pavel jsme snad „na rozpacích, ale naprosto ne bez východiska; jsme pronásledováni, ale nejsme ponecháni na holičkách; jsme sráženi, ale ne zničeni“. (2. Kor. 4:8, 9) Náš Bůh nás zmocňuje, abychom oznamovali dobré poselství nebojácně tváří v tvář pronásledování a těžkostem. A jistě v Jehovově síle můžeme ‚vytrvat až do konce‘.
Můžeš nyní odpovědět na tyto otázky?
◆ Co je míněno slovy ‚vytrvat až do konce‘?
◆ Jaké cestování měl Pavel na mysli, když řekl, že byl „často na cestách“?
◆ Jak byl Pavel v nebezpečí od „falešných bratrů“ a jak jsou dnešní Jehovovi svědkové duchovně posilováni proti takovým osobám?
◆ Za jakých okolností zakoušel Pavel „hlad a žízeň“ a také „chlad a nahotu“?
◆ Ačkoli jsme nedokonalí, stejně jako byl Pavel, jak můžeme ‚vytrvat až do konce‘?
-